Jiří Valášek šéfoval svářečské firmě a o řemeslu nevěděl nic. Pak si ale jednou vzal elektrody do ruky, na hlavu nasadil svářečskou kuklu a rozhodl se, že za psací stůl se už nevrátí.
Dneska je z něj vášnivý svářeč a propagátor řemesla, který ve své Kovosdílně na Štvanici předává zkušenosti a umožňuje lidem rozvíjet nové dovednosti a objevit magii sváření.
„Dřív nám sem kromě studentů chodili bankéři, právníci, ale dneska jsou to hlavně ajťáci. Tedy, já nevím, jestli jsou to přímo ajťáci, říkám tak každému, kdo se živí mačkáním entru. Jsou vyhořelý na troud. Je to z nich cítit. Když se jich zeptáš na práci, tak vzdychnou a nic neřeknou. Ale dobrý je, že dva z nich se svou prací sekli, myslím, že dělali v PR, a odešli to bouchat do nějaké designové dílny,“ říká Valášek v obsáhlém rozhovoru na Finmagu.
Aleš Mlýnek proměnil svou celoživotní vášeň v precizní řemeslo – broušení nožů. Fascinuje ho klid, soustředění a dokonalá kontrola nad výsledkem. Každý nůž brousí ručně s respektem k materiálu, tvaru a příběhu, od kuchyňských nožů až po historické repliky.
„Zákazníkům chci nabídnout něco víc než jen rychlé nabroušení, ale skutečně precizní ruční práci, která noži prodlouží životnost a zlepší jeho funkčnost,“ říká Aleš v článku na serveru Podnikatel.cz.
Stihli jste se už registrovat u České televize a Českého rozhlasu? Podle novely zákona musí firmy a OSVČ do 30. června 2025 nahlásit ČT a ČRo počet zaměstnanců a pronajímaných vozidel, která mohou přijímat vysílání — a to i v případě, že žádné zaměstnance ani auta nemáte a výsledný poplatek tak bude 0 Kč.
Nesplnění povinnosti ale může znamenat pokutu až 15 000 Kč. Více se dočtete třeba v článku na serveru Podnikatel.cz.
Přihlásit se můžete tady:
Pořadatelé soutěže Živnostník roku, která letos slaví stejně jako my 20 let, vydali na webu krátký rozhovor s Robertem Vlachem o proměnách českého podnikání.
„Robert Vlach je jednou z nejvýraznějších postav celého dvacetiletí podnikatelských soutěží,“ píše ředitel soutěže David Pavlát.
Robert se stal Živnostníkem roku v roce 2011 a v posledních letech je také jedním z porotců celorepublikového kola. Portál Na volné noze je také stálým odborným partnerem soutěže a do každého ročníku nominujeme několik desítek uznávaných nezávislých profesionálů a profesionálek.
Petr Bureš vystudoval práva, ale nakonec ho zlákala vůně kůže a práce rukama. Ve své dílně tak už několik let šije kožené aktovky, peněženky a další doplňky na míru. Věří v tichý luxus, neokázalý styl a osobitost. A do budoucna chce vybudovat ateliér, kde budou kvalitu jeho podpisu nést i další šikovní tvůrci.
„Když jsem rok po promoci doma řekl, že budu opouštět zaměstnání a půjdu se koníčku věnovat naplno, musel jsem mamince slíbit, že si právničinu nechám jako záložní variantu, kdyby se nedařilo,“ vzpomíná Petr v článku na Finmagu, který mapuje jeho profesní cestu.
Jak vypadá podnikání hodináře na malém městě? Jan Brož původně snil o Africe, ale nakonec našel smysl v rodinném řemesle. Po letech vzdoru převzal otcovo hodinářství a zlatnictví, které dnes provozuje společně s manželkou — a v Počátkách na Vysočině tak dokazují, že kvalita, lidský přístup a poctivost mají svou hodnotu.
„Táta nad některými zakázkami vzdychal, že jsou napadené kutilem domácím. Oprava hodin totiž není jen rozebrat, vyčistit, promazat a složit. Neznalost principu může strojek trvale poškodit. Svěříte-li práci mistrovi, půjdou dalších dvacet let, kdy je opět potřeba vyčistit zatuhlá maziva,“ popisuje Jan v článku na Finmagu.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.