Základ zdraví

Pevné zdraví je vskutku největším bohatstvím a v případě profesionálů na volné noze, kteří za sebe jen těžko hledají náhradu, to platí dvojnásob. Vysoká kvalita našeho zdravotnictví způsobuje, že je často opomíjena velmi důležitá tematika péče o vlastní zdraví, a přitom právě toto sebeléčení je skutečným základním pilířem dobrého zdraví a dlouhověkosti.

Než se dostanu k praktičtějším věcem, rád bych tento text krátce uvedl. Především musím zdůraznit, že se jedná pouze o můj vlastní pohled na tuto problematiku, byť podepřený jejím dlouholetým studiem i praxí. Každé sebeléčení je vysoce individualizovanou syntézou lékařství a léčitelství, takže jakákoliv zobecňování či doporučení je nutno chápat s velkou rezervou, spíše jako podnět pro vlastní zkoumání než jako dogma, kterého je třeba se držet. To, prosím, mějte při čtení následujících řádků na paměti.

Zdraví je stav relativní. Zatímco pro někoho znamená být zdravý už jen to, že je vůbec schopen vstát a jít do práce, rád že ho nic nebolí, jiní kultivují svou bytost do té míry, že jsou plni vitality a procházejí životem jako intenzívní zkušeností šťastného bytí. Zdraví je rovněž stav složený a nestálý. Na chod celého organismu má vliv mnoho vnějších i vnitřních proměnlivých faktorů, které je nutné neustále uvádět v rovnováhu. V ideálních podmínkách se o tuto rovnovážnost stará tělo samo, v dnešní době to ale již bohužel neplatí a naše aktivní účast na tomto procesu je nepostradatelná. Nicméně harmonie se hledá mnohem snáze, stojí-li zdraví na pevných základech – zdraví je totiž stav fyziologicky podmíněný a nepracuje-li organismus optimálně, nemůže být o celkovém zdraví ani řeč. Popišme si nyní alespoň stručně ony pilíře zdravého a silného života:

Zdravá výživa a tělesná očista

Podle mnoha odborníků je příčinou drtivé většiny nemocí nesprávná výživa. Choroby tak do nás doslova "vstupují ústy" a zbytky závadné potravy postupně otravují organismus do té míry, že po letech nějaká jeho složka již nedokáže plnit svou funkci a je nutný zásah lékaře. Zdravá výživa je námětem mnoha knih vycházejících z nejrůznějších systémů, jako jsou např. makrobiotika, dělená strava, vegetariánství, stravování podle krevních skupin, všelijaké diety, potravinové doplňky apod. Úhlů pohledu je opravdu hodně, nicméně většinou platí, že jakákoliv rozumná regulace stravování je lepší než žádná.

Lidé často vyzkoušejí několik přístupů, než naleznou ten, který je pro ně vhodný. Určitá opatrnost je na místě zvláště u starých nebo cizokrajných způsobů – například vegetariánství, které se dost možná vyvinulo v reakci na dřívější extrémní výskyt parazitů v mase, nemusí být dnes již v našich podmínkách tak výhodné. Mně osobně se osvědčilo studium různých zdrojů a jejich následná integrace do vlastního stravovacího režimu. Nadto se snažím držet několika jednoduchých zásad:

1. nikdy nejím věci, o kterých z vlastní zkušenosti vím, že nedělají mému tělu dobře, a vyhýbám se neznámým, podezřelým jídlům, zvlášť jsem-li na cestách
2. jím vyváženě, všechny druhy potravin, ale základ tvoří lehká jídla, ovoce a zelenina
3. nepřecpávám se, jím do polosyta jen jeden chod, nekombinuji najednou více jídel
4. kupuji raději dražší ale kvalitní potraviny a domácí produkty, zvlášť jde-li o maso
5. používám spolehlivý vodní filtr, piji hodně ovocných a zeleninových šťáv, lehké odvary z domácích bylin, víno příležitostně a tvrdý alkohol jen zcela minimálně

Pouze změna ve výživě ale nestačí, což se bohužel často nedozvíte ani z literatury o stravování. Jednak se tělesné orgány v menší míře zanášejí i zdravou potravou a také je nutné si uvědomit, že se v nich škodliviny usazují prakticky již od narození. Naštěstí existují osvědčené techniky vnitřní tělesné očisty neboli tzv. detoxikace. Ta se většinou zaměřuje na střeva, která jsou zdaleka nejtoxičtějším prostředím v lidském těle, játra, žlučník, ledviny a další orgány či tělní dutiny. Tyto detoxikační techniky zvládne v základním rozsahu každý a vřele to i doporučuji.

