Práce v přírodě

10 let chodím s notebookem pracovat ven, do přírody. Nápad je to krásný, ale zatím málo rozšířený, protože to chtělo rozlousknout řadu praktických oříšků.

Práce v přírodě? To jako jít do lesa? A ještě tam pracovat? Bláznivé? Nemožné? Kdepak, může to být příjemné a užitečné zároveň, když vyřešíte praktickou stránku věci. Doma v Česku nic moc speciálního potřebovat nebudete, vlastně už většinu potřeb možná i máte. Takže sbalte práci, svačinu, přezůvky a jděte ven… Moment, přezůvky?! Do lesa? No dobrá, tak ještě jednou a pomalu…

Pracovat do přírody chodím deset let a možná mi to zachránilo zdraví. Jako malý kluk jsem býval často nemocný a trpěl nejrůznějšími potížemi, s nimiž si lékaři nevěděli rady. Zakazovali mi tělocvik, ale později se ukázalo, že pohyb mi prospívá. Hory jsem měl odjakživa rád. A tak jsem pomalu a neplánovaně došel k tomu, že často pracuji venku, ačkoli nikdo v mém okolí nic podobného nedělá. Tento článek je mým prvním pokusem shrnout mé zkušenosti a praktické tipy pro další nadšence.

Na práci se musí od lesa… nebo do lesa?

Nejdřív něco o tom, proč to dělat. Jednoduchá otázka: Jaké to je sedět doma či v kanclu, když je venku hezký den? Blbé, že? Já vím. Ještě potřebujete nějaký důvod? Ne? Přesto by se jich pár našlo:

• V uzavřeném prostoru stoupá koncentrace CO2. Normou povolená hranice 1500 ppm se běžně vysoce překračuje.
• Dále nevhodné ionty, výpary z materiálu atd. Obecně se tomu říká syndrom nezdravých budov. Mluvíme o principiálním problému uzavřeného prostoru, není to zanedbání konstrukce či údržby, je to civilizační problém.
• Důsledkem je chronická únava, nejasné bolesti hlavy, podrážděni očí, sliznic, nespecifická přecitlivělost, alergie, blbá nálada, cokoliv těžko měřitelného a obtížné identifikovatelného.
• Vzduchotechnika velkých kanceláří to řeší proháněním vzduchu přes filtry. Jenže v těch rozvodech žijí také bakterie a řadě lidí to činí potíže.
• Sluníčko a denní světlo nám prospívá, nejen díky vitamínu D. Slunce přes sklo svědčí možná rajčatům ve skleníku, ne nám lidem. Solárka ani biolampy ho nenahradí. Natož svit monitoru.
• Přirozeně nesterilní a variabilní prostředí stimuluje upevňovaní imunitního systému víc než produkty farmaceutického průmyslu.
• Místo pracovní vřavy posloucháte cvrčky a ptáčky. A nemusíte kvůli tomu do lůna panenské přírody, tohle můžete zažít i na cyklostezce pár kilometrů od domova.

Dále, pohyb okysličuje:

• Okysličené tělo se lépe zbavuje odpadních látek a těmi nás potravinářsky průmysl díky naší vlastní lenosti zásobuje nadmíru. Co nesníme, to nadýcháme z ovzduší, průmyslu, dopravy atd. Mimochodem, to má vliv i na problémy s pletí.
• Okysličený mozek je jak výkonnější, tak i kreativnější, a to se hodí vždy. I bez brainstormingu nacházíte řešení, na která byste v kanclu nikdy nepřišli.
• Při pohybu tělo lépe spaluje, stává se pevnější a neroste nám pupek. Prospěšnější a levnější než permice na vibrostation.
• A víte, co radí psychologové a psychiatři na skleslou či depresivní náladu? Překvapivě také pohyb. Dokonce k němu nutí pacienty v psychiatrických léčebnách.

A pár důvodů navíc:

• Kafe vzpruží jen na chvíli.
• Energeťák není lepší, trocha jako-kofeinu nejistého původu a hromada cukru. Další hřebík do rakve.
• Cigaretka je jen způsob, jak si vynutit pauzu. Zkuste raději pomodoro.
• Ranní běh či studená sprcha pomůže nastartovat den, ale efekt vydrží jen hodinu či dvě.
• S bazénem přes oběd a jógou večer je to lepší, ale pořád buď dýcháte městský vzduch, anebo se zavíráte do uzavřeného prostoru. Potíráte důsledky a přehlížíte příčiny.
• Naproti tomu pohyb a pobyt venku v přírodě vás udržuje ve flow kondici soustavně.

