Pokud pracujete hlavou, bez čtení dobrých knih se dlouhodobě nejspíš zcela neobejdete. Tady je pár tipů za mě, coby sériového čtenáře, jak si čtení zjednodušit a zpříjemnit.
Do nového Brocastu jsem dotáhl tři tucty nejzajímavějších knih, co jsem četl za poslední roky. Vedle cestovatelských postřehů v první půli rozhovoru se mi snad podařilo představit aspoň krátce každou jednu z nich. A zařadil jsem i pár titulů, které jsou podle mě kriticky nedoceněné a možná vás ve výběru překvapí, zvlášť pokud jste je dosud nečetli.
Knihy jsem přehledně roztřídil do několika kategorií: Zdraví, Trhy a podnikání, Dění ve světě, Populárně vědecké, Historie, Sci-fi, Beletrie a fikce. Takže pokud hledáte nějaké tipy, co si letos přečíst na dovolené u vody (nebo vlastně kdykoli a kdekoli), tady jich pár zaručeně najdete. Celé naše povídání má přes tři hodiny, ale věřím, že se u něj i zasmějete. Kluci z Brocastu jsou bezvadní!
Během rozhovoru jsme se letmo dotkli otázky, jak si vlastně vybírám knihy ke čtení. Hlavní zdroje inspirace jsem pak stručně zmínil. Vedle nich mi ovšem přijde podstatné i to, jak čtu a proč. Knihy do Brocastu jsem probíral a nakupoval (i s nějakou čtvrtletní přestávkou na cestách) něco přes půl roku. Byla to výborná příležitost zamyslet se nad vlastními čtenářskými návyky.
Ve svém okolí totiž pozoruji, že kamarádi, kteří u čtení vydrželi a zároveň nečtou jen jeden žánr, si všichni postupem let vybudovali své vlastní návyky nebo dokonce ucelený systém, jak čtou knihy a dělají poznámky. Tento přístup je nejspíš pro většinu sériových čtenářů jako já jedinečný. Proto má smysl se o něm bavit stejně jako o tom, co kdo čteme. Tři příklady za všechny:
Co mě na nejrůznějších vychytaných postupech ostatních čtenářů překvapuje asi nejvíc, je nakonec to, jak moc se liší od návyků, ke kterým jsem dospěl já.
Trochu by se to dalo přirovnat k učení se cizím jazykům: Například mezi pokročilými angličtináři, kteří zároveň nebyli vystudovanými jazykáři ani rodilými mluvčími, jsem snad ještě nepotkal dva, kteří by se (na)učili anglicky úplně stejně. Co člověk, to jiná cesta k poznání jazyka.
Svůj přístup ke čtení knih, který mi plně vyhovuje, už nejspíš nijak zásadně nezměním. Jak čtou ostatní, mě ale velmi zajímá. Není to otázka kompatibility, ale inspirace. V tomto duchu prosím chápejte i mé poznámky ke čtení níže.
Přijde vám, že lidé, kteří se nejvíc ohánějí kritickým myšlením a rádi poučují ostatní, jej někdy sami zjevně postrádají? Stát se fachidiotem či přímo samozvaným expertem na všechno je totiž opravdu snadné. Jiné za to nehejtuju, ale sám se hodně snažím, abych neviděl svět černobíle. A neznám lepší způsob, jak to dělat, než se bavit s chytrými lidmi a číst dobré knihy. Ostatně, je skvělé mít kamarády, s nimiž se můžeme bavit o složitém světě, ve kterém žijeme. Vynikající knihy konfrontují náš světonázor stejně jako hluboké debaty s přáteli. Výsledkem pak není palec dolů, nebo nahoru, ale spíš poznání hloubky problému a pochopení vlastních omezení. Proto je pro mě kritické myšlení bez korekce dobře zvolenou četbou a studiem v podstatě nepředstavitelné.
Čtení knih považuju za jeden z nejdůležitějších pracovních návyků pro práci hlavou. Čtení nejenže aktualizuje a přetváří mé chápání světa, ale zároveň podporuje pomalé, pečlivé, hlubší a zároveň inovativní myšlení, za které mě klienti na volné noze platí. V každodenní práci se dlouhodobě snažím omezovat rutinní operativu ve prospěch soustředěných ponorů, a právě čtení takové nastavení mysli efektivně stimuluje. Čím víc čtu knihy, tím méně času trávím roztěkaným pročítáním titulků na zpravodajských webech či sítích a naopak.
