Charakter se počítá

Disciplína, schopnost komunikace, spolehlivost, kreativita…

Když se mluví o tom, co by měl freelancer „umět“, padají zrovna tahle slova. A právem – bez nich na volné noze dlouhodobě obstojíte jen těžko. V tom výčtu mi ale jedna zásadní věc chybí. Něco, co není tak snadno měřitelné, ale často rozhoduje o tom, jestli spolupráce funguje, nebo jestli vůbec začne.

Charakter.

To slovo zní možná pateticky nebo starosvětsky, ale pro mě se za ním skrývá spousta konkrétních věcí: férovost, ohled na druhé, schopnost uznat chybu, umění zabrat, i když už sotva vidím na monitor. Není to bezchybnost. Ani snaha být univerzálně oblíbený. Jde o to, jak člověk jedná s ostatními. Jestli se dá věřit jeho slovu. Jestli se s ním dá mluvit otevřeně. Jestli hraje fér i ve chvíli, kdy by nemusel.

Za těch jedenáct let podnikání jsem potkal profíky, kteří byli špička ve svém oboru, ale lidsky to prostě nešlo. A naopak: několikrát jsem pracoval s někým, kdo třeba neměl tak vymazlené portfolio, ale byl to člověk, kterého bych bez váhání doporučil dál. Protože bylo jasné, že spolupráce bude stát na zdravých základech.

Možná právě charakter je ta nejpodceňovanější „dovednost“, o které se při výběru lidí do týmu mluví málo. Přitom to často bývá on, kdo určuje, jestli se z projektu stane dlouhodobá spolupráce, nebo jednorázová zkušenost, kterou už nechcete opakovat.

Možná prostě předpokládáme, že „slušnost je přece základ“.

Mně samotnému charakter mnohokrát otevřel dveře. Ne proto, že bych měl všechno dokonale zvládnuté, ale protože jsem s lidmi jednal na rovinu, snažil se držet slovo a brát ohled nejen na výsledek, ale i na cestu k němu. A jinde naopak právě charakter mých klientů či kolegů rozhoduje, že mám velkou chuť spolupráci prohloubit.

Možná je čas začít o charakteru mluvit víc. Ne coby o samozřejmosti, ale jako o jedné z klíčových kvalit, kterou si do týmu (od dodavatelů, klientů i spolupracovníků) opravdu přejeme.