Jak skloubit náročnou práci s rodinou

Manžel řídí fabriku na převodovky pro Škodovku a já mám náročnou soukromou praxi výživářky a preventistky. Přitom máme 3 děti, psa, dům se zahradou a ještě stavíme nové bydlení kus od Prahy. Jak to snáší naše zdraví a rodina? Překvapivě dobře, díky jednoduchým zásadám, které jsme postupem let společně zavedli.

V tomto článku předkládám výběr nejlepších zásad a postupů, které se nám doma osvědčily. Neopsala jsem je z příruček osobní produktivity. Dospěli jsme k nim sami, přirozeně, během našeho společného života na cestovatelské noze. Nejdřív bych tedy měla stručně vylíčit, kolik jsme toho s mým mužem Ivanem už zažili:

20 let života a práce, doma i na cestách

Za dvacet let manželství jsme společně zvládli 10 stěhování na dvou světadílech. Postupně se nám narodily tři děti v Česku, Německu a v Austrálii, kde jsme ani nežili, ale rozhodli jsme se spojit dovolenou s porodem. Děti navštěvovaly osm nejrůznějších škol, od německé školky a školy v Číně, přes americkou školu, až po dnešní britské školy.

Manžel za tuto dobu na pozici ředitele kvality vybudoval dvě firmy Volkswagenu v Číně. Dnes řídí závod Škoda Auto ve Vrchlabí, který přetransformoval na výrobu high-tech převodovek pro zásobování celého koncernu Volkswagen.

Sama jsem během 10 let v zahraničí našla čas na studium výživy a prevence v Německu a posléze dálkově v USA. Distančně jsem rovněž poskytovala online poradenství, psala články pro české časopisy a spoluzakládala firmu NaturComp na prodej antikoncepčních minipočítačů. V cizině jsem vedla výživovou poradnu, příležitostně přednášela o výživě na amerických školách, které naše děti navštěvovaly, a byla stálou členkou stravovací komise na Shanghai American School, která v průběhu dvou let dramaticky zlepšila školní stravování. Z čínského Dalianu jsem vedla i svou dizertační studii, která probíhala na deseti základních školách v Česku a Číně, kde jsem v rámci studie výživu sama i učila.

Po návratu do Česka v roce 2011 jsem si otevřela praxi jako specialistka na zdravotní prevenci a výživu. Přednáším několikrát týdně po celé republice, vystupuji v médiích a vedu tři osvětové weby. Měsíčně rozesílám newsletter Zdravé zprávy a píšu politický blog na Aktuálně. Moderuji velmi aktivní profesní stránku na Facebooku a natáčím videa pro vlastní videoblog Margit.TV. A jako odborná garantka projektu Skutečně zdravá škola prosazuji zlepšení výživy na českých školách.

Naše rodina v době, kdy jsme žili v Číně

Je asi zřejmé, že vzhledem k rozsahu uvedených činností potřebuji být jako profesionálka maximálně efektivní. Zároveň chci, aby mé výstupy byly na nejvyšší úrovni. Proto:

Soustředím se jen na zásadní problémy

Úkolů a možností je mnohonásobně více, než kolik lze denně reálně zvládnout. Pro mne je zásadní řešit jen ty, které mají smysl.

Příklad z mé práce: Denně mě kontaktují desítky jednotlivců s drobnými žádostmi či dotazy. Ty milé a příjemné se v rámci možností snažím řešit, ale absolutně neztrácím čas a chuť do práce komunikací s nekonstruktivními kritiky a tak či onak vyšinutými jedinci, kteří si chtějí nárokovat můj čas, přestože nejsou mými klienty. Stejně tak na Facebooku jsem začala navzdory dobře míněným radám mých poradců blokovat ojedinělé troly.

Příklad z rodiny: Je potřeba, aby dítě přišlo do školky v botách. Už ale neřeším, jestli to jsou tenisky, nebo gumáky. Samozřejmě vím, že v gumácích se potí nohy a špatně běhá. Jenže gumáky se nejrychleji nazouvají. A když dítě touží po gumácích, nebudu ráno ztrácet cenný čas přesvědčováním, co je lepší. Náš nejmladší syn nosil gumáky do školky asi čtyři týdny vkuse, než to sám pochopil. Gumáky byly zrovna in a módě neporučím!

