Práce ve vlaku

Za poslední půlrok jsem najezdil vlakem přes 15.000 kilometrů, udělal u toho spoustu soustředěné práce a poznal českou krajinu z úplně nové perspektivy. Stačilo jediné: Představit si železniční kupé jako mobilní kancelář a vyrazit na cesty.

ilustrace Kristýna Sataryová

Digitální nomádství může nabývat celé řady podob. Tou mediálně nejznámější je asi trávení zimních měsíců v jihovýchodní Asii, na Kanárských ostrovech, nebo jiných destinacích s příznivějším klimatem. Cestování karavanem, s prací i rodinou, v komunitě volnonožců zpopularizoval designér Víťa Válka. Je tu ale i další možnost, lokálnější a mnohem jednodušší na organizaci: Vlak.

„Česká železnice se za poslední roky neuvěřitelně zlepšila. Mám něco naježděno i v řadě jiných zemích a momentálně se hlavně na expresních trasách řadíme k naprosté špičce. Už jen ta vysokorychlostní trať nám chybí,“ láká k práci ve vlaku spoluautor Travel Bible a ostřílený digitální nomád Matouš Vinš. Díky laptopům s dlouhou výdrží baterií, chytrým telefonům a mobilnímu internetu je v současnosti železnice překvapivě atraktivním konkurentem domácím i sdíleným kancelářím nebo práci po kavárnách.

Pracovat ve vlacích si během cestování už vyzkoušel snad každý český freelancer. Ale co kdyby se cesta stala i cílem? Napadlo vás někdy, jak mít splněny své pracovní povinnosti, prostupně probádávat různá zákoutí naší vlasti, a přitom spát každý večer ve vlastní posteli?

Dost možná i vám styl práce umožňuje stejně jako mě vyměnit domácí pracovnu či coworking za železniční vagón a stát se vlakovým nomádem. Ať už pravidelně, nebo jen na pár měsíců v roce. Rád bych vám v tomto článku nastínil dostupné možnosti.

Železniční vagón jako mobilní kancelář

Coby dlouholetý volnonožec využívám vlaky už léta nejen jako dopravní prostředek, ale také jako mobilní kancelář. Coby webdesignerovi mi ještě před érou dostupného mobilního internetu stačil notebook s dlouhou výdrží baterie. Prostředí webového serveru se dalo rozběhnout i v lokální verzi na počítači a k vývoji webů jsem tak internet nepotřeboval. A za pět hodin cesty z Prahy na rodné Jesenicko jsem zvládal udělat tolik práce, že by mi v domácích podmínkách se všemi pauzami zabrala nejspíše celý den.

Klíčová byla ale příprava všech potřebných podkladů před cestou s vědomím, že se k internetu připojím jen v nejnutnějším případě. Nevědomky jsem využíval jeden z hlavních principů hluboké práce, popsané ve stejnojmenné knize Cala Newporta: Mít vše připravené a dostupné po ruce.

Během posledního roku se má práce proměnila. Mou hlavní pracovní aktivitou je lektorování kurzů (většinou o víkendech) a uvolnění času v pracovním týdnu mě přesvědčilo ke koupi roční jízdenky a hlubšího prozkoumání fenoménu a možností vlakového nomáda.

Zhruba dvakrát týdně tak spojuji práci ve vlaku (v mém případě hlavně marketing, tvorba textů a obsahu, komunikace s účastníky kurzů atd.) se svou velkou zálibou v objevování české krajiny a mapování všech tuzemských železničních tratí. Jak se na takový den připravuji? V mnohém se mé zásady nebudou lišit od případů, kdy cestujete za jiným cílem:

Průběžně si studováním nad mapou vedu seznam míst, kam se chci podívat a hledám na ně optimální spoje. Tipy schraňuju a podle příležitostí vybírám půldenní nebo celodenní výjezdy. Na noc se většinou vracím, protože mým cílem je minimalizovat zavazadla a využít cestu na práci (optimálně 4–6 hodin).

