Na volné noze - portál nezávislých profesionálů


Na volné noze > Blog > Práce v přírodě

Práce v přírodě

24. 6. 2015, napsal Ing. Ladislav Krčmárik

10 let chodím s notebookem pracovat ven, do přírody. Nápad je to krásný, ale zatím málo rozšířený, protože to chtělo rozlousknout řadu praktických oříšků.

Práce v přírodě

Práce v přírodě? To jako jít do lesa? A ještě tam pracovat? Bláznivé? Nemožné? Kdepak, může to být příjemné a užitečné zároveň, když vyřešíte praktickou stránku věci. Doma v Česku nic moc speciálního potřebovat nebudete, vlastně už většinu potřeb možná i máte. Takže sbalte práci, svačinu, přezůvky a jděte ven… Moment, přezůvky?! Do lesa? No dobrá, tak ještě jednou a pomalu…

Pracovat do přírody chodím deset let a možná mi to zachránilo zdraví. Jako malý kluk jsem býval často nemocný a trpěl nejrůznějšími potížemi, s nimiž si lékaři nevěděli rady. Zakazovali mi tělocvik, ale později se ukázalo, že pohyb mi prospívá. Hory jsem měl odjakživa rád. A tak jsem pomalu a neplánovaně došel k tomu, že často pracuji venku, ačkoli nikdo v mém okolí nic podobného nedělá. Tento článek je mým prvním pokusem shrnout mé zkušenosti a praktické tipy pro další nadšence.

Na práci se musí od lesa… nebo do lesa?

Nejdřív něco o tom, proč to dělat. Jednoduchá otázka: Jaké to je sedět doma či v kanclu, když je venku hezký den? Blbé, že? Já vím. Ještě potřebujete nějaký důvod? Ne? Přesto by se jich pár našlo:

Dále, pohyb okysličuje:

A pár důvodů navíc:

Pohyb je pro nás přirozený. Naše tělo i mysl jsou na něj stavěné, i na tu trochu nepohody a zátěže s tím spojené. Pokud k tomu všemu máte navíc aspoň trochu vztah k horám (jako já), neudrží vás doma ani nový PlayStation, dvoumetrová HDTV a hi-tech audio. Protože na nich váš život nezávisí.

Navíc to překvapivě pomáhá při soustředění. Když doma zapnete počítač, máte tisíc vedlejších důvodů a možností, ve kterých můžete uvíznout. Většina z nich můžou byt i užitečné věci, které jednou uplatníte, ale v tuhle chvíli nemají být na programu. Zato když jdete někam udělat konkrétní věc, tak tam prostě přijdete a uděláte ji. Zvlášť když vás cestou přepadne múza a nasype na vás tolik nápadů, že se nemůžete dočkat, až budete na místě a budete se do toho moci pustit. Nebudete potřebovat StayFocusd ani diář ani buzerlístek, protože máte plnou hlavu toho, co jdete dělat.

Tohle je přesně naopak, nepotíráte důsledky, kápli jste na příčinu. Vznikají věci, které by doma nikdy nebyly. Takto jsem nasbíral poznámky na desítky klientských aplikací či textů. Při programování jsem vyřešil problémy, které jsem doma nemohl rozlousknout. Přicházel jsem na nové myšlenky, nové pohledy a dělal věci jinak, lépe, kreativněji. Kamarád muzikant se kvůli tomu vždycky zhulil pod obraz. Přitom stačilo vystrčit nos z doupěte a provětrat hlavu v lese.

Altánek na horách

Stinnou stránkou je, že si někdy naložíte více úkolů a občas vás práce tak pohltí, že zapomenete na celý svět. Mám na mysli flow coby stav mysli, který je opakem přístupu musím se přinutit. Pro některé lidi budete kvůli svému přístupu a názorům asi i trochu za exoty, takže s vámi nebudou chtít dělat.

Kde všude se dá venku pracovat

Altánek u lesa

Altánky na horách využívám nejčastěji. Není jich moc, ale potřebujete jenom jeden a ten se vždy někde najde. Někdy jsou zpustlé, někdy zanedbané, někdy zaneřáděné a někdy vás příjemně překvapí. Co je ale nenahraditelné, je čistý vzduch a boží klid kolem. Někdy je to pidi budka, lavička s přístřeškem, a někdy prostor i pro 10–15 lidí. Tahle kouzelná místa jsou rozesetá po lese a často k nim nevedou žádné ukazatele, je to tak možná lepší. Další najdete na místech, kde se něco veřejnosti nabízí. Tedy nějaké jeskyně, vleky, lanovky a další atrakce na utrácení peněz. Spousta z nich má otevírací dobu a hlavně návštěvnost spíš odpoledne a o víkendech. Přes týden dopoledne bývají poloprázdná a dá se tam v klidu pracovat. Výhodou je, že tam mívají občerstvení a i když mají dopoledne zavřeno, tak tam personál třeba dělá přípravu a rád vám něco prodá.

