Jak číst víc a s větším potěšením

Podělím se s vámi o své zdroje tipů na knihy i články, o oblíbené aplikace i o triky, jak si líp zapamatovat, co jste přečetli. Nejdůležitější rada? Rozlučte se se zhoubnou představou, že můžete a máte přečíst všechno, co za to jen trochu stojí.

ilustrace Michael Petrus

Čtení je odmala můj koníček – a už několik let taky nedílná část mé práce. Za prvé si coby publicista a editor musím udržovat přehled, abych neskončil jako tragéd, který „moc nečte, protože toho musí hromadu psát“. Za druhé recenzuju pro web Finmag.cz knížky, od roku 2010 jich bylo přes tři sta. Za třetí jsme čtenářům Finmagu letos začali rozesílat pravidelný páteční newsletter s mými tipy na články. To všechno mi přineslo legrační auru sečtělého písmáka a časté otázky jak to dělám, že toho tolik přečtu.

Odpovědi shrnu v tomhle prakticky laděném článku, ve kterém se k samotnému čtení knih a článků dostaneme skoro až nakonec. Pro bohatý čtenářský život totiž musíme začít něčím úplně jiným, a to jsou:

Zdroje

Valná část čtenářů v mém okolí se nechává smýkat těmi nejhoršími zdroji doporučení, což jsou mediální kampaně na nově vydané knihy a přesvědčování přátel. Proč jsou nejhorší? Protože aktuální neznamená dobré, a protože vkus vašich přátel nemusí korespondovat se vkusem vaším. Navíc přátelé nemusí mít přehled; třeba jsou jen nadšení z toho, že konečně něco přečetli.

Naštěstí máte po ruce spoustu lepších zdrojů doporučení. Výborné jsou výroční ankety a žebříčky, které oddělují signál od šumu. V Česku je asi nejvýznamnější Kniha roku Lidových novin, dál stojí za pozornost každoroční žebříček české beletrie v časopise Host i ankety mezi redaktory a přispěvateli Českého Rozhlasu a různých kulturních webů. Na Deníku Referendum před časem vycházela anketa Štěstí z šesti. Sám vždycky před Vánocemi procházím vlastní recenze za poslední rok a vybírám to nejlepší. Pak tu jsou vděčné články jako 100 let, 100 románů, jeden seznam.

Štěstí je, když člověk najde recenzenta, se kterým se třeba neshodne na každém jednotlivém hodnocení, ale aspoň oba požadují od literatury podobné kvality. Sám dám na Roberta Vlacha, Terezu Matějčkovou anebo Evu Klíčovou.

Pokud vám nevadí, že s takovou zůstanete v pasti svého stávajícího vkusu a neobjevíte nic převratně nového, pak si nechejte knihy doporučovat algoritmem. Sociální síť Goodreads nejenom, že nabízí důmyslná doporučení knih na základě vašeho seznamu těch přečtených, ale umí doporučit i autor(k)y podobné těm, které máte rádi. Hezká hračka je taky Tisíc knih, která vyvozuje podobné knihy z databáze výpůjček pražských knihoven.

Určitě rádi prokládáte četbu knih dobrou publicistikou. Ze kterých zdrojů čerpat tipy na tu? Nedoporučím vám žádné médium, které vydává jenom skvělé věci, žádné takové totiž neexistuje. Dobré je udržovat si na radaru co nejvíc přehledových zdrojů pozoruhodných článků. Pro mě to jsou Arts&Letters Daily (taková sobotní kulturní příloha internetu), Hacker News (technoanarchistická hlásná trouba, kde najdete věci, o kterých se v Česku píše s dvoudenním až pětiletým zpožděním), Reddit (třeba r/economics), Longreads (výběr dlouhých článků), blog Marginal Revolution (přináší i skvělé tipy na knihy) nebo rubrika Further Reading na blogu Alphaville. Z českých zdrojů se dá doporučit Denní menu, které vydává Respekt. A říkal jsem už, že posílám newsletter? :)

Zkrátka: věnujte pár hodin (ne nutně najednou) tomu, že pohledáte spolehlivé zdroje dobrého čtení. Vrátí se vám to mnohokrát.

