Jak se dělá e-book
Připravit kvalitní elektronickou knížku stojí čas i peníze, takže nedoufejte v pohádku o pasivním příjmu. Existuje ale i pár dobrých důvodů, proč něco takového vyzkoušet.
Kamarád, kterého jsem hostívával v Brně a provázel po málo známých místech, do mě tak dlouho kopal, že bych měl svoje znalosti nějak monetizovat, až jsem sepsal e-book s tipy pro návštěvníky města. Před třemi lety jsem ho začal prodávat, bez pomoci nakladatele, v české a anglické verzi. S trochou zevšeobecnění vám můžu poradit, proč něco takového nedělat, ale taky proč něco takového udělat, a jak.
Výdělek přes sto tisíc, ale taky čtyři sta hodin práce
Rovnou se přiznám, že nerad slyším fráze o tom, jak internet odstraní všechny prostředníky a umožní přímý kontakt umělců a publika. Vydavatelé nejsou paraziti! Autorům nabízejí to nejdůležitější: pohodu na práci. Klid od technických záležitostí, marketingu, distribuce. Dobrý redaktor může i z průměrné knihy udělat nadprůměrnou.
Pokud tedy chcete „jenom“ prodávat knihu a bojíte se, že by ji v nakladatelství buď nepřijali, nebo vás oškubali, pak samizdatový e-book nejspíš není řešení, ale jen jiný způsob, jak zůstat neznámí a chudí — a udření navrch.
Kážu vydavatelskou vodu a piju samizdatové víno, ale hned vám to vysvětlím. E-book jsem udělal za prvé proto, že jsem chtěl zkusit něco nového. Za druhé, abych si odpočinul od všech redakčních spoluprací a vypiplal něco opravdu vlastního. Za třetí jsem se nemusel bát, že by mě v celém procesu něco zaskočilo. S obsahovou, technickou i obchodní stránkou jsem měl zkušenosti, které jsem takhle znásobil a ještě rozšířil. Podělím se o ně s vámi, ale ještě vám dlužím odpověď na otázku, proč ne, a proč ano:
Rozhodně to nedělejte kvůli vidině ohromujícího pasivního příjmu. Ano, občas čtu (s jistou dávkou podezřívavosti) příspěvky lidí, kteří vydělávají dva tisíce dolarů měsíčně, jako autorka erotické literatury nebo autor e-booku Mastering Modern Payments. Na něco takového potřebujete geniální čuch na téma, velkou porci štěstí, a téměř určitě i angličtinu. A ten příjem nebude tak docela bezpracný.
Rozepnu kimono: od února 2012 jsem prodal dva tisíce licencí svých e-booků přímo čtenářům, přes pět set licencí pak dělal hromadný prodej pořadatelům různých akcí. Po odečtení DPH a odvodů Paypalu zbývá hodně přes sto tisíc, před zaplacením daně z příjmu a pojistného. Náklady na korektury a focení byly kolem deseti tisíc, další tisíce padly na testování jídla a pití v podnicích, kam by mě to jinak netáhlo. Přesný čistý zisk by spočítat šel, ale musel bych mmj. rozpočítat, jakou jsem měl efektivní sazbu daně v posledních třech letech a kolik z nich ten který rok dělali průvodci, což by bylo na dlouho. Se čtyřmi stovkami natogglovaných hodin práce (bez pochůzek!) to od oka dělá dvě až tři stovky za hodinu. Což je výdělek sice milý, ale ne pasivní, a ve znalostní ekonomice taková hodinová sazba není bůhvíco.
Nesmím však pominout, že jsem se přes e-book dostal vícekrát k poměrně zajímavým chlebovkám, jako bylo velmi dobře honorované psaní o Brně pro zahraniční média.