Cyklostezky nabízejí podobná útočiště díky čerpání evropských dotací. Jejich výhodou je, že jsou blíž městu, snáze dostupné, nové, leckdy nadstandardně vybavené (tekoucí voda) a některé se vyskytují i v zeleném prostředí. Nevýhodou je větší provoz. Nicméně v pracovním týdnu v dopoledních hodinách sedí děti ve školách a dospělí v kanclu, takže se tam dělat dá. Pár lidi potkáte, ale přišli si to tam také užít a ne rušit. Jiné je to o prázdninách.

Práce na cyklostezce

Hospůdky s terasou. Pokud si tam dáte oběd a mají odpoledne prázdno, není problém sedět tam několik hodin, aniž byste si museli dávat každých 15 minut nové pití. Ve městě se to moc nepovede, ani to kvůli prostředí většinou za to nestojí. Mimo město jsou různé vesnické hospůdky na práci jako dělané. Často leží přímo na turistické značce a vaří tam kolikrát líp než ve městě. Někde je i ubytování, takže se vám občas stane, že zůstanete na pracovní cestě až do druhého dne.

Ale když to na vás náhle přijde, rozbalíte to kdekoli, na lavičce, skále, v nouzi i na zemi s notebookem na kolenou, s batohem zapřeným o strom coby opěradlem. Nejednou jsem se tak zastavoval, abych zaznamenal přetlak myšlenek a nápadů k řešenému problému. Pro tyto účely nosím papírový blok, je to praktičtější a rychlejší. Nicméně není problém nabouchat do notebooku kostru řešení, pak si je v altánku v klidu dotáhnout a večer doma místo televize odladit na velkém monitoru.

Improvizovaný pracovní post na skále
Improvizovaný pracovní post na skále

Nebojte se improvizace, není potřeba si nosit skládací křesílko. Seděl jsem i na lesnickém posedu, možná 7 metrů nad zemí, měli tam závětří a nějakou desku, asi na frťany. Notebook se na ni vešel, byl odtamtud skvěly výhled a v dáli měli jeleni říji. Programování jak v romantickém filmu.

Pokud máte barák na samotě u lesa, postavte si zahradní altánek a máte kancelář snů. Budete ve správném prostředí a zároveň máte vše po ruce, včetně wifiny a elektřiny, žádný déšť vás nerozhodí a potřebujete jenom ty pantofle. I běžná zahrada v zástavbě poskytne dobré zázemí, ačkoli mi přijde důležité zachovat vzrostlou zeleň a neredukovat to na stylové túje u sousedova plotu s golfovým trávníčkem. Jestli máte fajnový byt s terasou, nejspíš vám kamarádi tiše závidí, ale na práci venku bude použitelná, jen pokud nedýcháte zplodiny z dopravy.

Je ovšem nutné si uvědomit, že práce venku není plnohodnotná náhrada za kancelář. Je to alternativa, má svá pozitiva i bolístky. Digitální nomádi by vám určitě mohli vyprávět, jaký je rozdíl mezi vlastním vyladěným kanclem a sebelepším stolem v pronajatém bytě. Proto netlačte na pilu. Když potřebujete komfort, zůstaňte doma, když se dá vyrazit, jděte provětrat hlavu. Co je lepší udělat doma, můžete dorazit večer, protože po krásném dni v přírodě si nepotřebujeme vynahrazovat neuspokojivě strávený čas v nevětrané kanceláři zábavou u televize.