Sběr

Vygooglujete si tedy loňskou Knihu roku Lidových novin – a vidíte, že ji vyhrála Dešťová hůl Jiřího Hájíčka. Máte všeho nechat a běžet do knihkupectví nebo knihovny? Ještě ne.

Když někde uvidím tip na knihu, která vypadá slibně, uložím si ji do Trella: je to online služba, kde si můžete vytvářet praktické nástěnky. Takhle vypadá můj seznam knížek pro radost:

A takhle nástěnka s knihami na recenze:

Na obou dvou postupně posouvám kartičky zleva doprava, to je asi jasné. Legendu zato vyžadují barevné štítky na vrchu jednotlivých karet: ty mi pomáhají knihy filtrovat. Červené jsou ty, na které jsem opravdu zvědavý, například kvůli doporučení několika spolehlivých zdrojů. Žlutě si vyznačuju knihy dostupné jako e-book pro Kindle, což je můj preferovaný způsob čtení (důvody za chvíli). Různé odstíny zelené označují různé veřejné knihovny, ve kterých si knihy můžu půjčit, a tak dál.

Někomu nástěnky možná přijdou nepřehledné: někdy je na kartě jen autor a titul, jindy půl strany textu bez kontextu. Doporučení totiž přes schránku vykopírovávám přímo z různých článků a nijak je needituju, natož abych dodržoval nějakou citační normu. Jednak takto můžu zpětně dohledat zdroj, jednak je to prostě rychlé.

Pokud vás kromě knih zajímají i rozhovory, reportáže a další publicistika, pak vám pro sběr tipů (a následné nerušené čtení) doporučím aplikaci Pocket. Možná ji už znáte: přímo z prohlížeče na počítači nebo v mobilu si do ní ukládáte články, ke kterým se pak můžete později v klidu vrátit.

Takhle vypadá můj seznam:

Také v Pocketu jdou články oštítkovat. Třídím si je takhle podle zdrojů, ze kterých jsem k nim došel: „via:cowen“ a podobně.

První fáze čtení: odhazování

Kdybych měl vybrat nejdůležitější radu z tohoto návodu, zní: není možné ani nutné přečíst všechno. Naopak. Pokud něco číst nemusíte, tak to nečtěte.

Než si koupíte novou knížku, na kterou slyšíte chválu, stáhněte si ukázku zdarma: většina online knihkupectví ji u většiny nových knih nabízí. Trápíte se u ní, protože jste něco takového už čtenářsky přerostli, nebo k tomu naopak nedorostli? Knihu si (zatím) nepořizujte.

Zažíváte podobné zklamání u knihy už koupené anebo vypůjčené z knihovny nebo od přátel? Nemusíte ji dočíst. Nikomu to nedlužíte: autorovi, přátelům ani sobě. Nemusí vám být líto ani utracených peněz, mělo by vám být líto hlavně vašeho volného času.

Stejné je to s články. Zaujal vás titulek, ale prvních pár odstavců vám přijde banálních? Pryč s tím z Pocketu.

Píše se tolika knih, že to nebere konce, poznamenává dva a půl tisíce let stará Kniha Kazatel, a proto by bylo bláhové snažit se svědomitě přečíst všechno, o čem vám někdo řekl, že si to máte přečíst. Osobně jsem tenhle princip posunul ještě dál – a dvakrát až třikrát do roka vyhlašuju čtenářský bankrot. Obvykle na Velikonoce, na konci letní dovolené a na Silvestra smažu všechny nepřečtené články z Pocketu. Zhruba jednou za dva roky udělám to samé i s tipy na knížky. Když se mi tam válí tak dlouho, klesá pravděpodobnost, že se do nich někdy opravdu pustím. Vědomí, že v seznamech nic nevydrží věčně, mě motivuje vybírat si z nich to, co si opravdu chci přečíst, ne jen mechanicky jet odshora dolů nebo zezdola nahoru.

