Aktivní přístup

Pasivita a nepřizpůsobivost může ohrozit i zavedeného profesionála, natož začátečníka. Typicky bývá zapříčiněna výchovou, neznalostí či únavou. Tomu odpovídá i poměrně dlouhá cesta k nápravě.

Na školení používám záměrné zjednodušení, když říkám, že člověk může fungovat buď v aktivním, anebo pasivním režimu. Aktivní je ten, kdo se chopí iniciativně příležitosti a nečeká, co mu kdo dá, či co pro něj kdo udělá. Na nic si nestěžuje, je přirozeně činorodý a samostatný. Oproti tomu pasivní typ se aktivitě v podstatě vyhýbá a jedná až na základě impulzů zvenčí. Příčinu problémů pak logicky nehledá u sebe. Za vše mohou ti druzí.

Většina nezávislých profesionálů patří pochopitelně do první skupiny lidí s aktivním přístupem. Jenže i to má své meze:

• U některých se skrytá pasivita projevuje jako negativismus a skepse vůči novinkám a změnám. — „Co vy mi tak asi můžete povědět nového?“
• Neméně časté je obviňování trhu a konkurence s přezíráním vlastní neschopnosti prodávat v rozumné ceně. — „Jak se ti studenti opovažují dělat za třetinu mé ceny?“
• Ale snad nejhorší ze všeho je sebehana a znevažování smysluplnosti vlastní práce. — „Všechno je to jenom o penězích, klienti mě štvou a práce mě nebaví.“

Příčiny pasivity

Uveďme nejprve typické příčiny pasivity, ať už celkové nebo zbytkové, projevující se výše zmiňovaným negativismem a vytěsňováním problémů:

1. Výchova – Rodiče nás sice obvykle vychovávají s láskou, ale také s velkou autoritou. Dítě přichází do školy, kde potkává další autority, pod jejichž patronátem setrvává až do věku dospělosti. Pak jde do zaměstnání a podřizuje se autoritám šéfů, případně služebně starších zaměstnanců. Většina lidí se tak za celý život nevymaní z přímého vlivu autorit. Nikdy nebyli svrchovanou autoritou sami pro sebe a neřídili samostatně směr svého života. Jejich pasivita je výsledkem snahy vyhnout se chybám a trestu za ně.
2. Neznalost – Aktivita vyžaduje samostatnost nejen v jednání, ale především v myšlení. Schopnost zdravého kritického úsudku na základě práce s informacemi z různých zdrojů je nezbytná pro dosažení nezávislosti. Pasivita někdy pramení z nekritického naslouchání lidem, kteří si to ani trochu nezaslouží. Běžná je také neznalost principů fungování volného trhu, respektive kolektivistické chápání jeho předností jakožto nedostatků.
3. Únava – Je nejběžnější příčinou selhání aktivního přístupu u zavedených profesionálů. Moderní doba zpravidla vyžaduje, abychom zůstávali v těsném kontaktu s procesem změn ve vlastním oboru. Dlouhodobá přepracovanost, nedostatek odpočinku a vkrádající se pocit vyhoření pak postupně vede až k odmítání novinek a přimknutí se k již překonaným poznatkům a zkušenostem. Ba co hůř, vlastní mozek nás dokáže přesvědčit, že se ubíráme správným směrem.

Pasivita začátečníků

Člověk s pasivně-pracovním přístupem mylně chápe podnikání jen jako další pasivní volbu. Proto, jak byl naučený, hledá opět někoho, kdo by mu řekl, co má dělat. Mnozí podnikavci toho pochopitelně zneužívají. Stačí se jen podívat na knižní trh s desítkami zaručených návodů na bohatství a úspěch v podnikání, různá motivační DVD, o podvodných nabídkách multilevelů a práce z domova ani nemluvě. (Ještě tak nejsolidnější pasivní volbou může být zakoupení osvědčené franšízy, která ale omezuje svobodu podnikání smlouvou.)

Přechod z pasivity k aktivitě není vůbec snadný. Prvopodnikatelé to popisují jako pomyslné vykročení do prázdna, jako krok do neznáma, mimo sféru důvěrně známých, garantovaných jistot. Příliš nepomohou knihy ani dobře míněné rady. Je to dílem věc osobní zralosti, dílem souhra okolností. K aktivnímu přístupu mají obecně vzato blíže vysokoškolští studenti, lidé s liberální výchovou a názory, nebo ti, kteří měli příležitost dlouhodobě pobývat v zahraničí, kde byli odkázáni sami na sebe. Pro takové lidi je aktivní postoj k životu a podnikání jen přirozeným pokračováním nastoupené životní cesty.

Oproti tomu pasivní zájemce o podnikání je přehnaně opatrný. Podnikání dlouhé měsíce či roky zvažuje, vypočítává hypotetické klady a zápory, aniž by ovšem učinil zásadní praktické kroky. Dopřává sluchu lidem, kteří jej od podnikání zrazují více či méně smysluplnými argumenty, což jej v konečném důsledku zcela paralyzuje. U těchto lidí je podnikání ve větším rozsahu skutečně rizikovější, protože se obávají i malých překážek. K překonání bariéry pasivity je pro ně zpravidla nejlepší začít podnikat v malém, při zaměstnání či studiu. Práci na volné noze si tím bez velkých rizik a závazků osahají, vyzkoušejí si práci s klientem i řešení drobných problémů. Takový člověk se časem osmělí a začne sám spřádat odvážnější plány.

Cesty k nápravě

Zkušení profesionálové mají oproti začátečníkům tu nevýhodu, že pokud se u nich rozvine nějaká forma skryté pasivity, nejsou většinou schopni s tím něco dělat. Buď svůj postoj považují za přirozený rys vlastní vyzrálé osobnosti, popřípadě si jej vůbec neuvědomují. Některé problémy může odhalit soustředěný přesun pozornosti na vlastní projevy, jindy je lepší požádat o spolupráci profesionálního kouče či psychoterapeuta.

Osobně jsem toho názoru, že právě odborná pomoc zvenčí může být dobrým řešením, které člověka posune v relativně krátké době o velký kus dále. Služby v oblasti osobního růstu a rozvoje jsou v posledních letech na vzestupu a je pravděpodobné, že v budoucnu bude jejich využívání velmi časté nejen u špičkových manažerů, ale také u nás, nezávislých profesionálů.

Aktivní, samostatní lidé byli vždy tvůrci hodnot a nositeli pozitivních změn pro celou společnost. A to je také důvod, proč si myslím, že bychom nikdy neměli bezdůvodně nadávat na svou práci, ani tak činit u jiných. Věcná kritika je smysluplná, očerňování a ponižování nikoliv. Práce zaujímá v životě natolik důležité místo, že si zaslouží, abychom o ní takto smýšleli. Mrzí mne, když vidím, že někdo ztrácí osobní drajv a příčinu hledá tam, kde není. Většinu problémů by vyřešil pořádný odpočinek, který rozjasní zrak a vrátí zápal pro věc.

Aktivní přístup je důsledkem vyváženého vnitřního nastavení, jakož i respektu k hodnotě vlastní práce, klientům, partnerům, i těm nejtvrdším konkurentům. Je to jednání s dobrou vírou v další vývoj věcí, beze strachu a s vědomím vlastní povolanosti dělat svou práci, jak nejlépe dovedu. Bez ohledu na věčné pesimisty, občasné chyby či rizika.