Pohyb je pro nás přirozený. Naše tělo i mysl jsou na něj stavěné, i na tu trochu nepohody a zátěže s tím spojené. Pokud k tomu všemu máte navíc aspoň trochu vztah k horám (jako já), neudrží vás doma ani nový PlayStation, dvoumetrová HDTV a hi-tech audio. Protože na nich váš život nezávisí.

Navíc to překvapivě pomáhá při soustředění. Když doma zapnete počítač, máte tisíc vedlejších důvodů a možností, ve kterých můžete uvíznout. Většina z nich můžou byt i užitečné věci, které jednou uplatníte, ale v tuhle chvíli nemají být na programu. Zato když jdete někam udělat konkrétní věc, tak tam prostě přijdete a uděláte ji. Zvlášť když vás cestou přepadne múza a nasype na vás tolik nápadů, že se nemůžete dočkat, až budete na místě a budete se do toho moci pustit. Nebudete potřebovat StayFocusd ani diář ani buzerlístek, protože máte plnou hlavu toho, co jdete dělat.

Tohle je přesně naopak, nepotíráte důsledky, kápli jste na příčinu. Vznikají věci, které by doma nikdy nebyly. Takto jsem nasbíral poznámky na desítky klientských aplikací či textů. Při programování jsem vyřešil problémy, které jsem doma nemohl rozlousknout. Přicházel jsem na nové myšlenky, nové pohledy a dělal věci jinak, lépe, kreativněji. Kamarád muzikant se kvůli tomu vždycky zhulil pod obraz. Přitom stačilo vystrčit nos z doupěte a provětrat hlavu v lese.

Stinnou stránkou je, že si někdy naložíte více úkolů a občas vás práce tak pohltí, že zapomenete na celý svět. Mám na mysli flow coby stav mysli, který je opakem přístupu musím se přinutit. Pro některé lidi budete kvůli svému přístupu a názorům asi i trochu za exoty, takže s vámi nebudou chtít dělat.

Kde všude se dá venku pracovat

Altánky na horách využívám nejčastěji. Není jich moc, ale potřebujete jenom jeden a ten se vždy někde najde. Někdy jsou zpustlé, někdy zanedbané, někdy zaneřáděné a někdy vás příjemně překvapí. Co je ale nenahraditelné, je čistý vzduch a boží klid kolem. Někdy je to pidi budka, lavička s přístřeškem, a někdy prostor i pro 10–15 lidí. Tahle kouzelná místa jsou rozesetá po lese a často k nim nevedou žádné ukazatele, je to tak možná lepší. Další najdete na místech, kde se něco veřejnosti nabízí. Tedy nějaké jeskyně, vleky, lanovky a další atrakce na utrácení peněz. Spousta z nich má otevírací dobu a hlavně návštěvnost spíš odpoledne a o víkendech. Přes týden dopoledne bývají poloprázdná a dá se tam v klidu pracovat. Výhodou je, že tam mívají občerstvení a i když mají dopoledne zavřeno, tak tam personál třeba dělá přípravu a rád vám něco prodá.

Cyklostezky nabízejí podobná útočiště díky čerpání evropských dotací. Jejich výhodou je, že jsou blíž městu, snáze dostupné, nové, leckdy nadstandardně vybavené (tekoucí voda) a některé se vyskytují i v zeleném prostředí. Nevýhodou je větší provoz. Nicméně v pracovním týdnu v dopoledních hodinách sedí děti ve školách a dospělí v kanclu, takže se tam dělat dá. Pár lidi potkáte, ale přišli si to tam také užít a ne rušit. Jiné je to o prázdninách.

Hospůdky s terasou. Pokud si tam dáte oběd a mají odpoledne prázdno, není problém sedět tam několik hodin, aniž byste si museli dávat každých 15 minut nové pití. Ve městě se to moc nepovede, ani to kvůli prostředí většinou za to nestojí. Mimo město jsou různé vesnické hospůdky na práci jako dělané. Často leží přímo na turistické značce a vaří tam kolikrát líp než ve městě. Někde je i ubytování, takže se vám občas stane, že zůstanete na pracovní cestě až do druhého dne.

Ale když to na vás náhle přijde, rozbalíte to kdekoli, na lavičce, skále, v nouzi i na zemi s notebookem na kolenou, s batohem zapřeným o strom coby opěradlem. Nejednou jsem se tak zastavoval, abych zaznamenal přetlak myšlenek a nápadů k řešenému problému. Pro tyto účely nosím papírový blok, je to praktičtější a rychlejší. Nicméně není problém nabouchat do notebooku kostru řešení, pak si je v altánku v klidu dotáhnout a večer doma místo televize odladit na velkém monitoru.

Improvizovaný pracovní post na skále

Nebojte se improvizace, není potřeba si nosit skládací křesílko. Seděl jsem i na lesnickém posedu, možná 7 metrů nad zemí, měli tam závětří a nějakou desku, asi na frťany. Notebook se na ni vešel, byl odtamtud skvěly výhled a v dáli měli jeleni říji. Programování jak v romantickém filmu.

