Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Na Disney+ včera dorazil originální španělský seriál Na volné noze (Entrepreneurs) — o skupině podnikatelů, kteří každý den dochází do nového coworkingu, kde se snaží rozjet své projekty.
Tady je krátká anotace: „Gonzalo, syn majitele baru, už několikrát pohořel se svými nočními podniky, které mu platil otec. Teď dostává poslední šanci. Spolu se samozvaným podnikatelským guruem a pod dohledem sestry Julie se pouští do otevření coworkingového centra.“
Trailer je pouze ve španělštině:
Pozici ředitelky produkce na Barrandově vyměnila Zuzana Horová za podnikání — a rozjela vlastní značku Lokše od Zuzky. Se svým LOKŠOtruckem dnes jezdí po celé republice a říká, že si na „stará kolena“ dělá radost. Nejvíc ji přitom těší kontakt s lidmi.
O své cestě mluví s nadhledem a pokorou v článku na webu Podnikatel.cz: „Svobodně se rozhodnete, že budete podnikat a děláte od píky, poctivě, bez velkých peněz. Vždycky jsem dělala jenom to, na co jsem měla, nikdy jsem neměla velké oči. A nepotřebuji moc, stačí mi opravdu mít z toho radost a že to lidé mají rádi.“
Podnikání při péči o dítě není jen o přivýdělku, ale i o seberealizaci a udržení kontaktu s profesním světem, píše v článku na Finmagu Alena Šafrová Drášilová.
V textu upozorňuje na časovou i mentální náročnost podnikání při mateřské (či rodičovské) a zdůrazňuje, že bez podpory okolí je cesta k úspěchu velmi těžká. Důležité je podle Aleny realistické plánování a přijetí toho, že nelze stíhat vše. Stejně tak pomáhá odvaha využít pomoc — ať už od partnera, rodiny, nebo placených služeb.
„Kombinace péče o dítě a podnikání může připomínat žonglování s několika zapálenými pochodněmi, zvlášť když se přidá noční pláč kvůli zoubkům nebo dětské nemoci.“
Aleš Mlýnek proměnil svou celoživotní vášeň v precizní řemeslo – broušení nožů. Fascinuje ho klid, soustředění a dokonalá kontrola nad výsledkem. Každý nůž brousí ručně s respektem k materiálu, tvaru a příběhu, od kuchyňských nožů až po historické repliky.
„Zákazníkům chci nabídnout něco víc než jen rychlé nabroušení, ale skutečně precizní ruční práci, která noži prodlouží životnost a zlepší jeho funkčnost,“ říká Aleš v článku na serveru Podnikatel.cz.
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Číst dálOdebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.