Proč každý den běhám? Stručná historie jedné posedlosti — výborný text Miloše Čermáka o běhání a budování pravidelného rituálu. Běhání je koneckonců mezi volnonožci, kteří mají náročnou duševní práci, oblíbený způsob odreagování i stimulace myšlení. Třeba vás příspěvek inspiruje k tomu, abyste se do toho pustili taky.
„Běhání v běžné dny je rituál, který umožňuje prožít ‚kvalitní čas‘ sám se sebou. Ono to zní legračně, ale je to jedna z nejdůležitějších věcí na mém běhání. Vlastně všechno důležité promýšlím při běhu, někdy si povídám sám se sebou, promýšlím si nové psaní či jinou práci, nebo jen tak vyběhnu, s ‚vypnutou‘ hlavou, a čekám, co mě napadne a čemu se budu věnovat.“
Novinka na poli AI: Generátor obrázků DALL·E 3 od OpenAI bude od října součástí placené verze ChatGPT Plus.
Jde o další krok od čistě textového AI chatbota směrem k multimodální AI, která může časem komunikovat i obrazem a hlasem, jak o tom mj. mluvil Jan Romportl v našem rozhovoru.
Významným zlepšením by měla být lepší práce s texty v obrázcích, což dosud činí potíže konkurenčním nástrojům Midjourney či Stable Diffusion (Adobe Firefly přistupuje k problému trochu jinak).
Už jen úvodní prezentační video Dalle 3 bere dech — v rukou šikovných tvůrců (nejen) na volné noze půjde bezpochyby o nesmírně silný nástroj kreativní práce:
Pravidla se změnila je odpolední blok přednášek o využití AI pro kreativce a markeťáky, který proběhne 12.10. v brněnském Kumstu jako součást Dnů AI.
Program, ve kterém najdete případové studie i praktické ukázky uplatnění nástrojů umělé inteligence v tvůrčí práci, cílí na copywritery, ilustrátory, grafiky, filmaře a animátory, fotografy, herní designéry, freelance konzultanty a také majitele menších a středních firem. Early birds vstupenky jsou za hubičku a mezi řečníky najdete mj. naše členy Davida Spáčila a Michaela Petruse.
Zajímá vás, stručně a jasně, jak je to s tím připravovaným statusem umělce pro profesionály pracující v kultuře?
Jednu z nejsrozumitelnějších odpovědí nabízí nedávný rozhovor s Ondřejem Lipárem z Asociace spisovatelů. Vysvětluje, že nyní jde hlavně o to kulturní profesionály definovat a říct, kdo může status umělce získat. Na to pak teprve může navázat nějaká forma podpory. Jinými slovy, bude to běh na delší trať.
“Stát zavedením statusu kulturního profesionála vlastně jenom říká: pracovat v kultuře je specifické, je to něco jiného než být zaměstnanec, je to něco jiného než být podnikatel nebo OSVČ, protože v této oblasti klasický trh nefunguje, není to klasická hra nabídky a poptávky. Je to práce, která je často nepravidelná, nesouvislá, nárazová, a lidé, kteří takto pracují, se často dostávají do složitých životních situací. Stát přijetím zákona o statusu kulturního profesionála řekne, my tohle uznáváme, tady pro vás máme nějakou škatulku, nějaké označení. Abyste se do ní dostali, musíte splnit takováto kritéria. To je úplný základ. Teprve ve chvíli, kdy se podaří něco takového definovat, může stát začít tuto specifickou situaci zohledňovat v konkrétních opatřeních.“
Lipárův pragmatický přístup vyniká zejména ve srovnání s vyhrocenou veřejnou debatou o tomto tématu — viz třeba stejně starý rozhovor se zakladatelem Kulturní sféry Lukášem Viltem, který mluví bez obalu jazykem třídního boje o vykořisťování uměleckých profesí producenty.
O médiích se říká, že jsou v krizi, a to se odráží i v drakonických smlouvách, které uzavírají s externími autory. Tak nějak se očekává, že nevýhodné podmínky akceptují a nebudou o nich diskutovat, protože konkurence je velká. Nebo ne?
Nizozemský publicista Nick Kivits sám zažil, že standardní smlouvy s médii moc nezkoumal a posílal je obratem podepsané zpět. Dnes k tomu říká: „Prvních pár let jsem to dělal úplně špatně. Všechno jsem jim podepsal.“
Nick se rozhodl neblahou pozici novinářů na volné noze zlepšit tím, že začal na webu Freelancevoorwaarden.nl standardní smlouvy nizozemských médii vysvětlovat a komentovat — co je kde špatně a na co si mají dát autoři pozor. To jsou zejména tři věci: exkluzivita, platební podmínky a licenční práva. Komentáře jsou leckdy neformální a vtipné jako např. „Dostanu zaplaceno za opakované užití? Haha. Ne.“
Nickův nápad představuje mimořádně efektivní a originální způsob, jak pomoci kolegům v odvětví, které je jednostrannými smluvními praktikami zhusta prorostlé. I nováčci tak mohou jednoduše zjistit, na co se ve smlouvách zaměřit, a je zřejmé, že podobný rozbor by prospěl freelancerům i v řadě dalších odvětví. Jediným háčkem zůstávají autorská práva k samotným smlouvám — i smlouva je totiž něčí autorské dílo a zveřejnění vyňatých částí tak musí být zjevně ve veřejném zájmu.
Výborný profil Nicka a jeho projektu najdete v článku Dutch website helps journalists better understand freelancer agreements od Lindy Thompson.
Kolik hodin kvalitní duševní práce denně je optimum? Oliver Burkeman v článku píše, že sice není mnoho pevných pravidel pro time management, která by platila vždy a pro všechny, jedno by ale existovat mohlo: „Téměř jistě nemůžete soustavně dělat práci, která vyžaduje hluboké mentální soustředění, déle než asi tři nebo čtyři hodiny denně.“
„Poučení není v tom, že byste měli odejít od stolu po čtyřech hodinách a zbytek dne strávit hraním tenisu a pitím koktejlů (i když pokud můžete, jděte do toho). Skutečné ponaučení – nebo jedno z nich – spočívá v tom, že se vyplatí využít veškerou moc, kterou máte nad svým rozvrhem, k tomu, abyste si vyčlenili tři nebo čtyři hodiny nerušeného soustředění (ideálně v době, kdy je vaše energie nejvyšší). Přestaňte se domnívat, že způsob, jak pokročit s vašimi nejdůležitějšími projekty, je pracovat déle.“
Podobné téma mimochodem v nedávné přednášce rozebírá i Tomáš Vachuda.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.