Stavební inženýrka Ivana Minářová komentuje aktuální situaci ve svém podnikání:
„Covidová krize mě zastihla v období, které jsem měla naplánované od Vánoc jako čas zvolnění. V kalendáři byla červená čára a křičela: Neber nové zakázky a dodělávej resty. Po vzoru několika think-tanků jsem začala tvořit finanční rezervu. Nedostala jsem se na doporučených 6 měsíců, nicméně teď neřeším, jestli budu mít příští měsíc na zaplacení plateb a nákup jídla.
Po vyhlášení nouzového stavu jsem čekala, že mi klienti odřeknou práci, kterou jsme měli domluvenou na další měsíce. Většinou jsou to majitelé rodinných domů. Při čtení novinových zpráv se mi v hlavě honí myšlenky – budu mít co dělat? Kdo si bude moci dovolit platit za stavbu? Odřekl jen jeden klient – společenství vlastníků bytů. Lidi v domě se musí dohodnout, co vlastně chtějí, ale protože se nemohou sejít, tak jsme termín odsunuli. Ostatní zakázky vypadají, že pojedou podle plánu. A kdyby ne, mám v záloze několik dalších.
Mám teď více času na práci, protože nemusím lítat na úřady. Rozjíždím plánovaný částečný přechod na novou práci – dozorování staveb. Všechny tři stavby začaly v březnu / dubnu a zatím jedou podle plánu. Musí se vypořádat s komplikacemi, jako je nákup materiálu (například stojí před volbou: musím koupit vše, ale nemám to kde skladovat). Všechny tyto firmy mají dostatek lidí a nucený odliv zahraničních zaměstnanců nepociťují. Platby za dozor účtuji měsíčně, takže i kdyby projektování na nějaký čas odpadlo, budu mít jistý alespoň částečný příjem.
Nově jsem spustila online konzultace na stavební problematiku. Je z toho zatím jedna zakázka. Konzultace nikdy nebyly velkým zdrojem příjmů, ale beru online jako kanál na přesměrování lidí, kteří potřebují poradit. Poradenství na chytré technologie je v současné době mrtvé – firemní klienti usnuli a majitelé domů a bytů nejspíš řeší jiné problémy. Zde mám nastavené platby předem, takže mě to netíží.
Největší problém mého podnikání je zavřená škola. Páťačka zvládá hromadu věcí sama, ale úkoly je třeba kontrolovat a přiznejme si, kdo umí v našem věku perfektně češtinu nebo písemné dělení… Dcerka ve druhé třídě je na tom hůř – učení musíme společně plánovat i dělat. V mezičase se věnuji své práci. S prací o víkendech se dostávám na zhruba ⅔ běžného pracovního času.
Prvních 14 dní citelně ubylo poptávek, nikdo nevolal, nepsal maily. Někteří projektanti skuhrají, že se budeme mít špatně. Ano, může tomu tak být u velkých projekčních kanceláří a stavebních firem (odliv dělníků nebo státních zakázek). Jsem v kontaktu s malými projekčními firmami a živnostníky, menšími stavebními firmami. Nikdo z nich si nestěžuje, práce mají dostatek na dlouho dopředu. Trápí nás jen nejistota, jestli tento stav vydrží i v budoucnu.
Po třech týdnech karantény se lidé otřepali, znovu poptávají mé služby a odsouhlasují nabídky s termínem zahájení práce za půl roku a cenami jako dřív. Proto zatím zůstávám v klidu. Práce bude.“
Publikováno 27.4. v článku 42 spoluautorů Na volné noze: Nemít prachy? — 42 známých freelancerů o svém podnikání v době koronaviru.
Pořadatelé soutěže Živnostník roku, která letos slaví stejně jako my 20 let, vydali na webu krátký rozhovor s Robertem Vlachem o proměnách českého podnikání.
„Robert Vlach je jednou z nejvýraznějších postav celého dvacetiletí podnikatelských soutěží,“ píše ředitel soutěže David Pavlát.
Robert se stal Živnostníkem roku v roce 2011 a v posledních letech je také jedním z porotců celorepublikového kola. Portál Na volné noze je také stálým odborným partnerem soutěže a do každého ročníku nominujeme několik desítek uznávaných nezávislých profesionálů a profesionálek.
Petr Bureš vystudoval práva, ale nakonec ho zlákala vůně kůže a práce rukama. Ve své dílně tak už několik let šije kožené aktovky, peněženky a další doplňky na míru. Věří v tichý luxus, neokázalý styl a osobitost. A do budoucna chce vybudovat ateliér, kde budou kvalitu jeho podpisu nést i další šikovní tvůrci.
„Když jsem rok po promoci doma řekl, že budu opouštět zaměstnání a půjdu se koníčku věnovat naplno, musel jsem mamince slíbit, že si právničinu nechám jako záložní variantu, kdyby se nedařilo,“ vzpomíná Petr v článku na Finmagu, který mapuje jeho profesní cestu.
Jak vypadá podnikání hodináře na malém městě? Jan Brož původně snil o Africe, ale nakonec našel smysl v rodinném řemesle. Po letech vzdoru převzal otcovo hodinářství a zlatnictví, které dnes provozuje společně s manželkou — a v Počátkách na Vysočině tak dokazují, že kvalita, lidský přístup a poctivost mají svou hodnotu.
„Táta nad některými zakázkami vzdychal, že jsou napadené kutilem domácím. Oprava hodin totiž není jen rozebrat, vyčistit, promazat a složit. Neznalost principu může strojek trvale poškodit. Svěříte-li práci mistrovi, půjdou dalších dvacet let, kdy je opět potřeba vyčistit zatuhlá maziva,“ popisuje Jan v článku na Finmagu.
Senzační zpráva! Naše členka Zuzana Bílková zvítězila v prestižní soutěži EY Podnikatel roku 2024 v kategorii Nejlepší podnikatelský příběh.
Gratulujeme a kudos všem, kdo jste Zuzku ve veřejném hlasování podpořili. Mezi 6 vítězi hlavních kategorií je letos Zuzana jedinou oceněnou ženou a její příběh je skutečně výjimečný:
V rodných Beskydech zachránila před zavřením tradiční šicí dílnu na vlněné přikrývky a během 15 let z ní vybudovala vyhlášenou manufakturu Besky na vlněné lůžkoviny nejvyšší kvality.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.