Kreativní proces

Kreativní blok neexistuje. Jakmile pochopíte, že kreativita není žádná magie, a sladíte se s prapůvodním kreativním procesem, otevřete bránu lavině nových nápadů.

Kreativní proces je jako smysl života. Lidé mohou strávit všechen čas jeho hledáním ve snaze jej uchopit a přijít mu na kloub. Snažit se porozumět tomu, jak kreativita a příchod nápadů skutečně fungují. Na rozdíl od našeho smyslu života je ale kreativní proces univerzální, uchopitelný i srozumitelný a popsala ho již řada autorů. A ačkoliv se konkrétní popisy různí, esence zůstává stejná.

To proto, že pravý a prapůvodní kreativní proces je v podstatě neměnný. Je to abstraktní koncept, nikoliv něco, co jsme si vytvořili. Tento proces připomíná den. Den má své jasné fáze: je tu začátek (východ slunce), střed (poledne) a závěr (západ slunce). A tyto fáze se opakují donekonečna.

Den už tedy má svou přírodní strukturu, kterou nemůžeme změnit, i kdybychom se snažili sebevíce. S kreativitou je to stejné. Má své vlastní fáze, které přicházejí v konkrétním pořadí. Jediné věci, které můžeme s těmito fázemi provést, jsou: porozumět jim, sladit se s nimi a vyladit je pomocí všemožných metod.

Dvousečný meč

Fakt, že kreativita už má svůj vlastní proces, je požehnáním i prokletím zároveň. Požehnáním, protože to znamená, že svůj kreativní proces nemusíte budovat od píky, ale můžete ho postavit jako nástavbu fundamentálního procesu.

Je ale i prokletím. Pokud nemáte o existenci původního procesu ponětí, můžete zkoušet nespočet metod, ale většina z nich vám nebude fungovat. A pokud fungovat budou, tak obvykle jen sporadicky. Je to z důvodu, že přestože můžete využívat vhodné metody, můžete je využívat v nevhodnou dobu.

Proto tyto metody dříve či později opustíte a začnete hledat jiné. A jednoho dne s tím seknete a dojdete k závěru, že na metodách vlastně nezáleží. Ať už zkoušíte cokoliv, nápady si stejně chodí, jen když se jim chce. Když přijdou — jste kreativní. Super! A když nepřijdou, máte kreativní blok. To je pech. Ale co, to je přece normální, kreativní blok zažívají všichni, no ne? Ne, nezažívají.

Kreativní blok neexistuje

Mohu upřímně říct, že od chvíle, kdy jsem pochopil, jak kreativní proces funguje, nezažil jsem ani jeden kreativní blok. V minulosti jsem je obvykle zažíval na týdenním a často i denním pořádku. Dnes jsem přesvědčen, že kreativní blok neexistuje. Aspoň ne v takové podobě, v jaké o něm lidé obvykle přemýšlejí.

Pokud vidíte kreativitu jako magické světlo, které je buďto zapnuté, či vypnuté, a zároveň nemáte kontrolu nad spínačem, pak ano — v takovém případě může být vypnutý stav považován za kreativní blok, protože proud nápadů skutečně ustal.

Jen co ale pochopíte, jak kreativita funguje, uvědomíte si, že žádný spínač neexistuje. Doteď jste si mohli myslet, že kreativita kontroluje vás. Nyní uvidíte, že to vy máte plnou kontrolu nad svou kreativitou. A protože nemůžete být bloknutí něčím, nad čím máte kontrolu, kreativní blok přestane existovat jak ve vašich představách, tak i během vašeho kreativního procesu.

Je to jen o tom dát své kreativitě vhodné palivo. Jakmile jí dáte, co potřebuje, bude nemožné nedostat alespoň pár skvělých nápadů. A čím více a čím kvalitnější palivo do nádrže přilijete, tím více lepších nápadů získáte. Nic vás už neblokne. Můžete se blouknout pouze vy sami — třeba tím, že nejste se svým vnitřním procesem sladěni. K této synchronizaci se vrátím později.

Poslední podnět k zamyšlení. Pokud kreativní blok v podobě zmíněného tlačítka skutečně existuje, znamená to, že my sami nemáme kontrolu nad našimi nápady. Jsme-li ale odkázáni na nějaký vnější a neuchopitelný magický zdroj inspirace, který si náhodně přichází a odchází, kdo tedy pak odvádí naši práci?

Zpět ke kreativitě

Ve svém jádru je kreativita konverzací mezi vaší vědomou a podvědomou myslí. Velká část z nás jsou posluchači, kteří čekají, dokud kreativní hlas nezašeptá nějaké nápady. Já byl posluchačem téměř dekádu. Po zjištění, jak kreativní proces funguje, mi došlo, že to nemá být o poslouchání. Má jít o oboustrannou komunikaci. Konkrétně o POKUD – TAK komunikaci: pokud mi dáš vhodné palivo, tak ti dám nápady.