A to je první dobrý důvod, proč se do něčeho takového pustit: Když si chcete v nějakém oboru udělat jméno a přilákat pozornost, pak je e-book dobrý mezistupeň mezi blogem a klasickou knihou. Nemusíte popsat tři sta stran, stačí padesát. Tím spíš, pokud dílo nechcete prodávat, ale spíš máte za lubem je vyměňovat za e-maily nebo je využít jako jakousi navštívenku. Podobně to udělal reklamní textař Otto Bohuš se svou sbírkou tipů Pište jako copywriter. (Samozřejmě i krátký e-book lze prodávat, a draze, pokud je jeho obsah cenný.)
Druhý dobrý důvod, proč si hrát s e-booky: když chcete nabídnout v praktickém a pohodlném formátu svým čtenářům starší obsah svých stránek nebo svým klientům podklady k školení. Počet čteček a tabletů roste, majitelům dávají možnost číst v klidu a na text se soustředit. Vždycky, když objevím nějakého bloggera, ručně si přidávám staré články do Pocket, což je pruda, a navíc občas mizí perexy nebo obrázky. „Stáhněte si za stovku výbor z mých článků do čtečky“ je mnohem lepší nabídka než „jestli mě máte rádi, přispějte přes PayPal.“
Od osnovy po EPUB: V čem psát a konvertovat?
Kdo čeká, že začnu textovým editorem, už zapomněl na hodiny slohu a nejdůležitější radu ze všech: udělejte si osnovu! Všechno dobré psaní přece začíná rešerší a přemýšlením. Pro zachycování nápadů a zaznamenávání informací doporučuju službu Evernote. Na přípravu osnov a myšlenkových map se hodí program Scapple. A protože se z tvorby e-booku snadno stane projekt tak velký, že slovo projekt nevyzní ironicky, může se hodit organizační nástroj Trello.
Samotný text můžete psát (nebo editovat, pokud jde o starší věci) ve Wordu, ale nástroje, které vám pomůžou vytvořit z texťáku knížku, obvykle mnohem líp pracují s Markdownem.
Markdown není aplikace a přísně vzato ani nějaký proprietární formát. Je to prostě jednoduchý způsob, jakým můžete psát neformátované textové soubory tak, aby se snadno četly lidem i strojům:
* odrážka
## nadpis
_kurzíva_
— gratuluji, umíte Markdown. Ještě se podívejte, jak se přidávají odkazy a obrázky, ale je to taky jednoduché.
V Markdownu můžete psát vlastně i ve Wordu, ale lepší jsou aplikace, které ho přímo podporují, takže vše zformátují i při psaní. Na Windows používám WriteMonkey pro nerušené psaní a MarkdownPad 2 pro pozdější editaci. Kdybych měl Mac, Ulysses III by mi asi stál za těch 40 dolarů.
E-booky se běžně distribuují ve třech formátech: EPUB, Mobipocket a PDF.
PDFko je nejnepříjemnější osina, protože jde o pevně vysázené stránky a od něčeho takového se čeká, že to bude vypadat k světu. První možnost je zaplatit si grafika, což je overkill, pokud chcete jen nabídnout čtenářům svoje blogové články. Navíc se všechny budoucí změny musí zanášet ručně. Druhá možnost je vysázet si to v (La)TeXu. To je jednoznačně nejkomplikovanější ze všech činností, které tu dnes popisuji, ale pořád ještě věc, kterou si zběhlý uživatel počítače může osvojit za hodinu až dvě času. Omezím se doporučení balíku TeXnicCenter a knihy Ne příliš stručný úvod do systému LATEX 2. Třetí možnost je pak export z texťáku do PDF, což umí některé markdownové editory přímo a v těch ostatních si lze pomoci softwarovou tiskárnou, jako je doPDF. Můj průvodce měl ale tolik odkazů, obrázků a tabulek, že jsem se rozhodl PDFko prostě nedělat a nenabízet, protože to všude vypadalo hnusně.