Pokud máte barák na samotě u lesa, postavte si zahradní altánek a máte kancelář snů. Budete ve správném prostředí a zároveň máte vše po ruce, včetně wifiny a elektřiny, žádný déšť vás nerozhodí a potřebujete jenom ty pantofle. I běžná zahrada v zástavbě poskytne dobré zázemí, ačkoli mi přijde důležité zachovat vzrostlou zeleň a neredukovat to na stylové túje u sousedova plotu s golfovým trávníčkem. Jestli máte fajnový byt s terasou, nejspíš vám kamarádi tiše závidí, ale na práci venku bude použitelná, jen pokud nedýcháte zplodiny z dopravy.

Je ovšem nutné si uvědomit, že práce venku není plnohodnotná náhrada za kancelář. Je to alternativa, má svá pozitiva i bolístky. Digitální nomádi by vám určitě mohli vyprávět, jaký je rozdíl mezi vlastním vyladěným kanclem a sebelepším stolem v pronajatém bytě. Proto netlačte na pilu. Když potřebujete komfort, zůstaňte doma, když se dá vyrazit, jděte provětrat hlavu. Co je lepší udělat doma, můžete dorazit večer, protože po krásném dni v přírodě si nepotřebujeme vynahrazovat neuspokojivě strávený čas v nevětrané kanceláři zábavou u televize.

Jednou z bolístek je ergonomie. Notebook opravdu není ergonomické zařízení. Ani trochu. Ani značkový. Ne, ani Mac ne. Sezení také nebývá příliš pohodlné. Někdy je i hrubě opracované (proto je nutný podsedák) a stůl bývá příliš daleko. Pokud posezení není ukotveno do země nebo pevně spojeno, doporučuji přisunout stůl a lavici na doraz. Blbě se do toho usedá, ale lépe se v tom sedí. Pokud je tam stolů víc a dá se s nimi manipulovat, dejte si dva do L a usedněte do vnitřního rohu. Získáte tím oporu pro ruce a možná pak stejně jako já sundáte opěrky i doma z kancelářské židle. Když odcházíte, uveďte posezení do původního stavu, většina lidí tam chodí svačit a vaši ergonomii stejně neocení. Nakonec, tak jako při každém užívání věcí veřejných, platí obecná zásada zanechat všechno v původním stavu. Tedy kromě odpadků, které občas sbírám i po ostatních. Další ergonomická pomůcka je batoh jako opěradlo. Proto doporučuji ten s lehkou konstrukcí, má pevná záda, drží formu a je prodyšný. Není to komfort seřiditelné židle s pohupem, ale ještě jsem neviděl židli v kategorii do 20 tisíc korun, která by měla dobře udělaná záda. Kompenzací nám je vše ostatní.

Výjimečně se dá pracovat i vestoje

Co s nepřízní počasí?

Tak zaprvé, nebojte se toho, nejste z cukru. Když na mě něco leze, jdu běhat. Prší, sněží, neřeším, jdu běhat. Probudím imunitu a ta si poradí jak s počasím, tak s tím prevítem. Ve sterilním kanclu s regulovanou teplotou nenachází obranyschopnost uplatnění a není divu, že oslabuje.

Zadruhé, pokud jde o oblečení, na trhu je dostatek funkčních věci za dostupné ceny. S trochou pečlivosti není problém ochránit v batohu i háklivý notebook. A konečně, najděte si vhodné místo. Velký altánek pro deset lidi vám poskytne bezpečné zázemí i v prudkém dešti. Horský vzduch je za deště hotový balzám. V suchém tričku, suchých botách, v šustce, která neprofoukne, je to komfortní jako Cinestar. Místo popcornu vybalte oříšky a pozorujte to. Brzy v tom najdete zalíbení.

Samozřejmě musíte být pečliví a náležitě připravení. Prudký vítr umí fouknout kus cákance i pod střechu. A to už přestává být sranda. Ale popravdě, ještě se mi nehoda nestala, a to jsem dělal za deště nejednou. Nejenom v altánku — část tohoto článku jsem napsal za deště pod mostem. Samozřejmě, když něco vážného opravdu hrozí, tak to preventivně raději zabalím. Když mám přetlak myšlenek, zapíšu si je na papír. Používám tužku, protože píše v každé poloze (zkuste psát propiskou v leže na zádech) a za každého počasí a nerozmaže se, ani když papír zmokne. Když fouká, sedím zády proti větru. Je lepší schytat cákanec na záda, než do notebooku. Navíc po směru větru jemně mrholí, takže tím počítač ochráníte. No a když to přijde jako blesk z čistého nebe, strčím noťas pod šustku, kterou mám za tím účelem o pár čísel větší.