Hlavním důvodem, proč i posluchači dostávají nápady, je obvykle to, že mají ve své nádrži jakési zbytkové palivo. Možná už řešili podobný problém v minulosti a pamatují si střípky z tehdejšího průzkumu. Třeba si vzpomínají i na konkrétní nápady, které tehdy přicházely. Možná ale ani podobný problém neřešili, jen jednoduše o daném tématu něco vědí ze školy, televize, rozhovorů, internetu či z jiných zdrojů.

V každém případě mají někde v hlavě uložené fragmenty informací, se kterými může jejich podvědomí pracovat. Jenže musí pracovat hodně tvrdě. Možná přijde pár nápadů, ale je to nic ve srovnání s tím, jaké nápady přijdou, když podvědomí posílíte tím správným palivem ve správných dávkách a ve správný čas.

Porozumění původnímu procesu

Jak tedy kreativní proces vypadá? Můj nejoblíbenější výklad pochází od Jamese Webba Younga, který ve své krátké knize A Technique For Producing Ideas elegantně popsal, jak funguje generování nápadů. Tato knížka okamžitě změnila můj pohled na kreativitu a způsob, jakým jsem k ní přistupoval.

Young předložil následující model: shromáždění materiálů → vstřebání materiálů → inkubace → Heuréka! → ověření. Považuji to za geniální zjednodušení. Dovolím si ale tento model přeformulovat tak, aby seděl do našeho konceptu krmení podvědomí:

1. Sběr paliva — proveďte široký, ale mělký průzkum, a posbírejte co nejvíce relevantních zdrojů.
2. Tankování podvědomí — ponořte se do hlubokého studia nasbíraných zdrojů.
3. Odpojení od logiky a ponechání podvědomí zpracovat palivo — jemně stimulujte svou mysl.
4. Příchod nápadu — též aha moment anebo Heuréka!
5. Realizace nápadu — převeďte myšlenku do reality: naskicujte ji, napište si ji, řekněte ji nahlas atd.

To je celé. Cesta k novému nápadu. Potřebujete pouze sbírat to správné palivo, dokud ho nemáte tolik, kolik vaše podvědomí potřebuje. Poté tímto palivem své podvědomí napumpujete, až je nádrž plná. Ten pocit jistě poznáte. Budete mentálně zcela vyčerpaní. To je pro vás signál, abyste nechali své podvědomí veškeré palivo zpracovat a pospojovat pojítka, která vaše vědomá mysl nevidí. Aby vaše podvědomí mohlo tuto akci provést, musíte upustit od soustředěného a analytického myšlení a přepnout do uvolněného a kreativního stavu.

Někdy fáze odpojení potrvá pár hodin, jindy to bude trvat přes noc. Je na vás, zda necháte podvědomí v naprostém klidu anebo zda ho povzbudíte stimulativními technikami. V obou případech nápady přijdou. Na úplném konci už jen zkontrolujete, zda váš nápad skutečně funguje a zda je pro vaše řešení ten pravý. Pokud ne, je čas na pár dalších Heurékových smyček.

Pouhé zjištění, že kreativita má svůj vlastní prapůvodní proces, by mělo být uklidňující a poučné. Aspoň pro mě tomu tak bylo. Možná to vyzní trochu ezotericky, ale dalo mi to jakousi víru v kreativní proces. Okamžitě zmizel téměř všechen strach a dodalo mi to kreativní sebevědomí. Teď už zkrátka vím, že pokud nasbírám vhodné palivo a dám svému podvědomí dostatek prostoru, tak nápady přijdou.

Důležitá poznámka pro ty, kteří rádi hledají zkratky: v kreativním procesu žádné zkratky nejsou. Žádnou fázi nejde přeskočit ani přehodit. Můžete sice stimulovat svou mysl a do jisté míry některé fáze urychlit, nicméně nápady potřebují čas na dozrání. A to je v pořádku, protože odměna za to stojí.

Dobrá, technicky vzato můžete přeskočit anebo prohodit cokoliv chcete. Váš proces na vás ale bude čekat, dokud všechny dílčí fáze nedokončíte. Budete-li svůj vnitřní proces zcela ignorovat, budete mít velký problém s příchodem nápadů, protože vaše podvědomí jednoduše nebude mít palivo, které potřebuje k naplnění svého potenciálu.

