Projektant Tomáš Brückner si cestu ke stavařině našel poměrně brzy: „Když mi bylo 12, rodiče začali stavět rodinný dům a já jsem chtě nechtě musel pomáhat. Řemeslníci většinou dělali ve fabrice a na stavbu chodili na fušky. Běžně při tom spořádali basu lahváčů za šichtu, sem tam to proložili režnou, takže ke konci dne jsme přebírali nádobíčko a pěkně po nich dodělávali rozdělanou práci. Takhle jsem přičichl ke stavařině. Když jsem se pak v osmé třídě rozhodoval kam dál, stavební průmyslovka byla jasná volba.“
Dnes je Tomáš v oboru přes 11 let, navrhuje nízkoenergetické domy, průmyslové budovy i dřevostavby a za sebou má desítky úspěšných projektů: „Na každé zakázce je vždy něco nového, nějaká nová zkušenost. Člověk se nejvíc učí ze svých chyb a u projektařiny to platí dvojnásob. Takže pokud se mi něco nepovede, snažím se si to zapamatovat a poučit se. Přelomová spolupráce pro mě byla a je s Jakubem Gajdou, přírodním stavitelem z Beskyd, který se snaží do svých staveb aplikovat k přírodě šetrné stavební materiály a postupy.“
Jak Tomáš dodává, stavařina je obor, který se pořád vyvíjí a to, co platilo před půl rokem už dávno platit nemusí. Důležité je podle něj především sledovat nové trendy, postupy a technologie: „Narážím tím na projektování v BIM, což je práce s virtuálním 3D modelem v některém z projekčních programů. Spousta mých vrstevníků se o tyto skvělé možnosti, které nám projektování v BIMu umožňuje ochuzuje jen proto, že se nechtějí učit novým věcem. Z tohoto důvodu jim tak trochu ujíždí vlak.“
Podcast Procento Miloše Čermáka nedávno nabídl další výborný rozhovor — tentokrát s bývalým kriminalistou a znalcem umění Emilem Čeledou. Je to fascinující příběh neobvyklé kariéry a zároveň dobrý vhled do světa obchodování s uměním, kde tradiční sběratele vystřídali investoři a trh zaplavily falzifikáty, které lidé běžně neodhalí.
Adéla Mervartová vyměnila obor vychovatelky za křehký svět francouzského pečiva a během pandemie začala experimentovat s makronkami. Od prvních pokusů se postupně vypracovala přes prestižní kurz na pařížské Le Cordon Bleu až k vlastní výrobně v Berouně a vydání autorské kuchařky. Pod značkou Makronky Roell, oceněné v soutěži Živnostník roku 2025, dnes ručně vyrábí dezerty hlavně pro různé oslavy a firemní akce.
V článku na Finmagu Adéla přibližuje svůj přístup k podnikání, hlídání rovnováhy mezi prací a rodinou i vlastní kurzy na platformě HeroHero: „Myslím, že jsem v roce 2023 byla první cukrářka, která začala zveřejňovat placený obsah. Spousta lidí si myslí, že jsou to snadno vydělané peníze, ale člověk k tomu musí mít vztah a pořád přemýšlet, když něco dělá, co z toho by mohlo lidi zajímat.“
Střední věk není pro podnikání brzda, ale páka, zdůrazňuje Markéta Demlová. Ve svém článku ukazuje, že síla byznysu po padesátce nestojí na dravosti, ale na zkušenostech, úsudku a schopnosti vidět věci v širším kontextu.
„S věkem roste schopnost číst situace v širších souvislostech. Výzkumy k vývoji kognitivních schopností připomínají, že mozek nemá jeden univerzální vrchol: různé schopnosti vrcholí v různých fázích života a některé oblasti spojené se zkušeností, znalostmi a sociálním porozuměním mohou sílit i v pozdějším věku.“
Milena Kvašnovská ve čtyřiceti letech zásadně změnila svůj životní směr a od grafiky a obchodu s oděvy zamířila do lavic zlatnické školy. Po boku patnáctiletých spolužáků vystudovala poctivé řemeslo a postupně se pustila do vlastního podnikání — pod značkou Perlina dnes na jihu Čech ručně vyrábí originální šperky z drahých kovů a kamenů. Místo sériového odlévání a chladných diamantů dává přednost barevným drahokamům, jihočeským vltavínům a tradiční ruční práci, díky níž má každý kousek svůj nezaměnitelný rukopis.
„Nechci budovat velký korporát, kde by pro značku pracovaly stovky anonymních lidí. Zakládám si na stoprocentně osobním přístupu. Proto také celá moje firma stojí výhradně na mně – šperky sama navrhuji, vyrábím, starám se o propagaci, e-shop i samotné balení a expedici,“ popisuje v rozhovoru pro web Podnikatel.cz.
„Vidím to tak, že padesátka je dnes nová třicítka, máme životní zkušenosti i rozvahu a náš pracovní vrchol může klidně přijít až v šedesáti,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Lenka Helena Koenigsmark. V textu vzpomíná na odchod z korporátu na volnou nohu, popisuje svou cestu k mentoringu a otevřeně mluví o tlaku na věk u žen i o tom, proč je čas zahodit syndrom „hodné holky“.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.