Práce s otevřeným koncem

Rozjezd podnikání je krokem do neznáma. Špičkový nezávislý profesionál by měl být schopen takovýto krok občas zopakovat.

Obdivuji odvahu všech prvopodnikatelů — ono odhodlání jít na volnou nohu a konat sám za sebe, na volném trhu, kde mnozí jiní neuspějí. Nejde vůbec o malé rozhodnutí. Dokonce i velmi schopní lidé mnohdy vyměknou, mají-li čelit zřejmé nejistotě v podmínkách tržního prostředí. Racionálně vzato na tom něco je. Procento selhání u začínajících podnikatelů je vysoké a ani sebelépe připravený podnikatelský záměr nemůže vyloučit všechna rizika. Profesionál, který chce prorazit sám za sebe, riskuje mnohem víc než ten, který dá přednost zaměstnání.

Úspěšný vstup do podnikání je aktem převzetí zodpovědnosti za vlastní život, a to jak symbolicky, tak fakticky. Zdaleka ne vždy si novopečený podnikatel uvědomuje, že právě nastoupil cestu prudkého osobního rozvoje s otevřeným koncem. Přestal být pasivním příjemcem pracovních zadání a stal se aktivním tvůrcem hodnot, které musí najít svého příjemce, zákazníka. Proto řadím rozhodnutí podnikat mezi nejdůležitější v životě.

Hledání bezpečí a stability

První kontakt s realitou volného trhu se v ledasčem podobá příjezdu našince do tropické džungle. Okolní prostředí je fascinující a cizorodé, plné nebezpečí a snad i skrytých pokladů — jen je objevit a neudělat přitom nějakou osudnou chybu! Po několika dnech v džungli se cizinec poněkud osmělí a jeho sebevědomí postupně vzrůstá s přibývajícími zkušenostmi. Džungle sice zůstává neméně tajuplná, ale člověk se v ní naučí žít a vyhýbat zjevnému nebezpečí.

Něco podobného zakouší většina prvopodnikatelů. V počáteční fázi podnikání obvykle převládá snaha byznys stabilizovat a ochránit před četnými riziky, která plynou mimo jiné z chyb a neznalosti podnikatelské abecedy. Každý začátečník chce a musí především vydělávat. Ten ambiciózní však navíc usiluje o to být 100% profesionál. Tomu podřizuje vše: vyhledává lukrativní zakázky, zvyšuje kvalitu, buduje své dobré jméno, posiluje spolehlivost, eliminuje rizika, zvyšuje zisk rozumnou cenotvorbou atd.

Jinými slovy, na první odvážný krok do neznáma navazují zcela správně kroky, které mají nejistotu podnikání co nejvíc snížit. Právě zde vznikají základní procesy a rutiny, které později zajišťují každodenní chod ziskového profesního podnikání. Profesionál zde logicky upřednostňuje tzv. měkkou, předem jistou práci, která skýtá dobrý výdělek. Jeho přístup k zakázkám je více méně transakční — čím předvídatelnější výsledek, tím lépe. Zároveň se tak ale začíná vršit bariéra, jejíž překonání později představuje velkou výzvu, ne nepodobnou začátkům podnikání…

Proč dělat práci s nejistým výsledkem?

Téměř všichni výjimeční profesionálové, které osobně znám, mají zvláštní společný rys. Jsou občas ochotni dělat práci, která nemá předem jistý a známý výsledek. Vedle pracovní rutiny za účelem každodenní obživy (tedy oné měkké práce) neváhají obětovat desítky, stovky, nebo dokonce tisíce hodin průkopnickým činnostem a projektům, nezřídka ve prospěch druhých.

Jedním z paradoxů podnikání na volné noze zůstává, že je to často právě takováto, někdy tvrdá, jindy docela zábavná, práce s nejistým koncem, která vede k výjimečným výsledkům. Svého tvůrce pak doslova prorazí k věhlasu a širší společenské známosti. Tak přicházejí na svět profesní sólisté, úspěšní profesionálové, kteří překonali hranice formální profesionality a stali se jedinečnými reprezentanty svého oboru.

Rozlišitelnost profesionála je jedním z klíčových předpokladů dlouhodobé úspěšnosti, zejména v konkurenci nastupujících generací, které mají svěží myšlení a dostatek čerstvé energie. Samotný důraz na profesionalitu k výraznému profesnímu profilování nestačí. V rozvinutém tržním prostředí totiž nevede k dostatečnému odlišení od konkurence.

