Na volné noze - portál nezávislých profesionálů


Na volné noze > Blog > Vše, co jste kdy chtěli vědět o freelance ekonomice

Vše, co jste kdy chtěli vědět o freelance ekonomice

29. 10. 2018, napsal Robert Vlach

Neznalost trhu neomlouvá.

Freelancing
ilustrace Michael Petrus

Na rok 2019 připravujeme anglické vydání knihy Na volné noze a jedna z věcí, kterou jsem jako autor chtěl změnit, je úvod do freelance ekonomiky pro britské či americké čtenáře. Ti mají o freelancingu docela slušné povědomí, proto jsem chtěl v deseti bodech shrnout jen to absolutně nejdůležitější, co by měl o freelance ekonomice vědět každý nezávislý profesionál. Tady jsou.

1. Na počátku bylo slovo: Free-lancer

Není podstatné, jestli říkáme freelancer, nezávislý profesionál či kontraktor apod. Tato označení mají jisté významové nuance, ale v běžné řeči se zaměňují, zrovna tak jako pojmy freelancing, podnikání na volné noze, osobní či profesní podnikání atp. Stále bude řeč o tomtéž a jak si ukážeme dále, univerzálně platná definice freelancingu ani neexistuje a různých novotvarů se kolem volné nohy točí ještě mnohem víc.

Označení freelancer je tedy zcela neformální, stejně jako z něj odvozená slova freelancefreelancing. Jeho první užití, ještě ve tvaru free-lancer je přisuzováno Walteru Scottovi v románu Ivanhoe (1820) jako označení nájemného středověkého žoldnéře.

2. Freelancer ≠ OSVČ

Častým omylem je kladení rovnítka mezi freelancery a OSVČ či živnostníky, coby jednu z legálních forem podnikání. Mnohé OSVČ ale nejsou freelanceři. Některým OSVČ práci dohazuje agentura. Nebo vystupují pod vlastní značkou (jako firma). Nebo zaměstnávají více lidí. Nebo jde o zaměstnance maskované za OSVČ, což je v řadě zemí nezákonná praxe známá též jako misklasifikace (česky švarc systém). V jejím rámci nutí zaměstnavatel pracovníky fakturovat práci jako OSVČ, čímž šetří na povinných odvodech, nemocenských a dalších nákladech.

Rovnítko nesedí ani z druhé strany. Část profesionálů, kteří se považují za freelancery, nemá status OSVČ. Někteří jsou zaměstnaní a na volné noze si jen přivydělávají pomocí bokovek nebo ekonomiky přivýdělků. Nebo fakturují na svou společnost. Nebo pracují na smlouvy, které nárazově daní. Nebo se nechávají najímat do projektů jako zaměstnanci na dobu určitou. Nebo kombinují vícero částečných úvazků. Nebo mají jen drobné příjmy, které podle místních zákonů nemusejí danit. Nebo fakturují přes rodiče, partnera či jinou osobu.

Spousta freelancerů samozřejmě má status OSVČ, ale jak sami vidíte, tyto pojmy nelze volně zaměňovat. Pro nezávislé profesionály je určující právě ona nezávislost a způsob, jak se coby odborníci prezentují na volném trhu. Ale legální formu podnikání si volí různě podle toho, co je pro ně daňově či jinak optimální.

Pěkně to dokládá britský průzkum Exploring the UK Freelance Workforce asociace IPSE z roku 2016, který otevřeně říká, že „v Británii žádná oficiální, právní či obecně uznávaná definice freelancera neexistuje.“ Sám proto freelancery definuje jako podmnožinu „OSVČ bez zaměstnanců, v manažerských, profesních a technických oborech.“ Celkem jich napočítal dva milióny, což odpovídá 42 % všech britských OSVČ a pouhým 6 % trhu práce.