Zato nejjednodušší je udělat z Markdownu EPUB, což je formát podporovaný velkou většinou hardwarových a softwarových čteček. Zařídí to aplikace Pandoc, která se sice ovládá z příkazové řádky, ale je to děsně jednoduché, když se nebojíte. Ukážeme si to na příkladu. Svého průvodce Brnem „vyrábím“ tímto povelem:
Vysvětlení: Povel -S programu říká: dej si s výstupem záležet, aby vypadal k světu, např. nahraď tři tečky za sebou (...) výpustkem (…). Povel --epub-metadata=metadata-epub.xml nástroji velí: jméno autora, název knihy aj. si vem v souboru metadata-epub.xml. Povel --epub-stylesheet=styl.css znamená: v souboru styl.css najdeš informace o tom, jak zobrazovat text a obrázky. Pokud jste někdy dělali webové stránky, CSS asi budete rozumět. Pokud ne, vlastně nevadí, protože výstup je i bez speciálních úprav hezký. Povel --epub-cover-image=guide-cover.jpg navádí na obrázek na obálku. Taky chceme mít v knížce obsah, což zajistí povel --table-of-contents a hned potom si poručíme, že se mají v obsahu zobrazovat jen nadpisy první a druhé úrovně: --toc-depth=2. Za -o následuje jméno souboru, do kterého se to má celé uložit: kpb14.epub. Úplně nakonec patří vstupní soubory, v našem případě pb2014.txt a isbn-epub.txt. Dva jsou jen proto, že každý formát dostal vlastní číslo ISBN, a nejjednodušší způsob, jak mít v textu pořádek, je vždy přilepit ISBN na jeho úplný konec z jiného souboru. (Pandoc toho umí mnohem víc a seznam příkazů je docela vzrušující čtení.)
Dobře, ale co když se bojíte příkazové řádky? Pak sáhněte po balíku Calibre, ve kterém lze knížky konvertovat v grafickém rozhraní. Druhá výhoda oproti Pandocu je, že si poradí i s Wordem. Má ale taky dvě nevýhody. První je menší kontrola nad výstupem. Druhá, že zatímco v Pandocu aktualizovaný e-book vygenerujete za dvě sekundy (když si někam uložíte kompletní příkaz), v Calibre se s tím budete vždy patlat minutu.
I Calibre lze ovšem ovládat z příkazové řádky, což využijeme ve chvíli, kdy budeme chtít vygenerovat třetí základní formát, Mobipocket. S tím pracují hlavně čtečky Kindle. Nebudeme to dělat přímo z Markdownu, ale z už vygenerovaného EPUBu. Z příkazové řádky spusťte ebook-convert.exe a za něj napište název vstupního a název výstupního souboru. Dělám to tak, že ten vstupní nahraju rovnou do adresáře C:\Files2, pak ale musím příkazovou řádku v Průzkumníkovi spustit jako správce, jinak mně Windows nedovolí provádět v adresáři změny.
Bez korektora ani pípnutí
Začali jsme sice technikou, ale byla by tragická chyba vnímat výrobu e-booku jen jako technickou záležitost. Pořád je to kniha a úplně každá kniha potřebuje korektora. Můžete ho najít třeba v katalogu Na volné noze. Já poprosil Jaroslava Tesaře, kterého jsem poznal přes bývalé kolegy. Anglického průvodce mi pročetl a opravil Jeffrey Norquist. (S oběma jsem byl spokojený a kontakty rád poskytnu.) Ano, stojí to peníze, ale peníze, díky kterým vás lidé nebudou mít za debila, jsou ty nejlépe investované.
Někdy na něco takového ovšem nestačí korektor, co vychytává špatně napsané čárky. Někdy může člověk zběhlý ve své oblasti pohořet na neschopnosti udržet téma a pak je opustit, abychom parafrázovali Cimrmany, nebo na dalších úskalích psaní. Pak se hodí editor, kterého si určitě můžete najmout externě (opět bych zkusil tento portál), ale v takovém případě bych asi radši doporučil svěřit se do péče nakladatelství.
