Sociální sítě

11. prosince 2009 Robert Vlach

Facebook, Twitter, LinkedIn a jiné internetové sociální sítě mohou naše podnikání citelně podpořit. Dobrého účinku dosáhneme zejména volbou vhodného média a optimálního způsobu užívání.

Podle řady nezávislých zdrojů se sociální sítě staly nejčastější aktivitou na internetu, čímž sesadily pornografii. A to je pravděpodobně jen začátek. Běžní uživatelé tráví v online komunitách tolik času, že se již začíná hovořit o generační proměně webu jako takového. Zatímco jeho současná podoba je formována vizí zakladatelů firmy Google o maximální přístupnosti a dohledatelnosti všech informací, konkurenční Facebook na tyto pravidla hry drze odmítá přistoupit. Jeho úspěšná vize staví na rozlišitelné online identitě jednotlivce a více či méně uzavřených komunitách.

Uživatelé internetu mají již zjevně jasno v tom, že sociální sítě jsou pro ně přínosem. Tím pádem jsou zajímavé také pro firmy, ať už jako médium přesně cílené reklamy, či jako účinný prostředek pro budování značky.

Nezávislí profesionálové se nacházejí na pomyslném rozmezí mezi těmito dvěma skupinami a sociální sítě používají tu pro soukromou, tu pro pracovní komunikaci. S ohledem na úzkou provázanost osobního podnikání s psychologickým profilem jednotlivce je takový způsob užití přirozený a v podstatě správný. Přesto mnozí profesionálové používají sociální weby způsobem, který jejich podnikání poškozuje.

Sociální sítě ano či ne?

V praxi vidím, že mnoho lidí na volné noze tuhle otázku řeší, stejně jako jsme dříve zvažovali mobil nebo vlastní webové stránky. Individuální postoje se pohybují od zatvrzelého odmítání po nekritické a bezvýhradné přijetí. Argumenty obhajoby jsou skutečně působivé:

  • Sociální sítě jsou médiem nové generace. Spojují přednosti blogu, chatu, emailu, sdílení souborů a jiných www aplikací, čímž vytvářejí mocnou základní platformu pro online komunikaci a spolupráci stovek milionů uživatelů. Zejména mezi mladými lidmi je oblíbenost sítí již nyní obrovská, prudce však roste také u starších ročníků.
  • Ideální nástroj pro navazování a udržování kontaktů. Nechcete-li ztratit osobní spojení se starými přáteli, zákazníky a obchodními partnery, těžko naleznete lepší univerzální prostředek. Sociální sítě vám také mohou pomoci získat nové zákazníky, či se dostat k zajímavým příležitostem.
  • Efektivní doplňková podpora dobrého jména. Prostřednictvím sítě můžeme poukázat na vše, co považujeme za dobré. Dělíme se o užitečné informace. Propagujeme vlastní odborný názor, podnikatelské aktivity, akce, projekty… Prezentujeme lidský rozměr našeho podnikání včetně zajímavostí z jeho zákulisí.
  • Sledování novinek v osobním podání. Sociální sítě se dají používat jako čtečka zpráv. Místo, kam si můžeme během obědové pauzy odskočit a podívat se, co je podle našich přátel a kontaktů nového. Vybrané zprávy lze dále komentovat, přeposílat atd.

Uznejme, že uvedené přednosti tvoří velmi atraktivní objekt zájmu. O to více bychom se ale měli zajímat o tušené zápory, nedostatky či problémy:

  • Sociální sítě jsou nenasytný žrout času. Jejich povaha nutí neukázněné uživatele k častému sledování, v některých případech i několik hodin denně. A nejen to. Pokud pracujeme na počítači, mohou sítě vážně narušovat naše soustředění nutkáním neustále přepínat na jejich sledování. Tzv. mentální multitasking sice pravděpodobně neohrožuje naše duševní zdraví, ale zato snižuje produktivitu práce až o desítky %.
  • Zahlcení informacemi, informační znečištění. Stačí jen letmý pohled a pochopíme, že sociální sítě obsahují nepřeberné množství informačního odpadu. Zajímavé informace se nalézají v hromadě osobních výlevů, spamu, skryté reklamy a bůhvíčeho ještě. Síť asi nikdy nenahradí užitek z četby dobré knihy.
  • Riziko poškození profesní image a ztráty soukromí. Některé výkřiky na síti jsou z profesního hlediska opravdu velmi nepatřičné. Fotky z kdejaké pijatiky, záchodová moudra, kritické poznámky k zákazníkům, to vše může být v jiném kontextu pro pisatele kompromitující. Dokonce i když používáte síť k čistě soukromým účelům, měli byste si být vědomi rizika úniku informací.
  • Nejistá návratnost osobní investice. Uživatelům většinou nedochází, že síť není jejich, že má svého provozovatele, a ten může kdykoli změnit pravidla. Obsah nemáme plně pod kontrolou jako na vlastním webu. Ten i nadále představuje podstatně jistější investici.

