S Daliborem mám výuku již přes rok a ani jednou jsem od něj neslyšela české slovo. Je opravdu Čech? Jeho lekce jsou vedeny smysluplně. I když má člověk ostych a bojí se mluvit, aby neudělal chybu (můj případ) - Dalibor toto umí odbourat. Je empatický a chápe vaše pracovní vytížení. Umí s touto skutečností pracovat. Jeho lekce jsou vždy zaměřeny tak, aby člověk hlavně mluvil, mluvil, mluvil jen a pouze v angličtině. Opravdu doporučuji i s ohledem na fakt, jak velký přehled o světě má. Velmi chválím jeho koníček – přečte min. 2 anglické knihy týdně. Wauuuu.
Pokud čtete tento text, máte s největší pravděpodobností nějaký pádný důvod či osobní motivaci ke studiu angličtiny a současně asi taky máte i představu, jak taková výuka může vypadat. Já měl v květnu 2023 obojí – motivaci i tu představu. Daliborovi stačilo pár prvních lekcí, aby obojí překreslil. Motivace je silně individuální a na tu Vaši žádná „recenze“ nebude mít vliv. Ale zapomeňte na učení, jak ho znáte ze školy. Na prvním setkání s Daliborem jsem prohlásil: „Nejsem nejmladší, chodím do práce, mám rodinu, ze školy jsem už dlouho a nesnáším domácí úkoly. Nějaká příprava na lekci je pochopitelná, ale nic se nemá přehánět.“ A jak jsem dopadl? Zcela dobrovolně (!) nyní trávím přípravou na každou lekci i několik hodin týdně. Ne, neučím se dobrovolně gramatiku, nešprtám desítky nových slovíček, nedoplňuji chybějící texty v učebnici (to jenom občas a patrně za trest 😉). Čtu, poslouchám podcasty, hledám informace, přemýšlím o vybraném tématu – v angličtině, pochopitelně. Potom začne lekce, Dalibor „vytáhne“ nějaká frázová slovesa a plynule je do tématu zapojí. A tak to dělá se vším, co mě chce naučit. Krok po kroku, jenom tak mimochodem mě směruje. Jak číst a současně porozumět psanému textu, jak se učit slovíčka a správně je používat. Často spolu nesouhlasíme a na některé věci kolem nás máme úplně odlišný názor. Ale právě tyto diskuze o ekonomice, politice, sociálním systému, historii nebo o vaření, mě na těch lekcích baví nejvíce. Učím se tak myslet, ptát, argumentovat – v angličtině, pochopitelně. Je třeba zapomenout na česká slova a přestat v češtině myslet. Je to fuška a já začal tím, že si vybral skvělého lektora. Lektora, který mě nenutí ani nenudí, nepoučuje, ale učí.
Neznám žádné další soukromé učitele angličtiny, ale asi jich víc ani nepoznám, protože není důvod hledat jiného. K učení se jazyků jsem měl odpor od základní školy a nezměnilo se to ani na SŠ, ani na VŠ, až když jsem začal spolupracovat s Daliborem. Na začátku spolupráce jsem angličtinu mimo práci vůbec nevyužíval, v dialozích jsem nebyl pohotový a na pracovních schůzkách jsem většinou mlčel. A momentálně po více než roce spolupráce sleduji většinu filmů a seriálů v angličtině, všechna zařízení, co používám, mám v angličtině, začal jsem číst knihy v angličtině, a dokonce tomu co sleduji nebo čtu občas i rozumím, ale nejdůležitější je, že se už nebojím mluvit. Myslím, že to je docela slušné, když zvážím, že za 16 let předchozího studia jsem nebyl schopen se rozmluvit.