Tzv. status umělce pro nezávislé tvůrce a profesionály v kultuře byl hlavním tématem nové epizody zpravodajského podcastu Lenky Kabrhelové 5:59 nazvané Důstojné pracovní podmínky v kultuře: Pomůže status umělce?
Jejím hostem byl kulturní redaktor Seznam Zpráv Jonáš Zbořil, který kromě velmi srozumitelného úvodu do celé problematiky poukazuje na dvě věci:
Chystaná novinka má ovšem i své kritiky. K těm nejznámějším patří herní designér Daniel Vávra, který o ní pro Echo24 říká:
„Vnímám to tak, že lidé, kteří se nedokážou uživit tím, čím by chtěli, chtějí, aby jim ostatní lidé platili jejich koníček.“
Další argumenty pro a proti zmiňuje v 5:59 dobře připravený Jonáš Zbořil:
Zajímá vás, stručně a jasně, jak je to s tím připravovaným statusem umělce pro profesionály pracující v kultuře?
Jednu z nejsrozumitelnějších odpovědí nabízí nedávný rozhovor s Ondřejem Lipárem z Asociace spisovatelů. Vysvětluje, že nyní jde hlavně o to kulturní profesionály definovat a říct, kdo může status umělce získat. Na to pak teprve může navázat nějaká forma podpory. Jinými slovy, bude to běh na delší trať.
“Stát zavedením statusu kulturního profesionála vlastně jenom říká: pracovat v kultuře je specifické, je to něco jiného než být zaměstnanec, je to něco jiného než být podnikatel nebo OSVČ, protože v této oblasti klasický trh nefunguje, není to klasická hra nabídky a poptávky. Je to práce, která je často nepravidelná, nesouvislá, nárazová, a lidé, kteří takto pracují, se často dostávají do složitých životních situací. Stát přijetím zákona o statusu kulturního profesionála řekne, my tohle uznáváme, tady pro vás máme nějakou škatulku, nějaké označení. Abyste se do ní dostali, musíte splnit takováto kritéria. To je úplný základ. Teprve ve chvíli, kdy se podaří něco takového definovat, může stát začít tuto specifickou situaci zohledňovat v konkrétních opatřeních.“
Lipárův pragmatický přístup vyniká zejména ve srovnání s vyhrocenou veřejnou debatou o tomto tématu — viz třeba stejně starý rozhovor se zakladatelem Kulturní sféry Lukášem Viltem, který mluví bez obalu jazykem třídního boje o vykořisťování uměleckých profesí producenty.
O médiích se říká, že jsou v krizi, a to se odráží i v drakonických smlouvách, které uzavírají s externími autory. Tak nějak se očekává, že nevýhodné podmínky akceptují a nebudou o nich diskutovat, protože konkurence je velká. Nebo ne?
Nizozemský publicista Nick Kivits sám zažil, že standardní smlouvy s médii moc nezkoumal a posílal je obratem podepsané zpět. Dnes k tomu říká: „Prvních pár let jsem to dělal úplně špatně. Všechno jsem jim podepsal.“
Nick se rozhodl neblahou pozici novinářů na volné noze zlepšit tím, že začal na webu Freelancevoorwaarden.nl standardní smlouvy nizozemských médii vysvětlovat a komentovat — co je kde špatně a na co si mají dát autoři pozor. To jsou zejména tři věci: exkluzivita, platební podmínky a licenční práva. Komentáře jsou leckdy neformální a vtipné jako např. „Dostanu zaplaceno za opakované užití? Haha. Ne.“
Nickův nápad představuje mimořádně efektivní a originální způsob, jak pomoci kolegům v odvětví, které je jednostrannými smluvními praktikami zhusta prorostlé. I nováčci tak mohou jednoduše zjistit, na co se ve smlouvách zaměřit, a je zřejmé, že podobný rozbor by prospěl freelancerům i v řadě dalších odvětví. Jediným háčkem zůstávají autorská práva k samotným smlouvám — i smlouva je totiž něčí autorské dílo a zveřejnění vyňatých částí tak musí být zjevně ve veřejném zájmu.
Výborný profil Nicka a jeho projektu najdete v článku Dutch website helps journalists better understand freelancer agreements od Lindy Thompson.
Pokud pracujete či podnikáte v kultuře, nejspíš jste zaznamenali vyhrocenou diskuzi kolem tzv. statusu umělce.
Umělci a pracovníci v kultuře protestují, že ministerstvo nejedná, téma se probírá v médiích a kritici jako Ondřej Neff či herní vývojář Daniel Vávra novinku už teď z různých pozic kritizují, přestože ještě není zcela jasné, jakou bude mít podobu.
Pokud se chcete v celé problematice zorientovat a udělat si vlastní názor na věc, budete nejspíš řešit otázku, jestli k tématu vůbec existuje nějaký kvalitní zdroj informací v češtině? Naštěstí ano:
Statusem umělce se už pár let zabývá Institut umění — Divadelní ústav (IDU). Na svém webu má sekci Status umělce, kde nabízí zdarma 100stránkovou publikaci o zkušenostech z různých zemí, přehled zahraničních i českých zdrojů. Také uspořádali mezinárodní konferenci Střed zájmu: Status umělce a umělkyně a problému se věnují i v rámci projektu Kreativní Česko (viz poslední bulletin).
Tvoříte? Pak určitě koukněte na projekt Kreativní Česko, který podporuje kulturní a kreativní odvětví a spravuje jej Institut umění — Divadelní ústav.
Na webu najdete mj. celostátní galerii kreativců, podcast, bulletiny, hromadu článků a dalšího obsahu pro tvůrce.
Umělci na volné noze představují v rámci trhu práce zcela svébytnou profesní skupinu. A právě někteří z nich dnes stávkovali před ministerstvem kultury za důstojnější podmínky pro výkon uměleckých profesí a zejména zavedení tzv. statusu umělce.
Pro kontext je třeba dodat, že profesionálové v kultuře a umění řeší trochu jiné problémy než jiní kreativci na volné noze, jako jsou grafičtí designéři či copywriteři, o influencerech a digitální ekonomice tvůrců ani nemluvě!
Typicky jde o pracovníky napojené na různé kulturní instituce, filmovou či jinou produkci, běžná vydavatelství apod. Mnozí mají formálně statut OSVČ, ale za podnikatele se nepovažují a výkonem práce se reálně blíží zaměstnancům, ovšem bez zaměstnaneckých jistot. Hodně to někteří pocítili zejména během covidu.
Mimochodem, o živobytí umělce na volné noze mluvil bez příkras hudebník Marian Friedl v našem letošním rozhovoru:
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.