Vybíráme pro vás to nejzajímavější ze stovek českých i zahraničních zdrojů a vydáváme také spoustu vlastního obsahu. Připravují Dan Šácha a Robert Vlach. Dobré tipy vítány.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Literární dokumentaristka a vydavatelka Barbora Baronová ve svém příspěvku sdílí, co jí v uplynulém období nejvíce pomohlo při ochraně podnikání.
Podle filosofky Alice Koubové zvýšíme svou odolnost vůči krizi akceptováním faktu, že stavem obvyklým není zaručenost, ale nejistota. Proto je důležité v časech neochromení budovat záchranné mechanismy do budoucna. Krizi profesní v mém případě následovala v uplynulých měsících i krize osobní. Den po dni vše zvládat mi pomohlo to, že jsem roky předtím pěstovala férové a autentické profesní i mezilidské vztahy a měla jsem promyšleno několik záložních plánů. V nejhlubší krizi totiž člověk jedná automaticky, a to s jediným cílem – přežít.
Mně nejvíc při „ochraně“ podnikání v krizi pomohlo:
V rámci společnosti obecně – co se oblasti vydávání knížek a literatury týče – se za rok krize ukázalo, že v Česku existuje vůle podporovat kreativní průmysly, že je možná systémová změna v rámci literárního provozu podporující bibliodiverzitu – knižní rozmanitost, že je možné měnit chápání role kultury a zlepšovat postavení umělců ve společnosti – vše je však pořád ještě běh na velmi dlouhou trať. Nicméně krize tuto diskusi alespoň otevřela, což je první velký úspěch.
Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Je lepší podnikat pod vlastním jménem, nebo raději zvolit název? Na tuhle otázku v novém článku odpovídá Madla Čevelová.
Klára Groulíková se svým podnikáním začala ještě jako studentka třetího ročníku gymnázia. Vadil jí přístup na psím cvičišti plný křiku, takže se rozhodla prozkoumat jiný způsob výcviku. Začátky nebyly snadné, musela si pomáhat brigádami a po roce chtěla projekt zabalit — dnes provozuje úspěšnou Online psí školu s kurzy, kterými už prošlo přes 10 tisíc psů a jejich majitelů. Přečtěte si článek.
„Neměla jsem žádné investory a sponzory, když jsem byla v minusu, musela jsem si na to vydělat na brigádě v truhlárně, kde jsem brousila dveře nebo lišty. Seděla jsem u počítače a vážně jsem uvažovala, jestli to celé nezabalit.“
Krize a zánik vlastnictví (ze kterého až mrazí) — vynikající Patrick Zandl a jeho hluboké zamyšlení na tím, co má většina lidí za neměnné a dané. Jaký je váš názor? Pozorujete kradmé změny, které Patrick popisuje? A jste připraveni je podpořit svými penězi?
Tereza Žídková rekapituluje své první měsíce v podnikání a přidává pár tipů do začátku: „Rozhodnutí jít na volnou nohu ve mě zrálo dlouhou dobu. Postavila jsem si několik vzdušných zámků, které v mé hlavě skvěle fungovaly a generovaly příjmy ve výši generálního ředitele nadnárodní korporace. Naivní představy vystřídala realita.“
Otázka do pranice: Jaká je vaše preferovaná forma odmítnutí nezajímavé poptávky či zakázky na volné noze?
Pár perel umění říkat “Ne” od známých osobností anglicky najdete zde.
Který umělec na volné noze vás nejvíc ovlivnil?
Bob Dylan má dnes 80 let. Nahlédnout do života zřejmě nejobdivovanějšího hudebníka 20. století můžete třeba prostřednictvím oceňované autobiografie Chronicles, nebo povedeného dokumentu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue na Netflixu.
Ostatně, něco se od Dylana, který loni prodal práva ke všem svým písním za odhadovaných $450 miliónů dolarů, můžeme naučit i jako freelanceři od Stevena Pressfielda — třeba jak neudělat amatérskou chybu č. 1.
Jaké bylo to nejneobvyklejší místo, z jakého jste kdy pracovali?
Jeden příklad za všechny: Žena přestěhovala během lockdownu svou kancelář do auta a chce v tom pokračovat, hlásí BBC.
Donna Powell, sociální pracovnice z Nottinghamu, vysvětluje svou inovaci takto: “Vidíme spoustu lidí, kteří pracují mimo kancelář: pracují ve vlacích, pracují v kavárnách, pracují v restauracích… tak proč ne v autě?“
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.