3. Definice i statistiky se dost různí, dosud nejlepší je analýza McKinsey

Zatímco britská IPSE pracuje s konzervativní definicí, americká Freelancers Union volí opačný přístup s nejširší možnou definicí freelancingu. Podle té je na volné noze každý, kdo si byť jen přivydělává na volném trhu. A této velkorysé definici odpovídalo podle jejich průzkumu Freelancing in America v roce 2017 přes 57 milionů Američanů – třetina celého trhu práce. Freelancery dělí průzkum do pěti kategorií:

  1. Přelétavci, kteří kombinují částečné zaměstnanecké úvazky s dalšími přivýdělky.
  2. Nezávislí kontraktoři neboli „tradiční“ freelanceři bez zaměstnavatele. (uvozovky jejich)
  3. Noční ptáci, kteří si přivydělávají na volné noze při hlavním zaměstnání.
  4. Majitelé malých firem, kteří zaměstnávají, ale zároveň se ještě považují za freelancery.
  5. Dočasní zaměstnanci najímaní přes agenturu.

Superširoká definice má své výhody i nevýhody. Usnadňuje sice sledování trendů, ale zároveň započítává vedle „tradičních“ freelancerů do freelance ekonomiky i desítky miliónů Američanů, kteří mají v podstatě stabilní džob a sami by se asi za freelancery neoznačili.

Ostatně i mezi členy Freelancers Union byste ty zástupy řidičů Uberu, studenty příležitostně doučující spolužáky nebo maminky, které občas pohlídají sousedce za pár babek dítě, hledali marně. Členy Freelancers Union (sám jsem jedním z nich) jsou evidentně spíše ti „tradiční“ freelanceři. Jejich vlastní report Independents United uvádí, že dominantních 38 % tvoří kreativní profesionálové a umělci, 25 % služby a prodej, 13 % psaní a editace textů, 13 % technické profese a vývoj webů, 5 % zdravotnictví a jen 11 % ostatní.

Evropská komise (potažmo EU) freelancery nijak nedefinuje. Zato organizace European Forums of Independent Professionals na svém webu uvádí, že „nezávislí profesionálové (často zvaní freelanceři či kontraktoři) jsou vysoce kvalifikovaní nezávislí pracovníci bez zaměstnavatelů a zaměstnanců.“ V interním dokumentu k tomu ovšem dodává, že „freelanceři nejsou homogenní skupinou a jako takoví nemohou být nazíráni ani zkoumáni jako celek“. Lépe to snad ani vyjádřit nešlo.

Někde mezi konzervativní, superširokou a žádnou definicí se nalézá zlatý střed v podobě dosud nejlepší analýzy freelance ekonomiky na obou stranách Atlantiku. Rozsáhlá studie Independent Work od McKinsey Global Institute z roku 2016 řeší citlivě taxonomii freelancerů i srovnání s jinými průzkumy. Střízlivě odhaduje, že plně na volné noze je 13 % amerického trhu práce (27 % i s drobnými přivýdělky) a připomíná, že historicky bylo nezávislých pracovníků ve vyspělých ekonomikách více než dnes — v USA až 45 % na počátku 20. století.

Pokud se považujete za freelancera či nezávislého profesionála, s definicemi si hlavu nelámejte. Vaše sebeurčení je mnohem důležitější než to, do čí které škatulky spadáte.

4. Kapitál jste vy

Freelancing je kapitálově nenáročný. Drtivá většina volnonožců začíná s našetřenou rezervou na účtě a s vybavením, které už využívají pro osobní potřebu: počítač, mobil, auto, domácí kancelář apod. Jak je to možné? Ten nejcennější kapitál se ukrývá v nás samých.

Kapitálu potřebujeme spousty, jenomže v jiném než peněžním či hmotném skupenství. Je jím odborná kvalifikace, znalosti a dovednosti, vzdělání, osvědčení, zkoušky či certifikace; dále čas, praxe, zkušenosti, silné stránky, kontakty, reference a dokonce naše reputace.

O tento osobní kapitál trh stojí a je ochoten vám i dobře zaplatit, zejména máte-li žádanou odbornost. Pokud žádnou nemáte, nebo o ni není zájem a nabídka převyšuje poptávku, tlačí to cenu dolů. Nedostatečný osobní kapitál pak znamená hrát spoustu muziky za málo peněz. Bez kvalifikace a dalších vlastností, které zvyšují hodnotu (a tedy i cenu) profesionála, vás bude trh fackovat špatně placenou prací a zákazníci si dvakrát rozmyslí, než vám svěří větší zodpovědnost. Každý, kdo takto začíná, pocítí brzy potřebu učit se novým dovednostem, specializovat se, odlišit a zvýšit tím co nejvíce svou tržní hodnotu.