Myslíte si, že přeháním? Že se vás takový kreativní proces vůbec netýká? Možná. Anebo si jen kladete malé cíle. Podívejte se, jak svou cestu k řešení Velké Fermatovy věty komentoval Andrew Wiles, bezesporu jeden z největších matematiků všech dob:

„Někdy jsem dospěl k tomu, že nic z toho, co bylo až dosud vykonáno, se nedá žádným způsobem použít. V takovém případě jsem musel přijít s něčím úplně novým — a je záhada, odkud se to bere. V zásadě je to otázka myšlení. Často si i něco zapíšete pro ujasnění myšlenek, ale není to nutné. Zejména pokud jste skutečně došli až do slepé uličky a máte před sebou opravdový problém, který chcete překonat, bude vám ordinérní matematické myšlení na nic. K novátorské myšlence vede pouze dlouhý čas obrovského soustředění bez jakéhokoli vyrušení. Musíte skutečně myslet jen a jen na ten problém a na nic jiného — prostě se na něj soustředit. Pak přestanete. Následuje fáze uvolnění, v níž jakoby vaše podvědomí převezme vedení, a právě tehdy můžete dospět k novým vhledům a poznání.“

Heuréková smyčka

Proces, který jsem výše nastínil, zahrnuje pouze jednu Heuréku, a tudíž vede pouze k jedinému nápadu. Vy ale obvykle chcete (anebo byste měli chtít) nápadů více, abyste mohli vybírat ze širokého spektra řešení. V takovém případě potřebujete projít heurékovým stanovištěm vícekrát.

Naštěstí nemusíte opakovat celý kreativní proces. Nádrž je stále plná, jelikož uplynulo pouze pár hodin anebo dnů od sběru paliva a tankování. První dvě fáze tedy můžete přeskočit a vrhnout se rovnou na fázi odpojení. Konkrétně můžete hned přejít před moment, kdy vás osvítí Heuréka.

Fáze odpojení je o tom, že se osvobodíte z otěží logiky a odletíte do říše kreativity. Takové osvobození je klíčové, protože Heuréka přichází pouze v tomto kreativním, uvolněném, otevřeném a povzbuzeném stavu. Zároveň to znamená, že jakmile dostanete jeden nápad, jste v tu chvíli skvěle připraveni na další Heuréku.

Tedy v případě, že to nezbabráte. Čím to můžete pokazit? Tím, že uděláte tu správnou věc: postoupíte k finálnímu kroku procesu, kterým je realizace. Čím více času strávíte realizací svého nápadu, tím dále od Heurékového stanoviště se vzdalujete a tím těžší bude návrat do kreativního stavu.

Pokud tedy dostanete nápad, v rychlosti si ho naskicujete anebo napíšete na papír a obratem se vrátíte do dalšího stimulování kreativity a naháněním Heuréky, žádný problém nenastane. Ponoříte-li se však příliš hluboko do realizování svého nápadu, tak se tím přepnete ze stavu kreativního do stavu analytického. A potom, až realizaci dokončíte, musíte přepínat zase zpět do stavu kreativního.

A takové přepnutí si žádá čas i energii. Ano, časem se přepínání stane rychlejším a snazším, ale mnohem efektivnější je nejprve generovat nápady a rozvíjet je až později. Jakmile přijde první nápad, vzápětí obvykle přicházejí další.

Je to jako byste narazili na zlatou žílu. Přeci byste neutekli jen se špetkou zlata. Zůstali byste a vydolovali pokud možno všechno zlato. U nápadů radím totéž: vydolujte na jeden zátah tolik různorodých nápadů, kolik jen zvládnete.

Ano, postupně začne kvalita i kvantita nápadů klesat. Můj scénář vypadá nejčastěji takto:

• první den není zrovna zajímavý, ale nápady z něj otevřou bránu k dalším, ještě lepším nápadům,
• druhý den přináší vrchol v kvalitě i kvantitě,
• třetí den je stále velmi dobrý, ale už začínám cítit kvalitativní i kvantitativní pokles,
• čtvrtý den už skicuji málokdy, protože šance na získání převratných nápadů je, aspoň z mé zkušenosti, téměř nulová.

Jsem ale přesvědčen, že toto dolovací období se liší člověk od člověka a obor od oboru. Neberte tedy mou osobní zkušenost jako konkrétní návod. Budou-li vám přicházet skvělé nápady třeba i po týdnu, dolujte hlava nehlava.

Pro ty, kteří preferují vizuální vyjádření, zde je rekapitulace kreativního procesu:

Synchronizace

V tuto chvíli už rozumíte vnitřnímu kreativnímu procesu a víte, že bude vždy probíhat přesně takto. Proto byste už měli zvládnout rozpoznat, v jaké fázi se v daný moment nacházíte a jednat v souladu s tím, co od vás kreativní proces v tu chvíli očekává.