Řešení: V práci vše nezásadní ihned mažu. A při výchově dětí se soustředím na zásadní, život ohrožující problémy, kam řadím i výchovu ke zdravé stravě.

Náš syn Victor ve své oblíbené obuvi

Dobročinnost ano, ale všeho s mírou

Dávat má být přínosnější než dostávat a dobročinnosti se meze nekladou. Jenže čas i mé zdroje jsou omezené. Nemohu prostě vyhovět každému, kdo mě s kytkou či pohlednicí zastaví na ulici anebo přesvědčuje v emailech. Charitativní projekty jsme si s rodinou sami vybrali, dlouhodobě je podporujeme a ostatní žádosti zpravidla ignorujeme.

Sama jako profesionálka už druhý rok intenzivně pracuji pro občanskou iniciativu Skutečně zdravá škola. Zpočátku zcela nezištně, nyní s pokrytými náklady, ale jinak na počet hodin a osobní nasazení nehledím, protože je to pro mne důležité.

Jako rodina sponzorujeme pomocí adopce na dálku jednoho chlapce od jeho narození. Na vánoce posíláme do Afriky kozu, sadu semínek nebo peníze na učebnice. Přes rok podpoříme pár crowdfundingových startupů, ostatní mažu a na ulici vše odmítám, protože nechci podléhat emocionálnímu nátlaku.

Plánuji práci i soukromý čas

Všichni jsme profíci ve svém oboru. Zvládáme všechny své povinnosti a snažíme se být maximálně spolehliví vůči klientům. Jenže mnozí pak večer, zborcení z práce, už nestíhají své soukromé cíle. Proto moc doporučuji a sama už roky praktikuji propojení práce a soukromí do jednotného seznamu denních úkolů. Díky tomu zvládám pracovní i soukromé úkoly a večer jsem mnohem spokojenější, protože jsem pomohla nejen klientům, ale i rodině a sobě.

Emaily vyřizuji okamžitě a rychle

Je děsivé otevřít počítač a vidět tu frontu čekající práce v podobě desítek emailů. Postupem let a s přibývající korespondencí jsem dospěla k efektivnímu systému. Maily procházím i několikrát denně, protože často musím reagovat rychle. Některé ihned mažu. Drobné dotazy či úkoly se snažím vyřídit do 30 vteřin a rovnou se omlouvám za překlepy, které se mi kvůli této rychlosti do odpovědi dostanou — při rozhodování mezi gramatickou správností a počtem lidí, kterým mohu pomoci, prostě zvítězili ti lidé. Vše, co lze, přeposílám dále, a pro skutečnou práci mi po tomto profiltrování zůstává jen pár emailů, které průběžně vyřeším mezi svými rozpracovanými projekty. Cílem je na důležité emaily reagovat do pár hodin a odkládat jen důležité texty, které potřebují svůj čas.

Spojila jsem lásku ke knihám se studiem jazyků

Miluji knihy, a i když dnes většinu mé četby tvoří odborné texty se zdravotní či pracovní tematikou, neustále vyhledávám čas ke čtení. Znalosti jazyků si potřebuji pravidelně osvěžovat. Proto upřednostňuji anglické a občas i německé knihy a kupuji audioknihy, které mohu poslouchat při každé vhodné příležitosti přímo z mobilu. Nejvíce v autě, někdy v kuchyni a zrovna tento týden jsem nějakou hodinu zvládla i při trhání rybízu. Výhodou je, že i když se jen opalujete na zahradě se sluchátky v uších a partner si vás bude dobírat, že se jen válíte v trávě, stále můžete tvrdit, že si právě opakujete anglickou gramatiku ;-)

Obklopuji se profesionály

Rozumím péči o zdraví, umím slušně přednášet a psát, dobře vařit anebo organizovat akce. Už ale nerozumím počítačům, neumím kreslit, zapomněla jsem českou gramatiku a nevím, jak naprogramovat webové stránky. Vím však, že kolem mne jsou úžasní profíci, kteří to dokáží. Proto s nimi už roky spolupracuji a tímto jim znovu obrovsky děkuji! Trvalo to, ale postupně se mi podařilo najít lidi, na jejichž práci se mohu spolehnout. I když to občas nevyšlo podle mých představ, jako neformální tým dnes zvládáme tolik práce, že by se za to nemusela stydět ani menší firma.