Déšť většinou netrvá dlouho. Buď je prudký a krátký, anebo prší déle a méně. V tom se dá v pohodě přemisťovat i pracovat v altánku. Pokud to vypadá na ubrečený den, tak buď volím vhodné místo, anebo zůstanu doma. Pokud mám na déšť opravdu chuť, anebo fakt zoufale potřebuji ven, tak napíšu do diáře sám sobě dovolenou a jdu bez noťasu. Nicméně papír si beru vždy, i kdybych přísahal, že na práci ani nepomyslím. Protože ona pomyslí na mě a častokrát pošle pár dobrých nápadů. Čím méně je čekáte, tím víc jich přijde. Mám na to jistou teorii, ale to je teď jedno.

Teplota je subjektivní záležitost. Někdo tvrdí, že ideál je 35°C ve stínu, aby si užil sluníčka. Já mám nejraději kolem 20°C a když jsem v pohybu, tak třeba i méně. Ono záleží, jak svítí slunce, jak moc fouká a co. Podle toho vnímáme teplotu různě. Také je rozdíl, jestli jste v pohybu, nebo jste zahloubaní do práce. Před horkem se chráníme stínem přístřešku nebo stromů. Osobně miluji altánky uprostřed hustého porostu. Je tam úplně jiný vzduch, úplně jiná atmosféra. Všechno špatné je k něčemu dobré. Jistá míra ergonomického a tepelného diskomfortu funguje podobně jako práce vestoje. Když jste tam příliš dlouho, tak si to uvědomíte, i když jste ponořeni do práce. Dáte si pauzu, aniž byste věděli, co je to pomodoro, a hlídali si ho se stopkami v ruce.

Kromě deště je v květnu nepříjemný pyl. Ty malé žluté tečky vlezou opravdu všude. Dávejte pozor, ať jej zbytečně nenasáváte do notebooku. Případně mu občas pročistěte větrák. Respektive to nechte udělat někoho, kdo ví, co dělá. Také pozor na stromy jako lípa. Padá z nich cosi lepkavého a strašně špatně se to čistí z displeje. V lese to poznáte snadno, místo je lepkavé všude kolem, takže si tam stejně nemáte na co sednout. V parku to tak očividné není — stalo se mi to kdysi, byla to nějaká tečka od pryskyřice (smůly), všiml jsem si jí až doma a na tom displeji zůstala navěky.

Když už se zmiňuji o parku, na práci moc vhodné nejsou. Je to sice nejdostupnější místo ve městě, ale sedět na lavičce s notebookem na klíně je děsně nepohodlné. O něco lepší je lavička bez opěradla a sedět u toho na zemi, ale kolemjdoucí si budou ťukat na čelo. Vzduch v parku je sice lepší než doma, ale blízká doprava nevyfukuje nic, po čem by vaše plíce vyloženě toužily. Nemluvě o tom, kolik pejsků si vaše pracoviště každý den označkuje. Zajímavá je ovšem pražská Pracovna v parku.

Ještě rada k altánkům. Když budete hledat nějaký proti dešti, dobře si prohlédněte střechu. Některé jsou jen tak oplácané deskami proti slunci. Jiné mají krytinu, ale ta může byt časem zvětralá a zatéká do ní.

Základní výbava

Pro začátek si vystačíte s málem a nejspíš už máte všechno doma: notebook, tenisky, svačina, batůžek (v nouzi i taška přes rameno) + počkat na lepší počasí a nebát se do toho šlápnout.

Nicméně pokud chcete být jako já po těch letech připraveni na všechno a přezůvky vám pořád vrtají v hlavě, probereme si to detailněji. Co tedy vzít pro všechny případy s sebou:

