Pracovní retreat

Mění se svět a mění se i práce. Tohle je příběh té mé — od dřevních dob v zakouřeném španělském kanclu po hlubokou práci v pracovním útočišti na Kanárech a v Beskydech.

ilustrace Adéla Rúčková Moravcová — ilustratorka.cz

Na volné noze jsem začínal před 17 lety jako kontraktor pro španělského klienta, což se nepříjemně podobalo zaměstnání na plný úvazek. Pracovní dobu jsem měl individuální, ale leckdy jsem rubal i šestnáctky, pokud jsem byl zabraný do náročného problému a nechtěl odejít, dokud jej nevyřeším. Samozřejmě dobrovolně.

Majitel firmy byl Maročan a super chlap. Když ale nějaký zaměstnanec něco provedl (třeba naboural v opilosti firemní auto), řval jak tur! Pracovat s nimi v zahuleném kanclu bylo šílené, ale v žádném případě toho nelituji. Žít v Barceloně a chodit večer s kolegy do barů, kde dávno před námi popíjeli Picasso, Dalí nebo Hemingway, byl splněný sen.

Když jsem se vrátil do Česka, začal jsem jako většina kolegů na volné noze pracovat z domova. V roce 2003 neexistoval Facebook ani další sociální sítě. Nebyly ani coworkingy a networking zaváněl odmítaným světem kravaťáků. Docela středověk.

Ale i když jsou soudobé možnosti propojování nesrovnatelně větší, než byly tehdy ty naše, volnonožci domácí vydělávají stále v průměru o něco méně než ti, kteří pracují mimo domov, u klientů či v coworkingu. Cena domácího pohodlí může být překvapivě vysoká.

Spoustě freelancerů práce doma vyhovuje, ale daní za pohodlí může být ztráta hranic mezi prací a soukromím, sociální izolace a z ní vyplývající omezený přístup k novým nápadům, kontaktům i zakázkám. Domácí izolace začala časem hodně vadit i mně.

Coworkingy a práce na cestách

Hledání alternativ k dlouholeté práci doma mě v roce 2009 přivedlo k propagaci prvních českých coworkingů a o dva roky později k osvětě digitálního nomádství.

Práce zcela nezávislá na místě (doma, v útulném coworkingu nebo na cestách) se brzy stala mediálním hitem a snem nastupující generace freelancerů. Zájem médií byl oprávněný, protože oproti místně vázané práci předchozích generací šlo o zjevný posun k větší pestrosti, možnostem a svobodě. Najednou jsme mohli jako freelanceři plynule střídat tři čtyři místa práce dle momentální chuti či potřeby.

Nic ovšem není dokonalé. Špatně navržený (či provozovaný) coworking může být stejně rušivý jako kterýkoli jiný open-space. A dlouhodobá práce na cestách neprospívá podnikání ani životní spokojenosti. Ale protože od prvopočátku představujeme v novinkách všechny vznikající české coworkingy a letos už sedmým rokem děláme někdy i 2× ročně neformální nomádské výjezdy, nemám sklon tyto vady na kráse zveličovat.

Coworkingy rozhodně nejsou plné vyhořelých networkerů a z desítek nomádů, kteří s námi kdy bydleli, si nevybavuji žádného, který by pro samé dovolenkování zapřel své klienty, anebo cestoval na dluh. Asi se to stává, ale zároveň to není běžné. Rozumný profesionál si vezme z obou trendů pro sebe to nejlepší a nic nežene do extrémů.

Coworkingy i práce na cestách (ať už v cizině nebo doma v Česku) se tak staly přirozenou alternativou k setrvalé práci doma. I kdybychom ji využívali jen okrajově, pořád je to koření života, které zpestřuje bytí na volné noze a nabourává pracovní stereotypy.

Co s prázdným domovem?

Pokračování našeho příběhu odstartoval nečekaně koncem roku 2014 tento příspěvek:

Měli jsme naplánovanou první kanárskou zimu a lámali si hlavu, jak naložit s naším domem v Beskydech. Absolutně jsem nečekal, jakou vlnu zájmu příspěvek vyvolá. Během několika týdnů jsem se probíral desítkami záměrů: hudebními skladateli, spisovateli a umělci počínaje, nomády, podnikateli a programátory konče. O tom se mi ani nesnilo!

Sice jsem v propozicích záměrně použil označení retreat, ale stejně se to trochu zamotalo tím, že ne všichni zájemci měli reálnou představu, jak vypadá pořádná zima v Beskydech a že to svým způsobem není pro slabé povahy. Sám o tom něco vím, protože mám sklony k zimní melancholii. Pomáhá mi jen spousta světla a tepla, nejlépe v teplých krajích.

