Podnikejte jako Shakespeare

Každý ví, že William Shakespeare byl největším anglicky píšícím autorem. Víte však, že byl rovněž velmi úspěšným podnikatelem?

Mladý Shakespeare opustil rodné venkovské městečko Stratford nad Avonou, aby hledal štěstí v Londýně. Podobně jako spousta jiných podnikatelů, ani on se nemohl opřít o rodinné bohatství či univerzitní vzdělání. K ruce měl pouze svůj talent, ctižádost a nesmírnou pracovitost.

Během své kariéry ve velkém městě se stal podílníkem divadelní herecké společnosti jménem Služebníci lorda kancléře. Ta se i v nemilosrdném konkurenčním prostředí anglické scény prosadila jako nejslavnější a nejúspěšnější divadelní společnost v zemi. Hrála před vyprodanými hledišti a do svého sídla ji také pravidelně zvali královna Alžběta a král Jakub. Shakespeare se propracoval z prostého neurozeného venkovana k titulu džentlmena a na svůj nový erb byl patřičně hrdý. K tomu si vydělal tolik peněz, že si mohl ve svém rodném městečku koupit ten největší dům široko daleko a v klidu a pohodlí tam strávit penzi.

Shakespeare vzdoruje obvyklé romantické představě chudého umělce, který se toulá zemí sám a hladový. Žil však 200 let před úsvitem romantismu, a tak mu snad tuto impertinenci můžeme odpustit.

V tomto článku tvrdím, že Shakespearova podnikavost byla nejen zcela slučitelná s jeho uměním, ale že z něj také učinila lepšího autora. Řekněme si proč.

Problém s námezdnou prací

Poznáváte tyto verše?

Paprsek slunce, nachem sálající,
slzící jitřence již sbohem dal,
když na hon Adonís růžovolící
si vyjel – neboť láskou pohrdal.
Venuše, touhou chorá, před ním stane,
k hrám lásky chce ho svést, a neustane.

Pokud ne, nic si z toho nedělejte – patříte k většině. Spousta lidí o Shakespearově básni Venuše a Adonís nikdy neslyšela, natož aby si ji třeba půjčili v knihovně a její úvodní verše si přečetli. Já ji četl celou, ovšem jen v rámci povinné četby na vysoké. A bez mučení přiznávám, že to byla docela dřina.

V alžbětinské době byla však tato báseň prodejním trhákem. Shakespeara lidé dlouho znali nikoli jako dramatika, nýbrž právě jako autora Venuše a Adoníse. Dnes se ovšem kritici shodují, že kdyby Shakespeare zůstal u poezie, stal by se jen dalším nýmandem anglické literatury.

Na básni samotné není vcelku nic špatného; snad kromě toho, že oslovuje velmi úzké publikum — vzdělané alžbětinské džentlmeny. Pokud si ji chtěl čtenář vychutnat, musel splňovat několik těžce dosažitelných kritérií: gramotnost, klasické vzdělání, peníze na knížky (které tehdy byly luxusním zbožím) a dostatek volného času na čtení.

Proč Shakespeare psal pro tak omezené publikum, ptáte se? Inu kvůli svému tehdejšímu podnikatelskému modelu. Venuše a Adonís je jednou ze dvou dlouhých básní, které Shakespeare věnoval Henrymu Wriothesleymu, 3. hraběti ze Southamptonu. Pracoval totiž v rámci patronátu, tradičního smluvního vztahu, v němž bohatý a urozený patron odměňuje umělce za díla psaná na jeho (či její) počest.

Když si ty básně čteme dnes, můžeme Shakespeara pochválit – svému klientovi rozhodně neudělal ostudu. Nikdo by si však netroufl tvrdit, že to jsou jeho nejlepší díla. S tímto způsobem tvorby nicméně kariéru nezačínal. Jako autor Venuše a Adoníse měl již na kontě několik úspěšných divadelních her. K básním se uchýlil, když byla londýnská divadla uzavřena kvůli moru. Na výsledku je znát, že do toho nedával celé srdce.

Naštěstí pro něj — a pro nás — umožnila vznikající podnikatelská kultura alžbětinské Anglie mnohem zajímavější obchodní model…

Podnikatel vstupuje na scénu

Schválně, jestli něco z toho znáte:

„Být, či nebýt? To je, oč tu běží!“
„Je-li hudba pokrmem lásky, pak hrajte dál.“
„Celý svět je scéna.“
„Je to dýka, co vidím před sebou?“
„Běh věrné lásky nikdy nespěl hladce.“
„Zas do průlomu, drazí přátelé!“

Povědomé, že?