Jistě, že na založení kavárny, vybavení dílny nebo nákup špičkového software jsou peníze potřeba, a ne málo. A když budete restaurovat a prodávat sběratelům historické samurajské meče, jako to dělá můj klient Igor Hochmajer, rozseknete nejspíš každé prasátko v dosahu, abyste jich mohli mít byť jen pár skladem. Ale to jsou výjimky potvrzující pravidlo.

Většina nezávislých profesionálů si v podnikání vystačí s tím, kým jsou a co dovedou. Na svůj byznys proto nepohlíží jako na cosi vnějšího – na firmu, kterou lze zrušit či prodat.

Skutečně nezávislé profesionály najdeme nejčastěji právě v oborech založených na znalostech a dovednostech — v kreativních, mediálních a technických profesích, v marketingu, managementu či administrativě, v osobních službách, vzdělávání či poradenství. Mnohdy jde o lépe placené odborné činnosti s vyšší kvalifikací, nezřídka vykonávané primárně hlavou nebo na počítači (tzv. knowledge workers). Menší zastoupení pak mají kapitálově náročnější oblasti jako řemesla, pronajímání majetku, výroba či obchod.

5. Hollywoodský model: Špičkoví freelanceři spolupracují

To, že je freelancer pilířem svého podnikání, neznamená, že by pracoval sám. Naopak, freelanceři intenzivně spolupracují. Ti úspěšní mají obvykle stálé pomocníky či spolupracovníky, nebo neformální podpůrný tým. A sami se zapojují do týmů ostatních.

Existují ale i případy osobního podnikání nafouknutého do olbřímích rozměrů. Globálně úspěšní umělci jako třeba Bruce Springsteen mají kolem sebe početný produkční tým a s jeho podporou vydělal The Boss v roce 2017 úctyhodných 75 miliónů dolarů.

A nejde jen o umělce. Jiným příkladem je profesor Robert Cialdini, jehož kniha o manipulaci Zbraně vlivu vyšla poprvé v roce 1984 a stále patří k nejprodávanějším titulům na Amazonu. Jeho servisní firma Influence at Work nabízí školení, certifikace či workshopy, ale její duší a tváří je pochopitelně on sám. Hle, co všechno zmůže jedna výjimečná kniha!

Zajímavé věci se dějí, když freelanceři spolupracují ve velkém. A protože na volné noze je většina lidí od filmu, vžilo se pro takovou dělbu práce označení hollywoodský model:

„Projekty vznikají rychle a s tvrdými termíny, proto jsou tito důležití pracovníci v relativně silné vyjednávací pozici. Například odměny kosmetiček a kadeřníků na filmovém place jsou mnohem vyšší, než kolik berou jejich protějšky v nejlepších salonech,“ popisuje tento styl práce Adam Davidson v článku pro The New York Times a dodává, že „hollywoodský model se dnes využívá i při stavbě mostů, navrhování aplikací nebo zakládání restaurací.“

Obrovskou výhodou tohoto modelu je, že filmové studio může mít mnohem méně stálých zaměstnanců než dřív a drahé experty si najímá, až když je skutečně potřebuje. A ani ti nepřijdou zkrátka, protože o jejich služby se uchází více produkcí a minimální výši odměny sjednávají odbory. Díky tomu vydělávají lidé u filmu hodně, ale zase musí o to více dbát na svou reputaci, profesionalitu a odbornost. Výsledky vidíte ve vašem kině.

6. Neseme břímě i dědictví starobylé tradice drobného podnikání

To, co platí pro úspěch nezávislého profesionála dnes, se v zásadních bodech až tak neliší od toho, co platilo pro svobodného řemeslníka už ve starém Římě. I on musel ovládat své řemeslo, vyrábět kvalitní věci a dbát o svou pověst, aby neztratil zákazníky, získával nové a prosperoval tím lépe. Stejně tak musel umět vypočítat své náklady a zisk, zaplatit pomocníky, investovat do nástrojů a vybavení, kočírovat případný dluh a odkládat si peníze do rezervy pro nečekané výdaje či ztráty. A pochopitelně musel plnit dané sliby a závazky.

