Nezdařená obchodní spolupráce

Dobrý odhad na lidi je důležitým předpokladem úspěšného podnikání na volné noze. Čajmen Jiří Boháč se s odstupem času vrací k nejhlubší krizi své dosavadní profesní kariéry a otevřeně popisuje průběh obchodní spolupráce, která se proměnila v noční můru.

Od roku 2004 podnikám v oblasti šíření čajové kultury v ČR. Nepřipoutanost k jednomu místu a různorodost čajového cateringu, jak se služba nazývá, nabízí řadu podnětů a dveří otevírajících se k realizaci. Do podnikání jsem se vrhnul s jednoduchou představou přiblížit čajovou kulturu širší veřejnosti, kterou stávající, letitá čajovnická forma nezaujala. Hodlal jsem využít své předchozí několikaleté praxe v pražských čajovnách a spojit ji s neodmyslitelným osobním prožitkem.

Zprvu jsem naplňoval svou představu krůček po krůčku po cestách již vyšlapaných. Navštěvoval jsem hudební festivaly a podobné akce, na nichž byl o čajování zájem, neboť cílová skupina lidí na těchto setkáních čajovny hojně navštěvuje.

Zlom nastal v červenci roku 2005, kdy jsem se zaregistroval na portále Na volné noze. Díky osobní prezentaci s webovou propagací jsem získal řadu nových kontaktů a první příležitosti k naplňování původních představ. Ucelením nabídky služeb a registrací ochranné známky pro mé logo a značku Cesty čaje jsem se však mylně domníval, že tímto krokem taktéž sám sobě vyjasňuji podnikatelský záměr a strategii svého působení. Omyl se později projevil a málem znamenal konec mé činnosti.

Odmalička jsem měl veliké oči. Tento fakt se v mém nezávislém podnikání ozval v momentě, kdy s rostoucí poptávkou po čajových službách přicházela řada podnětů a dalších nápadů k rozšíření nabídky čajového cateringu. Mé vize dopadly na neoranou půdu trhu a pole působnosti bylo svým rozsahem nevídané. Stál jsem tak před otázkou, jak s touto inspirací naložit.

V případě jasně zpracovaného podnikatelského záměru bych jistě s vděčností přijal přízeň múz a pouze pokorně zaznamenal varianty budoucích kroků. Věnoval bych se nadále upevňování záměru jakožto páteře své práce a volil reálné kroky stojíce na zemi, spíše než rozptylování energie rozšiřováním doposud nefunkčního jádra činnosti a původní myšlenky. Zachtělo se mi vše urychlit a sedmimílovými kroky zrealizovat vše najednou.

Jedinou schůdnou cestou k těmto cílům, která mě napadla, bylo vyhledání spojení a vytvoření obchodní spolupráce s dalšími lidmi. Chvíle setkání na sebe nenechala dlouho čekat a obchodní partner (dále jen OP) mě sám oslovil. Ať už se to stalo jakkoliv, byl jsem té spolupráci tak otevřen, že jsem byl hluchý k věcným a přátelským radám mého okolí, které mě od této volby zrazovalo.

Přijal jsem první náznak souznění s člověkem, který se mi libě prezentoval jako slibný investor do mého podnikání. Vyhlídky na prosperující spojenectví mě absolutně oslepily. OP se jevil jako spřízněná duše, která mým ideám dodá potřebnou hmotnou základnu a posune tak vývoj mého podnikání o veliký kus kupředu.

Spolupráce se měla zakládat na rozdělení pole působnosti. OP měl mít na starost vybudování webového portálu o čaji, internetového obchodu a velkoobchodu s čajem, přičemž já bych měl na starost prezentaci čaje v nevirtuálním světě. Cítil jsem, že se tak vyřeší spousta požadavků zákazníků, které jsem zaznamenal na svých čajových cestách.

Méně pak jsem si uvědomoval, že tím přispěji k budování jména firmy, kterou bych nevlastnil, a sám bych tak přišel o možnost prosadit značku vlastní. Taktéž jsem si neuvědomoval, jak nebezpečné může být vzdání se podílu na vlastním podnikání ve prospěch jiné osoby a že to může vést až ke ztrátě mé podnikatelské svobody.

Naštěstí pro mne k žádnému papírovému provázání naší obchodní spolupráce nedošlo a moje nezávislá činnost zůstala celistvá v mých rukou. Jak jsem tedy uvedl výše, spolupráce mi přišla vhod, neboť jsem nabyl dojmu, že tak sám porostu. Vše šlo jako po drátkách, schůzka za schůzkou mě naplňovaly větším a větším optimismem.

OP se projevoval zasvěceně a zběhle jak v obchodu, tak v jemné a oduševnělé čajové kultuře. S řadou inovací, návrhů a vytyčených cílů mé ideje naprosto rezonovaly a prohlubovaly můj kladný vztah ke spojenectví. Zásadním tahem na bránu mojí důvěry však byla schopnost OP stavět úchvatné vzdušné zámky jako obrazy pro mou představivost a velké oči. Bylo ujednáno.

Na horizontu se objevila první společná akce. Rozdělili jsme si úkoly v přípravách, několikrát jsme probrali podrobnosti a nic nebránilo tomu vrhnout se do spolupráce.

Akce se rozběhla a v tu chvíli se začaly objevovat první nesrovnalosti, lépe řečeno chyby v komunikaci. Měl jsem za úkol realizaci stánku, přesněji čajové odpočinkové zóny na jednom veletrhu. OP měl zajistit dodávku čaje k přípravě a prodeji, reklamní poutače a nápojové lístky. Nejlépe ze všeho dopadl reklamní poutač, který byl zadán schopnému grafikovi. Ostatní však dopadlo katastrofálně.

