Cihlu k cihle: Vlastní projekty freelancerů

Má smysl se na volné noze věnovat rozvoji vlastních projektů, i když hned nevíte, jestli budou dlouhodobě výdělečné? Pokud souvisejí s vaší hlavní odborností a nestojí majlant, odpověď zní, že nejspíš ano.

Pokud jste někdy zavítali do Středomoří, možná jste si všimli domů, které jsou ve vyšším patře jakoby stále rozestavěné. Tu trčí dva tři nosné sloupy, onde kus neomítnuté zdi nebo kopa cihel.

Individuální důvody majitelů mohou být různé, často jde ale o jakousi formu spoření. Místo toho, aby ukládali přebytečné peníze do banky, nakoupí cihly nebo tvárnice — a šup s nimi na střechu! Tam už na ně nemůže ani lupič, ani inflace a musí odolávat leda tak vlivům počasí. No a když je čas a materiálu tak akorát, přistaví se další patro anebo aspoň terasa.

Co se tedy může jevit zbloudilému turistovi jako nedodělaná, nepořádná práce, je ve skutečnosti jen práce ve vyklidněném, středomořském tempu.

Proč o tom píšu? Protože s vlastními projekty nás freelancerů — tedy s těmi, které děláme pro sebe či veřejnost a nikoli pro klienty — je to někdy velmi, velmi podobné. Jenom namísto peněz investujeme svůj čas a místo cihlových zdí spíš pomalu přistavujeme další patra svého podnikání.

Vymýšlíme kurzy. Píšeme knihy. Vyvíjíme weby či appky. Rozesíláme newslettery. Zakládáme komunity. Pořádáme akce. Natáčíme podcasty a videa…

Vlastní projekty freelancerů se svým charakterem dosti liší od těch, s nimiž se běžně setkávám ve firmách. Nemají budgety. Nemají termíny. Nemají KPIčka. Nemají ani přesný jízdní řád. A přesto pozvolna přetvářejí svět k lepšímu a některé jsou časem až fenomenálně úspěšné. Vemte si třeba Gastromapu Lukáše Hejlíka, Jak na sítě Elišky Vyhnánkové a Michelle Losekoot, osvětové weby jako Yatta Dana Šáchy, Zaklik Petry Větrovské nebo Jak psát web Dušana Janovského.

Dušan sám říká, že web píše pro lidi, a nemá smysl se stresovat tím, že není nikdy zcela hotový. Určitá míra nedokonalosti či nedokončenosti je přirozenou součástí tvůrčího procesu.

Většina z nás, co jsme na volné noze, pracuje v proměnlivém režimu. Klientské zakázky mají různý průběh i souběh. Někdy nevíme, kam dřív skočit a taháme si práci do víkendu. Jindy se nám zas daří plánovat a pracovat v ustáleném režimu.

I proto je rozumné ponechávat si časovou rezervu, ať už kvůli průtahům zakázek nebo nečekaným příležitostem, které nám život v podnikání předhodí. Nezahodit je se pak může propsat třeba až do dvojnásobného měsíčního obratu. A právě z této podstaty projekty freelancerů mnohdy vyvstávají.

Někdo vynaloží nevyužitou časovou rezervu na odpočinek nebo sebevzdělávání. Jiný si přibere nějakou rychlou placenou práci navíc, nebo popojede na dlouhodobých zakázkách. Někdy se ale právě tak zrodí nápad rozjet stranou něco vlastního pro sebe, kolegy či veřejnost.

Do takového vlastního projektu, kde nás nikdo nehoní, neupomíná o termíny, ani se nenimrá v detailech, pak můžeme měsíce či roky ukládat přebytečný čas — přesně v tom rozsahu, který nám vyhovuje, a v míře, která nás naplňuje a baví.

Pozvolné tempo je ale v rychlém světě zároveň obrovskou výhodou. Podporuje totiž pečlivé, soustavné myšlení, postupnou inkubaci nápadů a kultivaci původních myšlenek. Takže pak k realizaci dospějí jen ty ideje, které máme čas prosít jemným předivem snění a úvah.