Pro zajímavost: hrubým odhadem dočítám asi jeden z pěti článků, který jsem si uložil do Pocketu. Ještě hrubějším odhadem se mi někdy do ruky dostane každá pátá kniha, kterou jsem si uložil do Trella. Do konce dočítám určitě méně než polovinu z nich.

Druhá fáze čtení: teď už opravdové čtení

Je to tady! Knížka nebo článek prošly sítem, chytly vás a nemůžete se od nich odtrhnout. Gratuluju! Ale ještě vám poradím, jak z takového štěstí vymáčknout víc štěstí:

1. Podtrhávejte a pište si poznámky. Už v okamžiku, kdy to uděláte, si důležitá místa vryjete do paměti, a i kdyby se z ní po letech vypařily, snadno je zase najdete. Tohle je jeden z důvodů, proč preferuju Kindle před papírovými knihami (spolu s nižší váhou, kterou člověk ocení i při jednodenních cestách, natož na dovolené). Z čtečky totiž podtržené pasáže a svoje vepsané poznámky snadno vykopírujete jako obyčejný textový soubor do počítače – a můžete v nich kdykoliv vyhledávat. Sám si výpisky přehrávám do služby Evernote, která funguje jako skvělý externí mozek. Takto snadno v ní najdu všechny výpisky o čínské ekonomice:

Když už musím číst něco na papíře, podtržené pasáže si naskenuju aplikací Office Lens a nahraju tamtéž.

2. Nečtěte jenom knihu samotnou. Přečtěte si pár recenzí a určitě i doslov, pokud nějaký má. Je to zlomek času navíc, který vám ovšem může otevřít úplně nové rozměry díla, které jste sami přehlédli. Jasně, umíte si udělat svůj vlastní názor, ale ten se dělá líp, když toho víte víc.

Přečtením to nekončí

Jste na konci knihy nebo článku, co dál?

Pokud jste rádi, že jste se do toho pustili, podělte se o tip na Facebooku, Twitteru nebo blogu. Pomůžete tím jak autorovi díla, tak svým přátelům. Tipy na dobré čtení mi přijdou jako jeden z nejvděčnějších žánrů příspěvků na sociálních sítích.

V míře omezené autorským zákonem se můžete podělit i o citace, které vám přišly obohacující. Já si už roky udržuju blog s výpisky. Má jeden nenápadný příznivý efekt: když si ho jednou za čas projdu, připomenu si, odkud se mi do hlavy některé věci dostaly. Kolikrát už jsem si začínal myslet, že to byl můj vlastní dobrý nápad. Brání to nevědomému plagiování při psaní. Aspoň trochu.

Mimochodem, přes mobilní aplikaci Pocketu přesouvám část článků na další nástěnku, kde mám po kupě odkazy, které dám do newsletteru či do přehledu dobrých delších textů v papírovém Finmagu:

Spíš než něco, co byste měli napadobit, je to část odpovědi na otázku, která mě přivedla k sepsání tohohle článku. Jak to dělám, že toho tolik přečtu? Jednoduše:

Za prvé: mám skvělé zdroje.

Za druhé: brzo přestávám číst věci, které mi nepřijdou dobré.

Za třetí: přečtené věci neudržuju jen ve své hlavě, ale i v počítači. Když pak píšu článek a matně si vzpomenu, že jsem o tématu někde něco dobrého četl, během pár sekund najdu odkaz a můžu ho doplnit do článku. Asi pak vypadám jako chodící encyklopedie, ale to nejsem. Jen jsem si během let vytvořil systém, ze kterého si teď můžete vzít, co se hodí vám.