Pro člověka, který je plně ponořen do každodenní práce, je ale velmi těžké si toto uvědomit. Vyžaduje to jistý odstup a nezávislost, aby byla taková sebereflexe vůbec možná. Nejde o nic menšího než o zcela zásadní posun v předchozím podnikatelském myšlení, které stavělo na příčinném sledu příležitost → plánování → práce → výsledek.

Jak uchopit otevřený konec

Shrňme si to. Podnikání je činnost pragmatická a většinou maximálně orientovaná na výsledek. Zejména firemní byznys stojí a padá s kvalitou obchodního modelu, který by měl být vždy přítomen. Oproti tomu pro nezávislé profesionály musí být dlouhodobou prioritou reputace, dobré jméno a soustavný profesní růst — právě to nás prodá za deset, dvacet či třicet let v oboru. V tomto kontextu se vyplatí rozvíjet pracovní činnosti s otevřeným koncem, protože takovému cíli vydatně napomáhají.

Rutinní odbavování běžných zakázek přináší do podnikání na volné noze nejen zisk, ale také riziko stagnace a následného ústupu ze špičky v oboru. Nezávislý profesionál není firma. Potřebuje vyhledávat, následovat a překonávat pracovní výzvy, aby dokázal úspěšně čelit výzvám budoucím. Je to nikdy nekončící proces opatrného dobývání nových pozic a strategického ústupu, když se to nepodaří. Neboli metoda pokus-omyl.

Možná se ptáte, co se stane, když žádné výzvy nepřijmete? Většinou nic. V dobrém i špatném slova smyslu. Není neobvyklé, že profesionál dospěje do uspokojivého stádia a vzdá se dalšího vývoje. Na druhou stranu, pokud nechce obětovat svou profesní budoucnost na oltář stability, může se vždy po čase odhodlat ke kroku do neznáma.

Největší profesní přínos tak mají často projekty, u nichž pociťujeme podobnou nejistotu a zápal, jako když jsme začínali podnikat. Nevíme, kam ty dveře vedou, ale chceme je stůj co stůj otevřít. Dost možná za nimi nebude nic zajímavého, snad jen nějaké další dveře. V tom je ovšem ten princip. Na rozdíl od předem jistých konců jsou otevřené konce spojnicí mezi naším dnešním a zítřejším já; mezi profesionálem, který jen sbírá snadno dosažitelná velká jablka, a tím, který míří ke hvězdám…

„Překážky mě nemohou zničit. Každá překážka ustoupí před pevným rozhodnutím. Kdo míří ke hvězdám, ten neztrácí směr.“ — Leonardo da Vinci

Praktické strategie

Práce s otevřeným koncem je časově náročná. Rozhodování, do čeho se pustit, je proto jiné než u běžných zakázek. Nejběžnější je pochopitelně volba na základě intuice. Lze ale uplatnit také některé další přístupy.

Dosti podceňované je v dnešní době profesní poslání jakožto čitelný leitmotiv, který profesionála dlouhodobě odlišuje a motivuje ke komunikaci s veřejností. Posláním je zde opět míněno něco vyššího než jen pouhé shánění a realizace zakázek. Může jít o prosazování nových myšlenek, užitečnou osvětu a popularizaci vašeho oboru, mapování jeho historie apod. Autentické profesní poslání je každopádně něčím, co vnímá veřejnost velmi pozitivně. Je to práce, kterou děláte navíc jako formu pomoci ostatním, i když nemusíte a nikdo to po vás nechce. Pomáháte lidem.

Své dobré jméno, čas a další vzácné zdroje byste každopádně měli investovat s rozvahou pouze do projektů, které neohrozí vaše jádro podnikání. Spojíte-li se s někým, kdo si vaši přízeň nezaslouží, riskujete nejen zklamání, ale také poškození dlouho budované reputace, a to jistě nechcete. Vyplatí se rozvíjet takové činnosti, které nejsou v rozporu s etikou a dotvářejí váš profesní profil. Příležitostí bude v průběhu let hodně, o to nemusíte mít strach. Vybírejte pečlivě.

Z mého hlediska je důležitá též role náhody v podnikání. Počiny, které jsou náhodě více otevřené, jsou pro mne osobně zajímavější než ty ostatní, které staví přednostně na vynaloženém úsilí. Příkladem může být třeba přihláška do podnikatelské soutěže nebo do konkurzu na ilustrátora pro světově proslulého spisovatele Pabla Coelha. Štěstí vstříc.