Synchronizace na úplném začátku procesu je snadná: začnete hledat a sbírat palivo. Co už ale snadné není, je zůstat sladěni až do úplného konce. A právě toto sladění je pro úspěch klíčové. Jakmile totiž sejdete z cesty, začnou problémy.

Jak můžete poznat, že scházíte z cesty a děláte něco jiného, než co byste měli dělat? Sledujte svůj mindset. Trvalo mi dlouho si to uvědomit, ale každá fáze procesu vyžaduje odlišné nastavení mysli:

1. Sběr = Objevitelský mindset – široký pohled; rozhlížíte se všude kolem, objevujete a sbíráte rozmanité zdroje informací týkající se vašeho problému.
2. Tankování = Studentský mindset – úzký pohled; důkladně studujete nasbírané zdroje.
3. Odpojení = Uvolněný mindset – kreativní a otevřená mysl jakožto opak k logické a analytické mysli z předchozích fází.
4. Heuréka přichází za dokonalých podmínek, konkrétně když váš uvolněný mindset dosáhne svého pomyslného vrcholu.
5. Realizace = Tvůrčí mindset – návrat k úzkému pohledu; tvoříte něco z ničeho.

Stačí sledovat nastavení své mysli a měli byste zvládnout vydedukovat, zda máte v danou chvíli nastavení vhodné, či nikoliv. Pokud nemáte, tak se za pomocí správné akce dostanete do takového stavu, ve kterém máte být — například přestanete sbírat a začnete tankovat.

Já vím, že se to snadno říká. Někdo si možná myslí: jak mám jako zhodnotit své nastavení mysli? Víceméně jde jen o sledování změn ve vašich pocitech. Změny v nastavení mysli zažíváte každou chvíli, jen jste tomu možná doteď nevěnovali pozornost.

Brouzdáte-li například po blozích anebo zpravodajských webech, tak nejprve začínáte tím, že letmo skenujete nadpisy, zda obsahují (pro vás) zajímavá klíčová slova. Jakmile vás některý nadpis upoutá, prokliknete ho. Jelikož většina článků je na jedno brdo a číst každý poctivě od začátku do konce může být ztráta času, tak přichází další skenování. Tentokrát proběhnete podnadpisy a zvýrazněná slova, abyste rámcově zjistili, čemu se článek věnuje.

Pokud se věnuje něčemu, co už jste četli, a máte pocit, že znovu číst nepotřebujete, tak jdete o dům dál. Věnuje-li se něčemu pro vás novému, vrátíte se zpět na začátek a ponoříte se do čtení. Přesně v této chvíli dochází ke změně mindsetu a vy se ze zvědavého a skenujícího objevitele stáváte důkladným studentem. Začnete naplno vnímat slovo od slova a snažíte se textu co nejlépe porozumět. Vaše soustředění nebude povrchní a široké, nýbrž úzké a hluboké.

Začne-li vás článek nudit, přepnete zpět do skenování a zastavíte se jen u těch částí článku, které vypadají přínosně. A pak se opět stanete studentem. A přesně tuto změnu zažíváme i při přechodu mezi sběrem paliva (objevitel) a tankováním (student). Tento přechod rozepisuji důkladněji z toho důvodu, že je to z hlediska udržení synchronizace ta nejrizikovější oblast.

Zmíním dva největší problémy se synchronizací:

Problém 1: Kmitání

Namísto abyste povrchně skenovali a sbírali palivo, má mnoho lidí sklon kmitat mezi objevitelem a studentem. Chvilku sbírají, pak zastaví, ponoří se do studování, vynoří se na hladinu a sbírají další zdroje, jen aby se mohli do některého z nich znovu ponořit.

V čem je problém? Kromě toho, že vypadnete z rytmu svého procesu, tak tyto změny v nastavení mysli jsou psychicky vyčerpávající. Plýtváte svou drahocennou vůlí, což sníží schopnost soustředění, a tudíž i naruší celkový proces. A s každým dalším mentálním přepnutím se situace zhoršuje — máte stále méně a méně mentální energie pro koncentraci na to, co máte právě před sebou. Vaše podvědomí trpí také, jelikož čerpá ze stejného zdroje energie jako vaše vědomí. Pamatujte si pomůcku: méně energie = méně nápadů.

Řešení? Na začátku si vymezte dostatek času na provedení důkladného průzkumu. Do ničeho se zatím neponořujte. Jen objevujte a sbírejte vše, co budete během procesu potřebovat. Teprve až po dosbírání byste se měli ponořit do studování.

