Sebevzdělávání volnonožce

Projektant Martin Perlík byl před pár měsíci vyhlášen pražským Živnostníkem roku 2016 a tohle je první podnikatelský článek, který jako vítěz prestižní soutěže napsal. Ukazuje v něm cesty, jak na sobě pracovat a vzdělávat se kontinuálně po celý život, aniž by to kolidovalo s podnikáním.

ilustrace Kristýna Sataryová

„Tak mě to naučil stavět můj mistr na učňáku, a na tom není co měnit,“ reaguje padesátiletý zedník na nové postupy ve stavebnictví. I konzervativní stavební obory se v posledních deseti letech radikálně změnily. Se znalostmi z minulého století si už nevystačí ani zedník, natož volnonožec, kterému se moderní trendy vyvíjejí prakticky pod rukama.

V tomto článku vám ukáži cesty, které většina profesionálů na volné noze zcela opomíjí a které vám přinesou vyšší kvalifikaci, lepší příležitosti, jistotu a také větší radost z práce.

Každý rok si v podnikání stanovuji hlavní téma, kterým se budu zabývat více do hloubky. Předloni to byly procesy, loni lektorování a letos je to sebevzdělávání.

Možná vás napadne: A to se ten Martin jako projektant jinak nevzdělává?

Vzdělávám. Ale roční téma je něco extra. Letos jsem se rozhodl právě nad získáváním znalostí přemýšlet víc s nadhledem a také hledat nové cesty jak svou práci zdokonalit.

Podobná tradice funguje v řadě profesí. Vědci odjíždějí na rok i déle pracovat do zahraničních laboratoří. Překladatelé jednou za pár let vyrazí na delší dobu do ciziny posílit kontakt s živým jazykem. A univerzitní profesoři dostávají co sedm let delší placené studijní volno (tzv. sabatikl).

Práce se zákazníky se mi těžko přerušuje na delší dobu. Proto volím cestu záchytných bodů, které mě posouvají dál. Rád píšu, a tak jsem si dal mj. za úkol, že v průběhu roku napíšu osm článků, které zpracuji do větší hloubky. Budou se týkat buď mé profese, tedy rekonstrukcí domů, nebo činností kolem podnikání. Tohle je jeden z nich.

Vzdělávání jako vedlejší produkt při řešení zakázky

Někdy se učíte, ani o tom nevíte. Popřemýšlejte nejprve sami, kdy vykonáváte nějakou činnost, při které získáváte jen tak mimochodem znalosti, které se vám budou hodit i jinde?

Pracujete na projektu a najednou narazíte na problém. Termín hoří a vy potřebujete rychlé a co nejpřesnější řešení. Hledáte na internetu, telefonujete specialistům nebo firmám, které potřebný produkt dodávají. Takto jsem se i já, byť nerad telefonuji, odhodlal zvednout sluchátko a zavolal dodavateli teras, abych zjistil, jestli je možné naskládat vedle sebe prkna tak, aby byla podlaha nepromokavá.

Tento způsob učení je s přehledem nejrychlejší, protože vás tlačí čas. Má však jednu slabinu. Jde o úzce daný problém a jakmile najdete řešení, jdete dál. Přitom by bylo užitečné se třeba o těch terasách dozvědět víc. Téma si můžete poznamenat a získáte-li pocit, že pro vás bude znalost užitečná i do budoucna, zajdete si na seminář nebo se dovzděláte jinak.

Když přemýšlíte, jakou zakázku přijmout, nebojte se takových, které skýtají příležitost naučit se něco nového, ať už profesně nebo podnikatelsky. A nebojte se spolupráce s dalšími specialisty, protože i když vás to bude stát čas či peníze navíc, tak se od nich hodně naučíte.

Já jsem se takto pustil loni na podzim do přípravy projektové dokumentace pro rekonstrukci vily. Z mého pohledu to byl náročný zákazník, přes měsíc trvala jenom jednání o nabídce a následovala krátká lhůta pro zpracování zakázky. Hodně jsem se tak naučil o koordinaci zakázky a řešení úzkých hrdel, pokud možno s několikatýdenním předstihem.