Ale klaplo to, domek prázdný nezůstal a ve mně zůstalo neurčité tušení, že jsem náhodou objevil něco nového. Proč by mi jinak psaly ty desítky lidí, že takový klid na horách je přesně to, co hledají a co potřebují? Pár důležitých střípků mi ale ještě chybělo…

Francouzské útočiště pro umělce

Hned příští léto jsme jeli na dovolenou do jižní Francie, kraje vína a nepatrných městeček. Bize-Minervois jsme objevili náhodou a strávili tam několik poklidných týdnů s přáteli a naším ani ne ročním synem. V městečku bylo jedno pekařství, jeden obchod, jedna kavárna, jedna restaurace a naprostý klid. Když jsme nechali Rikiho spát v postýlce u okna, mohli jsme si projít městské uličky a být si jisti, že kdyby začal křičet, uslyšíme ho. Takový tam byl klid. Středobodem dění byl splav a jednou týdně trh pod širým nebem.

Splav v Bize-Minervois, léto 2015

Byli jsme jediní turisté široko daleko. Na ulici nás zastavovali starousedlíci či expati, kteří se sem přistěhovali na stará kolena za klidem s vínem, a ptali se nás, odkud jsme. Přihlásili jsme se i na turnaj v pétanque, kde se proti nám postavil na čáru sám pan starosta. Po drtivém vítězství nám v dlouhém monologu popřál, ať si pobyt v Bize užijeme. Tuto přátelskou tvář sladké Francie bych přál zažít každému, kdo byl kdy zpruzen městskými Francouzi a přeplněnými letovisky na Riviéře.

Místní nás také pozvali na sousedskou slavnost, kde jsme potkali madam, která zrovna v městečku rekonstruovala dům na tvůrčí retreat pro spisovatele. Pár dní na to nás osobně provedla celou stavbou a ukázala, kde co bude. Jako úspěšná scenáristka měla krystalicky jasnou představu, co tvůrčí lidé pro klidnou práci potřebují, a do svého záměru byla bláznivě zamilovaná. No prostě Francouzka! Lepší místo a čas si ale nemohla vybrat. Dům má dokonalé dispozice a jak řekla: V rušném světě hledá stále více tvůrců skutečný klid na práci. Brzy jsem se o tom měl přesvědčit i já.

Psaní je hluboká práce

Shodou okolností jsem se pár týdnů před naší cestou do Francie setkal s Tomášem Baránkem z nakladatelství Melvil a obrovsky jsme si osobně sedli. Nadchl mě svým rozhledem i láskou ke knihám a v zápalu debaty jsme se shodli, že bych pro Melvil mohl v následujícím roce 2016 napsat knihu o freelancingu, jen co budu mít k dispozici výsledky našeho průzkumu a dotáhnu rozdělané poradenské projekty.

Letní návštěva francouzského retreatu pro spisovatele mě pak utvrdila v přesvědčení, že budu potřebovat moře času na soustředěnou práci někde stranou. Rozhodl jsem se proto začít psát od ledna 2016 v Las Palmas de Gran Canaria, kam jsme mířili už poněkolikáté jako digitální nomádi na zimní byt. Je to místo, které jsme si z mnoha důvodů zamilovali, a já měl jistotu, že tam budu mít absolutní klid na psaní.

Po dvou měsících na Kanárech a jarní přestávce jsem pokračoval ve psaní v Beskydech; dále pak v létě znovu na Kanárech a po návratu zas v Beskydech. Obě tato krásná prostředí, zelené beskydské kopce i městská pláž v Las Palmas, mi dodaly potřebný klid. Díky tomu jsem nakonec mohl od letošního ledna do konce září strávit psaním zhruba tisíc hodin, leckdy i 14 hodin denně 7 dní v týdnu. Hotový rukopis měl 763 normostran a kniha Na volné noze s podtitulem Podnikejte jako profesionálové vyjde u Melvilů už na jaře 2017, z čehož mám obrovskou radost:

Za uplynulých 17 let to bylo potřetí, kdy jsem se déle než půl roku v kuse věnoval intenzivně hluboké práci na jediném projektu. Naposledy to byly dva roky 2005–2007, které jsem věnoval rozjezdu portálu Na volné noze. Tentokrát mi to netrvalo tak dlouho, protože jsem časem vylepšil své pracovní návyky.

Postupy, které pro náročné dlouhodobé projekty využívám, zde nemusím detailně popisovat, protože to dělají mnohem lépe dvě vynikající knihy: War of Art od Stevena Pressfielda, jejíž doporučení shrnuji v článku Dělej, bojuj!, a nově vydaná Hluboká práce od Cala Newporta, u které se ještě chvíli zastavím. Newport totiž ještě více než Pressfield vyzdvihuje význam místa a co mě dostalo, hned v úvodní kapitole popisuje retreat v přírodě, který využíval pro práci a psaní C.G. Jung.