V ideálním případě už byste se k průzkumu neměli vůbec vracet. Říkám v ideálním, protože je téměř nemožné si během procesu ještě něco nevygooglit. Pointou je, abyste si dávali pozor a nespadli do nekonečného průzkumu, když tím vhodným krokem je posunout se do fáze studování a vymýšlení.

A hlavně — nevracejte se k průzkumu ani studování během vašich heurékových smyček. Vaše podvědomí se v tu chvíli stále snaží spojovat pomyslné tečky, které jste mu poskytli. Pokud do něj začnete nalévat informací a vjemů více, tak tento unikátní proces spojování přerušíte. Zároveň vás analytické a úzce soustředěné myšlení okamžitě vykolejí z dokonalého kreativního stavu. Nemáte-li opravdu pádný důvod, k dohledávání informací se během heurékové smyčky nevracejte.

Problém 2: Spěchání

Dalším častým problémem (zejména v dnešní době) je snaha o uspěchání procesu. Buďto nenasbíráme dostatek zdrojů a pak nemáme dostatek paliva, anebo nasbíráme zdrojů spoustu, ale pouze je zběžně proskenujeme a doufáme, že to stačí a že nápady přijdou. Jenže nepřijdou (nebo alespoň ne ty opravdu dobré), protože jsme odflákli proces tankování.

Někteří dokonce přeskočí fázi odpojení, aby se mohli konečně dát do práce. To ale nedává smysl. Jak může nějaký nápad přijít, pokud vaše mysl neprojde stavem, který je požadavkem k tomu, aby se daný nápad vůbec v podvědomí zrodil?

V těchto zmíněných případech nejsme s naším vnitřním kreativním procesem sladěni. Můžeme si myslet, že jsme jej obelstili a ušetřili drahocenný čas a námahu. Obvykle tomu tak ale není. Naše kreativita je nekompromisní a jednoduše se nepohne, dokud nedostane to, co potřebuje. Pokud její touhy zanedbáváte, dost možná nepřijdou nápady žádné.

Můžete si vzpomenout na něco, co jste slyšeli, viděli anebo četli, a na tom postavit novou myšlenku. Nicméně ty skutečně kreativní, netradiční a revoluční nápady dostanou pouze ti, kteří o své podvědomí náležitě pečují. Pro vaše dobro tedy doporučuji, abyste kreativní proces neuspěchali.

Posílení procesu

Teď, když už procesu rozumíte, umíte se s ním sladit a dávat si pozor na nejčastější nástrahy, jste připraveni na tu zábavnou část: ladění.

Optimalizovat můžete kteroukoliv část procesu, ale za tu zdaleka nejdůležitější považuji odpojení. Je to fáze, která odstartuje velkolepou heurékovou smyčku, a na tuto fázi byste se měli soustředit především. Sebemenší změny mohou mít obrovský účinek. Hlavními faktory, které lze ladit, jsou kreativní stav a stimulace nápadů.

Doporučuji ladit v tomto pořadí, jelikož dokonalý stav znamená dokonalé podmínky pro stimulaci nápadů. Je-li stav nevhodný, můžete stimulovat klidně celý den a vymáčknete třeba jen pár nápadů, nebo také vůbec nic. Je-li stav perfektní, nápady budou chodit jeden za druhým.

Těmto tématům se zde nebudu věnovat příliš do hloubky, jelikož jsem už sestavil rozsáhlý Kreativní checklist a sepsal 32stránkový článek o kreativitě. V obou případech jsem se do hloubky věnoval tomu, jak zaprvé podpořit kreativní stav a zadruhé stimulovat generování nápadů.

Kreativní stav

Jak jsem zmínil, heuréka přichází za dokonalých podmínek. Konkrétně při dokonalém odpojení. To je stav fyzické i psychické pohody, kdy jste oproštění od všeho, co by mohlo kreativní stav narušovat. Doporučuji se zbavit především těchto rušičů:

1. Logika – přesedlejte na intuici a asociativní myšlení.
2. Soustředění – při něm máte zúžený pohled a vidíte pouze stromy, pro dokonalý kreativní stav ale potřebujete své myšlení rozšířit a vidět celý les.
3. Negativita – ta zabraňuje otevřené mysli, hoďte se do pozitivnější nálady.
4. Strach – mít starost o výsledek je v pořádku, ale zastrašení zužuje myšlení a téměř vždy dočista zablokuje kreativitu.
5. Stres – kreativita vyžaduje být v klidu, ne v napětí. Snažte se co nejvíce uvolnit.
6. Souzení – přestaňte hodnotit a srovnávat nápady. Zhodnotíte je později, nyní buďte otevření a generujte nápady bez předsudků a bez snahy o dokonalost.
7. Kontrola – snažte se nekontrolovat tok myšlenek. Nechte je volně plynout.

