Podnikání bez hranic

Vyzpovídal jsem 25 profesionálů s mezinárodní působností a trend je jasný: Europodnikání je na vzestupu a nadešel čas tomu přizpůsobit strategii.

Tento článek o volnonožcích s mezinárodním přesahem je výsledkem prvního průzkumu svého druhu v češtině. Nevznikl by, nebýt 25 statečných přátel a kolegů na volné noze, kteří svolili k hloubkovému rozhovoru a souhlasili se zveřejněním, za což jim ze srdce děkuji. Ačkoli všechny dotazované zde uvádím jen stručně, celý text je ve skutečnosti utkán z jejich zkušeností. Rád bych také vyzdvihl odvahu těch, kteří mi velkoryse dovolili publikovat i to, co se nepovedlo, aby stejnou chybu neopakovali druzí — asi bych nenašel lepší důkaz, že jde, bez výjimky, o profesionály světového formátu!

„Imagine there's no countries / It isn't hard to do…“ — John Lennon

Signály z neznáma

Signály, že se něco ve světě podnikání na volné noze děje, jsem pozoroval už nějaké dva tři roky. Podobně jako v legendárním románu Ayn Rand Atlasova vzpoura začali mizet schopní lidé. Do ciziny. Někteří profesionálové, kteří dlouhá léta udávali směr české odborné scéně, už najednou nebyli tolik vidět a jakoby se do země propadli. Až se začaly šířit klepy, že je to s nimi nejspíš zlé. Nemohly být dále od pravdy…

Svobodné podnikání na volné noze má za sebou dlouhý vývoj. Přesto se neustále mění a dnes tak zřejmě stojíme na prahu nové éry. Evropští freelanceři se stále častěji zapojují do mezinárodních projektů a berou zakázky z celého světa — český grafik dnes může mít klienty z Prahy, zrovna tak jako z Londýna, Ženevy, Dubaje i San Francisca. Národní příslušnost pomalu ztrácí na významu a přibývá také digitálních nomádů, kteří pracují na cestách. Trend mohutní a jako vlna se už pomalu zvedá k mocnému přílivu, který může vynést na vrchol i vás. Tedy máte-li odvahu jít do neznáma a vše potřebné se naučit cestou. Už máte sbaleno?

Kde se nacházíme?

Eurofreelancing je dosud v plenkách. Většina evropských freelancerů se nadále orientuje jen na svůj lokální trh a pokud už pracují pro cizinu, tak buď nárazově, anebo jako kontraktoři na částečný či plný úvazek. Profesionálů s větším kmenem zahraničních klientů je minimum a dá se říci, že i odborníků evropského věhlasu je pomálu. Projevuje se to mimo jiné tím, že málokdo je schopen byť jen jmenovat nějaké evropské autority ve svém oboru. Tito odborníci zajisté existují, ale povědomí běžných profesionálů spíše zahrnuje Ameriku a svět.

Evropský trh a podpora pro freelancery ale roste i díky postupující integraci EU, doprovázené zlevňováním roamingu, europlateb atd. Přibývá profesionálů, kterým došlo, že obrovské příležitosti mají díky internetu na dosah, ne-li hned za českými humny. Stačí se jen pořádně naučit jazyk a přemýšlet v nových dimenzích. Na rozdíl od cestování za prací neobnáší eurofreelancing žádná velká rizika ani výdaje. Netlačí vás ztenčující se úspory při hledání práce ani svědomí, že nedřete se stejným sebezapřením jako tisíce dalších migrantů přicházejících do Londýna či jiných metropolí z celého světa za štěstím.

Srůstající celoevropský trh čím dál tím více připomíná Spojené státy, což historicky nemá obdoby. Dnešní situace se také podobá éře nástupu mobilů a internetu v 90. letech, kdy tyto technologie umožnily volnonožcům rozšířit regionální působnost na celonárodní.

Nyní se tedy hraje o rozšíření vnitrostátní působnosti na mezinárodní — evropskou nebo dokonce světovou. A i tentokrát je startovní linie více méně stejná pro všechny. Brit, Švédka, Belgičan i Češka, všichni řeší stejné dilema: Má smysl lovit zakázky v zahraničí?

Proč do toho jít?