Psaní facebookových příspěvků, článků a knih

Každý pracovní den napíšu jeden příspěvek na svou facebookovou stránku. Hlavní důvod takového psaní je dát o sobě vědět ostatním a rozvíjet komunitu kolem mého webu.

Když budete na Facebook každý pracovní den přidávat jeden drobný střípek informace, donutí vás to se pravidelně zamýšlet nad prací, kterou děláte. Budete držet prst na tepu svého oboru, který buší rychlostí 250 příspěvků za rok.

Při shánění informací, které chcete předat ostatním, se budete vzdělávat nejen ve své profesi, ale zároveň se zlepšíte i v kurátorství obsahu. Stále si budete pokládat otázky: „Týká se téma mého oboru?“ a „Je dost zajímavé i pro ostatní?“ Zlepšíte se i ve focení nebo psaní, protože potřebujete jasně zformulovat myšlenku a komunikace na sítích je relativně stručná.

Psaním článků na blog máte možnost se do tématu ponořit hlouběji a věnovat mu pět, deset i více hodin. Tím se podíváte na daný problém z více stran, využijete své zkušenosti, načtené knihy nebo informace z internetu a to zabalíte do srozumitelné formy.

Psaní knihy, to je ovšem úplně něco jiného. Nejde už jen o to jít do hloubky, ale pokrýt celé téma a co neznáte, dostudovat. Například ve své knize o rekonstrukcích rodinných domů jsem se musel zabývat i zabezpečením nemovitosti. Při práci se s tím sice nesetkávám, ale pak by to v knize chybělo.

Není ale jen psaní. Můžete natáčet videoblog nebo podcast. Téma si však musíte připravit tak jako tak, a pokud publikujete o své práci a odbornosti, neustále se v ní zlepšujete. A zdokonalujete se i v dalších dovednostech. Naučíte se produkovat video nebo třeba vyjednávat s nakladatelstvím.

Líbí se mi, jak to dělá marketingová čarodějnice Madla Čevelová. Ta publikuje pravidelně články na svém blogu, k tomu vydala dva e-booky a vše doplňuje videoblogem.

Poradenstvím a přednášením zjistíte, jaké jsou problémy běžných lidí

Mluvení s lidmi a před lidmi považuji za neocenitelné. Příprava přednášky nebo konzultace na první pohled vypadá stejně jako psaní článku na blog. Musíte své téma rozebrat do detailu, abyste mohli znalosti předat někomu dalšímu. Pak se ale dostáváte přímo k lidem, svým posluchačům nebo zákazníkům.

Dozvíte se, co vlastně běžný člověk řeší za problémy. A ty mohou být úplně jiné, než jaké vidíte vy postiženi svým oborem a představou, jak by to mělo být. Realita je často jinde: „My víme, že zbourat dům a postavit nový by bylo nejlepší. Ale máme poloviční rozpočet, tak ho musíme alespoň vyspravit a co nejdřív se nastěhovat.”

Lidí potkáte hodně. Dokud jsem jen navrhoval projekty domů, setkal jsem se za rok s pěti, deseti zákazníky. Od té doby, co konzultuji a přednáším, se dostanu do kontaktu se stovkami lidí a díky nim mám daleko lepší představu, jak se požadavky trhu mění.

Příkladem profesionálky, které přednášení pomohlo dostat se do těsného kontaktu s problémy běžných firem, je Jindra Šulcová. Jako patentová zástupkyně pořádá praktické školení Braň svou značku pro majitele a tvůrce značek.

Kontrolní otázka: V čem se vlastně chcete vzdělávat?

Můžete být sebelepším specialistou s dvacetiletou praxí, absolventem desítek odborných seminářů, ale přesto sedět v opuštěné a zaprášené kanceláři, pokud jste se nikdy neučili, jak správně stanovit cenu nebo jak přistupovat k finančnímu sebeřízení.

Vaše odbornost je jasný základ. Doporučuji však se průběžně zlepšovat také v marketingu, komunikačních dovednostech, sledovat co se děje kolem účetnictví, daní nebo právních předpisů, které se vás týkají. Neopomíjejte ani kancelářské dovednosti, například psaní všemi deseti. To se můžete naučit i online. Každý ten mix dovedností máme trochu jiný. A zdroje, které budete aktivně vyhledávat, by měly všechna hlavní témata pokrýt.