Čím lépe se vám podaří odpoutat od těchto rušičů kreativity, tím více se přiblížíte dokonalému kreativnímu stavu a tím více nápady budete odměněni. Tajemství přípravy na heuréka momenty je prosté — aby mohlo vaše podvědomí pevně převzít otěže, nechte plavat co nejvíce vědomých faktorů myšlení.

Jak se všech zmíněných rušičů zbavit? Věřím, že velká část z vás už má nějaké osobní strategie, jak s těmito faktory bojovat. A pro ty, kteří nemají, je tu internet a seberozvojová literatura.

Když už jsem ale toto téma nakousl, podělím se aspoň o jeden osobní tip: hýbejte se. Já třeba mnoho z mých grafických nápadů dostal v pauzách mezi sériemi cviků ve fitku. Často si do hlavy před odchodem do fitka uložím nějaký problém a v pauzách nechávám myšlenky volně plynout. Například většinu postaviček pro mého klienta Donutera jsem vymyslel právě tam.

Nemusíte pro své nápady chodit do posilovny. Podobného efektu dosáhnete třeba za běhu, při procházce anebo při jakékoliv jiné pohybové činnosti. Pohyb má zkrátka nadpřirozenou sílu (vřele doporučuji knihu Spark). Zlepší vám náladu, čímž potlačí negativitu, stres a strach. Zároveň se během pohybu cítíte fyzicky svobodní, čímž potlačíte potřebu kontroly. Zároveň se v tu chvíli oprostíte od logického myšlení, soustředění i souzení.

Tím, že se rozhýbete, se tedy velmi rychle osvobodíte od všech sedmi nekreativních faktorů. Jinými slovy pohyb a cvičení podporují kreativitu. A jako bonus získáte dávku endorfinů a lépe se vám prokrví mozek, který je dočasně prakticky na steroidech. A jelikož podvědomí je součástí mozku, je na steroidech i vaše kreativita. Dokonce získáte i přístup k nápadům, které před vámi byly do té doby ukryté.

Dobrá, doplním ještě druhý tip: dopřejte si čas myšlenkové neaktivity. Koukejte z okna, do zdi, nebo se třeba oddejte uklízení, mytí nádobí a podobným monotónním činnostem. A v danou chvíli své myšlenky nechte bez dozoru — ať si běhají, jak chtějí. Ideální je mít v těchto momentech ticho, protože i ticho je úžasná věc.

V posledních měsících si takto každé všední ráno, ještě před východem slunce, dopřávám kolem 20 minut sezení v klidu na vyhlídce. Nad hlavou hvězdy, na obzoru Vltava a část Prahy. Prostě jen sedím, koukám do dáli a dávám hlavě prostor, ať mi řekne, co má na srdci. A funguje to skvěle. Podobně jako ve fitku dostávám kreativní grafické nápady, tak při těchto posezeních jsem pro změnu dospěl k téměř všem nejpodstatnějším argumentům a pointám pro svou připravovanou knihu.

Rozhodně i vám doporučuji nějakou tichou chvilku do svého harmonogramu zakomponovat. Nemusíte vstávat v 5 a běžet na vyhlídku. Jednoduše si kdykoliv během dne najděte aspoň jeden krátký (ale ideálně delší) moment, kdy zcela vypnete myšlení. Například u mytí nádobí, úklidu, u jídla, nebo třeba v hromadném dopravním prostředku.

Určitě znáte pocit, kdy se marně snažíte si na něco vzpomenout, nedaří se vám to a pak, když nad tím přestanete přemýšlet, vám odpověď elegantně přijde na mysl sama od sebe. Přesně tohoto stavu dosáhnete podobnými chvilkami vypnutí.

Ať už se tedy rozhodnete mozek rovnou stimulovat, nebo se od svého problému dočista odpoutáte a necháte své podvědomí vyřešit vše o samotě, tak v obou případech doporučuji si během této fáze dopřát libovolnou formu pohybu a pravidelné chvilky vypnutí. Uvidíte, že to přinese ovoce, tedy lépe řečeno nápady.

Stimulace nápadů

Jakmile jste v dokonalém kreativním stavu, je čas na stimulaci vaší kreativity. Toto je ta nejvíce vzrušující část celého procesu. Toto je ten moment, kdy můžete zkoušet nepřeberné množství zábavných a kreativních metod pro zvýšení vašich šancí na příchod originálních nápadů. Důležitá poznámka: držte se co nejdále od logiky.