Jídlo miluji, ale jen to nejlepší, což v ideálním případě znamená sezónní, lokální, bez zbytečných aditiv a chemických reziduí z pěstování. Jako většině lidí i mně prospívá pravidelná strava. Ale pro přípravu dobrého jídla potřebuji i dostatek času a pohodu. V rozlítaném dni proto stále dodržuji hlavní jídla, ale odlehčená, třeba v podobě polévky s kváskovým chlebem. Zde jsou má další doporučení:

Stačí mi jíst 3× denně

A dokonce i jen dvakrát. Potřebu svačit vymyslely před pár desítkami let potravinářské firmy, kterým prodej dvou jídel navíc nesmírně svědčí — mnohem více než nám! Tři hlavní jídla jsou pro většinu z nás dostačující základ. Případná svačinka úplně stačí z kousku ovoce či zeleniny. Je v pořádku mít i výživnější zdravé svačinky, ale zpravidla jen pro děti a maminky, které s nimi tráví čas, popřípadě pro sportovce a těžce manuálně pracující.

Hladovění mi nesvědčí

Hladovění z důvodu nestíhání rychle přerůstá ve vlčí hlad, nesoustředěnost až vyčerpání. Je pouze otázkou času, kdy se projeví snížením výkonu a sežráním všeho, co nám přijde do cesty. Následkem jsou výčitky z neschopnosti se ovládat, přeplněné a těžké břicho, se kterým se špatně usíná, a poté ranní únava z nevyspání.

Řešením je pevné stanovení časů hlavních jídel a předchystané krizové řešení, když občas kompletní jídlo v určeném čase skutečně nestíháme, ať už to jsou hotové polévky z prodejen zdravé výživy, anebo vysoce kvalitní proteinové směsi. Když pracuji doma, úplně mi stačí suroviny na výživné koktejly, jako třeba vločky, banány, kakao, kokosový tuk, bílý jogurt, med a vysoce výkonný mixér. Výživné jídlo je hotové za minutu a za další minutu může být i vše umyto. Investici do vybavení na takovouto minutovou přípravu výživného jídla vyloženě doporučuji nejen profesionálům pracujícím doma, ale i pokrokovým firmám či coworkingům, které už nyní nabízejí slušně zařízené kuchyňky na přípravu rychlých jídel.

Jíme jen kvalitně

Není zásadní, jestli právě zkoušíte paleo dietu, anebo se roky živíte jen „kytkama“. Zásadní je, aby naprostá většina toho, co sníme, byla z těch nejlepších potravin, a tedy abychom společně se živinami nedostávali do těla i hromadu chemických reziduí. Nejlepší strava je lokální, sezónní, nepolévaná a nedochucená chemikáliemi, ideálně bio.

Doma jíme společně a jednotně

Je to nejpraktičtější, nejlépe to vede děti ke zdravému jezení a ušetříme tím i spoustu času. Případnou individualizaci stravy občas děláme formou bufetu, kde si každý vybere to své, jeho příprava je zároveň dobrým programem na víkendové dopoledne.

Náš obědový bufet

Základem našeho vaření jsou suroviny po ruce

Málokdo z nás má čas denně nakupovat a ani to není nutné. Osvědčilo se nám investovat do úpravy domácích prostor pro základní skladování trvanlivých potravin, jako jsou třeba obiloviny, luštěniny, těstoviny či ořechy, anebo speciality jako umeocet, umeboshi švestky, miso pasta, mořské řasy apod. S dostatečnými zásobami je skutečně snadné vařit i bez velkého plánování, stačí jednou či dvakrát týdně dokoupit čerstvé potraviny. Sama většinou kombinuji velký nákup na farmářských trzích s občasnou objednávkou bio bedýnek a nákupem v prodejně zdravé výživy.

