Sólování

Podnikání je umění a uhlazená profesionalita je pouze jedním z jeho vývojových stupňů. Pro nezávislé profesionály představuje asi největší výzvu úroveň známá jako sólování.

Dovolím si začít vlastním příběhem. Obrovský rozdíl mezi nezávislými profesionály na volné noze a běžnými zaměstnanci či podnikateli jsem si poprvé jasněji uvědomil asi před 10 lety. Inspiroval mne můj kamarád Martin, který si spokojeně žil na volné noze, aniž by zakoušel každodenní stres a řešil jinde běžné pracovní problémy. Jeho příklad byl tak silný, že jsem překonal strach z neznáma a sám jsem se na volnou nohu vydal…

V roce 2001 jsem vytvořil malou stránku pro nezávislé překladatele, o dva roky později jsem přizval další profese a konečně roku 2005 jsem rozjel portál Na volné noze. Brzy mi začalo docházet, že jsem v Česku zřejmě jediným specialistou, který se problematice podnikání na volné noze systematicky věnuje. Podklady pro své články jsem tedy mohl čerpat jedině z praxe a zahraniční, anglicky psané literatury nebo internetu.

Drobných rozdílů mezi lidmi na volné noze jsem si přirozeně všímal a jeden rozpor mne vysloveně zarážel. Ačkoli jsem jako autor kladl velký důraz na celkovou profesionalitu, věděl jsem také o několika výrazných profesionálech, kteří svým uvolněným stylem nejenže popírali mé poučky, ale byli také mnohem úspěšnější než kdokoli jiný v jejich oboru. Světlo do celé věci mi vnesla až kniha Soloing americké autorky Harriet Rubin, kterou jsem náhodou letos zakoupil v jednom egyptském antikvariátě:

Obálka mého výtisku knihy Soloing od americké autorky Harriet Rubin

Podnikání jako umění

Harriet Rubinová definuje sólování jako vyšší vývojový stupeň podnikání na volné noze (anglicky freelancing → soloing). Sólista je podle ní profesionál, který opustil profesní či společenské škatulky, vydal se na sólovou dráhu a stal se tak jedinečným představitelem své profese. Každý sólista je úplně jiný, ale často u nich můžeme nalézt společné znaky jako např. neformálnost projevu, značný vliv na odbornou či laickou veřejnost a mnohonásobně vyšší příjmy, než jaké jsou v daném oboru obvyklé.

V zemích s letitou podnikatelskou tradicí se sólisty nezřídka stávají vysoce postavení manažeři, kterým se úzkoprsé firemní prostředí definitivně zprotivilo. U nás je zatím běžnější druhá cesta postupného profesního vývoje. Ten samozřejmě není přímočarý a mnohem více se podobá pomyslné spirále evoluce, po níž se člověk časem vrací ke stejným věcem obohacen o nově nabyté zkušenosti.

Jednotlivé vývojové etapy na sebe navazují. Ačkoli jde o zjednodušené příklady, můžeme si je na spirálu umístit a tím získáme souvislou posloupnost amatér → živnostník → profesionál → sólista:

1. Amatér je člověk, který již prošel jistým vývojem, když jej nějaká činnost zaujala natolik, že se jí ve volném čase pravidelně věnuje. Pokud jej práce baví a cítí se v ní být dobrý, začíná po čase uvažovat o tom, že by se začal tímto způsobem i živit.
2. Živnostník je v rámci našeho příkladu libovolný začátečník, který se již vydal na profesionální dráhu, ale jako podnikatel se teprve hledá. Jeho ideálem je bezchybný profesionál a právě tato vize jej zpočátku motivuje, což je konec konců jedině dobře.
3. Profesionál je opakem amatéra. Jeho podnikání je uhlazené, často velice formální a docela výnosné. Pro některé profesionály přestává být práce zábavou a snadno se s tím i smiřují, protože jim to připadá zcela přirozené a dospělé. Statut profesionála představuje určitý extrém ve smyslu spořádanosti a stálosti. Drtivá většina lidí v této pozici setrvává v domnění, že jejich vývoj je u konce.
4. Sólista je profesionál, který učinil zásadní obrat tím, že se uvolnil a nadále nelpí na svém profesním postavení. Často se vyjadřuje neformálně a bez obalu. Jako odborník je výrazný a ve svém oboru je považován za autoritu. Jeho postoj k práci se nejvíce podobá umělci nebo amatérovi. Sólista pracuje s nadšením a zaujetím na různorodých projektech, které někdy ani nesouvisejí s jeho hlavní profesí.

Výjimečnost sólisty oproti běžným živnostníkům lze také velice dobře ilustrovat pomocí tabulky, kterou uvádí Harriet Rubin. Pro účely tohoto článku jsem výčet mírně upravil:

Z výše uvedeného mimo jiné plyne, že posun na vyšší úroveň je vždy vykoupen nemalým úsilím. Amatér se musí odvážit opustit zaměstnání a zvládnout celou podnikatelskou abecedu. Nezkušený živnostník pak těžce hledá cestu k větší profesionalitě a přitom musí odbourat řadu svých nedostatků. No a konečně profesionál si musí uvědomit, že jeho formální profesionalita je ničím ve srovnání s živelnou otevřeností sólisty.

To je zároveň dobrým důvodem, proč opouštět klidný přístav profesionální jistoty a vyplouvat do neznámých vod. Vše se mění a ten, kdo se nevyvíjí, po čase přešlapování na místě ztrácí své jistoty, degeneruje a nakonec začíná jakoby znovu.

Oproti tomu sólista se nebojí neznáma a neustálou změnu přijímá jako základní životní princip. Díky tomu získává zakázky, o kterých si mohou běžní živnostníci nechat jen zdát. Sólista dělá snovou práci za nestandardní odměny (např. v tisících Kč za hodinu). Bohaté firmě s velkým obratem se investice do takového člověka vyplatí, protože vnáší své dlouholeté zkušenosti, originální nápady a jako externista se nebojí vyslovovat nahlas věci, o kterých většina manažerů raději mlčí.

Nejběžnější znaky sólisty

Sólista je profesionál s kvalitami umělce a to z něj dělá velice vzácné a žádané zboží. I když v Česku je zatím sólistů poměrně málo, možná znáte ve svém oboru někoho, kdo tyto (a jiné) výjimečné vlastnosti má:

• Dobré jméno jako jasný příslib kvality a profesionality
• Velký vliv a funkce přirozené autority pro odborníky i média
• Vysoké ceny při horní cenové hranici oboru
• Nezávislost, originalita a vnitřní soudržnost názorových postojů
• Pronikavý vhled a jasná vyhraněnost vůči populárním omylům
• Neformálnost ve vystupování a vyjadřování bez obalu
• Méně projektů či zakázek a o to více volného času
• Široký záběr a nadhled vycházející z letité zkušenosti
• Vynikající výsledky a fenomenální profesní úspěchy

Sólování jako prostředek osobního vývoje

Každý sólista je unikát a proto žádný jednoduchý návod na sólovou dráhu neexistuje. Dokonce nelze ani s jistotou říci, kolika různými způsoby se lze na úroveň sólisty dopracovat. Co člověk, to jiná cesta osobního vývoje. Jelikož je ale každý sólista jedinečný, lze základní předpoklady spojovat právě s touto opravdovostí.

Sólista je člověk, který pomyslně ční nad šedý průměr a musí být připraven nést nejen své úspěchy, ale také občasnou kritiku. Mnoho profesionálů tuto soustředěnou pozornost reflektorů neustojí, zatímco sólista je nositelem silných vizí, které stojí samy o sobě. Škatulkování sólista uniká nečekanými profesními zvraty, a tím je stále o pomyslný krok napřed.

Výše uvedené předpoklady má mnoho umělců ale málokterý profesionál. Je třeba jít opravdu hluboko, až k samotným základům, aby se něco změnilo a člověk pochopil, že formálně pojatá profesionalita jej vlastně uzavírá do těsné schránky. Sólista si ponechává to nejlepší z profesionála i umělce, načež stále objevuje nové cesty pro svůj další vývoj.

Poznámka: volný anglický překlad tohoto článku vyšel na známém blogu Lateral Action pod názvem The Four Stages of Freelance Success.