Překvapilo mě, kolik různých osobitých důvodů mnou oslovení profesionálové uvedli:

• Polepšíte si finančně. Pracovat z Česka pro drahou cizinu je výhodné. (A naopak je neudržitelné dělat z dražší země pro české klienty, jak trefně poznamenává špičkový webový grafik Jirka Tvrdek ke svému půlročnímu působení v Kanadě.)
• Významnější projekty a informovaní zákazníci. Někteří dotázaní profesionálové mi rovnou řekli, že pro Česko už ani moc dělat nechtějí, protože Češi míň platí a neumějí dávat kvalitní zpětnou vazbu, což je frustrující; nemluvě o atraktivitě zakázek.
• Spojení práce, jazyků a cestování. Pracovat pro celý svět dnes můžete klidně z domu v Horní Dolní. Cestování a setkávání s lidmi v mezinárodním týmu je spíš cestovatelský bonus. Žádaný UX designér Kuba Krčmář takhle lítá i dvacetkrát ročně.
• Je to budoucnost. Schopní absolventi si už běžně hledají rovnou práci v cizině. Tak jako vývojář Dan Dimitrov, který si domluvil práci na dálku pro Američany na 2 dny v týdnu jako kontraktor, obdobně jako jeho kamarád Michal Hantl. Mladí mají jasno.
• Vaše kariéra vám poděkuje. V tomto se shodují všichni, kterým se průnik na zahraniční trhy podařil. Bez ohledu na finanční hledisko to považují za důležitý kariérní milník, který jim otevřel nové obzory a změnil způsob myšlení i konání.
• Pracovat pro svět zvyšuje prestiž a sebevědomí. Stoupnete v očích českých klientů a zkušenosti z ciziny obrovsky zvedají sebedůvěru. To vyzdvihuje např. Pavel Minář, který takto prezentoval Google Apps i vedení významných evropských firem.
• Je možné se dostat k super-bonitním klientům. V Česku je jich pár, na Západě podstatně víc, a někteří se bohatí už narodili. Nemluvě o nesaturovaných, rostoucích trzích typu Katar či Dubaj s neukojitelným hladem po kvalifikovaných odbornících.
• Neomezené možnosti na obřím trhu. Už vás na malém českém písečku nemůže nic moc překvapit? Světové pískoviště skýtá mnohem více příležitostí pro náhody.
• Lepší rozložení rizik. Český profesionál je do značné míry svázán s kurzem koruny, vývojem domácího trhu a dalšími lokálními riziky. Internacionálové mohou snáze přelévat své aktivity tam, kde zrovna bují hospodářská konjunktura.
• Začít je opravdu snadné. Tedy pokud si to zbytečně sami nezkomplikujete nějakou náročnou strategií, která nakonec nevyjde. Malé sázky na první dobrou opět vedou.

Nepřímým argumentem pro zahraniční expanzi je paradoxně i skutečnost, že už není moc důvodů, proč do toho nejít. Tím hlavním by pochopitelně byla neznalost jazyka, případně to, že vám český trh bohatě stačí a nechcete už dále tříštit svou pozornost.

Pokud se naopak s výše uvedenými důvody ztotožňujete, možná si už v této chvíli pokládáte nevyhnutelnou otázku: Čím začít?

Minimalismus je klíč

Říkáte si, v čem je ten háček? Odpověď je překvapivá: V ničem. Všichni dotazovaní v zásadě uvedli, že dostat se k prvním zahraničním zakázkám pro ně nebylo nijak obtížné. Obvykle v tom sehrála roli náhoda, resp. odvaha jít štěstí a novým kontaktům naproti:

• dobře vyplněný LinkedIn profil v jazyce cílového trhu (většinou angličtina, němčina)
• webová stránka v angličtině (typicky grafické portfolio, někdy ani to ne)
• registrace do oborových fór a katalogů (na grafiku Behance, na jazyky ProZ atd.)
• cílené oslovení partnerů či agentur v dané zemi (vlastní pečlivý výběr)
• ochota stát se přechodně kontraktorem na část úvazku (nebo i zaměstnancem)

Kontraktorství není pravidlem ani podmínkou. Odráží však nepříjemnou skutečnost, že pro většinu cizinců jsme my Češi levná pracovní síla, a tomu odpovídá i počáteční úroveň spolupráce. Stát se kontraktorem v projektu, na kterém dělají až desítky dalších lidí, může být finančně zajímavé, ale zároveň to obnáší určitá omezení a závazky. Jak trefně poznamenává praotec českého webdesignu Petr Staníček, který už léta pracuje pro Američany z Česka jako kontraktor, dost se to podobá zaměstnání. Maká 10 až 12 hodin denně 6 dní v týdnu, ale jedním dechem dodává, že je spokojený a má i čas na vlastní globální projekt Paletton.