Jako píšící autor se snažím načíst co nejvíc v oblastech, o kterých píšu v knize Na volné noze a článcích pro podnikání freelancerů. Díky tomu mohu své texty lépe zdrojovat, ale četba mi jako autorovi pomáhá významně i jinak:
Některé systémy pro zápis, ukládání a správu poznámek jsou koncipované tak, aby se čtenáři k poznámkám opakovaně vraceli a tím si obsahy osvěžovali v paměti. Můj problém je, že v rámci své práce musím někdy načíst a vstřebat knihy i v oblastech, ke kterým se nejspíš už nebudu a ani nechci vracet. Mým cílem není pamatovat si trvale, ale proniknout do tématu a dojít díky tomu k závěrům, které mi například umožní lépe pochopit podnikání klientů — a když daná práce skončí, klidně i většinu z toho zapomenout. To podstatné, co má třeba přesah do dalších oborů, mi v paměti tak či onak zůstane. Zde spoléhám na schopnost mozku pracovat na hlubší, nevědomé úrovni, z níž pak někdy vycházejí i zcela spontánní vhledy a nápady. Poznámky si tedy dělám jen v nutných případech, kdy to má práce vyžaduje a dovoluje. Její součástí je totiž i nakládání s důvěrnými informacemi klientů, a ty nemůžu jen tak nasypat do nějaké aplikace společně s knižními výpisky.
Sice tvrdím, že si moc poznámek nedělám, ale není to tak úplně pravda. Od roku 2010 píšu čtenářský blog Co čtu. Jeho návštěvnost je zanedbatelná. Píšu jej v podstatě hlavně pro sebe a kamarády, zapálené čtenáře a intelektuály. K dnešku jsem na blogu publikoval přesně 461 čtenářských tipů, v drtivé většině na knihy. Přinejmenším 200 dalších knih jsem ale z různých důvodů pominul, protože se buď týkaly nějaké zakázky, nebyly zajímavé, nebo jsem v nich něco přeskočil. Ke psaní blogu mě přivedlo rozhodnutí nepsat si poznámky jen tak někam pro sebe, ale prostě je veřejně sdílet pro ty, kdo mají o knižní tipy zájem. Háček byl ale nakonec v tom, že jak práce a dětí přibývalo, z mých recenzí se stávaly stále stručnější pidirecenze, které jsem pak i nahazoval po desítkách najednou, abych dohnal skluz. Šťastným řešením se ukázalo být až překlopení blogu do formátu čtenářského podcastu. Recenze namlouvám prakticky ihned po dočtení knihy do mobilu někde na procházce v parku, přičemž s kvalitou zvuku si moc nelámu hlavu. Koho to zajímá, ten si mé recenze poslechne i tak a na širší publikum necílím. Výhodou je, že takhle můžu najednou vysypat z paměti to podstatné a zároveň něco i víc rozvést než v psaném textu, kde bych nad dlouhými výpisky strávil hodiny.
Chůzi zapojuji do svého pracovního dne co nejvíc a protože očí mívám unavené z koukání do počítače a mobilu dost, audioknihy mají u mě už léta přednost. Možná první rok to byl trochu nezvyk, ale dnes jde o můj zdaleka nejoblíbenější způsob čtení, zvlášť pokud jde o knihu brilantně načtenou její autorkou či autorem. Drtivou většinu knih poslouchám anglicky v Audible, kde si mohu velmi jednoduše ukládat i záložky a textové poznámky, a ty pak nakonec sesumírovat při namlouvání audiorecenze na podcast. Nemusím nikam odbíhat, uložení záložky s poznámkou je snadné a rychlé. Audible sám o sobě je pro mě i vydatným zdrojem nové četby díky dvěma fičurám. A to jsou časté slevové akce, plus následná možnost nezajímavé tituly vrátit a vyměnit za nové. Rychle tak mohu procházet a rozčítat mnoho nových knih, aniž by mě to stálo majlant. Takto jsem si v Audible postupně nastřádal a vydestiloval knihovnu čítající k dnešku 406 titulů. Z každých deseti knih, které rozposlouchám, dočtu až do konce tak tři, maximálně čtyři. Zbytek vrátím a jedu dál.