Do batohu se sebou beru plně nabitý notebook a mobil, adaptéry a nabíječky, zápisník s poznámkami a občas i papírovou knihu. Bydlím na regionální trati mezi Prahou a Berounem, takže cestu lokálkou na přestupní stanici využívám k vyřízení drobnější administrativy. Po přestupu na dálkové vlaky už ale přecházím do režimu hluboké práce, většinou předem naplánované.

Pokud nevážím cestu za schůzkami či jinými pracovními aktivitami, ale do přírody, v cílové stanici se přepínám do režimu offline (žádné telefony, emaily atd.). Jedinou výjimkou jsou hudba, podcasty a audioknihy ve sluchátkách při putování obydlenými částmi. V lese se pak oddávám přírodním zvukům a tichu. Chůzi, ale taky odpočinek, prokládám pár cviky s vlastní vahou a protahováním, abych kompenzoval dlouhé hodiny ne zrovna optimálního sezení ve vlaku.

Když po pár hodinách dorazím na nádraží, ze kterého se vracím, opět se připojím a vyřídím nejnutnější emaily a případné zmeškané telefonáty. Pár hodin pohybu venku a v novém prostředí většinou skvěle nastartuje moji kreativitu, takže si črtám, vymýšlím, rozvíjím poznámky z notýsku do nápadů. Pokud píšu texty, v rámci flow napíšu během pár desítek minut mnoho odstavců. Domů se vracím příjemně unavený, ale nabitý, s pocitem plně prožitého dne.

Vyzkoušel jsem také celý den strávit jen ve vlacích na dlouhé okružní jízdě z Prahy přes Plzeň do Chebu a z něj pak přes Karlovy Vary a Ústí nad Labem zpět. Pokud vás to také napadlo, tak vám to rovnou rozmluvím. Bez většího pohybu jsem se z neustálého sezení cítil utahanější než po výletu a poslední dvě hodiny už jsem nebyl vůbec schopen pracovat.

Plánování cest

Vlaky mají kromě mnoha výhod také jednu velkou nevýhodu. Překážku neobjedou a na jednokolejné trati se nevyhnou. Vlivem nehod, poruch nebo výluk kvůli modernizaci tratí jsou zpoždění realitou, se kterou už prostě počítám. Snažím se tak nevyčerpat nadoraz kapacitu baterií notebooku či telefonu a mít záložní plán co dělat, pokud někde zůstanu trčet na trati. Při plánování cest se držím následujících zásad:

• Na důležité schůzky jezdím s větším předstihem. Sebou mám veškeré vybavení, takže mohu pracovat v cílovém městě v kavárně, na lavičce na nádraží nebo v parku.
• Pokud to jen trochu jde, plánuji si cesty tak, abych jel nejpozději předposledním spojem. Právě proto, že jsem už několikrát zažil kvůli tragičtějším událostem zastavení dopravy na kolejích na 2–3 hodiny a uvízl společně s ostatními cestujícími ve vlaku mezi stanicemi, bez možnosti vystoupit a hledat náhradní dopravu.
• Při plánování spojů (nejčastěji v IDOSu) se snažím vybírat tak, abych měl na přestupy alespoň 15 minut. Přípojné vlaky čekají podle jejich důležitosti a také denní doby: lokálky při zpožděních okolo 10–15 minut většinou čekaly, zatímco expresy vůbec.
• Pro lepší informovanost doporučuji aplikaci Můj vlak, kterou dále zmiňuji podrobněji. Kromě případného aktuálního zpoždění také ukazuje čísla kolejí a nástupišť, což se hodí především ve chvíli, kdy máte na přestup jen pár desítek sekund.

Zpoždění mě několikrát donutilo změnit plány. A k tomu mi pomohl už zmiňovaný, průběžně udržovaný seznam plánovaných výletů a spojů. Když už mi bylo jasné, že nestíhám přípoj, našel jsem si v něm alternativu. Místo toho, abych se zklamaně vracel, jsem místo Šumavy nakonec skončil v Krušných horách, a protože cesta byla podobně dlouhá, zvládnul jsem udělat i všechnu naplánovanou práci.

