Amatérská chyba č. 1

Spisovatel Steven Pressfield proslul mezi americkými freelancery díky bibli kreativních profesionálů War of Art. Ukázkový článek přeložený z jeho webu si teď můžete přečíst u nás Na volné noze.

Moje známá Kate kdysi pracovala pro Boba Dylana. Prozradila mi, že ochranka prý každé ráno nacházela před branou demonahrávky, které tam Bobovi nechávali začínající folkaři a rockeři.

Docela to chápu. Dokážu si živě představit týpka s dvanáctistrunným Gibsonem na zádech nebo mladou snaživou kapelu v jejich mikrobusu VW. Možná za Bobem dorazili až z opačného pobřeží. Parádní dobrodružství! Nejprve si zahrát na detektiva a zjistit, kde Bob Dylan bydlí, a pak za ním dojet a nechat mu přede dveřmi ukázku své práce. Možná se mu zalíbí! Možná nám zavolá! No nebyla by to absolutní senzace?

Co se ale s jejich demonahrávkami děje doopravdy? Bob Dylan, ostatně jako všichni muzikanti, spisovatelé, režiséři a umělci na téhle úrovni, platí tisíce dolarů měsíčně bezpečnostní službě, jejímž prvořadým úkolem je postarat se, aby k Bobovi v žádném případě neproniklo COKOLI nevyžádaného. A tak ochranka každé ráno všechny cédéčka posbírá a neotevřené je hodí do popelnice.

Proč to dělá? Tak zaprvé samozřejmě s ohledem na Bobovu bezpečnost a čas. Zároveň však i proto, aby svého klienta ochránila před potenciálním nařčením z plagiátorství.

Dejme tomu, že Bob zrovna dělá na albu a pracuje s motivem „dum-da-da-DUM“. Je to výhradně jeho vynález. Napadl ho ve snu. Moc se mu líbí a ve studiu ho piluje už týdny. A najednou mu někdo před branou nechá cédéčko s podobným námětem. Když pak Bobovo album vyjde a dotyčná kapela jej uslyší, mohla by si pomyslet: „Hej, Bob Dylan nám ukradl nápad!“

Proto si Bob, jakož i všichni ostatní zodpovědní profesionálové, vydržuje právníka nebo asistenta nebo strážce, který na takové obvinění odpoví: „Pan Dylan ZÁSADNĚ neposlouchá nic, co mu lidé posílají bez vyžádání. Všechno to vyhazujeme. Máme to v popisu práce.“

Amatérskou chybou číslo 1 je posílat materiál (hudební, literární či jiný) kolegům muzikantům, spisovatelům nebo jiným umělcům bez jejich svolení.

I mně se to stává. Každý týden dostanu dva, tři nevyžádané texty, obvykle v podobě emailové přílohy (cédéčko jsem zatím nedostal). Od právníka mám příkaz, abych je NIKDY v žádném případě neotevíral. Vždy je musím okamžitě smazat.

Na podobné emaily se snažím zdvořile odpovídat, protože vím, že lidé tím nemyslí nic špatného. Své texty mi posílají, přinejmenším částečně, jako výraz uznání. Jsou zkrátka „proaktivní“, dělají „agresivní sebepropagaci“. Nabízejí se a prodávají. V zásadě jejich ctižádosti tleskám.

Zároveň jsou však naivní a neomalení a líní a sobečtí. A prozrazují na sebe, že jsou beznadějní amatéři.

První pravidlo profesionálního umělce zní: Nikdy nikomu neposílejte svůj materiál bez předchozího vyžádání. Je to neslušné, pohodlné a sobecké. A navíc zoufalé.

Hlavně je to však z hlediska odesílajícího známka Odporu.

Prvořadou povinností každého člověka, který aspiruje na kariéru v libovolném odvětví, je profesní audit. Prostudujte si obchodní stránku svého potenciálního povolání. Kupujte knihy. Čtěte články. Poslouchejte podcasty. Zjistěte si, jak to v dané branži chodí. Jaká jsou její pravidla? Jaká je obchodní praxe?

Když garážová kapela nechá svou demonahrávku před branou Boba Dylana, projevuje naprostou neznalost hudebního byznysu, jakož i své pohrdání (třebaže bezděčné) profesionálními muzikanty, včetně svého idolu. Projevuje svou neúctu k času, který tito lidé strávili zdokonalováním svého řemesla, k tomu, co vše za ta léta museli obětovat a přetrpět, a k časovým nárokům, které na ně klade jejich profesní i osobní život.

Chcete-li někomu poslat své cédéčko nebo scénář nebo román, fajn. Nejprve mu však napište a řekněte si o povolení.

Proveďte si svůj profesní audit. Zjistěte si, jak daný byznys funguje. Počínejte si tak, abyste jednoho dne, až se s Bobem Dylanem opravdu setkáte, byli profesionálové každým coulem. A hlavně jej o nic nežádejte. Buďte tak dobří, aby požádal on vás.

Steven Pressfield (*1943) je přední americký spisovatel. Napsal mj. oceňovaný historický román Ohnivá brána, knižní předlohu filmu Legenda o slavném návratu a několik vynikajících knih pro kreativní profesionály: War of Art, Turning Pro, Do the Work aj. Z anglického originálu The #1 Amateur Mistake přeložil Aleš Drobek. Ilustroval Libor Páv.