Jednou z bolístek je ergonomie. Notebook opravdu není ergonomické zařízení. Ani trochu. Ani značkový. Ne, ani Mac ne. Sezení také nebývá příliš pohodlné. Někdy je i hrubě opracované (proto je nutný podsedák) a stůl bývá příliš daleko. Pokud posezení není ukotveno do země nebo pevně spojeno, doporučuji přisunout stůl a lavici na doraz. Blbě se do toho usedá, ale lépe se v tom sedí. Pokud je tam stolů víc a dá se s nimi manipulovat, dejte si dva do L a usedněte do vnitřního rohu. Získáte tím oporu pro ruce a možná pak stejně jako já sundáte opěrky i doma z kancelářské židle. Když odcházíte, uveďte posezení do původního stavu, většina lidí tam chodí svačit a vaši ergonomii stejně neocení. Nakonec, tak jako při každém užívání věcí veřejných, platí obecná zásada zanechat všechno v původním stavu. Tedy kromě odpadků, které občas sbírám i po ostatních. Další ergonomická pomůcka je batoh jako opěradlo. Proto doporučuji ten s lehkou konstrukcí, má pevná záda, drží formu a je prodyšný. Není to komfort seřiditelné židle s pohupem, ale ještě jsem neviděl židli v kategorii do 20 tisíc korun, která by měla dobře udělaná záda. Kompenzací nám je vše ostatní.

Výjimečně se dá pracovat i vestoje
Výjimečně se dá pracovat i vestoje

Co s nepřízní počasí?

Tak zaprvé, nebojte se toho, nejste z cukru. Když na mě něco leze, jdu běhat. Prší, sněží, neřeším, jdu běhat. Probudím imunitu a ta si poradí jak s počasím, tak s tím prevítem. Ve sterilním kanclu s regulovanou teplotou nenachází obranyschopnost uplatnění a není divu, že oslabuje.

Zadruhé, pokud jde o oblečení, na trhu je dostatek funkčních věci za dostupné ceny. S trochou pečlivosti není problém ochránit v batohu i háklivý notebook. A konečně, najděte si vhodné místo. Velký altánek pro deset lidi vám poskytne bezpečné zázemí i v prudkém dešti. Horský vzduch je za deště hotový balzám. V suchém tričku, suchých botách, v šustce, která neprofoukne, je to komfortní jako Cinestar. Místo popcornu vybalte oříšky a pozorujte to. Brzy v tom najdete zalíbení.

Samozřejmě musíte být pečliví a náležitě připravení. Prudký vítr umí fouknout kus cákance i pod střechu. A to už přestává být sranda. Ale popravdě, ještě se mi nehoda nestala, a to jsem dělal za deště nejednou. Nejenom v altánku — část tohoto článku jsem napsal za deště pod mostem. Samozřejmě, když něco vážného opravdu hrozí, tak to preventivně raději zabalím. Když mám přetlak myšlenek, zapíšu si je na papír. Používám tužku, protože píše v každé poloze (zkuste psát propiskou v leže na zádech) a za každého počasí a nerozmaže se, ani když papír zmokne. Když fouká, sedím zády proti větru. Je lepší schytat cákanec na záda, než do notebooku. Navíc po směru větru jemně mrholí, takže tím počítač ochráníte. No a když to přijde jako blesk z čistého nebe, strčím noťas pod šustku, kterou mám za tím účelem o pár čísel větší.

Déšť většinou netrvá dlouho. Buď je prudký a krátký, anebo prší déle a méně. V tom se dá v pohodě přemisťovat i pracovat v altánku. Pokud to vypadá na ubrečený den, tak buď volím vhodné místo, anebo zůstanu doma. Pokud mám na déšť opravdu chuť, anebo fakt zoufale potřebuji ven, tak napíšu do diáře sám sobě dovolenou a jdu bez noťasu. Nicméně papír si beru vždy, i kdybych přísahal, že na práci ani nepomyslím. Protože ona pomyslí na mě a častokrát pošle pár dobrých nápadů. Čím méně je čekáte, tím víc jich přijde. Mám na to jistou teorii, ale to je teď jedno.

Teplota je subjektivní záležitost. Někdo tvrdí, že ideál je 35°C ve stínu, aby si užil sluníčka. Já mám nejraději kolem 20°C a když jsem v pohybu, tak třeba i méně. Ono záleží, jak svítí slunce, jak moc fouká a co. Podle toho vnímáme teplotu různě. Také je rozdíl, jestli jste v pohybu, nebo jste zahloubaní do práce. Před horkem se chráníme stínem přístřešku nebo stromů. Osobně miluji altánky uprostřed hustého porostu. Je tam úplně jiný vzduch, úplně jiná atmosféra. Všechno špatné je k něčemu dobré. Jistá míra ergonomického a tepelného diskomfortu funguje podobně jako práce vestoje. Když jste tam příliš dlouho, tak si to uvědomíte, i když jste ponořeni do práce. Dáte si pauzu, aniž byste věděli, co je to pomodoro, a hlídali si ho se stopkami v ruce.