Příruční zásoby v naší kuchyni

Skladujeme přímo u našeho biofarmáře

Doma nemáme skvěle klimatizované a izolované sklepy s ideálními podmínkami pro potřeby jednotlivých druhů zeleniny a ovoce. Čím dál tím více farmářů však právě takovéto prostory má. Zejména přes zimu je ideální nechávat si zeleninu, ovoce a případně i ořechy u nich a pak jen postupně, podle dohody objednávat další odběry. Levnější alternativou může být nákup ve velkém v době úrody a skladování u někoho z rodiny, kdo ještě bydlí na venkově a má kvalitní sklep.

Učíme se vařit v nejlepších restauracích

Místo časově náročných kurzů, pročítání kuchařek a krkolomného vaření podle mnohastránkových receptů z exotických surovin plánujeme rodinná jídla mimo domov přednostně do nejlepších restaurací (tím nemyslím nejdražších). Příjemným pojídáním se můžeme nechat přesvědčit a inspirovat, jak skvěle zdravá jídla chutnají, a můžeme doma vyzkoušet.

Na cesty si beru snídaně sebou

Spoléhat se na nákup kvalitního zdravého jídla na benzínce je pošetilé. Na delší cesty si proto beru jedno jídlo a případně i svačinku s sebou. Den předem si nachystám kousky sýra, ořechy či zeleninu do omyvatelného MagsBagu nebo kaši do skleničky. Když jedu na dopolední schůzku kamkoli po republice, vstávám co nejdříve a ideálně okolo páté vyjedu. Po dvou hodinkách se pak nasnídám.

Kaše ve skleničce a jeden z našich MagsBagů

Pohyb miluji stejně jako jídlo, i když jsem řádně lenivý sportovec. To znamená, že lyžovat půjdu, jen když bude deset nad nulou, svítit slunce a žádné fronty u vleků, což je téměř nereálná situace, a proto vlastně nelyžuji. Miluji však brusle, pobyt venku a procházky. Proto si dávám mezi termíny schůzek procházky, které při mém plném programu více připomínají běh než chůzi. Co ještě ráda zkouším:

Využívám každé příležitosti k pohybu

Hodina běhu na pásu ve fitku může být skvělá, ale po celodenním běhu mezi povinnostmi více stresující a vyčerpávající než zdraví prospěšná. Základem zdraví není sebedestrukce ve fitku, ale umění prokládat své celodenní aktivity pohybem a odpočinkem. Po každé půlhodince u stolu vstanu, protáhnu se, vyjdu schody, střídám sed s prací vestoje.

Psaní vestoje, v naší kuchyni

V centru města se mezi termíny schůzek přesouvám pokud možno pěšky a vyčistím si tak i hlavu. Cílený pohyb řeším jednou až dvakrát týdně 20 minutami intervalového tréninku a nepravidelným střídáním protahování a posilování. I napadaný sníh vnímám jako příležitost protáhnout se s lopatou hned po ránu. Zapojím se také ráda do dětských her a sportů. A když děti trochu odrostly a už pro ně není tak cool házet si balón s rodiči, pořídili jsme si psa.

Náš pes Lilly a já

Večer se procházíme

Spousta mých klientů řeší večerní přejídání, nekvalitní spánek a nadváhu. Všechny tyto potíže zásadně pomáhají řešit večerní procházky. Po večeři jim doporučuji uklidit kuchyň, vyčistit zuby a jít ven, anebo si aspoň sednout na zahrádku. Člověk přestane pojídat, zklidní se a následně i lépe v noci spí. V noci se pak uvolňují potřebné hormony regulující chuť k jídlu a omezí se tvorba stresových hormonů. Výsledkem je odpočaté vstávání bez celodenního odhánění chutí na to, co bychom vůbec jíst neměli.

Dovolené jsme roky trávili jen na biofarmách

Díky našemu desetiletému pobytu v zahraničí jsme toho spoustu procestovali a zažili četná dobrodružství, jako třeba výlet k porodu z Číny do Austrálie a potom zpáteční cestování s týdenním miminkem — dobře to dopadlo:

V autstralském Sydney, krátce po porodu

Zpětně jsme jako jednoznačně nejúžasnější zážitky pro celou rodinu vyhodnotili dovolené na biofarmách. Sami jsme vyzkoušeli skvělé farmy od Nového Zélandu přes Indii až po Anglii a nově jde obdobné pobyty najít i v Česku. Děti jsou nadšené přírodou, pomáhají farmáři, vy odpočíváte v přírodě a všichni jíte tu nejčerstvější a nejlepší stravu. Jen je třeba předem prostudovat nabídky, každá farma má jiné možnosti a omezení.