Pracovní prostředí vlaku

Cestování vlakem má ale také jistá úskalí, o kterých byste měli předem vědět. Pojďme se podívat na nejčastější z nich včetně tipů jak se jim vyhnout.

Vhodným výběrem vozu se dají minimalizovat některé nesnáze, o který píšu dále. České dráhy nabízí kromě 1. a 2. třídy na řadě rychlíkových tras i různé druhy vozů, např. tiché oddíly nebo pro cestující s dětmi. WiFi a stolky nejčastěji najdete ve velkoprostorových vozech. O něco pestřejší nabídkou pak disponují Leo Express (třídy Economy, Business a Premium), RegioJet pak má dokonce hned čtyři cenově odstupňované tarify (Low cost, Standard, Relax a Business).

Větší komfort však nemusí vždy vyjít draho. ČD např. umožňují pro 1. třídu využití časových doplatků, jenž vychází výrazně příznivěji než přirážka u jednorázových jízdenek. Přikoupit si je můžete na různě dlouhé období, od týdne (za 250 Kč) až po celý rok (za 4990 Kč). Ale pozor na jednu záludnost: 1. třída překvapivě není vždy zárukou dostupné WiFi (byť ve vozech 2. třídy ve stejném vlaku jsou).

Při registraci místenek do vozů ČD ještě rovnou upozorním na další záludnost: při vybírání místa z plánku sice souhlasí pořadí vagónů, ale vlastní vůz bývá někdy řazen opačně, tj. místo po směru jízdy sedíte v protisměru.

Pokrytí internetem a elektrickými zásuvkami nabízí ve svých vlacích všichni soukromí dopravci. V případě ČD jej kromě rychlíků na páteřních elektrifikovaných tratích nabízejí i mnohé regionální spoje obsluhované moderními soupravami. Dostupnost WiFi a elektrických zásuvek v současnosti uvádí i vyhledávače spojů — v pláncích vozů je možné dohledat i konkrétní vagóny. Rychlost pochopitelně klesá s množstvím připojených a ve špičkách je lepší alternativou vlastní hotspot na telefonu. Pokud vás téma pokrytí železničních tratí internetem zajímá podrobněji, přečtěte si článek Jak je to s internetem ve vlacích?

Pokud sedíte ve vlaku, kde by WiFi měla být a nefunguje, buďte asertivní a zeptejte se na její zprovoznění u průvodčího. Po mém dotazu už se ji tak několikrát povedlo nahodit a ještě jsem sklidil několik zdvižených palců či úsměvů od spolucestujících. V dlouhém rychlíku do Hradce Králové s deseti vozy pak kvůli mě ochotná průvodčí volala kolegovi na opačném konci vlaku, zda tam má funkční internet. Byl.

Jak už jsem naznačil, práce ve vlaku, zejména na notebooku, není při delším cestování příliš ergonomická. Nejpohodlnější stolky najdete v RegioJetu (ty nejlepší má paradoxně druhá nejdražší třída Relax), Leo Expressu a v případě ČD především ve vlacích Pendolino a Railjet. V IC/EC vlacích jsou ve velkoprostorových vozech stolky na čtyřsedačkách obvykle dál od těla, než by bylo příjemné. Volíte pak mezi opřenými zády, nebo nataženýma rukama. Lepší variantou jsou sklopné stolky na dvojsedadlech. V některých druzích vozů, vybavených kupé, jsou k dispozici alespoň menší výklopné desky. Často ale skončíte z nedostatku jiných možností s počítačem na klíně, což je příjemnější než bolavá záda.

Hluk způsobený dalšími cestujícími je špatně odhadnutelnou veličinou. Částečně nad ním můžete mít kontrolu volbou správného vozu (1. třída, tarif business, tichý oddíl), ale často možnost volby chybí. Kromě sluchátek se hodí do batohu přibalit i špunty do uší. Během svých cest už jsem několikrát hledal místo v jiném vagónu, uspěl s prosbou o ztišení, ale také rezignoval na práci, pustil si hudbu nebo se zapojil do hovoru.