Jako rozjezdová strategie funguje i sbírání drobných referenčních zakázek získaných přes online portfolia, B2B servery nebo místní agentury. Touto cestou šel art director Jakub Sodomka, který se během roku dostal na 80 % příjmů ze zahraničí i díky Behance a spolupořádání lokálního Behance Portfolio Review v Česku. Dneska dělá pro celý svět, hodně pro Švýcary, a jak sám říká, tam je to úplně o něčem jiném.

Nesmělé první krůčky

Překousnout pár měsíců kontraktorské roboty nebo šňůru rutinních kšeftů, o které byste možná v Česku ani okem nezavadili, může být mnohem důležitější, než se zdá. Sám jsem takhle vyjel do Španělska už koncem 90. let a toho, co se člověk musí naučit, je spousta:

• nabíráte zkušenosti — cenné i pro budování zahraniční reputace a referencí
• osaháváte si technologie a nástroje — zejména ty pro týmovou práci na dálku
• přibíráte projektové kompetence — ano, ponětí o projektovém řízení je základ
• zvykáte si na vyšší nároky — vyšší výdělek je odvozen i od vyšší produktivity práce
• osvojujete si cit pro cenotvorbu — málokdo totiž hned ví, jaká je jeho tržní cena
• učíte se dávat i dostávat zpětnou vazbu — žel největší slabina českých freelancerů
• poznáváte jinou kulturu a mentalitu — jsou věci, které zpočátku nechápete
• zlepšujete se v jazyce — rozumět a rozum nět totiž může být zásadní rozdíl
• získáváte si důvěru zadavatelů — a přestáváte být tím dělníkem z Východu

Tohle všechno mohou zavedení profesionálové, zvyklí z Česka na pravidelný přísun zakázek, vnímat jako krok zpátky. Takže se pak do zahraničních kšeftů buďto nehrnou, anebo zkoušejí různé sofistikované strategie, které ale málokdy vyjdou podle představ. Příkladem budiž třeba průkopnický blog Babel Guide předního experta na social media Adama Zbiejczuka, který měl nakonec úplně jiný přínos než ten původně zamýšlený, když vyústil v pořádání pravidelných setkání BabelTalk v Praze a Brně a středoevropskou konferenci BabelCamp.

Komplexní strategie mají samozřejmě velký přínos i v tom, že přinášejí nové zkušenosti a kontakty. Byznysově ale slaví větší úspěchy přímočařejší strategie orientované na zakázky. Prakticky všichni účastníci mého průzkumu, kteří se touto ryze pragmatickou cestou vydali, dnes mají více než polovinu příjmů ze zahraničí, navíc s výhledem na další růst. Dokonce bych i řekl, že jakmile se profesionál jednou na získávání zakázek v cizině plně zaměří, zahraniční příjmy v jeho podnikání rychle převládnou.

Záměr je důležitější než strategie

Překvapivé je, že přímočarých, a přitom překvapivě funkčních strategií pro ty, kteří se chtějí na volnou nohu do světa vydat, je spousta. Pominu výše uvedené (LinkedIn, web, katalogy a fóra, místní partneři, kontraktování do projektů) a přidám pár dalších, které mne zaujaly:

Znalost jazyků a osobní kontakt spojený s cestováním je velkou výhodou při budování obchodních vztahů. Angličtina je v podstatě nutnost, ale v zemích jako Francie či Německo je znalost národního jazyka vyneseným trumfem, který akceleruje byznys. Ověřila si to Eva Hermans, která mluví mj. holandsky, německy a švédsky a provozuje v Praze na volné noze agenturu, která ročně uspořádá až několik set eventů pro klienty z těchto jazykových oblastí. První zakázky Eva získala ještě jako studentka, kdy prostě vyrazila na vlastní pěst do Německa a Nizozemí navazovat kontakty. Pár zakázek jí vyšlo a od té doby se nezastavila.

Digitální nomádství neboli práce na cestách se dá pro takové navazování kontaktů krásně využít, zejména pokud navštěvujete místní akce a coworky. Že to funguje, může potvrdit provozovatel kanárského Surf Office, Slovák Peter Fabor, který provozuje coworcation (zážitkový či prázdninový coworking) ročně až pro stovky freelancerů z celého světa. Lidé se seznámí a často začnou na něčem spolupracovat, což zažil i Peter sám jako UX designér.