Ať už si to uvědomujeme či nikoli, jako nezávislí profesionálové jsme pokračovateli starobylé tradice drobného podnikání, jehož kořeny leží až někde v antice. Živobytí v Římské říši v mírovém období blahobytu za vlády císaře Augusta na přelomu našeho letopočtu popisuje historik prof. Rufus Fears ve strhující audioknize A History of Freedom takto:

„Od Říma po okrajové provincie je zde silná střední třída. Každý, kdo se projde vykopávkami Pompejí či Leptis Magna nebo jakéhokoli velkého římského města jako Efez či Timgad, může na vlastní oči vidět dům za domem postavený lidmi, kteří měli peníze, ekonomickou a životní stabilitu. Je zde sociální mobilita, která dovoluje stát se příslušníkem střední třídy. A je zde i podpůrná ekonomická a daňová struktura, která vám umožní si tento společenský status udržet. Protože z tohoto bohatství a prosperity, na tuto ochranu znamenitou armádou a infrastrukturu cest vydělává průměrný Říman jen 2 dny v roce, aby zaplatil své daně. Kapitálové zisky ani úroky nejsou zdaněny. Můžete uložit své peníze do římské banky (a ty existovaly) a získat z nich 6% úrok. Je zde také obdoba podílového podnikání. Mohli jste koupit 10% podíl v obchodní výpravě do Palmýry na východě. Ta může selhat, ale díky římskému míru máte dobrou šanci, že uspěje a původní investice se vám tucetkrát vrátí.“ (zkráceno)

Toto dědictví, které se táhne přes dva tisíce let zpátky do minulosti, je pro nás moderní profesionály požehnáním i prokletím zároveň, protože za tu dobu se stalo nedílnou součástí naší kultury. Všichni máme jasnou představu, jak by se měl chovat nezávislý profesionál.

Ustavení středověkých cechů, které regulovaly či přímo omezovaly svobodné podnikání, pak ještě posílilo předsudek, že běžný člověk nemůže vyniknout ve více než jednom oboru. Kdo střídal řemesla, byl vnímán a najímán jako pomahač a jistě ne jako mistr náročné práce.

V moderní době tento názor opětovně sílí překotným vývojem většiny oborů a tedy i zvyšujícím se tlakem na specializaci profesionálů. Je rozumné předpokládat, že pokud má odborník zůstat v obraze, musí se věnovat své profesi naplno. Asi byste také nechtěli, aby vám oči operoval chirurg, který to má jako bokovku k práci editora, nebo se pletu?

Neříkám, že nemůžete být dobří ve dvou či třech různých oborech. Problém je, jak tuto rozpolcenost vnímá běžný zákazník. Profesionálka může být vynikající kosmetička i finanční poradkyně, ale když se tak bude prezentovat veřejně, důvěru mnoha lidí si tím asi nezíská. Proti předsudkům se špatně bojuje, proto většina zkušených profesionálů celkem rozumně ustoupí. Upřednostní svou hlavní odbornost a ty ostatní upozadí, nebo vyčlení zvlášť.

Díky historickému dědictví zákazníci rozumí tomu, že individuální podnikání spočívá v úsilí jednoho člověka, který nějak začal a něco se naučil; který se zlepšuje a roste; který má jen jednu pověst a může o ni přijít, pokud nebude pracovat poctivě. Ve vlastním zájmu byste proto nikdy neměli bourat tuto základní důvěru, kterou ve vás zákazník vkládá, tedy že jste poctiví profesionálové na svém místě, kteří se dlouhodobě zlepšují ve svém oboru.

7. Podnikáním se hlásíte k myšlence svobody i vy

Počátek novodobého trendu freelance podnikání lze na Západě vysledovat od 60. let, s nástupem generace vzývající individualismus, konzumerismus, naplňování osobních svobod a potřeb. (Geniálně to dokumentuje Adam Curtis v The Century of the Self, BBC 2002.)

Tato generace mj. oprášila ideje klasického liberalismu – politické filozofie, která hájí svobodu jednotlivce jako prvořadou hodnotu. A důraz na osobní a ekonomickou svobodu, respekt k občanským právům i soukromému vlastnictví pak vede i k větší podnikavosti.