Co e-book nepotřebuje? Jak si všiml Craig Mod, obálky e-booků se na rozdíl od obálek papírových knih vyskytují prakticky výlučně vedle informací o názvu a autorovi. Je proto asi zbytečné tyto informace duplikovat a platit grafika za to, aby vměstnal titulek a autora do obdélníčku, který může mít za některých okolností jen sto pixelů na delší straně. Může tedy stačit fotografie, pokud je ovšem kvalitní.
Taky asi nepotřebujete ISBN, jedinečné číselné označení knihy. Pokud by se přece jen stalo, že by bez něj někteří distributoři odmítali e-book prodávat, můžete požádat Národní knihovnu o jeho bezplatné vygenerování.
Učte se ode mě — nevynechejte marketing!
Tím jsme se dostali k velkému finále, distribuci knihy. Moje weby běží na WordPressu, dělal jsem si je sám. Je možné, že kdybych někomu zaplatil za fancy řešení s nějakým videospotem, e-booky by se prodávaly výrazně líp a vrátilo by se mi to. Za prvé si nemyslím, že by to bylo pravděpodobné (ale ta víra se nezakládá na žádných zkušenostech), za druhé by se tím z mého koníčku a malé radosti stala další věc, kde bych musel řešit lidi. Takže vše zatím zůstane, jak je.
Pokud chcete knihu prodávat, doporučuju službu Fetchapp. Nahrajete do ní soubory, nastavíte cenu a další údaje, dostanete odkaz — a voila Fetchapp lidem umožní platit vám PayPalem či kartou a ihned si soubory stáhnout. Nevýhodami je, že je to anglicky, a že ne každý chce nebo umí platit kartou.
Takovým lidem posílám na vyžádání číslo svého účtu, rovnou s odkazem na stažení. Nepamatuju si, že by někdo stáhl a nezaplatil. Pokud býváte hodně u počítače, teoreticky může být tohle i jediný platební kanál, hezky kontaktní.
(Podstatná připomínka na okraj: prodej e-booků je podnikání jako každé jiné, takže bez živnosťáku a konzultace s účetní[m] ani ránu.)
Anglickou verzi průvodce jsem v říjnu začal prodávat na Amazonu přes Kindle Direct Publishing. Je to jednoduché, stačilo počkat si asi den na schválení a jste na Amazonu! Za první měsíc se tu prodaly tři licence, což je milé, ale milionáře to taky neudělá. (O chybné diakritice ve svém jméně vím, v rozhraní pro vydavatele jsem to opravil, ale Amazon pořád ukazuje klikyháky.)
Oč smutněji dopadl pokus o kontaktáž českých distributorů: z Palmknih žádná odpověď, v Kosmasu si to jen přeposlali mezi sebou. Nové kolo po novém roce.
Reklama je můj největší rest. Rozeslal jsem tiskovou zprávu do brněnských médií a dostal docela slušnou publicitu — pár desítek prodaných e-booků z toho bylo. Utratil jsem pár stovek na Facebooku a více méně se mi vrátily, takže s trochou testování s pomocí Google Analytics by to šlo rozhýbat, ale… prokrastinace. A další novoroční předsevzetí.
Teď už víte o vydávání e-booku asi všechno, co já. Je to docela dlouhé, takže pokud si článek chcete pročíst ještě jednou v klidu, stáhněte si ho jako e-book ve formátu EPUB (a zdrojový Markdown pro porovnání).
Michal Kašpárek (*1984) je absolventem bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 a 2007 krátce novinářem v MF DNES a Metropolisu, v letech 2007 až 2009 redaktorem a šéfredaktorem v nakladatelství CPress. Od roku 2010 publicista na volné noze, pravidelně píše pro Finmag, nepravidelně pro měsíčník Reportér, 067.cz a další média. V roce 2011 spoluzaložil satirickou skupinu Žít Brno.
Odběr newsletteru
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.