V čem je rozdíl? Jak se stal z konvenčního básníka autor veršů, které kolují v širokém povědomí ještě po 400 letech?

Literární badatelé předkládají spoustu vysvětlení, ale zkusme se zamyslet, zda k tomu nepřispěla změna podnikatelského modelu. Troufám si tvrdit, že Shakespearova tvůrčí činnost rozkvetla v okamžiku, kdy skoncoval s kariérou umělce hledajícího mecenáše a stal se z něj podnikatel na plný úvazek.

Anglický básník Ted Hughes, který zná bardovo dílo zpaměti i pozpátku, nám předkládá tento nezapomenutelný popis Shakespearova přístupu k podnikání:

„Je velmi dobře známo, že tento dramatik, jenž půjčoval peníze, obchodoval s kukuřicí, spekuloval s nemovitostmi a věnoval se všelijakému jinému kšeftaření, projevoval po celý svůj život nanejvýš přizpůsobivý oportunismus a vytříbený čich na pohyby tržních sil.“ — Ted Hughes: Shakespeare a Bohyně celistvého bytí

Popřejte mi sluchu, a já vám dokážu, že Shakespearův podnikatelský duch byl nedílnou součástí jeho uměleckého a komerčního úspěchu. Nadto poradím, co by se mohli dnešní tvůrčí podnikatelé ze Shakespearova příkladu naučit.

1. Inovujte svůj podnikatelský model

Dokud se Shakespeare spoléhal na patrona, byl jeho příjem omezen štědrostí urozené kapsy. A dokonce ani ty hraběcí nebyly bezedné (Wriothesley měl tehdy finanční problémy). Jediný klient s sebou nesl i lecjaká rizika — vrtkavost, nemoc, úmrtí či ztrátu politické přízně.

Na druhé straně alžbětinské divadlo bylo náramně výnosnou masovou zábavou. Odhaduje se, že divadlo Globe pojalo na 3.000 diváků. Ti v přízemí, kteří stáli na nekrytém prostranství, vystaveni povětrnostním vlivům, sice platili za představení pouhou penci, jenže plné divadlo znamenalo už pěknou hromádku pencí. Mnozí urození lidé a boháči si navíc rádi zaplatili podstatně víc za pohodlnější místa v galerii.

Ponaučení: Nespoléhejte se na jediný zdroj příjmů. Nabídněte svou práci širšímu publiku, aby vaše tržby rostly exponenciálně.

2. Dobří partneři se navzájem pobízejí k nejvyšším metám

Shakespeare sice uměl hrát vcelku slušně, hvězdou divadelních představení však nebyl. Obvykle hrál menší role a světlo ramp přenechával hereckým celebritám jako Richard Burbage, William Kempe nebo Robert Armin.

Polem, na němž exceloval, bylo samozřejmě psaní. Alžbětinské publikum projevovalo neukojitelný hlad po fantastických dobrodružstvích, v nichž se mluvilo vysoce fantaskním jazykem. A co diváci poptávali, tím je Shakespeare vydatně krmil. V rámci partnerské struktury Globu se každý společník mohl zaměřit na svou specializaci, a když se jejich příspěvky prostřednictvím vzájemné spolupráce sečetly a znásobily, daly dohromady nevídaný tvůrčí a komerční úspěch.

Ponaučení: Nesnažte se zvládnout všechno sami. Najděte si partnery, jejichž nadání doplňuje to vaše, abyste mohli dělat jen to, co vám jde nejlépe.

3. Pracujte za podíl, nikoli za mzdu

Služebníci lorda kancléře byli první společností v dějinách anglického divadla, v níž byli herci zároveň podílníky. Shakespeare koupil svůj podíl za 70 liber, což byla toho času nezanedbatelná částka. Takový dramatik na volné noze si tenkrát vydělal zhruba 6 liber za kus. Nakonec se mu však investice bohatě vyplatila. Jelikož mu patřila část ze zisku každého představení, měl mnohem vyšší příjem, než kdyby zůstal na volné noze.

Ponaučení: Stojí-li práce za vaše úsilí, stojí také za podíl na výsledku. Vlastní podnik přináší člověku vyšší zisk a větší potěšení, než kdyby pracoval pro někoho jiného.