Networking přes různé huby a centra nefunguje jen digitálním nomádům, ale také u nás v Česku. Jsou to osvědčené coworkingy, retreaty pro kreativní profesionály, nebo startupové akcelerátory, nezřídka s vyšším zapojením expatů a cizinců. iOS vývojář Jirka Urbášek (mimochodem, má skvělou networkovací vizitku s fotkou, aby si ho lidi pamatovali) není jediný, komu se podařilo získat první zahraniční zakázku přes kamaráda. Podobnou zkušenost má i známý webdesignér Honza Řezáč, grafik Mira Szkandera i producent videoblogu Byznyspark Michal Andera.

Publikační činnost funguje, i když nejste rodilí mluvčí. Stačí ovládat jazyk a mít k ruce editora. Je to běh na dlouhou trať, ale výsledky jsou často lepší než u prezentačního webu. Zmínil bych příběh básníka a kouče Marka McGuinnesse, který se díky blogu Lateral Action pro kreativní profesionály vypracoval z londýnského Notting Hillu k hvězdné globální klientele. Koučuje pravidelně přes Skype a občas lítá dělat školení či workshopy. Založení blogu vnímá jako důležitý kariérní milník, po kterém se mu začali ozývat klienti z EU, USA a celého světa.

Exotické trhy jako Blízký a Střední Východ, Hongkong či Moskva mohou být natolik kulturně i čistě geograficky vzdálené, že dost profesionálů dává přednost sjednávání zakázek přes místního B2B partnera. Ten zná svůj trh a jeho zvláštnosti, dokáže včas zachytit chyby ztracené v překladu a jednat s důrazem odpovídajícím místní praxi.

Agentury pro experty zprostředkovávají zejména větším firmám kontakty na specialisty ke krátkodobé spolupráci. Za nenápadným zevnějškem se mohou skrývat velice lukrativní příležitosti pro etablované profesionály s odměnou v pásmu desítek až stovek euro za hodinu konzultace. Registrace bývá často zdarma, nebo za menší poplatek, takže nejtěžší je asi tyto možnosti vůbec objevit a správně vyhodnotit. Populární a mnohem méně výnosnou alternativou jsou pak globální katalogy freelancerů jako oDesk a Elance.

Mezinárodní konference bych vyzdvihl zvlášť, protože je řada profesionálů uvádí jako primární zdroj kvalitních kontaktů pro svůj zahraniční byznys. Jako jeden z nejlepších kroků své kariéry je zmínil uznávaný grafik Jan Tippman, coby host našeho loňského think-tanku. Důležité ale nejsou jen populární konference jako WebExpo či Marketing Festival s velkým pokrytím v médiích a na sociálních sítích. Někteří profesionálové si záměrně vybírají korporátně zaměřené akce, které jsou sice méně cool, ale zato na ně jezdí lidi z firem, které akutně potřebují kvalitní experty. Průmyslový a energetický poradce Aleš Gavlas se díky pečlivě naplánovanému kalendáři konferencí a událostí v rámci oborových klastrů dostává k top klientele ve svém oboru. Mimo jiné sbírá moderní umění, opravdu se vyzná ve víně a VIP klienti se u něj mají jako v bavlnce (vybírá pro ně i personalizovaná přání a dárky). Aktivně využívá také LinkedIn, přes který si předem zjišťuje, s kým by se na konferenci rád potkal.

Přednášky či mentorování ve spolupráci se zahraničními partnery jsou oblíbenou branou do světa hlavně pro zkušenější profesionály. Velký ohlas měla Mindless Tour marketéra Karla Novotného po coworkingových centrech ve 12 zemích na 3 kontinentech. Přes obrovskou časovou režii a porodní komplikace to Karel nakonec hodnotí pozitivně. Má za to, že některé kontakty, které navázal, se mu podaří dále rozvinout. Podobnou cestou se vydal další český marketér Filip Dřímalka, který působí jako mentor v německém inkubátoru Hub:raum Deutsche Telekom, což mu přináší další příležitosti v Evropě. V současnosti Filip připravuje sérii videotutoriálů v angličtině a jejich online prodej do celého světa.

Globální služba či produkt nemusí být nutně jen doménou startupů a firem, naopak. Je to velice zajímavý model i pro individuální profesionály, jako je můj kamarád z Toastmasters Petr Jasinski se svým novým rozvojovým startupem SelfRepGuru, nebo lektor angličtiny Karl Wacey, který z Česka provozuje svou globální stránku My Skype Lessons. Zatímco dříve musel shánět studenty on, teď se k němu hrnou po desítkách z celého světa a funguje to. Musel sice postavit web a vyřešit řadu problémů mj. s platbami ze zemí 3. světa (přes Western Union), ale nakonec se ukázalo, že jeho podnikatelská intuice byla správná.