Jak cestovat levněji

S příchodem soukromých přepravců se zkomplikoval nákup jízdenek. Pro každého dopravce doposud potřebujete zvláštní lístek. Zákon o zavedení jednotného jízdného však už v září letošního roku schválil český parlament a s jeho zavedením do praxe se počítá s novým jízdním řádem v prosinci roku 2020.

Výhodnější cestování tak zatím musíte řešit u každého dopravce zvlášť registrací do věrnostních programů. RegioJet má kreditovou jízdenku, Leo Express zase Smile Klub. V případě ČD jsou možnosti širší a věnuji se jim podrobněji níže. Obecně však platí, že ušetřit můžete nákupem jízdenky online a s větším předstihem. Například Leo Express takto nabízí limitované množství tzv. promo jízdenek za výhodnější cenu.

České dráhy nabízejí větší varianty slev, které najdete na webu. Pokud cestujete alespoň několikrát do roka, určitě doporučuji registraci v eshopu ČD nebo stažení mobilní aplikace Můj vlak. Nejen proto, že se vyhnete frontám u pokladen. Nákupem jízdenek skrze tyto platformy získáváte body (1 bod za 10 Kč) a do spojů s možností rezervace navíc místenku zdarma (s výjimkou Pendolina a Business třídy ve vlacích Railjet). Kromě plateb kartou je možné platit jedním kliknutím i z předem nabitého kreditu ve vašem účtu. Za nasbírané body si můžete „vyjezdit“ třeba celodenní síťovou či skupinovou regionální víkendovou jízdenku, výpůjčku jízdního kola ČD Bike nebo třeba slevu IN 25.

Nejznámějšími slevové aplikace IN (25 až 100) už dnes můžete mít nahrané přímo ve vašem mobilním telefonu. Osobně ale stále nedám dopustit na plastovou kartu, na kterou se vám nahrají i jízdenky koupené přes počítač. Funguje totiž i při vybité baterii v telefonu (ano, i to už se mi stalo, a pak se vlastnictví jízdenky prokazuje obtížně) a zároveň slouží jako průkaz totožnosti.

IN 25 umožňující 25% slevu na základní jízdné se vám vyplatí už při pár delších cestách. Pořídit si ji můžete na 3 měsíce za 190 Kč nebo na jeden rok za 450 Kč. Cestujete častěji? Pak zvažte IN 50 s výraznější až 50% slevou za 2.990 Kč na jeden rok. Záviděli jste spolužákovi z železničářské rodiny režijku? Za 19.990 Kč můžete mít IN 100 a jezdit jeden rok vlaky ČD zcela neomezeně. Navíc si sebou zdarma můžete vést jako spoluzavazadlo kolo či koloběžku, čímž se možnosti a vaše pracovní mobilita ještě zvýší.

Vyzkoušet si možnosti neomezeného cestování na kratší dobu nabízí ČD o letních prázdninách formou tradiční Jízdenky na léto. Za 7 dní zaplatíte 790 Kč, čtrnáctidenní lístek vyjde na 1.190 Kč. Ušetříte, pokud vlastníte IN kartu nebo studentský ISIC. Na Slovensku mají v létě obdobnou možnost s jízdenkou jménem Slovak Týždeň za 29 euro nebo měsíční lístek. K němu už budete potřebovat ale i slovenskou obdobu české IN karty zvanou Railplus.

Cesty do zahraničí

Velkým fenoménem jsou levné letenky. Existuje jejich obdoba u výrazně ekologičtějších vlaků? Ano, do řady nejen sousedních zemí můžete cestovat za příznivé ceny s Včasnou jízdenkou Evropa. Klíčová je koupě jízdenky s dostatečným (alespoň týdenním) předstihem, vyhledání vhodného spoje a jeho obsazenost. Výhodné jízdenky jsou totiž vázané na konkrétní spoj a existuje jich jen omezené množství. A tak se v jednom dni u různých spojů mohou cenově výrazně lišit.