4. Investujte do svého

Služebníci lorda kancléře vlastnili divadlo Globe po většinu své kariéry. Naneštěstí ale nevlastnili pozemek v Shoreditch, na kterém divadlo původně stálo – ten si pronajímali od majitele Gilese Allena. Když nájemní smlouva vypršela, vznesl Allen nárok i na budovu. Herci se tak museli uchýlit k zoufalému činu: 28. prosince 1598, když Allen stále ještě slavil Vánoční svátky, se ozbrojili a své divadlo „osvobodili.“ Rozebrali jej, ukryli ve skladišti a později převezli přes Temži na nové místo v Southwarku. A protože nová lokace nepřináležela městu, ocitlo se Globe mimo jurisdikci konšelů, kteří neměli divadla rádi a často je zavírali.

Ponaučení: Budujte své podnikání na vlastním písečku a nesnášejte zlatá vejce v cizím kurníku.

5. Hrajte naživo

Srovnávat Shakespearovu uhlazenou poezii s jeho hrami je jako srovnávat studiové album s živým koncertem. Některým umělcům sice studio svědčí, ovšem Shakespeare naplno rozkvetl teprve před živým publikem. A že to bylo zřejmě nejnáročnější publikum v dějinách divadla.

Hercům se přímo u nohou mačkal dav připomínající fotbalový kotel. Tito diváci chodili do Globe za zábavou — čím hýřivější a nemravnější, tím lépe — a pokud nebyli spokojeni, neostýchali se to dát najevo. Kromě nich však musel Shakespeare také „hrát pro ochozy,“ neboli podávat vzdělané elitě s drahými vstupenkami sofistikovanou literární krmi.

A tak bard produkoval jedinečný mix vysokého umění a nízké zábavy a obsazoval jeviště pány i kmány, vladaři i poddanými. A totéž dělal se svým jazykem — tu předhodil stojícímu davu přisprostlý vtip, a vzápětí nabídl galerii filozofické zamyšlení či salvu ryzí poezie. Hrubé výrazy se nenuceně střídaly se slovy málo užívanými či dokonce úplnými novotvary.

Ponaučení: Nabídněte svou práci publiku. Pokud píšete, neuzavírejte svá slova v pracovně – pište blog, kde se pod vašimi texty mačkají a hlučí komentáře čtenářů, stejně jako stojící diváci v divadle Globe. Totéž platí pro hudbu, fotografii, design atd. Webové nástroje vám dnes dávají nebývalou možnost zpětné vazby od skutečných lidí – a potenciálních zákazníků.

6. Nepřestávejte tvořit

Alžbětinští diváci si potrpěli na novinky a vzrušení. Chtěly-li si je herecké společnosti udržet a zůstat konkurenceschopné, musely chrlit nepřetržitý proud nových her. Shakespeare vděčil za svůj úspěch především své tvůrčí činorodosti – zachovalo se 38 kusů a několik dalších se jich pravděpodobně ztratilo.

Tehdejší dramatikové se většinou uchylovali ke spoluautorství, aby udrželi krok s poptávkou. Tím sice zkrátili psaní nové hry z měsíců na pouhé týdny, na druhé straně to však znamenalo nižší honoráře, což také přispívalo k jejich neutěšené finanční situaci. Narozdíl od Shakespeara, který byl podílníkem a mohl si dovolit věnovat většinu času sólovému psaní her pro vlastní divadlo.

Ponaučení: Kreativita + produktivita = úspěch. Snažte se podnikat tak, aby vaše produktivita byla udržitelná.

7. Zážitek se nedá zkopírovat

V Shakespearově době neexistoval žádný zákon na ochranu autorů. Na každé premiéře seděli v hledišti „piráti“ z jiných divadel, kteří si memorovali nebo zapisovali scénář, aby jej pak prodali nebo použili ve svých představeních. Z právního hlediska s tím Shakespeare nemohl nic moc dělat.

Z hlediska finančního či uměleckého jej to však evidentně nijak zvlášť nepoškodilo. Pirátské kopie, jak už to tak bývá, byly nekvalitní a napodobená představení byla na trhu až na druhém místě. Piráti možná Shakespearovi naopak mimoděk pomáhali, protože šířili jeho dílo dál. Žádný z nich nedosáhl takové proslulosti, konzistentní kvality a zábavnosti jako Služebníci lorda kancléře. Zkrátka a dobře, kdo se chtěl opravdu pobavit, zašel si do Globe.

Ponaučení: Pokud své dílo zredukujete na jednoduchý formát, jako je třeba textový soubor nebo MP3, vystavujete jej napospas pirátům. Živé vystoupení nebo interaktivní zážitek, jako blog, fórum nebo online komunitu však zkopírovat nelze.

Z anglického originálu The Shakespearean Guide to Entrepreneurship přeložil se svolením autora Aleš Drobek. Autorem překladu básně Venuše a Adonís je Kamil Bednář.