• Práci, protože tam sice jdeme kvůli sobě, ale práce nás živí a potřebujeme ji teď udělat. Mnoho činností se dá dělat venku. Samozřejmě nepotáhneme půlku knihovny, dva 27” monitory, otáčecí židli a polohovatelný stůl. Stačí papírový blok, složka s materiály, notebook či tablet. Zbytek práce uděláme jindy doma, třeba hned po návratu z výletu.
• Svačinu, protože venku nám bude chutnat víc než obvykle. Vydané kalorie je potřeba doplnit. Lze vzít zeleninový salát, šunkový rohlík, koláč, těstoviny, kuskus, anebo buřty, abychom to s tou zdravou stravou nepřeháněli. Někde je ohniště, v rámci rozcvičky nasbíráte trochu dřeva, opečete párek, uvaříte či ohřejete guláš. Osobně nosím ještě trvanlivé věci do rezervy a na doplnění. Tím nemyslím tatranky, ale hlavně nezprocesované potraviny jako oříšky, semínka a sušené (nikoli sířené) ovoce, obvykle formou směsi doplněné špaldovými pukanci apod.
• Pití, protože potřebujeme pitný režim. Dobré je ovoce, zvlášť jablka, dobře snášejí transport a poskytnou osvěžení. V létě do plastového boxu hroznové víno, rajčata, broskve atd. Osobně nosím dvě láhve, v jedné čaj nebo šťávu, v druhé čistou vodu. Voda se hodí jak na pití, tak na ruce. Za tepla či mrholení jsou ruce upocené a lepí se na klávesnici. Pracovní místo je někdy také potřeba očistit. Když je chladněji, beru nerezovou termosku s teplým čajem.
• Ručník nebo starší rezervní tričko, protože je dobré mít si do čeho otřít ruce po mytí. Také se hodí pod notebook a ruce, pokud je stůl příliš hrubě opracován. No a papírové kapesníky pro všechny případy.
• Podsedák, protože je fajn sedět na něčem čistém a měkkém, být izolován od chladu a vlhka. Kdysi jsem nosil molitan podložený igelitem proti vlhku, pak kousek karimatky s ručníkem, ale nakonec se nejvíc osvědčil skládací sedák z IKEA za pár kaček. Provizorně se dá použít i kartonová lepenka proložená uprostřed igelitem. Takhle není problém sednout si kdekoliv i na zem, nevadí prach ani orosená tráva. Polovinu zmiňovaných věci si sebou opravdu brát nemusíte, ale něco pod zadek si vezměte vždy.
• Batoh, protože to všechno musíte někam dát. Navíc nás může překvapit slejvák a pracovní notebook je křehké a citlivé zařízení. I na nepromokavý batoh je dobré mít krycí pláštěnku. Upřednostňuji batoh s lehkou konstrukcí (nemyslím krosnu), který je sice o něco větší, ale lépe sedí na zádech, příjemné se nosí, dá se použít i jako opěrka a odvětrává prostor zad lépe než sebelepší batoh s polstrováním. U batohu je důležité seřízení popruhů. Dobře vybraný, naložený a seřízený batoh nepřekáží, netáhne, nekroutíte se pod ním, spíš přispívá ke správnému držení těla.
• Náhradní oblečení a ponožky, protože při výšlapu se zapotíte. Funkční termoprádlo je vhodné, dokud jste v pohybu. Ale jak sednu k práci, je fajn být v suchu a teple. Na převlečení preferuji bavlněné věci, ideálně tričko se zvedacím límečkem, na slunci chrání zátylek před spálením, za chladnějšího počasí proti větru. Z levnějších značek se mi osvědčila Moira a Pleas.
• Dobré boty, protože na těch záleží vždy. Nejlépe kvalitní, z posezónního výprodeje, a pokud si vyloženě nelibujete v dešti, postačí i kvalitní tenisky jako Salomon, Adidas či Merrell. Osobně na delší trasy preferuji odpruženou podrážku, jakou mají běžecké boty, kvůli měkčímu došlapu na asfaltových stezkách. Zdůrazňuji: odpruženou podrážku, ne odpruženou vložku. Podrážka pruží zvenku a bota drží na noze bez pohybu. Když pruží vložka, tak se hýbe chodidlo v botě a máte do večera sedřenou achillovku. Pokud se chystáte do terénu či špatného počasí, tak samozřejmé seriózní turistické boty s membránou, pevná podrážka, tuhá špice, chráněné okraje. Na léto se nabízejí i trekové sandály, mají pevnou podrážku, chráněnou špici, a třeba Keen tvrdí, že v těch jejich můžete i do vody.
• Nepromokavá šustka s kapucí, protože vítr a déšť nás může překvapit při jakékoli předpovědi počasí. Tady se šetřit nevyplatí. Levnější se zátěrem nemají definované vlastnosti, můžete se v tom pařit. Ideální je bunda s membránou, nemusí to být přímo Gore-Tex, ale je nutné sledovat parametry. Měla by snést aspoň 10.000 mm vodního sloupce a mít prodyšnost aspoň 10.000 g/m2/24h (pro mne raději 20.000, jinak se v tom pařím). Spousta rádoby outdoorových bund (i softshellky) uvádí hodnoty 1.000 až 2.500, což stačí tak na cestu z tramvaje domů. Nejde o to, že bychom potřebovali bundu do extrémních podmínek, ale při celodenním pobytu venku stoupají nároky. Kromě deště nás chrání i před větrem, který je ve vyšších polohách dotěrnější a na který jsme při sezení u počítače háklivější.
• Sluneční brýle s UV filtrem, protože horské sluníčko pálí víc než ve městě a oči budete mít vykoukané i z monitoru. Praktický je kšilt, který dělá stín a brání odleskům na displeji.
• Cyklorukavice, protože když se ochladí, prsty rychle křehnou. Otevřené konce zachovají cit pro klávesnici. A kryté zápěstí brání tomu, aby se zapocené ruce lepily na klávesnici.
• Reflexní prvky na oblečení a batoh a případně baterku/čelovku, protože se vám nejednou nebude chtít ani trochu zpátky a zvlášť na podzim pojedete domů občas i za tmy.
• Šátek proti slunci a větru. Když je zima, dáte si ho kolem krku, když nepříjemně pofukuje, hodíte si ho přes hlavu na ramena. Případně se hodí klobouk nebo čepka. Na čepice ale bacha, většinou nepotřebujete ani tolik zakrýt proti větru hlavu, jako spíš uši. Při sezení je to ještě mnohem důležitější než při chůzi. Na to u většiny čepic vůbec nemysleli, Roli je světlá výjimka.
• Jo a vizitky! Neříkám, že je budete potřebovat často, ale už se mi párkrát hodily.