Přestože vše bylo předem domluveno, byly mi dodány naprosto nepoužitelné čaje (jejich kvalita a nákupní cena byla tak vysoká, že byly téměř neprodejné) a nabídník byl rovněž hrozný.

Omyly se samozřejmě daly přisoudit nedostatečným zkušenostem OP v přímém prodeji a kontaktu se zákazníky. Zarážející však byla arogance OP, s níž jednal s mými spolupracovníky, kterým navíc tvrdil, že je celý stánek tvořen z jeho zdrojů. Tyto lži a jeho chování narušovaly průběh příprav na stánku a svými nepraktickými radami a příkazy přispíval celkově k nepřátelské atmosféře. Navíc se to dělo v mé nepřítomnosti.

Při návratu na stánek jsem byl zděšen rozpoložením v týmu, proto jsem požádal OP, aby se vzdálil a nechal mě dělat svou práci, že si poradím a že mu děkuji za jeho příspěvek, byť je nepoužitelný.

Zásadní rozkol však nastal následující den, kdy jsem jasně pocítil nerovnováhu v tom, jakým způsobem pohlížím na spolupráci já a jak na ni pohlíží můj OP. Abych to vysvětlil, přirovnal bych své podnikání, svůj čajový catering a sám sebe k žebříku, po němž OP vynášel svou neschopnost tvořit hodnoty výše a výše za uznáním.

Projevilo se to s příchodem zákazníků, jimž zkresleně prezentoval svůj vztah ke stánku, k mojí osobě a k celému projektu, což bylo v úplném rozporu s předchozími dohodami, byť byly jen ústní. Proto jsem jej opět požádal, aby opustil zázemí, a vytkl jsem mu jeho postoje. To jsem však ještě netušil, co bude následovat.

Čajování probíhalo další dva dny a to již bez obtěžování. Zásadní též bylo, že se na akci po výsledných součtech a odpočtech prodělalo. Po návratu do Prahy jsem OP předložil vyúčtování. Na schůzku jsem přinesl veškeré podklady a referoval o průběhu i pocitech ze spolupráce. Byl jsem rozhodnut z ní odstoupit, přestože jsem byl z akce upřímně nadšený, protože mi přinesla řadu potřebných zkušeností a inspirace.

Než jsem však předložil návrh na zrušení spojenectví, pochopil jsem, že to nebude tak snadné. OP si bral příliš osobně výčitky k jeho neschopnosti v průběhu realizace stánku, což absolutně zatemnilo střízlivý pohled na věcnou komunikaci.

Počítal jsem s tím, že se mnou OP ponese prodělek, když jsme do akce vcházeli jako partneři, on mě však označil za hlavního viníka a z reálné ztráty, která činila řádově 10 tisíc Kč, vytvořil ztrátu 6× vyšší. Jeho jednání mi vyrazilo dech a v rozhořčení jsem vyřkl větu, že mu nezaplatím nic, pokud se nebude snažit o nějakou rozumnou domluvu. Nestalo se tak, jen přibýval na agresivitě a tak jsem odešel domů.

Pravda byla, že jsem mu dlužil nějaké peníze, což nedalo mému svědomí a tak jsem o vyrovnání usiloval. Bylo to však čím dál horší. Nejprve přišla série telefonátů cca 20 za den, v nichž jsem byl označován za zloděje, podvodníka a bylo mi vyhrožováno, že to bude mít drtivý dopad na můj budoucí profesní růst. Souhlasil jsem s další schůzkou.

Pod tlakem okolností jsem se uvolil zaplatit částku ve výši 15 tisíc Kč a s tímto rozhodnutím jsem dorazil na setkání. Tam mne však místo OP čekala jeho manželka v doprovodu nějakého velice vulgárního kickboxera. Žena mi předložila fakturu na 60 tisíc spolu s doklady za čaje, které byly zfalšované. Její gorila mi pak hrubým ale bezkontaktním způsobem naznačila, jak se věci mají a jak je pro mě výhodné všechny své pohledávky zaplatit.

Dvě hodiny poté, co schůzka skončila a já se přestal třást, jsem usoudil, že jejich jednání hraničí se standardními postupy a svěřil jsem se přátelům, kteří mi pomohli. Nakonec jsme došli ke kompromisu, v němž jsem připustil uhrazení částky, která o 100% převyšovala hodnotu reálného dluhu. Důležité pro mě však bylo, že tím skončil tento spor a já jsem OP nemusel již nikdy vidět.

Finanční ztráta samozřejmě zabolela. Těžší ztrátou však byla ztráta motivace a nadšení do dalšího podnikání. Strach a odpor, který ve mně zkušenost vyvolala, mne vyřadil na dva měsíce ze hry. Téměř jsem zkrachoval nebýt nenadálých prostředků z dědictví a předvánočního čajového vyžití, které mne opět vrátily zpět.

Bublina splaskla a já jsem se zmenšil též. Sny přetrvaly a čaj je stále na cestách a já s ním. Počátkem letošního roku jsem si konečně v klidu sedl a ujasnil si, co vlastně chci a jak toho docílím. Taktéž jsem si uvědomil, kolik mám energie, jak s ní mohu nejlépe pracovat a jak je krásné spoléhat se na vlastní zdroje.

Konečně jsem si vytvořil podnikatelský záměr, kterého se držím a který mému stylu prezentace dodal jasné kontury. Největším poučením je mi fakt, že mi nikdo nemůže vzít mou cestu, pokud se jí sám nevzdám. Málem jsem to udělal, málem jsem svou svobodu zaprodal vzdušným zámkům a cirkusákům.