Podstata tohoto procesu může mít zásadní vliv i na rozvoj profesionála. Věnuje-li se freelancer nějakému tématu soustavně pět, deset let a zároveň se v něm objektivně posouvá — přeci jen na něčem pracuje — stává se z něj povolanější expert. Ostatně, mnozí uznávaní odborníci, včetně těch světových, se takto vypracovali vlastní pílí a jejich projekty jim pomáhají soustředit dlouhodobou pozornost.

Odborný růst je navíc často posílen zpětnou vazbou, kterou tvůrce projektu dostává. Nemluvě o nezištné pomoci kolegů a kontaktech, které takto vznikají.

Většina lidí má ráda odborníky, kteří se něčemu vytrvale systematicky věnují a mají snahu se zlepšovat. Nejspíš je v tom něco hlubšího. Takové osobnosti nás přitahují. Láká nás hloubka jejich poznání, umění, či řemeslné dovednosti. Máme chuť s nimi diskutovat, spolupracovat, něco sdílet…

Vlastní projekty freelancery proto někdy obrovsky zviditelní. Stávají se objektivním dokladem jejich odbornosti, vytrvalosti i upřímného zájmu někomu pomoci. Jistě, zdaleka ne každý projekt se podaří a dosáhne většího ohlasu, ale záleží na tom? Do jisté míry ano, ale i pak může být přínos pro tvůrce velký. Je to nepřenosná zkušenost, kterou lze ještě nastokrát využít jinak a jinde.

Líbí se mi článek, který letos napsal Steven Pressfield o předsevzetí známé spisovatelky Elizabeth Gilbert. Ta si ještě jako začínající autorka slíbila, že od svého psaní nebude nikdy žádat, aby podporovalo ono ji, ale že ona bude podporovat jej — svou prací a prostředky, které bude mít právě k dispozici.

A tak někdy vznikají ze skromných začátků a vytrvalé práce krásné projekty, knihy, weby či přímo umělecká díla. Pomalé střádání cihly k cihle vystaví úplně nové patro pro naše podnikatelské obydlí.

Jistě ne každý projekt může takhle vznikat roky. O odborných knihách (ale i obsahových webech) se říká, že jim svědčí, když to hlavní vznikne intenzivní prací za kratší dobu. Podcast je také lepší natáčet epizodu za epizodou či sezónu za sezónou, atp. Podstatné ovšem je, že dílo tvoříme sami za sebe, nikoli pod vnějším tlakem či za nepříznivých podmínek. I to prospívá kvalitě.

Z principu dlouhodobosti vyplývá i další zajímavý postřeh, a to že projekty freelancerů mívají tendenci narůstat a časem nabývat řady dalších forem. Vemte si třeba úspěšný projekt Čeština 2.0, který vytváří Martin Kavka:

Spoustu let šlo o jednoduchý zájmový web, na který lidi přidávali nová slova. Ten pak dostal nový kabát a když se zásoba slov ještě víc rozrostla, vznikl fenomenální Martinův bestseller Hacknutá čeština, ověnčený cenami. Pak následoval vlastní pořad na Streamu, párty hra v produkci rodinné firmy 4 Kavky a řada dalších aktivit kolem. To vše z jedné vlasaté a fousaté hlavy introverta Martina.

Protože budoucí osudy takových projektů je těžké předvídat, natož pak plánovat, není od věci se už někde na začátku hlouběji zamyslet nad názvem a celkovou identitou projektu i její přiměřenou ochranou — ať už jde o registraci domén, ochranných známek, průmyslových vzorů, nebo o jiné prostředky ochrany duševního vlastnictví. I pozvolna rozvíjený projekt má zkrátka smysl chránit.

Výhodou práce na sebe je to, že z ní můžeme dlouhodobě profitovat mnoha různými způsoby. Jako nezávislí profesionálové tedy můžeme postupně nalézt a objevit řadu cest, jak své projekty zpeněžit.

Ale i kdyby se to nedařilo, jak si přejeme, s prázdnou neodejdeme. Pokud se vlastní projekt váže k naší hlavní odbornosti, stáváme se lepšími experty, máme větší přehled o širších souvislostech, naučíme se novým dovednostem a poznáme spoustu nových úžasných lidí. A nikdy nevíte, na kolik nových nápadů a cest vás vlastní projekt navede. Vlastní projekty budiž pochváleny!