Jak s těmito klady a zápory naložit? Obecné doporučení zní, že pokud umíte pracovat s počítačem, informacemi a časem, pak se do sociálních sítí můžete bez obav aktivně zapojit (viz dále). V opačném případě můžete jejich obsah alespoň sledovat, případně vyzvat ke spolupráci nějakého specialistu na internetový marketing.

Facebook, Twitter či LinkedIn?

České sociální sítě jako Lidé, Spolužáci či Líbím se ti jsou sice relativně oblíbené, ale pro nezávislé profesionály se bohužel příliš nehodí. Buď mají příliš úzké zaměření, anebo jejich uživatelé typově neodpovídají naší klientele. Podle cílové skupiny, kterou chceme oslovit, se tedy většinou budeme rozhodovat mezi následujícími možnostmi:

  • Facebook – Celosvětově největší sociální síť sdružující přes 350 milionů aktivních uživatelů. Rozhraní je celkem intuitivní a navíc kompletně přeložené do češtiny, proto je Facebook velmi populární i u nás. Mezi jeho další přednosti patří funkce pro rychlé zapojení nováčků, snadné pořádání skupinových akcí, organizaci komunit (tzv. Skupiny) a prezentaci podnikatelských nebo jiných aktivit (tzv. Stránky). Přístup je podmíněn registrací a souhlasem s celkem přísnými podmínkami. Facebook je plnokrevná sociální síť se všemi potřebnými funkcemi a obrovským potenciálem do budoucna.
  • Twitter – Originální a vychytaný nástroj pro tzv. mikroblogování (zprávy jsou omezeny délkou 140 znaků). V Česku má zatím jen něco málo přes 10 tisíc uživatelů, nicméně pokud se vaše práce točí kolem médií, internetu a počítačů, budete překvapeni, na kolik známých jmen zde narazíte. Nevýhodou je uživatelské rozhraní v angličtině a špatná pochopitelnost pro začátečníky (hodí se návod). Ve světě je Twitter fenoménem, ale i u nás může ještě překvapit. (Zajímavé je, že efekt sociální sítě nebyl zřejmě původním záměrem tvůrců, ale vyplynul postupně z popularity a jednoduchosti této služby.)
  • LinkedIn – Sociální síť pro 50 milionů profesionálů. Bohužel, ovládání je v angličtině a kompletní vyplnění profilu představuje pro méně zkušené uživatele téměř nesplnitelný úkol. Některé funkce jako písemná doporučení jsou vyloženě povedené, ale trochu zde postrádám prvky, které by uživatele více vtahovaly do dění. LinkedIn lze nicméně doporučit pro posilování přeshraničních kontaktů a udržování aktuálního přehledu o profesní historii a pozadí všech členů. Pokud se v budoucnu podaří rozhraní přeložit a zjednodušit, mohla by být tato služba zajímavá také pro běžné uživatele v Česku.

Z výše uvedeného srovnání mi až překvapivě jasně vyplývá, že čím dále máte k webovým aplikacím a internetu, tím přirozenější volbou pro vás bude Facebook (mé osobní závěry jsou stejné, přestože mám k informatice blízko). Nic vám ovšem nebrání vyzkoušet také druhé dvě sítě, případně jejich používání kombinovat.

Několik rad do začátku:

  1. Vyplňte svůj osobní profil. Nezapomeňte také přidat fotku, na které vás přátelé a zákazníci poznají.
  2. Zkontrolujte nastavení. Projděte přinejmenším všechny volby, které se týkají soukromí a zasílání upozornění na email.
  3. Zezačátku pište méně. Pochopte nejdřív, jak síť funguje a najděte své přátele. Uvažujte, jak na vás různí uživatelé z toho, co píšou, působí.
  4. Pište stručně a s nadhledem. Je dobré mít trochu koncepci a představu, o čem chcete psát a kam. Kvalitní obsah s trvalou platností je lepší umístit na vlastní web.
  5. Zkuste více dávat než brát. Pasivních uživatelů má síť dost, zajímavých osobností podstatně méně. Jako ve skutečnosti.
  6. Nezahlcujte síť odpadem. Vaši přátelé na síti vám za to budou vděční. Buďte ekologičtí a ohleduplní online.
  7. Nepřehánějte to. Nekontrolujte neustále svůj stav a cvrkot na síti. I když je to občas zábava, práce stojí.

A ještě jedno doporučení pro ty, kteří mají spisovatelské střevo: zvažte publikační web. Každý dobrý blog vytváří kolem sebe komunitu a představuje tak malou sociální síť samu o sobě.

Návykovost sociální sítí

Na závěr připojuji téma, které je sice okrajové, ale o sociálních sítích toho dost vypovídá. Protože někteří uživatelé dokáží hlavně na Facebooku trávit dennodenně dlouhé hodiny a odeslat desítky aktualizací svého statusu, zajímalo mne, jak moc jsou sociální sítě návykové? Zeptal jsem se Davida ŠmahelaInstitutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. David je mimo jiné editorem odborného serveru CyberPsychology a na tuto problematiku se specializuje:

Úvodem: co je to návykovost? S dovolením si přeformuluji otázku: Objevuje se závislostní chování na online sociálních sítích? Online závislostní chování definuji s pomocí symptomů, které by se měly objevovat: zahlcení činností, změny nálady (zlepší se nálada při činnosti), konflikty (s rodinou, přáteli, partnery či sama se sebou), zvyšování tolerance, abstinenční příznaky při přerušení činnosti a recidivy (člověk činnost na čas přeruší, ale zase se k ní excesivně vrátí). Při přítomnosti všech těchto symptomů můžeme mluvit o závislostním chování. Zatím jsem nečetl žádný výzkum, který by se zabýval přímo sociálními sítěmi a závislostním chováním. Nicméně nejčastěji se mluví o třech oblastech: online hrách (hlavně MMORPG), cybersexu (sexuální komunikaci mezi dvěma a více účastníky) a právě potenciální závislosti na online komunikaci (e-mailu, messengerech atp.). Závislostní chování na sociální síti tedy patří do zmíněné třetí kategorie a je myslím jisté, že se objevuje, stejně jako v případech online messengerů. V tomto kontextu se objevují dvě hypotézy: a) internet je příčinou osamělosti, jinak řečeno, lidé se stávají závislými na online komunikaci a jsou proto osamělí, nebo b) osamělí vyhledávají komunikaci přes internet, jinak řečeno, lidé, kteří vykazují symptomy závislostního chování na online komunikaci, byli osamělí již před používáním internetu a internet je pro ně náhražkou reálné komunikace. Výzkumy většinou potvrzují spíše druhou hypotézu. Tedy osamělí komunikují více přes internet než v běžném životě. V případě závislostního chování, které je definováno poměrně striktně (rozhodně se nejedná o vágní větu "jsem závislý na internetu"), se však většinou mluví o tom, že jen výjimečně je internet příčinou jakýchkoliv problémů, nejčastěji je spíše jejich symptomem. Jinak řečeno, lidé mající problémy v běžném životě, mohou mít tendenci používat internet excesivním způsobem v různých oblastech. Místem útěku pro ně mohou být ať už online hry nebo sociální sítě.

Sdílejte
a diskutujte

LinkedIn Facebook X (Twitter) Instagram

Odběr newsletteru

Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:

i

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.

Newsletter

Nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze.
Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.

200+ top zdrojů, které sledujeme za vás
Pro freelancery i ostatní podnikatele
Široký záběr ve správném kontextu
Exkluzivní obsah a úvod v každém vydání
Od roku 2009 nepřetržitě každý měsíc
Žádný spam a 100% soukromí