Má smysl číst knihy?

Je lepší vzít do ruky knihu, časopis, nebo si raději přečíst článek na internetu?

Za nejlepší zdroj informací považuji knihu, ať už papírovou nebo elektronickou, protože vám dá široký vhled do problematiky, kterou se zabýváte.

Knihy ale rychle zastarávají. Některé i dříve, než jdou do tisku. Brožura o úsporách energií z roku 2008, kterou jsem vzal minulý týden do ruky, mi přišla jako velmi humorné čtení, protože obor se od té doby hodně posunul. Zato takové seberozvojové knihy Dalea Carnegieho jsou i po desítkách let stále docela dobře použitelné. Technologie se mění, lidé až tak moc ne.

Časopisy oproti tomu přinášejí aktuální témata a novinky z oboru. Výhodou je, že většinou přečtete i články, které byste sami nehledali. Když už je ale máte před nosem, můžete si rozšířit přehled. Smysl má i číst časopisy, které s vaším oborem nebo podnikáním přímo nesouvisejí. Třeba legendární, populárně vědecký časopis Vesmír.

Online články teď vypadají jako outsideři k prokrastinaci času, který byste měli strávit studiem kvalitnějších textů. Jejich velká výhoda ale spočívá v délce textu, která není omezená, v odkazování dalších zdrojů a také v dostupnosti. Prakticky okamžitě si dokážete otevřít článek o žhavé novince z vašeho oboru anebo článek napsaný včera v Austrálii. A tak, když se chci dozvědět více o inteligentních budovách, jdu si třeba přečíst článek na blogu Geniální dům Ivany Minářové.

Jak drahý je levný seminář

„Ten je moc drahý.“ Zamítavě kroutíte hlavou nad nabídkou dvoudenního semináře za 10.000 Kč. Ty znalosti by se vám sice hodily, ale raději se zapíšete do kurzu za pár stokorun, který vám sice nedá tolik znalostí, ale je výrazně levnější. Ale tady pozor, cena kurzu je jen část nákladů. Nezapomeňte, že platíte i svým časem. Pokud za den práce vyfakturujete v průměru 4.000 Kč, tak vás ten levný celodenní kurz nestál 500 Kč, ale ve skutečnosti 4.500 Kč.

Když jste teprve v začátcích podnikání a času máte hodně, pak má určitě kvantita smysl a semináře, které nabízí třeba Naučmese.cz, vám přijdou vhod. Postupně, jak začne být váš čas dražší, budete si víc vybírat — vyhledávat dražší školení od osobností v oboru a také na to budete mít finance. I v začátcích se vyplatí našetřit si na dražší vícedenní kurz.

Sám jsem dlouho přemýšlel, než jsem v začátcích podnikání zaplatil skoro 30.000 Kč za desetidenní školení o navrhování pasivních domů. A i když pasivní domy neprojektuji, principy, které jsem se na kurzu naučil, využívám denně. Vůbec těch peněz nelituji.

Vybírat můžete i mezi vzdělávacími online videokurzy, jako je například Seduo, ať už placenými nebo přístupnými zdarma. K dispozici je také velké množství bezplatných videozáznamů z konferencí a přednášek. Osvětový TED určitě znáte?

Důležitým zdrojem novinek jsou konference, ideálně ty mezinárodní. Na nich máte příležitost si poslechnout, jak vidí budoucnost vašeho oboru přednášející osobnosti, ale máte také možnost se s nimi i seznámit osobně a pochytit know-how, ke kterému se běžně nedostanete.

K cennému zlatu v podobně jinak nepřístupných informací se dostanete, když se stanete členem profesní organizace ve svém oboru. Někdy k tomu musíte složit zkoušky a splnit další podmínky, jindy stačí jen podat přihlášku. Už jen samotná příprava na test vás může posunout ve vzdělání o stupínek výše.

