Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Otcovy a dědečkovy rány do kovadliny byly jeho každodenním budíčkem — Jan Beran mladší dnes v pražské Hostivaři pokračuje v řemesle, kterému se jeho rod věnuje už od roku 1897. Jejich kované výrobky najdete nejen v Česku, ale třeba i na tichomořském ostrově Guam. Článek na Finmagu poodhaluje zákulisí rodinného podnikání, které přečkalo dějinné zvraty i ekonomické krize.
„Kovařina je jedním z nejdražších řemesel náročných na zařízení, materiál i provoz. Vykování plastiky je mnohem složitější, než když sochu vymodelujete z hlíny a odlijete. Dvakrát klepnete, kov vychladne a nedá se tvarovat. A když kovář dvakrát bouchne jinak, než zamýšlel, může celou práci hodit do šrotu,“ popisuje Jan Beran starší, otec současného majitele.
Začalo to jako skromný pokus na mateřské, dnes patří k nejúspěšnějším tvůrcům audio obsahu v Česku. Barboru Loukotovou k podcastu Neplecha ukončena přivedla nejen vášeň pro svět Harryho Pottera, ale i fakt, že jí na trhu chybělo to, co chtěla sama poslouchat.
Svůj koníček dokázala proměnit v profesi, která jí bez jediné reklamy a díky věrné komunitě vydělává formou předplatného až 250 tisíc korun měsíčně. Nedávno, po dočtení poslední kapitoly sedmé knihy, Bára projekt kolem Harryho Pottera ukončila a rebrandovala na platformu Poznámky pod čarou — a ve svých hlubokých audio-rešerších na volné noze tak bude pokračovat dál.
„Bylo mi jasné, že abych mohla dál pracovat v tempu, na které jsem zvyklá, nemůžu přemýšlet nad tím, co bude nejvíc bavit posluchače, ale naopak co bude bavit dělat mě. Pokud podcast jeho tvůrce nebaví, je to okamžitě znát,“ popisuje svou filozofii v rozhovoru pro Forbes Life.
10 let pracoval jako grafik, dnes je z něj kominík na volné noze. Davida Hujíčka přivedla k radikální změně profese nejen nastupující umělá inteligence a úbytek zakázek, ale i potřeba větší svobody: „A taky po těch letech mě to přestalo trošku bavit, sedět u počítače a potřeboval jsem víc pohybu,“ říká v článku na webu iRozhlas, kde popisuje svou cestu k novému řemeslu.
Vendula Káfoňková, původně zdravotní sestra z ARO, vyměnila hektické nemocniční směny za klid a rytmus vlastní přírodní zahrady. Od roku 2022 se naplno věnuje floristice a pod značkou Louka ve váze pěstuje květiny, ze kterých tvoří svatební výzdoby, věnce a pořádá floristické workshopy.
Své podnikání popisuje v článku na Finmagu, kde mimo jiné říká, že její pracovní rok začíná už v lednu výsevem semínek a končí adventními věnci — volno má jen o Vánocích.
„Mám i květinovou koučku: je v oboru 30 let a konzultuju s ní opravdu hodně. Řešíme všechno od floristického designu po cenotvorbu. I díky ní jsou moje dnešní workshopy odborně dál než ty před dvěma lety.“
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Číst dálOdebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.