Mžik

Kniha Mžik je fascinující sondou moderní psychologie do okamžiků intuitivního vnímání světa kolem nás. Pozornému čtenáři tak nabízí kromě zajímavého obsahu rovněž inspiraci k využití skrytého potenciálu vlastního vědomí.

Malcolm Gladwell se stal známým a populárním autorem hned po vydání své první knihy Bod zlomu. V ní Gladwell vysvětluje, jak se nějaká informace – třeba o nově otevřené restauraci, která výtečně vaří – šíří mezi lidmi jen slovním podáním, a poskytuje tak dobrý návod nejen pro odvážlivce na volné noze, jak propagovat svoje služby.

Před několika měsíci vyšla v češtině jeho druhá, neméně zajímavá knížka Mžik s podtitulem Jak myslet bez přemýšlení. Ta se věnuje problému bleskového, instinktivního rozhodování, které se odehrává na nevědomé úrovni a je častokrát spolehlivější než rozsáhlá racionální analýza všech pro a proti. Mžik dokazuje, že tento zdlouhavý a náročný proces zvažování všech informací je často zbytečný. Ke stejně dobrému, často dokonce lepšímu úsudku či rozhodnutí lze totiž dospět téměř okamžitě, jen s miminem dostupných faktů.

Knihu uvádí slavný příběh jedno newyorského muzea, které před nějakým časem koupilo senzační nález – téměř nepoškozenou sochu nahého mladíka, ve světě umění známou jako kúros. Socha byla podrobena mnohaměsíčnímu, velice podrobnému výzkumu, v jehož závěru se týmy odborníků shodly na tom, že je bezpochyby pravá. Tři jiní odborníci však jen letmým pohledem na sochu zjistili, že je to padělek. Jak na to ti tři přišli, a jak mohli svému okamžitému, intuitivnímu úsudku důvěřovat více než dlouhodobým a pečlivým vědeckým analýzám a rozborům, přesně o tom je Mžik.

Jak to tedy je? Klíčem k jakémukoli dobrému rozhodnutí je mít dostatečné informace. Jak se ale v Mžiku dočteme, není podstatné jejich množství, ale kvalita. Někdy se nakouknutím do něčího pokoje, knihovny či šatníku můžeme dozvědět o jeho charakteru, vlastnostech nebo zájmech mnohem více, než bychom zjistili třeba pravidelnými společnými obědy. Jeho osobní věci nám poskytnou poměrně spolehlivý obraz toho, jaký ten člověk je (např. uklizený pokoj svědčí o pořádkumilovnosti, jasné barvy o optimismu atd.), o co se zajímá (jaké knihy v jeho knihovně převládají?) atd. Naopak pokud se s tímto člověkem setkáme osobně, do našeho úsudku o něm se promítá i spousta nepodstatností, například jeho vzhled, první dojem, který v nás zanechá, nebo to, jak se na nás snaží působit.

Ať chceme nebo ne, na naše vnímání a rozhodování mají velký vliv stereotypy, zvykové reakce a hodnocení. Ty je potřeba si uvědomit a z rozhodovacího procesu vyloučit – matou náš základní úsudek-instinkt a naše rozhodnutí mohou nakonec ovlivnit špatným směrem. Je třeba rozlišit bleskové soudy založené na intuitivním rozpoznání a zhodnocení klíčových informací od zkratkových soudů podle vzhledu nebo stereotypu: v chlápkovi ve středním věku, s dlouhými vlasy, v kraťasech, s bříškem a pivem v ruce na první pohled nepoznáme univerzitního profesora. To není tak fatální omyl – horší je, když prodavač projeví potenciálnímu zákazníkovi nezájem a neochotu, protože jej podle vzhledu nebo třeba věku zařadí mezi neperspektivní klienty, nebo když vyšroubuje cenu svého zboží do nebeských výšin, protože klienta považuje za boháče. Zákazníci jsou na nepoctivé nebo neochotné jednání citliví, a když na ně někde narazí, může si být obchodník jist, že k němu už nevkročí ani klient, ani nikdo z jeho přátel.

Poselstvím Mžiku je, že ke správnému rozhodnutí ve skutečnosti často stačí jen málo základních informací, ale těch opravdu důležitých. Příliš mnoho informací paradoxně rozhodování komplikuje, protože nás nutí brát do úvahy i ty informace, které s předmětem rozhodování souvisejí jen málo nebo vůbec. Důležitou dovedností je tedy nejen sledovat své instinkty, ale také vědět, které soudy našeho podvědomí do rozhodování nezahrnovat – třeba ty o tělesném vzhledu, odhadujeme-li například něčí schopnosti.

Myšlení bez přemýšlení je klíčovou dovedností všude tam, kde jde o čas. Lékaři, záchranáři, hasiči, vojenští velitelé a mnozí další musí činit kvalifikovaná a někdy velice riskantní rozhodnutí ve velice krátkém čase a prostě nemají čas na to, v klidu si sednout a promyslet všechna rizika a zvážit důsledky či alternativy. Naše podvědomí je uzpůsobeno k tomu, aby umělo zachytit důležité informace ze svého okolí, ve zlomku vteřiny je vyhodnotit a nám poslat jen výsledek. Vědomé uvažování je někdy příliš zdlouhavé a neefektivní, naše podvědomí je tedy udělá za nás a my se tak máme čas soustředit na jiné věci, které je v danou chvíli potřeba udělat.

Přesně tak přišli odborníci na antické umění pouhým pohledem na fakt, že ona vzácná socha je padělek, ale kdybyste se jich zeptali podle čeho přesně to vědí, co na té soše je špatně, řekli by, že nevědí, že jim prostě jen něco nehrálo. Nevědomé procesy se našemu vědomí neodhalují a jeden z mnoha Gladwellových příkladů v knize ukazuje, že pokud se po nás bude chtít vyluštění několika hádanek s přesným popisem toho, jak jsme na řešení přišli, uhodneme jich až o třetinu méně, než když bude jako řešení stačit jen výsledek.

Mžik je čtivý, překvapivý, zajímavý, názorný a podnětný pro profesionály na volné noze i pro všechny ostatní, kteří musí činit rozhodnutí v jakékoli oblasti života.

Kvalita českého překladu bohužel poněkud pokulhává za jazykovou úrovní originálu, proto těm, kteří mohou, doporučuji vzít do ruky anglický originál nazvaný Blink. Není psán složitě a s trochou úsilí mu porozumí i méně pokročilý student angličtiny, navíc je to užitečné procvičení cizího jazyka.