Aha, už je mi jasné, kde si Victor tak oblíbil gumáky — na biofarmě!

Na závěr přidávám ještě hrst dalších tipů, které se týkají spíše maličkostí a mých osobních postojů, takže se nemusí líbit každému:

Deleguji domácí práce

Většina z nás vydělává na volné noze více, než jaká je hodinovka za úklid či trhání plevele. Proto některé domácí a pomocné práce objednávám u rychlých a spolehlivých profíků, studentů či sousedů, kteří hledají přivýdělek. Například celou péči o naši permakulturní zahradu v Praze jsme svěřili úžasnému mladému páru a pak si užíváme plody jejich práce.

Hravou formou svěřuji drobné práce i dětem

Když byly naše děti malé, nechaly se snadno nadchnout do pěstování klíčků, tvarování kuliček z rozdrcených ořechů a sušeného ovoce či sběrem sedmikrásek na čaj. Mně ubyla práce, děti se zabavily a ještě jsem měla dobrý pocit, jak je skvěle vychovávám.

Kynuté buchty a pizzu jsem roky dělala jen tak, že jsem jen připravila těsto, omáčky a náplně. Děti pak samy s nadšením plnily buchty, vyválely a nazdobily pizzu. Samozřejmě, že s o to větší chutí pak svůj výtvor i snědly.

Victor kontra meruňkové knedlíky

Nakupuji jen kvalitní, i když dražší kosmetiku

Omezuji tak zanášení mého těla látkami, které mohou být potenciálně škodlivé. Kvalitní bio kosmetiky spotřebuji obvykle menší množství než té průmyslové, takže šetřím i přírodní zdroje a životní prostředí.

Prevenci zvládám přirozeně

Prevence pro mne znamená, že kvalitně jím, mám dostatek pohybu a střídám práci s pobytem venku. A jsem zdravá. Pro někoho jiného může prevence znamenat pravidelné kontroly desítek tělesných parametrů u lékaře. Obě cesty jsou možné a každý si musíme vybrat tu, která nám svědčí a vyhovuje.

Jen pozor: Jako lékaře a farmaceuty nás vzdělávají, abychom diagnostikovali nemoci, proto se pak nedivte, když vám nějaké ty odchylky najdou. Před jakýmikoliv závěry si každou vážnější diagnózu a doporučení terapie či zákroku nechejte raději potvrdit ještě u jiného lékaře. Neřešíte-li zrovna přejetí autem anebo oběd po muchomůrce červené, ale spíše menší zdravotní potíže, doporučuji nejdřív vyzkoušet úpravu životního stylu a přirozené terapie.

Doma máme rozdělené role

Je mi jasné, že teď lezu na tenký led a pobouřím některé zastánce rovnoprávnosti, feministky obzvlášť. Ale u nás doma to funguje a nechám jen na vás, jestli vás to inspiruje. Naše rozdělení rolí není výsledkem tvrdého vyjednávání, co za co, ale naprosto přirozeně vyplynulo během našeho společného života.

Ukázkový příklad je třeba naše dovolená: V průběhu roku společně s manželem a dětmi probíráme možnosti a shodneme se na několika z nich. Já pak pár dnů věnuji rešerši podmínek, místních atrakcí, orientační ceny jednotlivých destinací aj. Společně probereme mé závěry a vybereme cíl. Já pak doladím rešerši a připravím kompletní program cesty včetně tipů na ubytování a zdravé restaurace v místě pobytu. Manžel objednává, platí pobyt, zajišťuje letenky i pojištění. Na cestu chystá doklady a platební karty, já lékárničku, balení společných věcí i věcí pro děti. Na místě já zajišťují zdraví, jídlo a hlídám program, on hlídá doklady a naši dopravu. A všichni si to moc užíváme!

