Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Střední věk není pro podnikání brzda, ale páka, zdůrazňuje Markéta Demlová. Ve svém článku ukazuje, že síla byznysu po padesátce nestojí na dravosti, ale na zkušenostech, úsudku a schopnosti vidět věci v širším kontextu.
„S věkem roste schopnost číst situace v širších souvislostech. Výzkumy k vývoji kognitivních schopností připomínají, že mozek nemá jeden univerzální vrchol: různé schopnosti vrcholí v různých fázích života a některé oblasti spojené se zkušeností, znalostmi a sociálním porozuměním mohou sílit i v pozdějším věku.“
Milena Kvašnovská ve čtyřiceti letech zásadně změnila svůj životní směr a od grafiky a obchodu s oděvy zamířila do lavic zlatnické školy. Po boku patnáctiletých spolužáků vystudovala poctivé řemeslo a postupně se pustila do vlastního podnikání — pod značkou Perlina dnes na jihu Čech ručně vyrábí originální šperky z drahých kovů a kamenů. Místo sériového odlévání a chladných diamantů dává přednost barevným drahokamům, jihočeským vltavínům a tradiční ruční práci, díky níž má každý kousek svůj nezaměnitelný rukopis.
„Nechci budovat velký korporát, kde by pro značku pracovaly stovky anonymních lidí. Zakládám si na stoprocentně osobním přístupu. Proto také celá moje firma stojí výhradně na mně – šperky sama navrhuji, vyrábím, starám se o propagaci, e-shop i samotné balení a expedici,“ popisuje v rozhovoru pro web Podnikatel.cz.
„Vidím to tak, že padesátka je dnes nová třicítka, máme životní zkušenosti i rozvahu a náš pracovní vrchol může klidně přijít až v šedesáti,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Lenka Helena Koenigsmark. V textu vzpomíná na odchod z korporátu na volnou nohu, popisuje svou cestu k mentoringu a otevřeně mluví o tlaku na věk u žen i o tom, proč je čas zahodit syndrom „hodné holky“.
Marta Plecitá vydala na CzechCrunchi upřímný rozhovor s naším členem Janem Křivonožkou. Připomíná v něm Honzův známý životní příběh, jak vyměnil Matfyz za kamnařinu, a otevřeně se dotýká taky několika osobních témat — třeba náročných začátků podnikání, kde Honza mj. vzpomíná, jak ho extrémní pracovní nasazení dovedlo k workoholismu a na hranu vyhoření. Mluví ale třeba i o tom, jak se jeho klíčem k marketingu stala osvěta a vzdělávací videa na YouTube:
„Je to až absurdní, ale manželské páry mi někdy vyprávějí, že po večerech místo filmů nebo seriálů na Netflixu koukají na mě, jak mluvím o kamnech.“
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Číst dálOdebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.