Kromě deště je v květnu nepříjemný pyl. Ty malé žluté tečky vlezou opravdu všude. Dávejte pozor, ať jej zbytečně nenasáváte do notebooku. Případně mu občas pročistěte větrák. Respektive to nechte udělat někoho, kdo ví, co dělá. Také pozor na stromy jako lípa. Padá z nich cosi lepkavého a strašně špatně se to čistí z displeje. V lese to poznáte snadno, místo je lepkavé všude kolem, takže si tam stejně nemáte na co sednout. V parku to tak očividné není — stalo se mi to kdysi, byla to nějaká tečka od pryskyřice (smůly), všiml jsem si jí až doma a na tom displeji zůstala navěky.

Když už se zmiňuji o parku, na práci moc vhodné nejsou. Je to sice nejdostupnější místo ve městě, ale sedět na lavičce s notebookem na klíně je děsně nepohodlné. O něco lepší je lavička bez opěradla a sedět u toho na zemi, ale kolemjdoucí si budou ťukat na čelo. Vzduch v parku je sice lepší než doma, ale blízká doprava nevyfukuje nic, po čem by vaše plíce vyloženě toužily. Nemluvě o tom, kolik pejsků si vaše pracoviště každý den označkuje. Zajímavá je ovšem pražská Pracovna v parku.

Ještě rada k altánkům. Když budete hledat nějaký proti dešti, dobře si prohlédněte střechu. Některé jsou jen tak oplácané deskami proti slunci. Jiné mají krytinu, ale ta může byt časem zvětralá a zatéká do ní.

Altánek v lese

Základní výbava

Pro začátek si vystačíte s málem a nejspíš už máte všechno doma: notebook, tenisky, svačina, batůžek (v nouzi i taška přes rameno) + počkat na lepší počasí a nebát se do toho šlápnout.

Nicméně pokud chcete být jako já po těch letech připraveni na všechno a přezůvky vám pořád vrtají v hlavě, probereme si to detailněji. Co tedy vzít pro všechny případy s sebou:

Nemusíte hned všechno kupovat ve značkových outdoorových prodejnách. Třeba batohy a trička se dají příležitostně koupit ve srovnatelné kvalitě i v Lídlu za zlomek ceny. No a pokud pojedete na kole, tak bude potřebná výbava zahrnovat řadu dalších věcí, ale tím vás teď nebudu zatěžovat.

V plné cyklo výzbroji
V plné cyklo výzbroji

Notebook do nepohody

Pokud jde o počítač na práci v přírodě, při jeho výběru záleží hlavně na tom, čím se živíte. Ze všeho nejdůležitější je ochrana proti dešti a přímému slunci (hlavně u levnějších modelů), proto vždy beru polstrovanou brašnu, kterou zabalím do igelitky a vložím do batohu, monitorem ven, protože šasi je pevnější při kontaktu se zády.

Chcete-li být vůči nepřízni počasí zcela imunní a máte dost peněz, mrkněte na Panasonic Toughbook, Dell Rugged Extreme či outdoorové řešení od specialistů jako Getac apod. Není jich moc, nejsou k dostání všude, nemají špičkový výkon a líbivý design, ani neváží 2 kila. Ale takový notebook snese tak hrubé zacházení, že to stačí i armádě. Nejslabším článkem procesu se pak stává vaše osoba.

Pokud už nějaký notebook máte, stačí vám dvě vylepšení, které popisuji dále:

  1. vyměnit mechanický disk za SSD
  2. přikoupit druhou baterku

No a až budete kupovat úplně nový notebook, myslete na pár detailů:

Pokud ke své práci v přírodě potřebujete vysoký výkon, vyhněte se kategorii netbook a Ultrabook. Netbook je levné, nevýkonné zařízení. Pokud vám stačí k práci editor, tak je to fajn, ale někdy pohoříte i s prohlížením webových stránek (přebytek skriptů). Ultrabook není špatná volba, ale já tomu říkám málo muziky za hodně peněz v blyštivém kabátku. Je to odpověď Intelu na úspěch Applu, Intel na to má ochrannou známku, která definuje, že Ultrabook musí obsahovat ULV procesor (nižší spotřeba, ale i výkon), nesmí mít DVD mechaniku (netřeba) ani být tlustší než 15 mm (Wiki říká 20 mm) a vážit víc než 1,4 kg, a musí vydržet aspoň 5 hodin. To jsou sice kromě procesoru samé plusy, jenže těch 5 hodin záleží na způsobu měření a provozovaných aplikacích. Video hraje 5 hodin, protože má na to optimalizovaný hardware dekodér. Ale když se musí zapojit do práce procesor a trošku máknout, výdrž rychle klesá, protože kvůli váze a velikosti se tam pořádná baterka prostě nevejde. A to je pro nás zásadní problém. Také se tam častokrát nevejde VGA konektor, LAN a další USB, což se někdy řeší obskurními redukcemi. Celkově to není špatná volba, nicméně za srovnatelný peníz lze pořídit stroj, který přečnívá o nevýznamné 2 mm a 200 gramů, zato má plnohodnotný procesor schopný trvalého provozu, což znamená reálný výpočetní výkon na vše, nejenom videa a podobné serepetičky. Kvůli procesoru ovšem nesmí byt označen jako Ultrabook. Při správném nastavení a s větší baterkou ale vydrží běžet třeba i 10 hodin.

Má filozofie osobní produktivity

Možná se ptáte, jak často tuhle šílenost provádím. Různě. Jsem docela spontánní. Někdy prostě musím být. Když vaše práce stojí na netriviálních činnostech, které nejdou dělat v polobezvědomí, tak bude diář marně řvát, že teď je potřeba 2 hodiny něco konkrétního programovat, když to prostě nejde a nic kloudného z vás neleze. Grafici, spisovatelé, umělci to důvěrně znají.

Takže jsou období, kdy jdu pracovat ven 3× nebo 4× týdně, a jiná, kdy se nedostanu ven celý měsíc. Na některé práce je opravdu vhodnější velký monitor a stabilních 100 Mbps. Někdy se v tom zahrabu tak, že na práci venku úplně zapomenu. Jindy se zase po tom loudání domů i těším, na ten velký monitor, na tu plnou lednici, na to pohodlné křeslo, na to teplo z krbu. Je to normální, člověk potřebuje změnu, potřebuje se cítit dobře. A všichni víme, že jsou věci, které si za peníze nekoupíme a záleží na nich.

Pokud to chcete v přírodě rozbalit, ale nejbližší příhodné místo k práci je 40 kilometrů daleko, tak zvažte, jestli se někde na pár dní třeba i s rodinou neubytovat a nedělat tam — něco přes den venku, něco na pokoji. Je zajímavé, že na půlku blbostí, které vám doma požírají čas, si tam ani nevzpomenete. Vytratí se myšlenky jako „musím se k tomu dokopat“ a uděláte víc práce ve větší pohodě než kdykoli dříve. Jasně, sousedi vám řeknou, že jste blázen, když si berete práci na dovolenou. Jenže ono je to jinak — žijete v takové pohodě, že tu dovolenou nepotřebujete, a to se vyplatí :) Nemá smysl to dělat za každou cenu, jen když vám to prospívá a přináší výsledky.

Tenhle článek jsem začal psát venku. Jasně, psát zavřený doma článek o práci venku by bylo pěkné pokrytectví. Nicméně jít ven jsem měl zoufalou potřebu, přestože uplynulé dva týdny byly poměrně fajn. Doma by výsledek opravdu za mnoho nestál, pokud by vůbec nějaký byl. Měl jsem prasklou patu, nějaká turistika byl problém. Tak jsem vytáhl kolo. Počasí nevypadalo nic moc, ale že mě chytne déšť po pár kilometrech, jsem fakt nečekal. Skončil jsem pod zmíněným mostem. Po necelé hodině přestalo, všichni čekající se rozprchli, já na těch dvou pohozených pneumatikách seděl ještě další skoro hodinu, než jsem zaznamenal vše, co mě napadlo. Možná proto je tady toho o nepřízni počasí víc, než se v reálu stává. Pak jsem jel dál, něco udělal, zase popojel dál a dodělal. Večer jsem si vzpomněl na kámoše, který bydlí poblíž, chystáme se něco organizovat, tak si říkám, že se ještě zastavím. Akorát jsem zapomněl, že to je na druhém břehu Ostravice, a tak jsem to neplánovaně projel až přes Frýdek, pár kilometrů a kopečků navíc. Proč to tady rozvádím? Protože druhý den mě chytla múza pod krkem hned ráno před snídaní a nožičky toho měly už docela dost. Takže už několik hodin mlátím do klávesnice doma. Ano, stydím se, a jak se trhá oblačnost, koukám, že ještě vyrazím. Ale dokud na mě múza mluví, nebudu jí utíkat :)
Pod mostem
Pod mostem