Včasná jízdenka vám umožní jet např. už za cenu 364 Kč z Prahy do Vídně či Berlína, nebo z Brna do Štýrského Hradce (Grazu). Bližší podrobnosti najdete přímo na webu ČD, doporučuji však přímo zkoušet různé varianty v eshopu i aplikaci. Já jsem s desetidenním předstihem našel jízdenky do Hamburku či Innsbrucku za 500 Kč. Platím ale díky své roční jízdence až cestu dál od českých hranic.

V této souvislosti mám pro vás i další tip: Při jízdách do zahraničí je často výhodnější si koupit jízdenky dvě. Tu první do poslední stanice v ČR (u dálkových spojů to musí být poslední rychlíková stanice, např. Děčín, Břeclav) a pak druhou pak z tohoto místa do cílové zahraniční stanice. V rámci ČR totiž bývají mezinárodní jízdenky upraveny mezinárodním tarifem. Při nákupu online si můžete snadno vyzkoušet obě varianty a rozhodnout se pro tu výhodnější.

S využitím kombinace akčních jízdenek zahraničních dopravců je možné ušetřit cestou do vzdálenějších zemí, např. do Slovinska. Jen se včasnou jízdenkou se tam pod 1.000 Kč nedostanete, ale pokud si ji koupíte jen do Villachu (z Brna za 364 Kč) a z něj využijete obdobnou akční jízdenku rakouských drah do Lublaně za 9 euro, celková cena je necelých 600 korun. Tuhle a další vychytávky s nákupem vlakových jízdenek do zahraničí najdete na webu CestaVlakem.cz.

Napadlo vás, jestli existuje také celoevropská jízdenka? Ano, jmenuje se Interrail a seženete ji buď v celoevropské variantě (Global Pass) nebo pro jeden konkrétní stát (One Country Pass). Ceny jsou odstupňované podle délky (3 dny až 1 měsíc) a věku cestujících. Možnosti podrobněji rozebírá článek Interrail – procestujte Evropu vlakem bez starostí.

Sbalte si práci do batohu a vyražte na cesty

Vlaky jsou pro mě fascinující prostředí. Zažijete v nich spoustu neočekávaných a vtipných situací, ale i půvabně iritujících okamžiků. Třeba když za vámi v expresu z Berlína co minutu poposmrkává nachlazený Ind. A protože bych s nabídkou kapesníku určitě neuspěl, rychle jsem sáhnul po sluchátkách, abych otravný zvuk přehlušil hlasitou muzikou. Tohle bych prostě doma nezažil.

Výměna stěn mé domácí pracovny za prostředí vlaku mi výrazně zvýšila kvalitu života. Mohu osobně a mnohem častěji potkávat rodinu, přátele, ale i zákazníky. Navíc poznávám nová místa, na která bych se jinak dostal dost možná jen několikrát do roka. Otevřely se mi nové možnosti. Za poslední půlrok jsem napočítal 53 cest, při kterých jsem najezdil zhruba 15,5 tisíce kilometrů. A díky roční jízdence to vše v přepočtu jen za 1.666 Kč měsíčně.

Práce v měnících se kulisách rozmanité české krajiny je zcela nevšední zážitek. Jestli jsem vás alespoň trochu navnadil, popřemýšlejte, zda vám vaše práce na volné noze a blízkost vlakové tratě také dovoluje podnikat objevitelské cesty vlakem po naší vlasti. A pro ty z vás, kteří jste již odhodláni vyrazit, připojuji závěrem jako tipy na výlet svůj TOP 10 nejoblíbenějších tratí:

1. Praha – Děčín
2. Děčín – Rumburk (obě tratě, přes německé Bad Schandau i Jedlovou)
3. Ústí nad Labem – Cheb
4. Chomutov – Vejprty
5. Lovosice – Česká Lípa
6. Liberec – Raspenava – Bílý potok
7. Volary – Vimperk
8. Český Krumlov – Nové Údolí
9. Česká Třebová – Brno
10. Hanušovice – Jeseník

Šťastnou cestu!