Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Marta Plecitá vydala na CzechCrunchi upřímný rozhovor s naším členem Janem Křivonožkou. Připomíná v něm Honzův známý životní příběh, jak vyměnil Matfyz za kamnařinu, a otevřeně se dotýká taky několika osobních témat — třeba náročných začátků podnikání, kde Honza mj. vzpomíná, jak ho extrémní pracovní nasazení dovedlo k workoholismu a na hranu vyhoření. Mluví ale třeba i o tom, jak se jeho klíčem k marketingu stala osvěta a vzdělávací videa na YouTube:
„Je to až absurdní, ale manželské páry mi někdy vyprávějí, že po večerech místo filmů nebo seriálů na Netflixu koukají na mě, jak mluvím o kamnech.“
Vláda schválila návrh zákona o zavedení mistrovských zkoušek, které mají řemeslníkům umožnit získat úřední potvrzení o vysoké úrovni jejich odbornosti.
Ke zkoušce by se mohli přihlásit zájemci s odpovídajícím vzděláním v oboru a minimálně tříletou praxí za posledních 10 let. Prověření schopností by se pak skládalo ze tří částí: manažerské, teoreticko-odborné a z praktické realizace konkrétního mistrovského díla.
Podrobnější informace shrnul Daniel Morávek v článku na webu Podnikatel.cz, kde zároveň uvádí, že náklady na složení takové zkoušky by měly být kolem 30 tisíc korun.
„Nápad, intuice a vize, to máme všichni, pak je ale potřeba to dotáhnout,“ říká byznys mentorka Margareta Křížová v pořadu Blízká setkání Českého rozhlasu. Jedním z hlavních témat, která v rozhovoru s Adélou Gondíkovou rozebrala, je finanční gramotnost — proč je důležité mít rezervu a jak s penězi správně pracovat. Mluvila ale taky o tom, co nás může naučit neúspěch v byznysu nebo jak rozjet vlastní podnikání po padesátce, což je jedno z témat, kterému se Margareta věnuje i ve své nové knize Třetí kariéra.
Zuzana Sittková přestala kolem čtyřicítky vidět ve stávající práci smysl, a tak vyměnila korporát za prach, piliny a výuční list v oboru truhlář. Pod značkou Roztančený nábytek teď v provizorních domácích podmínkách ručně vyrábí unikátní „křivé“ skříňky, které jako by vypadly ze světa Alenky v říši divů. V rozhovoru na webu Podnikatel.cz přiznává, že pro ni byla klíčová podpora a tolerance rodiny: „Všude máme piliny, dřevo mám složené v předsíni, je to poměrně náročné.“ Sama přitom bojuje s náročnou matematikou bez pravých úhlů i hlídáním těžiště a většinu postupů se místo školy musela naučit z YouTube.
I když Zuzanu autorská tvorba zatím plně neuživí, jejím snem zůstává vnášet lidem do interiérů více fantazie. Jak totiž sama říká, dnešní svět potřebuje trochu radosti, která pomůže zveselit prostředí a odlehčit těžkou atmosféru, ve které žijeme.
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Číst dálOdebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.