Já jsem členem České komory autorizovaných inženýrů (ČKAIT), která pro své členy pořádá pravidelné semináře v rámci systému celoživotního vzdělávání. Ty jsou většinou zdarma a pořadatelé nám připravují semináře, kde se řeší aktuální legislativní změny, nebo témata, která projektanty pálí.

Staňte se členy organizace, která zastřešuje váš obor a využívejte formy vzdělávání, které vám nabízí. Pro freelancery je propojování s kolegy užitečné dvojnásob, protože pomáhá i k novým zakázkám.

Inspirace od ostatních

V online diskusních skupinách se probírají aktuální novinky nebo problémy. Vyplatí se být členem nejen těch profesních, ale i podnikatelských.

Další možností je sledovat na sociálních sítích stránky a lidi, které považujete za autoritativní ve svém oboru. Může to být třeba lektor školení, kterého jste se zúčastnili, autor knih, nebo člověk, který je profesně před vámi. Kromě stavařských novinek sleduji třeba i ty účetní, které píší Martin Vidlák a Zuzana Bartůšková na facebookové stránce Účetnictví bez starostí.

Chcete dosáhnout nějakého cíle? Najděte si rozhovory s osobnostmi, které na něj už dosáhly. Bojíte se udělat chybu? Sledujte, jaké chyby udělali jiní, abyste je neopakovali vy. Webdesignér může studovat cizí internetové stránky. Kuchař ochutnávat jídla a studovat cizí recepty.

Pro mě to znamená vyjít ven s foťákem a dívat se po stavbách, jaké mají závady nebo co je na nich navrženo dobře. Často se tak stane, že na polovině fotek z dovolené mám domy a stavební detaily. Člověk musí být připravený i v nečekané chvíli zajímavou konstrukci vyfotit. Nejen, že se něco dozvím, ale fotky využiji i do článků, knihy nebo na Facebook.

Učit se ale můžete i tím, že jste v pozici zákazníka. Sledujete, jak pracuje váš dodavatel, a přemýšlíte nad tím. Pak si třeba řeknete: „Hmm, ten webový formulář docela ušetří práci, také bych si ho mohl dát na web.“ Nebo naopak máte pocit, že do poslední chvíle nevíte, jestli dostanete službu, kterou jste si objednali. Jak by ze srovnání vyšlo vaše vlastní řízení zakázky? A neděláte podobnou chybu sami?

Sám využívám služby dalších profesionálů. Příležitost analyzovat, jak se mnou komunikuje zahradní architekt nebo konzultant, považuji za užitečný bonus ke splněné objednávce.

Podnikatelské kluby nebo think tanky jsou možností, jak si naživo vyslechnout příběhy dalších podnikatelů. Je to způsob sebevzdělávání, který hodně doporučuji, protože na volné noze jste na své podnikání sami. Takto potkáte kolegy, se kterými se můžete podělit o své úspěchy i chyby.

Několik let jsem vedl pražský podnikatelský klub Volnonožci. Společně s dalšími freelancery jsme se vzájemně v podnikatelských dovednostech posouvali dál. Zároveň jsme si na setkání zvali osobnosti (jako třeba Kuchařku ze Svatojánu Evu Francovou), od kterých jsme se chtěli učit a vyslechnout si jejich příběhy.

Setkání pražských Volnonožců (foto Jan Tichý)

Hluboké studium

Abyste získali větší vhled do problému, kterým se zabýváte, je třeba věnovat studiu ještě více času a tvořivé energie. Obojí se v každodenním shonu hledá dost těžko.

Věnovat jednomu tématu celý den nebo i půl roku, nastudovat spoustu textů nebo si zkrátka nechat čas na dozrání nových myšlenek a zapracování zkušeností, to chce velkou motivaci. Zvlášť, když výsledkem není dobře zaplacená zakázka. Také se každý den objevuje spousta provozních povinností, které vás od tématu odvádějí.

Na začátku jsem psal, že já k tomu nyní využiji psaní článku, který dané téma shrne. Podobným přístupem můžete i vy získat energii k dokončení zdánlivě nudného úkolu.