Na příkladu ukážu, co tím myslím. Dejme tomu, že jste zvolili metodu: Jak by můj problém vyřešilo 6leté dítě? Je velmi snadné nechat se lapit do spárů logického myšlení a začít si představovat toto imaginární dítě do nejmenšího detailu a mermomocí se snažit přijít s dokonalou odpovědí. Jenže o to nám nejde. Tato metoda, stejně jako všechny jí podobné metody, není o dokonalé logické odpovědi, ale spíše o intuitivní odpovědi.

U žádné stimulační metody byste se neměli cítit úzkostlivě a příliš dychtivě. Jak jsme si již řekli, pointou kreativního stavu je to, že všechny tyto logické, hodnotící a stresující myšlenky necháte plavat. V ideálním případě byste neměli myslet vůbec. K čemu byste měli směřovat, je naplnění hlavy stimulantem (jako například zmíněný pohled 6letého dítěte) a poté přepnout víceméně do meditačního stavu — zkrátka nechat své myšlenky volně plynout v jejich přirozené asociativní podobě. Nesuďte je, jen je pozorujte. A všimnete-li si něčeho zajímavého, myšlenku zachyťte (třeba na papír) a co nejdříve se opět vraťte zpět k vymýšlení.

Více stimulačních metod naleznete v mém Kreativní checklistu. I tak je to ale pouze jen špička ledovce. Metod pro stimulaci nápadů je nekonečně mnoho. A každému z vás budou vyhovovat jiné. Hlavní je, aby vás vybrané metody bavily. Jakmile ucítíte, že vás některá příliš táhne k logickému myšlení anebo vás dokonce vyloženě štve, jděte o dům dál.

Experimentujte s mými tipy a sami aktivně vyhledávejte další metody. Můžete si například pořídit Creative Whack Pack. Je to balík 64 karet naplněný stimulačními metodami a s jistotou vás přiměje se na problém podívat jiným způsobem, a tudíž vás i přivede k řešením, která by vás ani nenapadla. Díky těmto kartám jsem dospěl už ke stovkám kreativních nápadů. Vřele je doporučuji.

A samozřejmě si můžete vymyslet své vlastní metody. Stimulace kreativity nemá žádné hranice. Akorát tedy bacha na logičnost, uvolněte se a bavte se.

A pokud snad některá metoda přestane přinášet nápady? To je v pořádku. Neznamená to, že máte kreativní blok. Znamená to pouze to, že tuto konkrétní metodu už jste vyčerpali. Přejděte na jinou a nápady začnou opět proudit. Mně to funguje pokaždé. Jsem si jistý, že to zafunguje i vám.

Moje nejúčinnější metoda

O této metodě jsem mluvil už v mém rozhovoru pro Na volné noze TV. Jedná se ve skutečnosti o kombinaci tří dílčích metod, které se spojují v jakousi supermetodu na generování nápadů. Sám ji nasazuji až ke konci, protože mě baví sledovat, jak pokaždé spolehlivě zažene pocit „tak, teď už jsem naprosto vyšťavený“ tím, že mi během chvíle přinese nespočet čerstvých a kreativních nápadů.

Tato supermetoda kombinuje 3 dílčí metody: chůzi, házení míčkem a změnu výchozího bodu. První dvě jsou poměrně prosté. Jednoduše chodím po místnosti a hážu si s (měkkým) míčkem o zeď, o strop, nebo o nábytek.

Tato kombinace mi velmi rychle pomůže odpoutat se od logiky a dostane mě do kreativnějšího, uvolněnějšího, hravějšího a pozitivnějšího stavu. Pro ty, které by tento stav zajímal z pohledu neurovědy, doporučuji hledat klíčové spojení default mode network a mrknout třeba na tento zajímavý článek anebo na tuto nedávnou studii.

Třetí metodu jsem pochytil od uznávaného designéra Stefana Sagmeistera, kterého inspiroval koncept laterálního myšlení od filozofa Edwarda de Bono. Jedná se o nepřímé myšlení. Jednoduše se kouknete kolem sebe, vyberete náhodný objekt a zeptáte se, jak tento objekt souvisí s vaším problémem.

Stejně tak můžete otevřít slovník, vybrat náhodné slovo a provést totéž. Často třeba žádné přímé pojítko nenajdete, ale já vždy najdu minimálně nějaký kontrast, který mě přivede k čerstvému pohledu na věc a ten mě poté dovede k novým nápadům.