Uvolňování stresu a napětí

Stres, ještě před sto léty prakticky neznámá civilizační choroba, či jeho odvozená forma zvaná workoholismus, je dnes jednou z nejčastějších příčin sociálních, mentálních i tělesných selhání. Za zmínku stojí laboratorně prokázaná skutečnost, že pro některé druhy opic je stres i v mnohem menší míře než u člověka smrtelný, byť taktéž pro lidi je velmi nebezpečný. Ve své pravé podstatě je stres soustavné a dlouhodobé přetěžování organismu, zvláště pak jeho nervové soustavy. V menší míře může být dokonce příjemný, což často vede k jeho bagatelizaci a obrovskému nárůstu psychických nálezů mezi běžnou populací v posledních dekádách.

Osobně jsem se setkal s desítkami workoholiků v různě pokročilém stádiu a několik osob, které dobře znám, se dokonce pod velkým pracovním tlakem zcela zhroutilo, načež museli být buď dočasně hospitalizováni nebo strávili delší dobu na nemocenské dovolené. Živě si vybavuji případ mého ani ne třicetiletého kamaráda, který se doslova sesypal poté, co byl dlouhodobě pracovně přetížen. Během krátké doby mu zešedivěly vlasy, několik měsíců užíval antidepresiva i jiná psychofarmaka a nesměl vycházet z domu. Dnes se o práci, kterou před svým kolapsem nesl na bedrech, dělí tři osoby na plný úvazek.

Stres může mít nejrůznější následky – co člověk, to jiná forma. Proto je důležité neléčit ani tak tyto druhotné projevy, jako spíše samotnou příčinu nesnází. Jediným opravdovým lékem pro těžce pracujícího, přepjatého člověka je každodenní důkladná relaxace napětí. I když mnoho lidí stres uvolňuje pravidelnou konzumací alkoholu nebo tupým zíráním na televizi, doporučuje se volit spíše aktivní a tedy i účinnější způsoby relaxace: lehký sport, plávání nebo sauna, tělesná cvičení, procházky do přírody, nějaká forma meditace, posezení s přáteli, použití stále populárnějších psychowalkmanů atd. Na formě zase tak nesejde, podstatné je pouze ono pravidelné střídání práce a odpočinku, aby byl pokud možno každý jednotlivý den i týden sám o sobě vyvážený.

Pravidelné cvičení a pohyb na čistém vzduchu

Prakticky každá stálá profese působí na organismus výrazně jednostranně a vede časem ke změnám v jeho funkci nebo dokonce k problémům, které se souhrnně označují jako tzv. nemoci z povolání. Tyto vlivy lze nemalou měrou odstínit pravidelným, nejlépe každodenním cvičením. Možností existuje nepřeberné množství a každý si při troše snahy časem najde tu svou.

Dobré je rovněž preferovat takový systém cvičení, který klade důraz i na hluboké a pomalé dýchání do celých plic, jehož blahodárný vliv je nezpochybnitelný. Správnému dýchání učí např. populární hatha jóga nebo čínský čchikung. Budete-li chtít na cvičení někam docházet, věnujte velkou pozornost výběru kurzu či instruktora, těch kvalitních je totiž opravdu málo. Místům se zvýšenou koncentrací smogu a škodlivých zplodin v ovzduší se raději vyhněte a nekuřte. Kuřáci si otravují tělo na mnoho let dopředu a i když to nutně nemusí mít závažné zdravotní následky, rozhodně jsou postiženi úbytkem vitality a jinými nepříjemnými důsledky svého počínání.

Dopřávejte si hodně procházek do přírody, po horách a vůbec pohybu na čerstvém, čistém vzduchu – tomu se máloco vyrovná. Cykloturistika a lehké sporty jsou také velmi prospěšné. Těm opravdu fyzicky náročným sportovním disciplínám, neřku-li vrcholovému sportu nebo dokonce kulturistice, se ale raději vyhněte – vybírají si vysokou daň na zdraví a při časté nadměrné zátěži také tělo přichází o vzácné látkové rezervy. Naopak bez obav se můžete věnovat saunování i otužování, což je nejlepší přirozená prevence proti chřipce i nachlazení.

Trocha motivace na závěr

Každý nezávislý profesionál je ve srovnání s průměrnou populací velmi samostatný jedinec – tedy přinejmenším ekonomicky. Rád bych vás tímto článkem vedl k zamyšlení nad možností rozšíření této soběstačnosti i na oblast preventivní péče o vlastní zdraví. Každý orgán, ba dokonce každá buňka, je do jisté míry autonomní a budete-li mít snahu chovat se ke svému tělu slušně, nutně se to projeví na jeho lepší funkci. Oproti tomu člověk, který na sebe nedbá a s každou bolístkou hned spěchá k lékaři, aby své tělo zanášel dalšími zbytečnými chemickými preparáty, sklízí často plody své lhostejnosti již ve středním věku. Pevné zdraví není ani pro sebeléčícího se člověka zaručeno, jeho šance na dobrou kvalitu života jsou ale bez přehánění stokrát lepší.