Tím chci říci, že má osobní produktivita se neřídí obvyklým přístupem co–kolik–kde. Snažím se dělat tam, kde se zrovna cítím dobře, a to, co mi jde zrovna nejlépe. Práce v přírodě je fajn doplněk či kompenzace, spojení příjemného s užitečným, ale nesnažím se jí silou mocí nahradit teplý kancl. Když mě ale otráví ruch velkoměsta, sbalím se a vypadnu. Možná tam nic neudělám, ale srovnám se a druhý den udělám dvakrát tolik. A když mě zrovna přepadne múza, udělám toho tolik, že se nestačím divit a nebude se mi chtít ani domů.

Tohle flow se někdy přenáší do dalších dnů a klidně si je užívám i v pohodlí domova. Jen se nesmíte nechat ničím vyrušovat — v takovém případě nečtu noviny, Facebook, ani appky na mobilu. Múza možná není nic víc, než vytěsnění nepotřebného, čímž se uvolní cesta tomu důležitému. Kam zaměřuji pozornost, tam ji mám. Když ji zaměřím všude, mám ji všude. Ale rozdrobenou, tzn. nikde ji nemám koncentrovanou, a podle toho to i vypadá. Nakonec, co nám říkali už ve škole? Soustřeď se. Akorát nám zapomněli říct, jak to udělat.

Práce venku má svá specifika, něco tam jde lépe, něco hůře. Určitě jste si všimli, kolik lidí čte knížky v parku či po kavárnách. Kolik toho potřebujete v rámci práce nastudovat? Asi dost. A proč to děláte pořád doma? Kolik toho potřebujete vymyslet, srovnat si myšlenky, připravit byznys plán, obchodní strategie, vyřešit provozní problémy, zpracovat či optimalizovat procesy. Na většinu z toho dokonce ani nepotřebujete notebook. Bez notebooku vám odpadá polovina popisovaných starostí. Bez něj potřebuje fakt jen papírový blok a láhev s pitím. Něco málo se dá zapsat i do mobilu, který máte v kapse vždy a všude. Když se dá v lese programovat, dá se tam dělat leccos.

Improvizovaná práce na lesní stezce

Potkáme se v lese?

Možná vám neuniklo, že jsem se zapomněl zmínit o slibovaných přezůvkách. My ajťáci máme v práci pár nespravedlivých výhod. Jednou z nich je, že můžeme a také velice rádi kašleme na dress-code. Zatímco asistentky trpí v sexy lodičkách, my se můžeme ukázat na veřejnosti v asexuálních pantoflích a nepařit nohy za pěkného počasí v botách. Venku můžu být doslova na volné noze.

Když to shrnu, jde mi o čtyři základní věci:

  1. snažit se pracovat venku na čerstvém vzduchu, nejlépe v přírodě,
  2. mít dostatek vhodného pohybu, tedy nějak se na to místo dostat,
  3. pracovat tak, aby se mi chtělo, a ne, abych musel,
  4. a díky tomu dosahovat flow, mít kreativitu, nápady, soustředění…

Pokud vás téma práce v přírodě zaujalo, navštivte mou stránku Open Air Office a přidejte se. Ať vím, že má smysl věnovat čas a úsilí vytvoření mapy vhodných míst, sdílení zkušeností, popisů, fotek atd. Mám v zásobě nějaké lokality, ale celou republiku určitě nepokryji. Uvítám tedy každý podnět a každého přispěvatele, abychom práci v přírodě zpřístupnili i ostatním.


Odběr novinek emailem

Nejlepší možností, jak sledovat novinky o podnikání na volné noze, je stručné upozornění na nové články v našem blogu emailem, společně s dalšími tipy a aktualitami. Zadejte svou emailovou adresu pro odběr novinek přibližně jednou měsíčně:

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.


Chcete být úspěšní? Přidejte se!

Pro nezávislé profesionály pořádáme unikátní školení úspěšného podnikání na volné noze a můžete u nás také levně inzerovat svou práci široké veřejnosti. Sdružujeme stovky odborníků mnoha profesí a desítkám z nich jsme již pomohli rozjet úspěšné podnikání.

2005 – 2016 © Robert Vlach a Ing. Ladislav Krčmárik Mapa portálu ~ Ochrana soukromí ~ Sledování novinek Facebook Twitter LinkedIn Google+ YouTube RSS