K zakoupení a čtení eknihy přecházím jen výjimečně v případech, kdy je pro mě kniha natolik informačně hutná, že bych poslech přerušoval ukládáním poznámek co pár minut. Amazon má navíc platformy Audible a Kindle propojené a u mnoha titulů tak lze využít funkci Whispersync, která umožňuje plynule přecházet mezi audioknihou a eknihou tam a zpět. Tištěné knihy čtu také, zejména pokud nejsou na Audible v angličtině dostupné nebo je v nich hodně grafů či obrázků. To se přirozeně týká i komiksů a obrazových románů, kterým jsem přišel na chuť až díky našim dětem.
Protože většinu knih přečtu v angličtině, knihovnu osobně využívám spíš zřídka pro zapůjčení starších titulů v češtině nebo knih, které mě zajímají i vizuálně, jak jsou zpracované. V čem je ale pro nás městská knihovna naprosto nepostradatelná, je rozvoj našich dětí. Když jsme o víkendu v Ostravě, v sobotu dopoledne beru děti (2 a 7 let) do dětského oddělení, které je zásobené tak vydatně, že si pokaždé odneseme desítku nových zajímavých knih, včetně novinek. S nimi pak zamíříme do nedaleké čokoládovny, kde si je děti prohlédnou. Je to takový náš malý rituál. Zároveň ale podporuje čtenářský návyk, který jim doufám vydrží po zbytek života. Náš syn, když se začte, klidně přečte i dvě dětské knihy za den, takže úspora oproti nákupu nových knih je díky knihovně významná. Nové ale nakupujeme také, typicky z těch, které si děti nejvíc oblíbí. Knížky pro děti a náctileté někdy ale nadchnou i mě, když svou vynikající kvalitou zbourají hranice žánru.
Miluju slogan Za vším hledej knihu, který pro Městskou knihovnu v Ostravě vymyslela Lenka jako sloganistka. Rozumím mu totiž i tak, že knihy patří do našeho života a čtení lze díky audioknihám spojit s každodenními činnostmi, jako jsou domácí práce, přesuny z/do sdílené kanceláře, cesty autem či MHD, rutinní nákupy, čekání všude možně, hlídání či uspávání děti, když nechtějí usínat samy, atd. Půlhodinu denně to udělá minimálně, někdy víc. I tak mi zbývá dost času, kdy můžu hlavu nechat odpočinout a vypnout. Za vším hledej knihu je tedy pro mě vyjádřením splynutí každodenního a literárního světa do souvislého celku, který je o to zajímavější a pestřejší.
Zatímco v Americe vydávají velká významná vydavatelství prvotřídní knihy i brak, v Česku mám spíš zkušenost, že někteří vydavatelé jsou když ne zárukou kvality, tak aspoň garancí jisté úrovně, pod kterou prostě nejdou, a to mi jako čtenáři velmi vyhovuje. Český knižní trh navíc není tak konsolidovaný, že by menší vydavatel nemohl vydávat velké světové a bestsellerové autory, a to dále umocňuje jeho dosah a vliv. Z mého pohledu tedy platí, že co vydá Melvil, Absynt, Wo-men, Dokořán, Host a pár dalších, to mě dost možná bude zajímat. Díky dlouhodobé spolupráci s Melvilem, u kterého vyšla i má kniha Na volné noze a první anglické vydání The Freelance Way, jsem měl navíc i možnost trochu nahlédnout do procesu výběru nových titulů — a líbilo se mi, co jsem viděl! Občas mám možnost přispět i já, když mi redakce pošle na posouzení nějakou knihu, kterou zvažují. Přečtu, zhodnotím a časem zrecenzuji na blogu. Ediční plány vydavatelů aktivně nesleduju, na to mám zásobník nabitý už i tak moc, ale odebírám průběžně jejich newslettery či sítě.