Postup přípravy není samozřejmě vždy stejný a pevně daný. Jde o princip. Každý děláme to, co umíme nejlépe a co nás baví, a díky tomu můžeme půlku problémů pustit z hlavy. Manžel je třeba díky své práci mnohem lepší v plánování rodinných financí. Mě osobně to nijak neláká, proto vítám, že to dovede lépe a nemusím se o výdaje s výjimkou zásadních rozhodnutí starat. Takže ano, jsem zastánkyní dobrovolného dělení rodinných rolí.

Starám se v prvé řadě o vlastní pohodu

Jen když budu sama v pohodě, mohu být prospěšná někomu jinému. Spousta mých klientů za mnou přichází, či přesněji řečeno se doplazí v naprostém vyčerpání. Jsou to často úspěšní experti ve svých profesích, ale naráz jsou unavení, tlustí a nemocní. Roky toho hodně zvládali, jen zapomněli starat se i o sebe. Zejména u žen je obvyklé, že upřednostňují péči o děti před péčí o své tělo. Dlouhodobé zanedbávání zdravé stravy, pohybu a odpočinku ale jednoznačně přinese i pokles výkonnosti a je pouze otázkou času, kdy si to vybere i daň na zdraví. Proto v rámci každého dne plánuji také odměny pro sebe, i kdyby to měla být jen procházka mezi termíny ve městě, anebo chvilka s knihou v autě či v posteli.

Zkrátka, je zásadní naučit se vyvažovat své profesní povinnosti s časem pro rodinu i pro sebe. Neztrácet čas nepodstatným a netrápit se pro to, co nestihnu. Problémy řešit jako výzvy. Uvědomovat si, že není podstatné vše hned zvládat, ale postupnými kroky jít za svou vizí. Pak je jen otázkou času, kdy se problémy vyřeší a vize naplní.

Představila jsem zde řadu našich zásad i drobných tipů a zbývá jediné — propojit je do souvislého celku:

Jak tedy vypadá můj běžný den?

Pravidelně vstávám v půl šesté a asi do osmi zajišťuji snídani, svačiny, vypravení či odvezení dětí k autobusu do školy. Po odchodu všech během několika minut projdu dům, dám jej dopořádku a začínám pracovat. V průběhu dne píšu nejrůznější texty, anebo odpovídám na dotazy z médií, procházím nejnovější informace ze zdravotnictví, vystupuji na akcích, anebo vedu poradnu pro objednané klienty. Denně také věnuji čas potřebný pro podporu Skutečně zdravé školy. Každý den je tak trochu jiný.

Jakoukoliv práci doma se snažím střídat s přestávkami k odpočinku, ve kterých něco uvařím, zacvičím si, pustím pračku, anebo jdu se psem na procházku. Mezi čtvrtou až osmou jsem připravena na návrat dětí, což někdy znamená zajet pro ně k metru či autobusu, společnou přípravu jídla, plánování akcí na víkend a povídání si.

Několikrát týdně vystupuji nebo mám schůzky mimo Prahu a v těchto dnech vyjíždím ráno co nejdříve. Zpravidla jezdím naotočku a večer před cestou připravuji svačinky pro všechny. V případných přestávkách na cestě se snažím připojit na internet a vyřešit nové emaily, anebo pokračuji v psaní textů. Dvakrát nebo třikrát týdně mívám nějaké večerní vystoupení či akci. Pro tyto dny připravuji dostatek jídla a domluvím s dětmi pokyny, aby byly schopné dorazit domů a najíst se samy, anebo po domluvě s tátou.

Ve dnech, kdy Ivan přijíždí z Vrchlabí domů, máme společné večeře, pak si vyprávíme a když máme chuť, jdeme se projít. Pokud jsem s dětmi doma sama, máme zásadu mít do osmi hotovo vše spojené s jídlem, úkoly, vyplňováním formulářů do školy (někdy mám pocit, že sbírají mé podpisy a usilují o rekord!). Poté se každý věnujeme svému. Já ještě nějakou hodinu pracuji, protože večerní práce je většinou ta nejpohodovější. Ztichnou mobily a ani emaily se už nehrnou denní rychlostí. Den ukončuji s knihou v posteli.

Tento článek je opravdu dlouhý, ale pokud si chcete v klidu poslechnout nějaké podrobnosti, pusťte si rozhovor, který jsme začátkem léta natočili pro Na volné noze. Týká se nejen výše popsaného workflow, ale mého podnikání obecně: