Na volné noze - portál nezávislých profesionálů


Na volné noze > Blog > Když má řemeslo děravé dno

Když má řemeslo děravé dno

24. 12. 2009, napsal Gato

Bylo jednou jedno království plné jezer, rybníků, potoků, kanálů, řek, peřejí a vodopádů. Vládl v něm starý, moudrý král, který měl dva syny, dvojčata jménem Ljú a Láj. V době, o které vypráví naše pohádka, z nich již byli mladí muži, kteří se připravovali na to, až jim starý král předá panovnické žezlo.

Náš příběh však ani tak nevypráví o Ljúovi a Lájovi a jejich otci, jako spíš o další bratrské dvojici, Khjúovi a Khájovi, kteří byli potomky uznávaného výrobce loděk, bárek, člunů, pramic a vorů. Starý loďkař učil své syny – staršího Kháje a mladšího Khjúa – všemu, co uměl: v lese vyhledávat vhodné stromy na stavbu loděk, určit nejlepší druh pryskyřic, barev a tmelů na utěsnění dna, dokonale opracovat dřevo a vytvořit kostru malého plavidla, pomocí fošen a desek dát loďce konečný tvar. Mezi dovednosti starého loďkaře též patřilo umění prodat své zboží za cenu, která nebyla ani příliš malá, ani příliš velká. Starý loďkař znal cenu své práce a své výrobky prodával za sumu, se kterou byly spokojeny obě strany.

Zatímco mladý Khjú nejraději chodil do lesa, vybíral správné stromy a odváděl dokonalou řemeslnou práci, starší Kháj se vždy těšil na to, až půjde, či spíše odpluje s otcem na trh do hlavního města a zúčastní se poslední etapy celého procesu – smlouvání o cenu a konečný prodej.

Jednou přišel den, který zákonitě musel nastat. Starý loďkař si zavolal své syny a řekl jim: „Naučil jsem vás vše, co jsem uměl. Sám jsem již příliš stár, než abych vykonával naše těžké, ale krásné řemeslo. Další loďky už budete vyrábět a prodávat úplně sami. V celém království jsou naše výrobky dobře známé, tak pokračujte v rodinné tradici, jak nejlépe umíte. Jak si práci rozdělíte, nechám na vás.“

Khjú a Kháj se chvíli radili a pak se dohodli na tom, že každý z nich vždy vyrobí jednu loďku. Až budou oba hotovi, Kháj je sám odveze na trh a prodá je. Pobyt v městě Kháj bude platit ze společných peněz, zbylé peníze, které získá za prodej obou lodí, si oba bratři rozdělí na polovinu. V době, kdy Kháj bude prodávat loďky, se Khjú bude věnovat opravám společného domu nebo pracím kolem stavení.

Oba bratři byli s touto domluvou spokojeni. Khjú se tak mohl více věnovat řemeslu, které ho bavilo, a vyhnul se pobytu ve městě, které ho ničím nepřitahovalo. Kháj se naopak často dostal na trh, a tím pádem ke všem světským radovánkám. Je jasné, že jejich výrobky vypadaly podle toho, v čem každý z nich nalézal své zalíbení.

Khjú pracoval tak, že chodil na výpravy do lesa. Když byl sám v lese, nahlas požádal les a dobré lesní duchy, aby ho dovedli ke stromu, který je vhodný na výrobu lodí, a ke stromu, který mu poskytne nejlepší pryskyřici na utěsnění. Pak se toulal lesem, dokud nenarazil na ten nejlepší suchý strom. Nahlas poděkoval lesu i stromu, strom pokácel a po řece splavil k dílně, kde pečlivě vyráběl a sestavoval různé druhy malých plavidel.

Kháj pracoval tak rychle, jak to jen šlo. Věděl, že čím rychleji bude hotov, tím dříve se dostane do města a ke svým vytouženým radovánkám. Během práce přemýšlel nad reklamními slogany, které vyvolával na tržišti při prodeji loděk. K jeho oblíbeným reklamním heslům patřilo „Kháj, loďkařů král!“ nebo „Jiný člun než od Kháje? S tím běžte do háje!“ a „Na pramici od Kháje, plavba rovnou do ráje!“

Khjú a Kháj staví loďky

Když byl Kháj s loďkou hotov, připevnil na ni cedulku s jedním ze svých sloganů. Když pak odplouval s oběma loďkami na trh, tajně takovou cedulku umístil i na bratrovu loď. Vydával totiž oba výrobky za své dílo. Samozřejmě, že Khjú někdy narazil na svou loďku, která na sobě měla cedulku, která hlásala, že byla vyrobena Khájem. Kháj to vysvětlil tak, že se jedná o obchodní trik, který oběma přináší více peněz. Khjúovi to bylo celkem jedno, tak nad tím mávl rukou. I on však něco dělal tajně a bez vědomí bratra. Vždy noc předtím, než Kháj odplouval s loďkami na trh, narychlo opravoval a utěsňoval Khájův výrobek. Po této úpravě mistra Khjúa byl Khájův původní výrobek, no, dejme tomu průměrný. Dík dokonalé mistrovské práci Khjúa se šířil věhlas o loďkařském mistru Khájovi. Lidé se jen trochu divili, proč je vždy jeden jeho výrobek perfektní a druhý nikoliv.

Zatímco tato bratrská dvojice žila zaběhlým způsobem života už pár let a zdálo se, že se nic nezmění, druzí dva bratři, dvojčata Ljú a Láj, stáli na prahu obrovské změny. Starý král s nimi vyšel do zahrad u královského paláce, oba je otcovsky chytil kolem ramen a spustil: „Moji milí synové. Je čas, aby se jeden z vás chopil vlády. Dělit naše království na dvě menší nemá cenu, a vládnout a nést zodpovědnost může jen jeden. Poněvadž jste stejně staří a stejně silní, rozhodl jsem se, pokud budete souhlasit, podrobit vás namáhavé zkoušce. Ten z vás, který uspěje, se stane králem.“ Pak jim král vysvětlil, o jakou zkoušku se jedná. Oba bratři s pravidly souhlasili a svorně přísahali, že ten, kdo prohraje, uzná vítěze za budoucího krále.

Jaký test si na ně starý, moudrý král připravil? Nalézt dobrého výrobce loděk a nechat si u něj postavit plavidlo, na kterém by sami obepluli různá místa podél řek, jezer a kanálů, kterými je protkáno celé království. Je jasné, že jakmile vyrazí sami v loďce na cestu, budou odkázáni jen sami na sebe, sílu svých paží, důvtip, orientaci a bystrost.

Jakmile si oba bratři podali ruce a přísahali, že budou soutěžit čestně a poctivě, závod začal. Láj odešel se svým rádcem na tržiště u nábřeží a několika lidí se zeptal, kdo je nejlepší výrobce loděk v celém království. Lidé, kterým v hlavě utkvěly Khájovy slogany a reklamní hesla, bez rozmyšlení odvětili: „Přece Kháj, to je loďkařů král!“ Láj v tom měl tedy jasno a ihned se rozjel za Khájem.

I Ljú se vydal na totéž místo, co Láj. I on hledal nejlepšího loďkaře. Neptal se však lidí z tržiště, ale několika rybářů a starého převozníka. Ten mu řekl: „Je pravda, že Kháj tu prodává nejlepší loďky široko daleko, ale tu a tam i pěkné zmetky. Pokud vím, starý mistr loďkař měl dva syny, Khjúa a Khája. Myslím, že ten tlučhuba Kháj není tím, kdo vyrábí ty dokonalé loďky.“

Láj a Ljú v přístavu

Ljú si dal dvě a dvě dohromady a vypravil se týmž směrem, kterým rychle vyrazil jeho bratr. Na břehu řeky u dílny Khúja a Kháje oba našli to, co chtěli. Láj velkohubého Kháje, který ho ujistil, že je nejlepším výrobcem loděk a že už teď má závod vyhraný. Ljú skromného chlapíka, který naslouchal, kudy všude vede trasa závodu a nakonec přikývl: „Aha, takže to musí být napůl kanoe, abys mohl plout divokými peřejemi, a napůl pramice, abys mohl rychle veslovat po jezerech. A nejlépe bude, když ta loďka bude mít i malý stožár, aby – když bude foukat příznivý vítr – ti pomáhala plachta.“ Další den už se oba loďkaři pustili do práce.

