Dělej, bojuj!

Většina z nás má dva životy. Ten, který žijeme, a ten neprožitý, který tušíme tam někde uvnitř. A mezi nimi stojí Odpor.

Nosíte v sobě velké plány, nápady a sny, ale soustavně se vám nedaří dostat je ven, na světlo boží? Snažíte se to nevzdat, a přesto opakovaně selháváte? Máte pocity zmaru či viny, že jste neobstáli sami před sebou? Jo, je to zlý! Ale dobrá zpráva je, že v tom nejedete sami.

Poslední dobou vycházejí desítky knih o pracovní motivaci. Tou nejlepší však podle mne zůstává Válka umění (anglicky War of Art), kterou napsal před více než deseti lety slavný romanopisec Steven Pressfield. Rád bych vám ji přiblížil…

Poznej svého nepřítele

Ústřední myšlenka knihy je prostá: Každý tvůrce, umělec či prvopodnikatel musí překonat nesmírný vnitřní odpor, aby vytvořil nějaké výjimečné dílo, ke kterému je na jedné straně vnitřně přitahován, či předurčen, ale zároveň z něj má neurčité obavy a strach.

Odpor nemůžete vidět, cítit, slyšet, ani uchopit. Je ale možné jej zažít. Zakoušíme jej jako energii vycházející z práce, která má smysl. Je to odpudivá síla. Negativní. Jejím cílem je nás odradit, rozptýlit a znemožnit nám tuto práci udělat.

Pressfield sám je umělec, spisovatel. Odpor si však podle něj nevybírá. Pracuje proti všem tvůrcům, bez rozdílu jejich záměru a profese. Má však nepřeberné množství tváří a forem, od běžné prokrastinace, až po různé formy sebeobviňování či ústupků:

Odpor vám nakuká cokoli, jen aby vám zabránil dělat vaši práci. Bude křivě přísahat, vymýšlet si, falšovat, lhát; svádět, zastrašovat, ukecávat. Odpor se neustále mění. Vezme na sebe libovolnou podobu, pokud mu to pomůže vás oklamat. Bude se přít jako právník, nebo vám mávat bouchačkou před ksichtem jako lupič. Nemá svědomí. Odpřísáhne cokoli, aby dosáhl svého, a vzápětí vás podrazí, jen co nastavíte záda. A pokud mu uvěříte, dostanete, co vám patří. Odpor lže vždy. A pokaždé je plný sraček.

Ne, tohle opravdu není jedna z těch sluníčkových knížek z knihovničky úspěšného podnikatele. Místy má silnou pachuť tvrdé a neředěné pravdy.

Tvůrci podle Pressfielda buď ze selhání obviňují sami sebe, anebo různé vnější příčiny. Nikdy je nenapadne vidět za nimi jednu jedinou — inteligentní, vynalézavou a odhodlanou sílu, živenou jejich vlastním strachem. Vnitřní stín, který tahá za nitky z podsvětí a klade pasti. Jako úhlavní nepřítel, jako profesor Moriarty na Sherlocka Holmese.

Odpor je jako Vetřelec, Terminátor nebo žralok v Čelistech. Nedá se s ním vyjednávat. Pomáhá proti němu jen síla. … Jeho cílem není zranit, nebo vyřadit z boje. Jeho cílem je zabít. Míří na střed našeho bytí: na našeho tvůrčího génia, naši duši, na jedinečná a nedocenitelná nadání, jejichž jsme nositeli, povoláni na tento svět je uplatnit.

Odpor je samozřejmě jen geniální umělecká metafora. Ale právě proto je pro většinu lidí mnohem srozumitelnější, než kdy vám bude jiný autor citovat desítky psychologických studií, aniž by vám dal jasnou radu, jak toho arcilotra sprovodit ze světa. Ne tak Pressfield!

Stínová kariéra

Steven Pressfield (*1943) patří k hrstce soudobých spisovatelů, kteří uspěli u čtenářů i kritiků. Jeho nejslavnější román Ohnivá brána o bitvě Sparťanů u Thermopyl se stal americkým bestsellerem i studijní literaturou na předních vojenských akademiích. Úspěchu ale předcházely roky dřiny a jak sám píše, většinu času zápolil sám se sebou, osamělý a na dně.

Všechny své prohry a životní lekce později přetavil nejen do stěžejní War of Art (2002), ale také do navazujících titulů Do the Work (2011) a Turning Pro (2012), v nichž se dočtete více o strategiích vedení téhle podivné války. Prvním krokem je podle něj realisticky nazřít vlastní neutěšenou situaci. A zde nabízí další velmi chytré přirovnání:

Někdy, když se bojíme následovat své pravé poslání, vybereme si místo něj jiné, stínové. Tato stínová kariéra je metaforou té pravé. Má vábivě podobný tvar a kontury. Ale neobnáší žádné riziko. … Děláte doktorát z historie dramatu, protože máte strach napsat ony tragédie a komedie, které ve vás čekají na objevení? … Pracujete v inkubátoru pro inovátory, protože máte strach začít sami něco tvořit? Nejste-li spokojeni se svým životem, zeptejte se sami sebe, čeho je metaforou. A tato metafora vás navede ke skutečnému poslání.

Zrod profesionála

Poznej svého nepřítele, uvědom si svou situaci a — zaber! Pressfield moc dobře ví, že to, co nakonec rozhodne, je odhodlání začít den za dnem tvrdě pracovat a dorvat se cíle:

Vypínám počítač. Jsou tři, půl čtvrté. Padla. Kolik stránek jsem dnes napsal? Je mi to fuk. Stojí za něco? Ani na to nemyslím! Vše, na čem záleží, je to, že pro tento den, tohle sezení, jsem zdolal Odpor.

A přesně tak to je. Každý den se počítá! Pressfield líčí hranici mezi amatérem a profíkem tak, že profesionální tvůrce bere vnitřně svou práci smrtelně vážně (byť to tak možná navenek vždy nevypadá). Uvědomuje si dualitu vědomého Já a stínového Odporu. A na rozdíl od dob, kdy se ještě jako zelenáč a amatér plácal odnikud nikam, už ví, na kterou stranu se přiklonit.

Netvrdím, že se Pressfieldovy knihy musí nutně líbit každému, přestože mí přátelé z nich byli většinou nadšeni. Mám k nim možná drobné výhrady, ale i tak doufám, že tyhle perly odporu někdo časem vydá česky. O jednom překladateli bych už věděl.