Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Pořadatelé soutěže Živnostník roku, která letos slaví stejně jako my 20 let, vydali na webu krátký rozhovor s Robertem Vlachem o proměnách českého podnikání.
„Robert Vlach je jednou z nejvýraznějších postav celého dvacetiletí podnikatelských soutěží,“ píše ředitel soutěže David Pavlát.
Robert se stal Živnostníkem roku v roce 2011 a v posledních letech je také jedním z porotců celorepublikového kola. Portál Na volné noze je také stálým odborným partnerem soutěže a do každého ročníku nominujeme několik desítek uznávaných nezávislých profesionálů a profesionálek.
Petr Bureš vystudoval práva, ale nakonec ho zlákala vůně kůže a práce rukama. Ve své dílně tak už několik let šije kožené aktovky, peněženky a další doplňky na míru. Věří v tichý luxus, neokázalý styl a osobitost. A do budoucna chce vybudovat ateliér, kde budou kvalitu jeho podpisu nést i další šikovní tvůrci.
„Když jsem rok po promoci doma řekl, že budu opouštět zaměstnání a půjdu se koníčku věnovat naplno, musel jsem mamince slíbit, že si právničinu nechám jako záložní variantu, kdyby se nedařilo,“ vzpomíná Petr v článku na Finmagu, který mapuje jeho profesní cestu.
Jak vypadá podnikání hodináře na malém městě? Jan Brož původně snil o Africe, ale nakonec našel smysl v rodinném řemesle. Po letech vzdoru převzal otcovo hodinářství a zlatnictví, které dnes provozuje společně s manželkou — a v Počátkách na Vysočině tak dokazují, že kvalita, lidský přístup a poctivost mají svou hodnotu.
„Táta nad některými zakázkami vzdychal, že jsou napadené kutilem domácím. Oprava hodin totiž není jen rozebrat, vyčistit, promazat a složit. Neznalost principu může strojek trvale poškodit. Svěříte-li práci mistrovi, půjdou dalších dvacet let, kdy je opět potřeba vyčistit zatuhlá maziva,“ popisuje Jan v článku na Finmagu.
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Číst dálOdebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.