Nemusíte hned všechno kupovat ve značkových outdoorových prodejnách. Třeba batohy a trička se dají příležitostně koupit ve srovnatelné kvalitě i v Lídlu za zlomek ceny. No a pokud pojedete na kole, tak bude potřebná výbava zahrnovat řadu dalších věcí, ale tím vás teď nebudu zatěžovat.

V plné cyklo výzbroji

Notebook do nepohody

Pokud jde o počítač na práci v přírodě, při jeho výběru záleží hlavně na tom, čím se živíte. Ze všeho nejdůležitější je ochrana proti dešti a přímému slunci (hlavně u levnějších modelů), proto vždy beru polstrovanou brašnu, kterou zabalím do igelitky a vložím do batohu, monitorem ven, protože šasi je pevnější při kontaktu se zády.

Chcete-li být vůči nepřízni počasí zcela imunní a máte dost peněz, mrkněte na Panasonic Toughbook, Dell Rugged Extreme či outdoorové řešení od specialistů jako Getac apod. Není jich moc, nejsou k dostání všude, nemají špičkový výkon a líbivý design, ani neváží 2 kila. Ale takový notebook snese tak hrubé zacházení, že to stačí i armádě. Nejslabším článkem procesu se pak stává vaše osoba.

Pokud už nějaký notebook máte, stačí vám dvě vylepšení, které popisuji dále:

1. vyměnit mechanický disk za SSD
2. přikoupit druhou baterku

No a až budete kupovat úplně nový notebook, myslete na pár detailů:

• SSD disk, protože nejcennější jsou vždy data. Mechanický disk mohou při častém pohybu venku poškodit nárazy, SSD disk v kombinaci s cloudem je více méně jistota.
• Baterka s vyšší kapacitou, anebo rovnou dvě. Někdy je součástí, někdy se dá dokoupit zvlášť, obvykle čouhá dozadu nebo dolů. Tohle je zásadní věc. Pokud dokupujete, doporučuji originál, anebo prověřenou značku. Originál od Dellu mi držel kapacitu i po třech letech.
• Plnohodnotný mobilní procesor aktuální architektury. Levnější notebooky často používají procesory starších generací, které i kdyby měly srovnatelný výkon (jakože nemají), budou mít vyšší spotřebu. Pokud děláte opravdu nenáročnou práci, postačí i ULV procesory, které mají spotřebu ještě nižší. Ale i když mají turbo mód až na frekvenci plnohodnotných procesorů, kvůli nedostatečnému chlazení nejsou schopné v něm fungovat víc než pár sekund a výkonově zaostávají, byť to tak papírově nevypadá.
• Lepší displej, protože já to posledně podcenil a moc mě to mrzí. Jednak dostatečné rozlišení, ideálně Full HD (1920×1080 pixelů) a matný povrch pro méně odlesků (zvlášť venku). A v každém případe IPS nebo PVA panel, protože mají lepší pozorovací úhly. Pokud se o tom ve specifikaci nezmiňují, tak je tam obyčejné TN, a to i kdyby bylo sebelépe optimalizované, tak pořád stojí za houby a poznáte to snadno, protože obraz mění barvy či kontrast až dočerna při pohledu ze strany. Nejvíc se to projevuje ve vertikálním směru, takže musíte pořad naklápět displej.
• Velikost záleží na osobních preferencích. Já zvolil 13” a šel bych do toho zase. Doma jej stejně připojuji na externí monitor a venku by mi nestačilo ani 17", což už je tak či tak docela obluda. Kvůli trvanlivosti a váze doporučuji kovové šasi (hořčík, hliník), takže nejlevnější kategorii laciných plastů můžete rovnou přeskočit.
• Internet pro přístup k dokumentaci, poště, cloudu atd. Čím dál od civilizace, tím hůř. Budete odkázaní na mobilní data. Pokrytí je až na některé zastíněné doliny v podstatě všude, nicméně rychlost a odezva je kolísavá a ne všude je reálně použitelná. Pokud nemáte SIM modul přímo v notebooku, je možné sdílet připojení z mobilu (tzv. tethering) buď pomocí USB kabelu, nebo když mobil umí vytvořit tzv. Wi-Fi hotspot, což ale zase žere baterku. Všichni operátoři umí sdílet datový limit pomocí druhé datové SIM karty, kterou můžete vložit do notebooku nebo samostatného Wi-Fi zařízení.