Svoboda není samozřejmost. Já například jsem se narodil v roce 1978 za železnou oponou v komunistickém Československu, kde bylo podnikání výsadou státu a nemohli si jste si ani otevřít vlastní stánek s občerstvením, protože by to byl trestný čin. Totalitní stát krutě trestal jakékoli podnikání. Živnostníky, majetné i svobodně smýšlející lidi ožebračil, uvěznil nebo poslal do lágrů. Co znamená svoboda, jsme poznali až po sametové revoluci roku 1989, kdy se stal prezidentem Václav Havel.

Havel byl jedním z hrstky intelektuálů, kteří si dokázali plamínek svobody uchovat navzdory útlaku, a jedině díky tomu ji mohl znovu zažehnout pro nás všechny, čímž mj. inspiroval milióny dalších lidí po celém světě. Svoboda, která není široce uplatňována, snadno zaniká. Proto tvrdím, že podnikáním se hlásíte k myšlenkám svobody i vy. Je to jen jeden hlas z mnoha, ale všechny dohromady tvoří řev lva, kterého jen tak něco neumlčí.

8. Moderní vzestup freelancingu pohánějí technologie

Ale filozofie stranou, hlavní příčinou rozmachu freelancingu v uplynulých třech dekádách je nástup moderních technologií, zejména osobních počítačů, internetu a mobilních telefonů. Tyto inovace daly vzniknout desítkám nových oborů a většinu stávajících profesí umožnily vykonávat zcela novým způsobem, mimo dřívější pracoviště nebo za zlomek nákladů.

A stejně revoluční dopad může mít v brzké době nástup 3D tiskáren, umělé inteligence, robotiky, automatizace či virtuální reality.

Internet nejenže propojil dříve izolované profesionály, ale také snížil práh dovedností potřebných pro podnikání. Dnešní online služby vám mohou výrazně usnadnit tu část, která vám nejde, například marketing a prodej. Platformy jako Airbnb vám přivedou zákazníka doslova až ke dveřím a mají vyladěný obchodní proces, který za vás řeší běžná rizika a je spolehlivým vodítkem k úspěšnému dotahování zakázek. To vše za přijatelnou provizi.

Online služby, které párují nabídku s poptávkou, přiblížily drobné podnikání na volné noze desítkám miliónů lidí po celém světě. Jde v jistém smyslu o globalizaci práce, protože v řadě oborů už vzdálenost nehraje zásadní roli. A to jsme teprve na začátku.

Výroční report Accenture Technology Vision 2017 například předpovídá, že klasické zaměstnávání ustoupí přechodnému najímání externistů a všechna odvětví ovládnou firmy s osekanou byrokracií, malým jádrem a mocným ekosystémem expertů. Accenture věří, že platformy práce na zavolanou budou hlavním motorem růstu většiny ekonomik a postupně nahradí korporátní organizační struktury a manažerské modely. Nástup tzv. e-lancerů, kteří pracují pro zákazníky distančně, je zřejmý již dnes. Táhnou jej platformy typu Upwork, Freelancer, Catalant či Toptal. Jejich podíl není zatím zásadní, ale roste.

A jsou-li moderní technologie motorem freelance ekonomiky, pro vás to mj. znamená, že byste se jich neměli stranit. Může to být jeden z faktorů vašeho budoucího úspěchu.

9. Existuje i temná strana freelancingu

Freelancing má bohužel i odvrácenou stranu v podobě šedé ekonomiky a ilegálních aktivit v kyberprostoru. Může se to týkat i vás, když třeba prostitutka zneužívá nabídek nic netušících ubytovatelů na Airbnb a udělá si z vašeho bytu dočasný bordel. Jak taková praxe sexuální společnice na volné noze vypadá, popisuje článek Sex Is Sex, But Money is Money od ruské emigrantky Svetlany Z. v New Yorku: „Eskortky berou $100 za ruční práci – ale podnikatelky jako já? Vyděláme $5.000 za noc. Vítejte v nové ekonomice nejstaršího řemesla.“

A jsou i horší profese. Kniha Future Crimes od experta na počítačovou kriminalitu a bezpečnost Marca Goodmana popisuje šokující svět nájemných hackerů a obchodních platforem v běžně nedostupné části internetu známé jako dark web, kde lze koupit za kryptoměny jako bitcoin snad vše, od zcizených osobních údajů přes zbraně a drogy po nájemnou vraždu. Píše o zločinu jako službě a o tom, proč moderní mafie kopírují úspěšné postupy freelancerů a startupů. Ale chmury stranou, budoucnost nejspíš nebude tak černá.