Využití cizí platformy pro přístup na globální trh je také už dosti rozšířená strategie. Typickým příkladem jsou fotobanky, které umožňují českým autorům, jako je grafik Víťa Válka, prodávat licence autorských práv do celého světa. Anebo opačně: ubytovací síť Airbnb může přivést celý svět až na váš práh. Tyto platformy jsou pro málokoho hlavním zdrojem příjmů, ideálně hrají do kombinace. Např. Martin Matějů pronajímá se ženou dva byty přes Airbnb v Praze a zároveň programuje weby pro české i zahraniční klienty.

Open-source projekty či mezinárodní neziskovky nemají sice s podnikáním mnoho společného, ale není neobvyklé přes ně narazit na velice lukrativní příležitosti. To se týká zejména vývojářů, které může vlastní open-source nebo spoluúčast na vývoji známého projektu zviditelnit ve světě developerů. To byl mj. případ PHP experta Jakuba Vrány, který poté, co napsal bezplatného správce databází Adminer, dostal několik nabídek přednášet na zahraničních konferencích a nakonec se stal prvním Čechem ve Facebooku. Dnes pracuje pro Google, ale úplně na začátku byla prostě jen jeho snaha pomáhat jiným programátorům.

Institucionální podpora podnikání bez hranic je poměrně roztříštěná mezi B2B aktivity Hospodářské komory, Jednotná kontaktní místa při živnostenských úřadech a české ambasády v zahraničí, které by měly export služeb podporovat. Existuje také málo známý program Erasmus for Entrepreneurs a hodně důležitou roli hrají silné národní či mezinárodní oborové organizace typu International Coach Federation, které napomáhají přeshraniční spolupráci i sdílení osvědčeného know-how. Pokud ve vašem odvětví taková organizace působí, je rozhodně dobré stát se členem a sledovat zasílané pozvánky.

Možných strategií je opravdu nepřeberné množství. Tím více času se dá bohužel promarnit nekonečným rozhodováním kterou zvolit. Ale to není dobrá cesta. Úspěch v zahraničí se stejně jako u nás zakládá na kvalitě práce a dobrém jméně. Nakonec je to vždy především o tom, jestli každou jednotlivou zakázku zvládnete na jedničku a rostete správným směrem. Volba strategie má určitě velký vliv, ale podstatou zůstává sama práce a vaše schopnost vycházet dobře s klienty. To je dobré neztrácet ze zřetele a začít s tím, co máte po ruce.

Příkladem za všechny budiž Dirk Vanysacker, Belgičan, který působí od konce 90. let jako nezávislý podnikatelský poradce pro klienty z tuctu evropských zemí, a přitom ani nemá vlastní web. Jak mi sám řekl, zatím jej nepotřebuje a přes reference má práce nad hlavu.

Ceny, smlouvy, neplatiči a jiné radosti

Nadměrné administrativy spojené se zahraničními zakázkami se obávat nemusíte. Naopak, na Západě je zvykem u menších zakázek nebazírovat na detailech, objednávku vyřídit emailem a platbu poslat třeba přes PayPal, ihned po vystavení faktury (PDF nebo překvapivě častý iDoklad a Harvest). Tento proces popsala v drobných obměnách většina mnou dotazovaných profesionálů. Daňové přiznání pro ně také není problém, někteří si jej dokonce dělají sami! A dobrá polovina z nich ani nejsou plátci DPH. Tolik k běžné praxi.

Velkým problémem jsou naopak nepřiměřeně nízké ceny, ono stigma levného Východu. Používá se klasicky úkolovka či hodinovka (u kontraktorů člověkoden neboli manday), ale jen málokdo se umí dostat nad vlastní české ceny o víc jak 15 až 30 %. To sice pokrývá vyšší režii, ale zároveň nijak neodráží propastný rozdíl cenové hladiny mezi námi a, řekněme, Švýcarskem nebo Amerikou.

Z mého průzkumu jednoznačně vyplývá, že čeští profíci, kteří se umí přiblížit mnohem vyšším západním cenám, znají poměrně dobře tamní trh, svou relativní cenu na něm a nebojí se na základě těchto informací licitovat svou cenu. Někdy pomohou i srovnávače mezd jako IT Jobs Watch. Překladatelka angličtiny se specializací na titulkování a lokalizace webů Sylva Ficová si zjišťuje obvyklou cenu projektu u kolegů v zahraničí nebo pošle dotaz na interní fórum oborového portálu ProZ. Tím získá dost spolehlivých informací, aby se dostala třeba až na místní ceny. (Což je mimochodem ukázkový příklad principielního vyjednávání v praxi.)