Pokud ke své práci v přírodě potřebujete vysoký výkon, vyhněte se kategorii netbook a Ultrabook. Netbook je levné, nevýkonné zařízení. Pokud vám stačí k práci editor, tak je to fajn, ale někdy pohoříte i s prohlížením webových stránek (přebytek skriptů). Ultrabook není špatná volba, ale já tomu říkám málo muziky za hodně peněz v blyštivém kabátku. Je to odpověď Intelu na úspěch Applu, Intel na to má ochrannou známku, která definuje, že Ultrabook musí obsahovat ULV procesor (nižší spotřeba, ale i výkon), nesmí mít DVD mechaniku (netřeba) ani být tlustší než 15 mm (Wiki říká 20 mm) a vážit víc než 1,4 kg, a musí vydržet aspoň 5 hodin. To jsou sice kromě procesoru samé plusy, jenže těch 5 hodin záleží na způsobu měření a provozovaných aplikacích. Video hraje 5 hodin, protože má na to optimalizovaný hardware dekodér. Ale když se musí zapojit do práce procesor a trošku máknout, výdrž rychle klesá, protože kvůli váze a velikosti se tam pořádná baterka prostě nevejde. A to je pro nás zásadní problém. Také se tam častokrát nevejde VGA konektor, LAN a další USB, což se někdy řeší obskurními redukcemi. Celkově to není špatná volba, nicméně za srovnatelný peníz lze pořídit stroj, který přečnívá o nevýznamné 2 mm a 200 gramů, zato má plnohodnotný procesor schopný trvalého provozu, což znamená reálný výpočetní výkon na vše, nejenom videa a podobné serepetičky. Kvůli procesoru ovšem nesmí byt označen jako Ultrabook. Při správném nastavení a s větší baterkou ale vydrží běžet třeba i 10 hodin.

Má filozofie osobní produktivity

Možná se ptáte, jak často tuhle šílenost provádím. Různě. Jsem docela spontánní. Někdy prostě musím být. Když vaše práce stojí na netriviálních činnostech, které nejdou dělat v polobezvědomí, tak bude diář marně řvát, že teď je potřeba 2 hodiny něco konkrétního programovat, když to prostě nejde a nic kloudného z vás neleze. Grafici, spisovatelé, umělci to důvěrně znají.

Takže jsou období, kdy jdu pracovat ven 3× nebo 4× týdně, a jiná, kdy se nedostanu ven celý měsíc. Na některé práce je opravdu vhodnější velký monitor a stabilních 100 Mbps. Někdy se v tom zahrabu tak, že na práci venku úplně zapomenu. Jindy se zase po tom loudání domů i těším, na ten velký monitor, na tu plnou lednici, na to pohodlné křeslo, na to teplo z krbu. Je to normální, člověk potřebuje změnu, potřebuje se cítit dobře. A všichni víme, že jsou věci, které si za peníze nekoupíme a záleží na nich.

Pokud to chcete v přírodě rozbalit, ale nejbližší příhodné místo k práci je 40 kilometrů daleko, tak zvažte, jestli se někde na pár dní třeba i s rodinou neubytovat a nedělat tam — něco přes den venku, něco na pokoji. Je zajímavé, že na půlku blbostí, které vám doma požírají čas, si tam ani nevzpomenete. Vytratí se myšlenky jako „musím se k tomu dokopat“ a uděláte víc práce ve větší pohodě než kdykoli dříve. Jasně, sousedi vám řeknou, že jste blázen, když si berete práci na dovolenou. Jenže ono je to jinak — žijete v takové pohodě, že tu dovolenou nepotřebujete, a to se vyplatí :) Nemá smysl to dělat za každou cenu, jen když vám to prospívá a přináší výsledky.