• Příklad přímého pojítka: Tvořím logo pro e-shop s ovocem. Kouknu kolem sebe a vidím židli. Jak souvisí židle s ovocem? Hm. Na mysl mi přijde představa někoho, kdo si třeba každé ráno sedne na židli nebo křeslo, na klíně má misku s ovocem, na stole čaj, v rukou knihu a užívá si tenhle ranní rituál, kdy se s láskou zakousává do ovoce při čtení oblíbené knížky. Co kdybych tedy do loga zanesl podobné emoce, které by vyjádřily tu lásku k ovoci? Jo, to by šlo.
• Příklad kontrastu: Tvořím logo pro rybáře a ve slovníku náhodně vyberu slovo letadlo. Hm. Do loga pro rybáře přeci nedám letadlo, protože je v naprostém konfliktu s rybařením. Rybáři nechtějí nad rybníkem poletující letadla, rybáři přeci potřebují klid. Hm. Co se zaměřit na motiv nějakého přírodního zákoutí – se stromy, rybníkem a klidnou vodní hladinou? Tím bych tu poklidnou atmosféru krásně vyjádřil.

Tato metoda je výjimečná v tom, že je nevyčerpatelná. Je jen na vás, jak dlouho z ní budete u daného projektu těžit. Já si ji natolik zamiloval, že byť mám rád pořádek, tak jsem si zřídil, no, říkejme tomu kreativní binec. Vypadá takhle (prosím, nesmějte se, je to seriózní pracovní nástroj):

Je to rozmanitá směs objektů všeho druhu. Je tam vše od autíček, přes hopík, plyšáky, mušle, diabolo, sošku Oscara, origami, mikroskop, kaligrafický štětec z Číny… A za tím jsou ještě knížky, ale těch si nevšímejte, ty nejsou podstatné.

Hlavní je ten binec, který má obrovskou moc. Každý objekt ve mně totiž vyvolá odlišnou sadu asociací. Jakmile tedy začnu generovat nápady za pomocí změny výchozího bodu, stačí mi jako výchozí bod použít pár těchto objektů a nestačím pomalu ani mrknout a na papíře se rodí desítky nových skic. Poté ještě odzkouším tak 10 slov ze slovníku, vygeneruju další kopu nápadů a papír je obvykle po okraje plný.

Pak už jsem obvykle připravený na oficiální zakončení kreativního procesu tím, že veškeré nápady projdu, zhodnotím, zahodím ty nezajímavé, rozvinu ty zajímavé a postupně dojdu do velkého finále, kdy už nezbývá než realizovat vítězný nápad.

Před a po

Nebyl jsem si jistý, jak celý článek co nejlépe zakončit, a tak vám poskytnu důkaz, že to, o čem píšu, skutečně funguje. Ukážu vám srovnání mezi množstvím nápadů, které jsem měl během běžných projektů před a po pochopení kreativního procesu a jeho doladění.

Jsem logotvůrce, takže pro mě je kreativní výstup především o skicách. Digitální zpracování už je mechanická práce, ale skicování je to, kde se dějí všechna ta velká kouzla. Dokud jsem o prapůvodním kreativním procesu neměl ani ponětí, můj běžný papír se skicami vypadal nějak následovně. Obvykle obsahoval pouze pár variant několika nápadů:

Ano, v této sadě se skrývá několik dobrých nápadů, ale býval bych preferoval mít širší výběr. Bohužel žádné další nápady nepřicházely, protože jsem byl přesvědčen, že mám kreativní blok. Nyní můj běžný papír vypadá takto:

Anebo občas dokonce takto:

Považuji to za solidní zlepšení. I během těchto nových projektů se zasekávám. Vygeneruju několik skic a poté příchod nápadů ustane. Jenže zatímco u projektů předtím jsem si řekl „ok, tím jsem skončil, víc nápadů nepřijde“, tak nyní si řeknu „ok, tahle metoda pro generování nápadů je vyčerpaná, zkusím jinou“. Poté přijde dalších 5, 10 nebo 20 nápadů. Pak přijde další zásek a přesunu se k ještě jiné metodě. Takhle pokračuji dál, dokud u nápadů necítím znatelný pokles kvality i kvantity. A tehdy přestanu.

Skvělé na tom je to, že jakmile pochopíte, že kreativita není žádná magie, jako mávnutím proutku začnete dostávat více a hlavně lepších nápadů. Nebo lépe řečeno — nyní už víte, že příchod nápadů můžete ovlivnit, což otevře dveře pro ladění vašeho procesu. Přestanete čekat na inspiraci a místo toho začnete s vaší vnitřní kreativitou spolupracovat a pídit se po řešeních společně, bok po boku.

To vše by mělo vést k rapidnímu zlepšení, jako jsem vám předvedl výše. Doufám, že jsem vám předal dostatek kreativních zkušeností a aspoň trochu vás inspiroval. Přeji vám, ať se i vám podaří posunout vlastní kreativní proces na vyšší úroveň.

Hodně štěstí a užijte si svá budoucí kreativní dobrodružství!

P.S. Kolegům v cizině můžete poslat odkaz na anglickou verzi tohoto článku. Nebo si pusťte pokračování na videu: