Digitálním nomádem v Japonsku

Dan Šácha korespondenčně z Japonska:

Osobně mi naprosto vyhovuje zdejší časový posun, kdy můžu vyrazit na výlet a být aktivní u PC v době, kdy kolegové a klienti v Česku teprve vstávají (zatímco tady jsou čtyři odpoledne, doma je teprve osm ráno). Jen je třeba se na těch výletech nezapomenout, protože když máte tuhle zemi opravdu rádi, k počítači se vám vážně nebude chtít vracet. A to přitom dělám na zakázkách, které mě moc baví.

Horší to ale bývá s internetem, což pociťuju hlavně při aktuální cestě. Přestože se to za posledních deset let z mého pohledu podstatně zlepšilo, na kvalitní připojení na veřejných místech raději nespoléhám. A poptat se doporučuji i při rezervaci ubytování, protože i na hotelech nebo Airbnb bytech může být internet Achillovou patou.

Vyřešit to naštěstí můžete s tzv. Pocket WiFi. Je to malá krabička o velikosti powerbanky, která má v sobě SIMku (v mém případě) s neomezenými daty a rychlostí přenosu. Je fakt, že letos mě docela zlobí, ale jindy jsem s tím nemíval problém. Pro představu, měsíční pronájem takového zařízení vychází kolem 100 Kč na den a připojit se může najednou několik zařízení.

Mimochodem, když už jsem nakousl to ubytování, těch je tady na výběr opravdu spousta typů a jejich střídání může být skvělý prostředek na rozproudění kreativity. Zatímco první příspěvek jsem vám posílal z typického bytu poblíž centra několikamiliónové Ósaky, dneska sedím na tatami mezi čtyřmi holými stěnami tradičního, stovky let starého domu uprostřed lázeňské oblasti Kannawa (foto výše jako důkaz).

A za pár dnů mě čeká můj oblíbený kapslový hotel, kde jsem při minulých cestách udělal vždy nejvíc práce. Možností je nepočítaně. Doporučuji ale natrénovat práci v sedě při mírném shrbení, protože rozhodně není pravidlem, že budete mít v bytě klasický stůl.

Vyrazit samozřejmě můžete taky do coworkingu, jeden mám teď shodou okolností přes cestu (den práce cca 160 Kč / měsíc od 1.600 Kč podle tarifu) a v Tokiu a Kjótu jsou třeba pobočky nám dobře známého Impact Hubu (základní členství od 1.800 Kč).

Zajímat by vás ještě mohlo, jak je to s prací ve vlacích a hlavně pak v šinkansenech. Jde to, máte zásuvku, WiFi, menší stolek u každého sedadla, docela dost místa na nohy i batoh, ale mně se tam pracuje špatně. Mimo jiné z toho důvodu, že mě ruší to neustálé projíždění tunely, které je bez lepších sluchátek s potlačením hluku trochu nepříjemné, asi i díky té rychlosti. A protože je Japonsko velmi hornatá země, v tunelech budete na některých hlavních trasách velkou část cesty. Jinak každopádně vlaky zbožňuju a je to, po vlastních nohách, má nejoblíbenější forma dopravy.

Velkým pomocníkem všech zdejších cestovatelů jsou jednoznačně všudypřítomné konbini (samoobsluhy), které ve většině případů fungují nonstop a koupíte v nich cokoli zrovna potřebujete. Nabíječku, ručník, zmrzlinu, energetický nápoj i teplý oběd. Můžete si zde zalít čaj, připojit se na WiFi, vybrat peníze z bankomatu, zajít si na záchod i tisknout dokumenty. Miluju je. Počítejte pouze s tím, že tato pohodlnost má svou cenu a oproti supermarketům si za běžné výrobky připlatíte zhruba 10-20 %. K nejběžnějším řetězcům patří 7-Eleven, Lawson a Family Mart. Podobně hojné jsou veřejné prádelny.

Zvlášť možnost výběru z bankomatu oceníte, protože Japonsko, ač vám to možná přijde zvláštní, pořád hodně lpí na fyzických penězích a zejména mimo velká města vám kartu častokrát nevezmou.

Takže tak. Třeba vám mé stručné shrnutí pomůže při vlastním rozhodování. A kdyby vás zajímalo něco dalšího, ozvěte se. Mata ne! Tedy, brzy na shledanou.

Další Danovy texty o Japonsku najdete na jeho webu Yatta!