Čtu mnohem víc knih k podnikání než o něm, tedy spíš ke konkrétním podnikatelským dovednostem a tématům — jako je řízení, vyjednávání, cenotvorba a marketing, osobní finance apod. Je to dáno i tím, že tyto oblasti se pak snažím přibližovat či nějak adaptovat pro lidi na volné noze. Knih, které by se těmto tématům věnovaly specificky pro ně, je extrémně málo. Záměrně si tedy vybírám tituly, u kterých předpokládám nějaký přesah a přínos pro nás freelancery. To typicky nejsou firemní strategie, ale právě jednotlivé dílčí dovednosti podnikatelské abecedy. Motivačí literaturu nečtu vůbec (s výjimkou Stevena Pressfielda, jehož styl prostě žeru) a osobně-rozvojové knihy jen ve velmi úzkém výseku literatury založené na faktech a vědeckých základech. To není samo o sobě zárukou kvality, protože ani věda není prostá kontroverzí a slepých uliček, ale v kombinaci se zkušeným vydavatelem a uznávaným autorem, je to už celkem jistá sázka. Dobrým příkladem takového přístupu jsou třeba knihy Leonarda Mlodinowa z posledních let. Dříve napsal pár knih se Stephenem Hawkingem, ale píše i o myšlení a chápání světa obecně.
Jedním z nejdůležitějších návyků je pro mě oddělování zrna (dobrých knih) od plev (ty nejsou nutně špatné, ale rozhodně nejsou pro mě). Myslím, že postupem let jsem se dost posunul od důsledného dočítání knih, které mi přišly i trošku nezáživné až průměrné, ale něco pro sebe jsem si v nich vždy našel, k mnohem kritičtějšímu výběru knih, které mě skutečně posouvají a obohacují. Tím nemám na mysli jen holé znalosti, ale i vnímání stylu a krásy jazyka, celého narativu a hlubšího zážitku z četby jako takové. Zatímco dříve jsem často zaťal zuby a četl dál, dnes už to dělám jen výjimečně u knih, které musím přečíst kvůli zdrojování či práci. Ve všech ostatních případech se ale v podstatě rozhodnu už podle prvních 20 minut v audiu (ekvivalent cca 25 stránek) a pokud mě kniha zaujme, tak pak dál podle prvních 90 minut (cca 100 stránek). Pokud už v úvodu dojdu k závěru, že mě kniha nebaví nebo dokonce otravuje, případně když z první části usoudím, že je moc řídká nebo pro mě není ničím objevná a nová, klidně ji ihned smažu a vrátím a dál s ní už neztrácím čas. Různé styly namluvení mi přitom nevadí (na to nejsem citlivý) a ani autory nijak nesoudím. Každá kniha má své čtenáře a tady jde jen o to, že já to zrovna nejsem. Posun je to dost zásadní: Mnohem rychleji se tak dostávám přes období knižního sucha, kdy se mi dřív občas nedařilo i měsíce natrefit na nic, co by mě vyloženě nadchlo, a díky tomu si čtení ještě víc užívám. Vlastní předvýběr a výběr knih mi paradoxně problém nedělal nikdy. Tipy čerpám z mnoha zdrojů — z recenzí, knihkupectví, knižních webů, podcastů, od kamarádů atd. Mám v mobilu pár seznamů, kam si je zapisuji, třeba pro budoucí nákupy či návštěvy knihovny. Tutové tipy ale nakupuju ihned a dostanu se k nim záhy.
Nepatřím k lidem, kteří by si knihy vystavovali jako dekoraci, nebo v nich hledali životní moudrost. Spíše je považuji za nedílnou a nepostradatelnou součást intelektuálního a pracovního života při netriviální práci hlavou, kde se obě roviny nevyhnutelně protínají. Knihy nijak nehromadím, často je naopak posílám dál jako dárky a hodně jich i dostávám. Tím se ultimátně stávají prostředkem dialogu, který s některými přáteli vedu někdy i na ploše desítek let. To zase posiluje mé vnitřní spojení s autory, které sleduju na Twitteru, a to mi pak umožňuje zůstávat s jejich vlastním myšlenkovým vývojem v kontaktu. Než si přečtu jejich další knihu. FOMO z pomíjení „důležitých“ knih mě netrápí. Třeba se k nim dostanu v budoucnu. Nebo vůbec. Výsledkem je, že se čtením knih nemám spojeno naprosto nic negativního. Žádnej stres, žádné uslí, prostě jen plynoucí čtenářská radost z objevování nových myšlenek a pohledů na svět, práci nevyjímaje.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.