Tenhle článek jsem začal psát venku. Jasně, psát zavřený doma článek o práci venku by bylo pěkné pokrytectví. Nicméně jít ven jsem měl zoufalou potřebu, přestože uplynulé dva týdny byly poměrně fajn. Doma by výsledek opravdu za mnoho nestál, pokud by vůbec nějaký byl. Měl jsem prasklou patu, nějaká turistika byl problém. Tak jsem vytáhl kolo. Počasí nevypadalo nic moc, ale že mě chytne déšť po pár kilometrech, jsem fakt nečekal. Skončil jsem pod zmíněným mostem. Po necelé hodině přestalo, všichni čekající se rozprchli, já na těch dvou pohozených pneumatikách seděl ještě další skoro hodinu, než jsem zaznamenal vše, co mě napadlo. Možná proto je tady toho o nepřízni počasí víc, než se v reálu stává. Pak jsem jel dál, něco udělal, zase popojel dál a dodělal. Večer jsem si vzpomněl na kámoše, který bydlí poblíž, chystáme se něco organizovat, tak si říkám, že se ještě zastavím. Akorát jsem zapomněl, že to je na druhém břehu Ostravice, a tak jsem to neplánovaně projel až přes Frýdek, pár kilometrů a kopečků navíc. Proč to tady rozvádím? Protože druhý den mě chytla múza pod krkem hned ráno před snídaní a nožičky toho měly už docela dost. Takže už několik hodin mlátím do klávesnice doma. Ano, stydím se, a jak se trhá oblačnost, koukám, že ještě vyrazím. Ale dokud na mě múza mluví, nebudu jí utíkat :)

Pod mostem

Tím chci říci, že má osobní produktivita se neřídí obvyklým přístupem co–kolik–kde. Snažím se dělat tam, kde se zrovna cítím dobře, a to, co mi jde zrovna nejlépe. Práce v přírodě je fajn doplněk či kompenzace, spojení příjemného s užitečným, ale nesnažím se jí silou mocí nahradit teplý kancl. Když mě ale otráví ruch velkoměsta, sbalím se a vypadnu. Možná tam nic neudělám, ale srovnám se a druhý den udělám dvakrát tolik. A když mě zrovna přepadne múza, udělám toho tolik, že se nestačím divit a nebude se mi chtít ani domů.

Tohle flow se někdy přenáší do dalších dnů a klidně si je užívám i v pohodlí domova. Jen se nesmíte nechat ničím vyrušovat — v takovém případě nečtu noviny, Facebook, ani appky na mobilu. Múza možná není nic víc, než vytěsnění nepotřebného, čímž se uvolní cesta tomu důležitému. Kam zaměřuji pozornost, tam ji mám. Když ji zaměřím všude, mám ji všude. Ale rozdrobenou, tzn. nikde ji nemám koncentrovanou, a podle toho to i vypadá. Nakonec, co nám říkali už ve škole? Soustřeď se. Akorát nám zapomněli říct, jak to udělat.

Práce venku má svá specifika, něco tam jde lépe, něco hůře. Určitě jste si všimli, kolik lidí čte knížky v parku či po kavárnách. Kolik toho potřebujete v rámci práce nastudovat? Asi dost. A proč to děláte pořád doma? Kolik toho potřebujete vymyslet, srovnat si myšlenky, připravit byznys plán, obchodní strategie, vyřešit provozní problémy, zpracovat či optimalizovat procesy. Na většinu z toho dokonce ani nepotřebujete notebook. Bez notebooku vám odpadá polovina popisovaných starostí. Bez něj potřebuje fakt jen papírový blok a láhev s pitím. Něco málo se dá zapsat i do mobilu, který máte v kapse vždy a všude. Když se dá v lese programovat, dá se tam dělat leccos.

Potkáme se v lese?

Možná vám neuniklo, že jsem se zapomněl zmínit o slibovaných přezůvkách. My ajťáci máme v práci pár nespravedlivých výhod. Jednou z nich je, že můžeme a také velice rádi kašleme na dress-code. Zatímco asistentky trpí v sexy lodičkách, my se můžeme ukázat na veřejnosti v asexuálních pantoflích a nepařit nohy za pěkného počasí v botách. Venku můžu být doslova na volné noze.

Když to shrnu, jde mi o čtyři základní věci:

1. snažit se pracovat venku na čerstvém vzduchu, nejlépe v přírodě,
2. mít dostatek vhodného pohybu, tedy nějak se na to místo dostat,
3. pracovat tak, aby se mi chtělo, a ne, abych musel,
4. a díky tomu dosahovat flow, mít kreativitu, nápady, soustředění…

Pokud vás téma práce v přírodě zaujalo, navštivte mou stránku Open Air Office a přidejte se. Ať vím, že má smysl věnovat čas a úsilí vytvoření mapy vhodných míst, sdílení zkušeností, popisů, fotek atd. Mám v zásobě nějaké lokality, ale celou republiku určitě nepokryji. Uvítám tedy každý podnět a každého přispěvatele, abychom práci v přírodě zpřístupnili i ostatním.