Loni v létě vyšly nové Pražské stavební předpisy. Tedy velmi nezáživné čtení, které může bavit jedině právníka. Já ale potřeboval zjistit, jaké všechny změny se týkají mé práce. Znamenalo to strávit několik dnů studiem. Rozhodl jsem se tedy napsat dva články, kde zmíněné změny shrnu. Pořád to byla nuda, ale měl jsem dobrý pocit, že získám články na svůj blog a důležité informace v něm budu mít uložené jako ve své v externí paměti.

Druhý způsob, kterým získávám čas na soustředění, využívám teď u psaní své druhé knihy. Ráno vstanu v 6:20, zasednu k počítači a hodinu píšu nebo studuji podklady. Pak se nasnídám a věnuji se běžným denním úkolům. Po sedmi měsících mám za sebou 150 hodin odpracovaného času a dopsaný první koncept knihy.

Zpětná vazba

Odvedli jste práci, dostali zaplaceno a jdete bez ohlédnutí za dalšími zakázkami? Tak ale ztrácíte možnost poučit se z vlastní práce. Posloužili jste zákazníkovi opravdu dobře? Odnesli si účastníci z vašeho semináře znalosti, které využijí?

Dotazníky na seminářích jsou docela klasický příklad zpětné vazby. U větších zakázek, kde nejsem po dokončení projektu v kontaktu s klientem, mám ve zvyku se s ním po půl roce znovu spojit. Většinou napíšu email a zeptám se, jak jeho stavba pokračuje.

U projektu domu tak zjistím, jestli už má majitel vyřízené stavební povolení a jak dlouho mu to trvalo, nebo jestli je zaseklý na něčem, s čím bych mu mohl pomoci. Zákazníci se v takové situaci rádi podělí o novinky a já získám informace o dalším průběhu stavby, které mohu využít například na seminářích.

Zpětná vazba je také cestou, jak se bránit systémovým chybám. Je možné, že něco děláte pravidelně špatně, ale chyba se projeví až po dokončení zakázky. Vy se o tom ale nedozvíte, protože zákazník zanadává a nějak se s problémem vypořádá.

Vlastní projekty a experimenty

Za jeden z hlavních zdrojů poznání považuji projekt, který vytvoříte a pak delší dobu sledujete, jak funguje. Ano, můžete to udělat také u projektů pro zákazníky, třeba u marketingové kampaně, kterou vedete a vyhodnocujete delší dobu. Většinou ale nemáte příležitost experimentovat s netradičními technologiemi, postupy a klást si zvědavé otázky „Co se stane, když…” a hned to i vyzkoušet.

Nejlepší možností je tedy mít nějaké vlastní pískoviště, kde riskujete sami. Pro mě je takovým hracím polem náš vlastní dům. Při rekonstrukci jsme nainstalovali rekuperační jednotku a střechu zateplili nadkrokevní tepelnou izolací. Ani jedno nebylo v době stavby příliš obvyklé. A i po řadě let provozu sleduji, jak se tyto technologie chovají, jaké mají slabiny a jaká je třeba údržba.

Druhým pískovištěm je pro mě náš web, ať už jeho blogová část, kde zkoumám, které články jsou čtené a proč, nebo ta s nabídkou služeb, kde řeším texty, cenotvorbu a variantní nabídky.

Za takové experimentální projekty považuji třeba Small Cars Martina Matějky nebo Pexoesa Štěpána Stránského.

Vzdělávat se budete celý život

Na sebevzdělávání je třeba systematicky pracovat. Vybírejte si takové zakázky, které vás profesně posunou dál, nejen ty, kde už máte postup v malíku. Přemýšlejte, kde máte mezery, ať už ve své odbornosti nebo i v podnikatelských a komunikačních dovednostech, a ty vyplňujte. Třeba seminářem nebo důkladným studiem informací. Nezapomeňte, že i školení, na které jste se přihlásili, se dá buď pasivně odsedět nebo z něj získat maximum.

Na první pohled to vypadá, jako byste toho měli dělat opravdu hodně. Ale ve skutečnosti stačí se v souvisejících znalostech kolem podnikání či legislativy vzdělávat třeba jednou za rok nebo i za několik let. Kde se ale určitě držte znalostně na špičce, je vaše vlastní profese.