Jištění pohledávek pomocí záloh je běžné téměř všude a má to svůj důvod. Všichni se sice shodují, že platební morálka je na Západě znatelně vyšší a většina klientů platí včas (ne týden po splatnosti jako u nás), ale neplatičů je i tak dost. Například mimořádně talentované designérce Sandře Tejnecké nezaplatil zahraniční klient práci v hodnotě asi 400 tisíc Kč, což už opravdu není legrace. Dnes je ale dál, neopakuje stejné chyby a na příběh vzpomíná spíš s hořkým úsměvem — bere to jako daň za to, že když jde člověk nadšeně s kůží na cizí trh, nemá ještě dost zkušeností a snáze přehlédne varovné signály, jako třeba narůstající zpoždění splácení faktur. I proto je dobré hlídat termíny splátek, trvat na dodržování dohod a případně se odkázat na 30denní splatnost faktur v EU, jako to občas dělá Sylva Ficová.

Jištěná chce být pochopitelně i druhá strana, což znamená (zejména u velkých korporací a Američanů obecně) podrobné ochranné smlouvy. Ještě větší nástrahou jsou však tzv. NDA dohody o mlčenlivosti s obří smluvní pokutou. Zde se názory hodně rozcházejí, zdali je podepisovat či ne. Nicméně zkušenost ukazuje, že i pokud na podpisu protistrana trvá, dá se vyjednat snížení s odkazem na mnohem nižší úroveň výdělků v Česku. NDA není formalita a vím i o kauze, v níž českému freelancerovi bezprostředně hrozilo plnění škody za 1 milión Kč kvůli zanedbatelnému porušení podmínek smlouvy.

O všech těchto problémech je dobré vědět, ale nemusíte se jich bát, protože každý byznys je věcí jednání a dohody. Násilím vás do spolupráce nikdo nutit nebude. Práce a zakázek, které nevyžadují striktní smluvní jištění, je i tak dost.

Trochu zamotané je to s převody peněz a konverzí měn. Většina profesionálů tohle moc neřeší a nechávají si peníze posílat přes PayPal, nebo na účet s automatickou konverzí na koruny, což je ale dlouhodobě připraví o tisíce na poplatcích a kurzových ztrátách. PayPal navíc občas zadrží i běžné platby jako podezřelé. Stalo se to třeba Karlovi Novotnému s Mindless Tour. Opravdu dlouho mu trvalo, než PayPalu prokázal legitimitu plateb, přičemž měl štěstí, že se s ním vůbec bavili, protože šlo spíše o menší transakce.

Naštěstí existují i jiné možnosti jako je startup TransferWise oblíbený mezi kontraktory, nebo nízkonákladové devizové účty českých bank jako Fio a kurzově asi vůbec nejvýhodnější účet u Citfinu. Pokud nárazově přijímáte menší částky, nemá asi smysl poplatky a konverze tolik řešit, kdežto u pravidelných plateb už to rozhodně význam má, protože nevýhodný proces převodů a směny vás může ročně připravit až o desítky tisíc.

Svět už je na nohou, co vy?

Podnikání bez hranic je trend, který ve freelancingu nastupuje několik posledních let. Stejně jako v případě jiných dobových změn má své průkopníky, nadšené zastánce i konzervativní oponenty. Evropa stojí před zásadním evolučním skokem vpřed, což musím přiznat i já coby (bývalý) euroskeptik. A jako už tolikrát v dějinách volného trhu to nebude znamenat ohrožení, jako spíš nové příležitosti a šanci pro ty, kteří možná právě konči školu a uvažují kudy dál.

Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že pro mladé Evropany bude v budoucnu podnikání na volné noze napříč státy stejně přirozené, jako je dnes pro mnohé Američany. Jedinou otázkou tedy zůstává, jestli se příležitosti chopí ve větší míře ještě i dnešní profesionálové, kteří už mají prakticky své jisté a nic je nenutí měnit svět, natož sama sebe. Z příběhů, které jsem vyslechl, jsem nabyl přesvědčení, že to stojí přinejmenším za zkoušku. Můžete jenom získat.

You may say I'm a dreamer
But I'm not the only one
I hope someday you'll join us
And the world will live as one…
— John Lennon / Imagine