Projektant Tomáš Brückner si cestu ke stavařině našel poměrně brzy: „Když mi bylo 12, rodiče začali stavět rodinný dům a já jsem chtě nechtě musel pomáhat. Řemeslníci většinou dělali ve fabrice a na stavbu chodili na fušky. Běžně při tom spořádali basu lahváčů za šichtu, sem tam to proložili režnou, takže ke konci dne jsme přebírali nádobíčko a pěkně po nich dodělávali rozdělanou práci. Takhle jsem přičichl ke stavařině. Když jsem se pak v osmé třídě rozhodoval kam dál, stavební průmyslovka byla jasná volba.“
Dnes je Tomáš v oboru přes 11 let, navrhuje nízkoenergetické domy, průmyslové budovy i dřevostavby a za sebou má desítky úspěšných projektů: „Na každé zakázce je vždy něco nového, nějaká nová zkušenost. Člověk se nejvíc učí ze svých chyb a u projektařiny to platí dvojnásob. Takže pokud se mi něco nepovede, snažím se si to zapamatovat a poučit se. Přelomová spolupráce pro mě byla a je s Jakubem Gajdou, přírodním stavitelem z Beskyd, který se snaží do svých staveb aplikovat k přírodě šetrné stavební materiály a postupy.“
Jak Tomáš dodává, stavařina je obor, který se pořád vyvíjí a to, co platilo před půl rokem už dávno platit nemusí. Důležité je podle něj především sledovat nové trendy, postupy a technologie: „Narážím tím na projektování v BIM, což je práce s virtuálním 3D modelem v některém z projekčních programů. Spousta mých vrstevníků se o tyto skvělé možnosti, které nám projektování v BIMu umožňuje ochuzuje jen proto, že se nechtějí učit novým věcem. Z tohoto důvodu jim tak trochu ujíždí vlak.“
„Zřízení provozovny mi trvalo půl roku. Vyrábět žrádlo pro zvířata je totiž složitější než gastro.“ Vladimír Gajdůšek opustil studia potravinářské chemie i veterinární univerzity, aby se v Doubravách u Zlína pustil do vlastního podnikání.
Jak říká v článku na Finmagu: Od trénování psů s posledními třemi stovkami na naftu se propracoval k úspěšnému budování značky Gajdō, pod kterou vyrábí prémiové přírodní pamlsky a odolné výcvikové pomůcky. Dnes je z toho stabilně rostoucí byznys, v rámci kterého Vladimír cvičí psy pro vybrané klienty, provozuje e-shop a plánuje stavbu uceleného psího centra s hotelem a fyzioterapí.
„Ideální varianta je, že to, co dělám teď, vydělá na to, co chci v budoucnu. Malé krůčky se mi vždycky osvědčily nejvíc.“
„Z chumáče vlny, který odstřihnete z ovečky, uděláte niť a z ní vyrobíte hotovou věc, která má hodnotu a smysl.“ Viera Kranz vyměnila pohodlí Mnichova za drsnou krásu Beskyd, aby se pod značkou Jadoli pustila do vlastního podnikání. Jak uvádí v článku na webu Podnikatel.cz: Od „punkového“ pletení a prvních hrbatých nití se vypracovala k mistrovskému ovládnutí kolovrátku i tkalcovského stavu. Dnes je z toho úspěšný řemeslný byznys, v rámci kterého Viera tvoří originální vlniaky, svetry i čepice a pořádá kurzy pro veřejnost.
„Dost lidí se bojí, protože neví, jak začít.“ Náš člen Broňa Sobotka shrnul v novém Podcastu o práci svou profesní cestu, jak se z dělníka stal nadšeným učitelem angličtiny a podnikatelem, a mluvil o tom, jak dnes může AI fungovat jako osobní učitel angličtiny v kapse nebo zda je ohrožená profese překladatelů.
„Chyby si při tkaní člověk moc dovolit nemůže, protože je na výrobku hned vidět.“ Hana Buchtelová vzkřísila u dědečkova stavu v Bílých Karpatech unikátní horňáckou činovat (tedy způsob tkaní) a ze starého řemesla vytvořila své životní poslání. Její cesta k vlastní značce Ruční tkaní začala naplno během mateřské, dnes pod jejíma rukama vznikají tradiční ubrusy, batohy i moderní „koštovky“, které dokazují, že poctivá lidská práce má svou hodnotu i v éře umělé inteligence.
„Pro mě je důležité hlavně to, že děti techniku znají a tradice se tak v naší rodině může udržet i do budoucna,“ popisuje Hana v článku na webu Podnikatel.cz.
Otcovy a dědečkovy rány do kovadliny byly jeho každodenním budíčkem — Jan Beran mladší dnes v pražské Hostivaři pokračuje v řemesle, kterému se jeho rod věnuje už od roku 1897. Jejich kované výrobky najdete nejen v Česku, ale třeba i na tichomořském ostrově Guam. Článek na Finmagu poodhaluje zákulisí rodinného podnikání, které přečkalo dějinné zvraty i ekonomické krize.
„Kovařina je jedním z nejdražších řemesel náročných na zařízení, materiál i provoz. Vykování plastiky je mnohem složitější, než když sochu vymodelujete z hlíny a odlijete. Dvakrát klepnete, kov vychladne a nedá se tvarovat. A když kovář dvakrát bouchne jinak, než zamýšlel, může celou práci hodit do šrotu,“ popisuje Jan Beran starší, otec současného majitele.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.