10. Trhem práce otřásá tichá revoluce

Už v roce 1997 věštil Daniel Pink ve vizionářském článku a později knize Free Agent Nation, že budoucnost USA je na volné noze. Dnes se dá říci, že jím předpovězená tichá revoluce na trhu práce skutečně probíhá, a většina analýz předpovídá freelancingu další růst.

Část lidí bude vždy na volné noze nedobrovolně z nedostatku jiných možností a takováto prekarizace práce je právem kritizována jako plíživý společenský problém. Podle průzkumů si však významná většina freelancerů volí práci na volné noze svévolně a jsou s ní v mnoha ohledech spokojenější než zaměstnanci. Zřejmě lépe odpovídá tomu, co od života chtějí — méně dojíždění, více času doma s rodinou či přáteli, flexibilitu, možnost měnit své pracovní tempo a vybírat si, na čem budou pracovat a s kým.

Posunu v tom, jaký styl práce dnešní profesionálové upřednostňují, už si všimly i firmy. Podle průzkumu Deloitte Millennial Survey 2017 preferuje 70 % mileniálů ve vyspělých zemích jistotu stálého zaměstnaneckého příjmu, ovšem ideálně v kombinaci s flexibilitou freelancerů. A naznačuje, že počet firem, které takové podmínky nabízejí, rapidně roste.

Světy freelancerů a zaměstnanců se přibližují, protože postoj k práci na volné noze mění nejen firmy. Jako plnohodnotnou kariérní volbu ji dnes vnímá většina západní společnosti. Experti na trh práce už delší dobu upozorňují, že jde o důsledek posunu v kariérní orientaci střední třídy tzv. bílých límečků. Studie PwC Work-life 3.0 hovoří o zásadní proměně a doslova říká, že „talentovaní zaměstnanci vyhledávají smluvní práci na volné noze v rekordních počtech.“ Poetičtěji to ovšem vystihl už v roce 2010 ministerský předseda David Cameron v otevřeném dopise britským freelancerům k jejich národnímu svátku:

„Nedokážu vyjádřit, jak velký obdiv chovám k lidem, kteří opustili pohodlí stálého příjmu a šli na volnou nohu. Vyžaduje to velkou odvahu a bez této odvahy by byla tato země mnohem chudším místem k životu,“ píše Cameron. „Čím dál více lidí jde na volnou nohu, protože si uvědomují, že představuje ideální rovnováhu mezi prací a životem v 21. století.“

Tento text je úryvkem z připravovaného anglického vydání bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové — 1. kniha pro freelancery v češtině těží ze zkušeností stovek nezávislých profesionálů z desítek oborů a na 760 stranách nabízí osvědčené know-how pro podnikání na volné noze: základy pro prvopodnikatele, nejlepší prakticky a kariérní strategie, ale také pokročilé nástroje, které ocení i profíci s desetiletou praxí. Kniha tak pokrývá celé dlouhé období rozvoje podnikání, od zkusmých krůčků a začátečnických chyb, přes náročné první roky, až po plně zavedený osobní byznys postavený na odbornost a dobrém jméně.

Líbí se vám tento článek? Doporučte jej ostatním!

Odběr novinek emailem

Nejlepší možností, jak sledovat novinky o podnikání na volné noze, je stručné upozornění na nové články v našem blogu emailem, společně s dalšími tipy a aktualitami. Zadejte svou emailovou adresu pro odběr novinek přibližně jednou měsíčně:

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.


Chcete být úspěšní? Přidejte se!

Pro nezávislé profesionály pořádáme unikátní školení úspěšného podnikání na volné noze a můžete u nás také levně inzerovat svou práci široké veřejnosti. Sdružujeme stovky odborníků mnoha profesí a desítkám z nich jsme již pomohli rozjet úspěšné podnikání.

2005 – 2018 © Robert Vlach Mapa portálu ~ Ochrana soukromí ~ Sledování novinek Facebook Twitter LinkedIn YouTube SoundCloud RSS