Cal Newport: Hluboká práce

Cesta z města na Retreat.cz

Během letošního psaní v Beskydech jsem si opět naplno uvědomil, jak dobře se mi tam pracuje i jak skvělé vyžití pro celou naši rodinu místo a jeho okolí nabízí. Už delší dobu nás přitom mrzelo, že dům využíváme jen příležitostně pár týdnů v roce během prázdnin.

Čerstvá zkušenost s mým psaním a loňskou návštěvou spisovatelského retreatu ve Francii nás přivedla až k nápadu založit takový pracovní retreat u nás v Česku — místo, kde by mohli tvůrčí lidé týdny až měsíce nerušeně pracovat a mít po ruce vše potřebné.

Podařilo se mi koupit doménu Retreat.cz, během týdne jsme spíchli malý web a nachystali dům k pronájmu. Lenka využila své bohaté zkušenosti s Airbnb a vylepšila prostor tak, aby se v něm hosté cítili okamžitě jako doma a mohli se hned pustit do práce.

1. září 2016 jsme zahájili provoz, shodou okolností jen pár dní před českým vydáním Newportovy Hluboké práce, která už tvoří stálou součást knihovničky pro hosty. Náhoda, ale zároveň znamení, že začínáme v pravý čas…

Retreat.cz a fotka z okolí

Na Retreat jezdí vývojáři, kreativní profesionálové, umělci i digitální nomádi, ale všichni mají jedno společné — potřebují stejně jako já 100% klid a soustředění na vlastní hlubokou práci: Michal Kašpárek u nás právě v těchto dnech dokončuje svou novelu a před ním Michal Hanych svou knihu o daňových sporech. Navštívila nás markeťácká rodina Lady Virtual, přední expert na 3D tisk a Pavel Minář u nás přepisoval své weby po rebrandingu Google Apps na G Suite. A co nás těší úplně nejvíc, od založení jsme plní.

Pro Lenku i pro mně je Retreat splněným snem podporovat tvůrčí lidi, kteří potřebují specifické podmínky pro soustředěnou práci. Stejně jako já ji nemohou dělat doma, kde na ně padají různé povinnosti, v okoukané kanceláři ani v rušném coworkingu. Potřebují změnit prostředí, nechat se podněcovat okolím k novým nápadům a hlubokým myšlenkám. Retreat je náš způsob jak jim to umožnit a zároveň je poznat osobně.

Časem bychom také rádi vypisovali stipendia pro nadějné tvůrce a jejich záměry. Třeba tak pomůžeme na svět výjimečným dílům a projektům.

Soustředěná práce má budoucnost

Pokud jde o budoucnost práce, jsem vždy opatrný na nějaké předpovědi. O digitálním nomádství jsem si zprvu myslel, že jde o kuriozitu pro milovníky cestování, a stejně tak by mě ve snu nenapadlo, že v roce 2016 budeme v Praze počítat na tři desítky coworkingů. Nicméně pokud bych měl věštit a hádat, pracovních retreatů pro soustředěnou práci v roztěkaném světě bude valem přibývat, stejně jako pracovišť uzpůsobených pro každodenní hlubokou práci.

Všimněte si třeba, jak Peter Fabor poslední dobou prezentuje svůj legendární Surf Office s pobočkami na Kanárech, v Barceloně, Malaze a Lisabonu. Zatímco dříve akcentoval nomádskou pohodu a relax, dnes hlásá claim na úvodní stránce jasně: Productive Company Retreats, neboli produktivní firemní retreaty. Peter má na trendy fakt čuch.

Cal Newport argumentuje, že hluboká práce je hudbou blízké budoucnosti profesionálů, kteří pracují hlavou. Ve světě plném mobilů, messengerů, sociálních sítí a displejů bude schopnost pracovat soustředěně s plnou pozorností několik hodin v kuse bez vyrušení stále vzácnější a zároveň nejméně nahraditelná automatizací či umělou inteligencí.

Hluboká práce však bude vyžadovat nejen disciplínu a změnu pracovních či komunikačních návyků jednotlivců i týmů, ale také nový typ pracoviště zcela odstíněného od rušivých vlivů. Náš Retreat je jedním z takových pokusů, ale jak bude pracovních útočišť v Česku přibývat, můžete se těšit zde na blogu na jejich ucelený přehled.

Pro mne osobně představuje pracovní retreat svébytnou alternativu k běžné práci doma, v kanceláři, kavárně nebo coworkingu. A není až tak důležité, jestli se uchýlím do Beskyd nebo do zahraničí. Jde hlavně o pocitové vymezení vůči vyrušování a rutině; být na místě, které hluboké práci nepřekáží, ale pomáhá. Kulisy se mohou měnit, ale princip zůstává.