Každý může darovat jen to, co sám má. Láj sice vyplul na určenou trasu o pár dnů dřív než Ljú, ale moc daleko se nedostal. Do jeho člunu začalo zatékat a na divoké vodě ztroskotal. Byla to prostě ostuda. Ljú na své bytelné a hbité loďce projel křížem krážem celé království, a tak se setkal s nejrůznějšími lidmi ze všech končin a dozvěděl se mnohé o jejich radostech a strastech. Byla to dobrá příprava na budoucí roli panovníka.

Láj a Ljú plní úkol

Láj měl nejdříve na Kháje obrovský vztek. Chtěl se mu nějak pomstít; vyslat ho na loďce od „Kháje, krále všech loďkařů“ na moře či divokou vodu a se zadostiučiněním se dívat, jak samozvaný „loďkařů král“ polyká andělíčky a pluje jak sekera ke dnu, nikoliv však „do ráje.“ Ale pak nad tím mávl rukou, vztek ho přešel a uzavřel si to tak, že pro celé království bude lepší, když se králem stane Ljú, který prokázal více moudrosti a vhledu.

A co bylo s Khjúem a Khájem? Ljú udělal z Khjúa hlavního stavitele všech lodí v celém království. A nechal ho, ať si to dělá po svém. Dal mu k dispozici velké doky, malé doky, řemeslníky i nástroje a Khjú tak mohl konstruovat smělé mořské plachetnice i malé mrštné kanoe do divokých řek. Mohl se toulat po lesích a hledat vhodný materiál, spřádat smělé plány i vlastnoručně opracovávat dřevo. Vlastně se dá říci, že žil život, o kterém vždy snil.

A Kháj? Samozřejmě, že zanedlouho po závodě obou princů se celé království dozvědělo pravdu o tom, kdo vyrobil loďku pro Láje a kdo pro Ljúa. Kháj si utrhl pořádnou ostudu. Jak s tím naložil, je na další pohádku. Někdo říká, že propadl melancholii a pomalu se upil k smrti. Jiní říkají, že šel do sebe, zdokonalil se v řemesle a po zbytek života se živil jako průměrný loďkař, který se musí pořádně ohánět, aby měl na živobytí. Na hýřilské a bujaré dny ve městě mu nezbyla ani koruna.

Existuje ještě jedna verze. Kháj prý Khjúovi ukradl jednu z jeho kouzelných plachetnic, odplul v čase a prostoru a uchytil se kdesi ve střední Evropě. Tam založil jakousi reklamní agenturu, stal se bohatým a váženým občanem a, tuším, skončil jako poradce premiéra. Jakási šedá eminence nebo co…

S věnováním pro malou Lauru napsal Gato a ilustrovala Adéla Moravcová.


Odběr novinek emailem

Nejlepší možností, jak sledovat novinky o podnikání na volné noze, je stručné upozornění na nové články v našem blogu emailem, společně s dalšími tipy a aktualitami. Zadejte svou emailovou adresu pro odběr novinek přibližně jednou měsíčně:

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.


Chcete být úspěšní? Přidejte se!

Pro nezávislé profesionály pořádáme unikátní školení úspěšného podnikání na volné noze a můžete u nás také levně inzerovat svou práci široké veřejnosti. Sdružujeme stovky odborníků mnoha profesí a desítkám z nich jsme již pomohli rozjet úspěšné podnikání.

2005 – 2016 © Robert Vlach a Gato Mapa portálu ~ Ochrana soukromí ~ Sledování novinek Facebook Twitter LinkedIn YouTube RSS