Vybíráme pro vás to nejzajímavější ze stovek českých i zahraničních zdrojů a vydáváme také spoustu vlastního obsahu. Připravují Dan Šácha a Robert Vlach. Dobré tipy vítány.
Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.
Portál Na volné noze vydal rozsáhlý článek, ve kterém se 62 českých freelancerů ohlédlo za uplynulým rokem a krátce shrnulo změny v podnikání, které jim přinesl. Za naši manufakturu Besky se zapojila i Zuzana Bílková:
„Místo exotické dovolené si letos uděláme radost vašimi vlněnými přikrývkami z Beskyd,” avizovali v poslední době naši zákazníci. A jak řekli, tak udělali. Přes náš eshop jsme v loňském roce ve srovnání s rokem předchozím vyexpedovali více než dvojnásobný počet objednávek a ani letos zájem o naše výrobky nepolevil.
Tak skokového nárůstu poptávky si velmi vážím a zároveň cítím obrovskou zodpovědnost, abychom si za všech okolností udrželi vysoko nastavenou laťku kvality. Takže taky nedovolenkujeme, ale pilujeme firemní procesy. Přibrali jsme do party další zkušené švadlenky, díky kterým od ledna šijeme nepřetržitě na dvě směny, a teď je na řadě nákup nových strojů.
Přestože zvládnout všechny tyhle rychlé změny pro mě bylo a je občas náročné, zvlášť ve spojení s našimi malými dětmi, vyrábět přírodní produkt z místních surovin mi dává stále obrovský smysl. Nejvíc mě na tom teď baví to, že máme prostor vyhrát si s každým zdánlivým detailem. Šijeme vlněné lůžkoviny, ve kterých se naši zákazníci probouzí každý den vyspaní a odpočatí, a to je naše cesta i do budoucna.
Bronislav Sobotka, nadšený učitel angličtiny z Brna, v krátkém příspěvku shrnul své ohlédnutí za uplynulým rokem.
Nesvobodný rok svobody
Myslím si, že hodně učitelů jazyků zažilo paradoxně během uplynulého roku, plného různých zákazů a omezení, větší míru pracovní svobody než kdy předtím.
Najednou se věci začaly dělat od nuly a šlo si je tedy upravit k obrazu svému, snadněji se vystupovalo ze zažitých věcí, které se „tak prostě vždycky dělaly a dělají“. Snáze se experimentovalo a zkoušelo nevyzkoušené. Člověk byl donucen si znovu ujasnit, co chce dělat a jak to chce a může dělat.
Najednou jsme s údivem zjišťovali, že věci mohou fungovat úplně jinak, a přitom skvěle. Zažívali jsme radostný pocit vnitřní svobody z toho, že já sám mohu rozhodovat o tom, jak bude má práce vypadat.
Jasně to vidím na sobě i na lektorech v naší virtuální jazykovce. U nás si můžou vybrat, koho budou učit, za kolik budou učit, jak často a jakým stylem budou učit. Opravdu nemám pocit, že by se někdo z nich chtěl vracet do situace, kdy mu někdo jiný bude říkat, kdy a kde má učit, jakou má používat učebnici a s kolika penězi si musí vystačit.
Myslím, že díky skokové akceptaci online komunikace je Česká republika zase o kousek menší, propojenější a svobodnější. Skvělí lektoři již nejsou omezeni tím, kolik studentů je tam, kde bydlí oni, či kolik je u nich obvyklá cena. Je to více o tom, co umíte, a méně o tom, kde sedíte. A to je vážně skvělé.
Publikováno 16.6. v článku 62 spoluautorů Na volné noze: Rok poté — Jak se změnilo podnikání 62 českých freelancerů a kam míří.
Stavební inženýrka Ivana Minářová popisuje, jak se v jejím podnikání a oboru celkově odrazil covidový rok.
Rok s covidem pro mně znamenal neznámé zvraty a různorodá období. Od stavu „nebude co dělat“ (březen 2020) přes období „práce je tolik, že se nedá zvládnout“ (od září 2021) až po beznaděj související se školními dětmi doma (březen 2021). Zpětně však musím říci, že to bylo báječné období pro mé podnikání, které jsem posunula o kus dál.
Více se zaměřuji na finanční rezervy. Ke každé zakázce mám předem dané peníze na výdaje (odkládám zálohu). Sem tam koupím akcie či kryptoměny, začali jsme spořit dcerám.
Nucený home-office naučil klienty i kolegy brát online svět jako standard. Před covidem jsem tak pracovala, snažila se vyhýbat schůzkám (téměř vše kromě prohlídky stavby umíme řešit na dálku). Výhody tohoto přístupu konečně chápe i druhá strana.
Obrovskou podporou v této podivné době mi od ledna je mastermindová skupina. Díky setkáním s báječnými lidmi jsem se dostala z krize, která souvisela s dětmi doma (mami, potřebuji to či ono, mami, kdy bude oběd, mami… Holky znají pravidla, která byla daná dávno před covidem, ale v případě mámy je nerespektovaly). Už jen ten pocit, že v tom nejsem sama, mi pomohl a dnes mám vyhrazený prostor, který je jen můj, a celá rodina to bere. Další věci související s mým podnikáním jsem díky skupině zjednodušila. Patří k nim jasná definice nabízených konzultací (co dělám, za kolik, kam až dojedu), administrace zakázek (vše ideálně v jedné aplikaci, nepřepínat do jiných), rozšířila jsem delegované činnosti. Maximální možné zjednodušování činností a postupů mi přináší svobodu a energii do práce.
Stavařina a projektování se posunuly na vrchol. Tolik poptávek jsem za 8 let na volné noze nezažila. Na jaře jsem musela zastavit příjem nových zakázek (zákazník nechce slyšet, že s prací začnu až za 9 měsíců). Tento stop stav mi vytvořil prostor pro více konzultací, které mě čím dál více baví.
To, že lidi začali ve velkém řešit své bydlení navzdory nejisté době, má i nevýhody. Nečekají, že budou muset platit nemalé částky jak za dokumentaci stavby (mé nabídky často končí slovy „čekal jsem daleko nižší cenu“), tak samotnou stavbu. Žijeme v době skokového zdražování stavebního materiálu, který se dováží z ciziny (nebo suroviny na výrobu). Tím se sníží dostupnost vlastního bydlení pro hodně lidí. K tomu se přidá novela stavebního zákona, kterou protlačila vláda proti připomínkám odborníků z mnoha oblastí. Už teď je z telefonátů znát, že se i laici obávají a chtějí mít dokumentaci do začátku platnosti novely.
Publikováno 16.6. v článku 62 spoluautorů Na volné noze: Rok poté — Jak se změnilo podnikání 62 českých freelancerů a kam míří
Majitel ostravského bistra La Petite Conversation David Girten hodnotí uplynulý rok v gastropodnikání.
Lapeco je stále tady. Jak to? Je to hlavně díky našim skvělým zákazníkům, kteří i během všech omezení objednávali jídlo a pití s sebou v krabičkách a kelímcích.
Po tomto náročném pandemickém roce se ale rozjíždíme skoro od nuly. Momentálně rozhazujeme sítě a hledáme nový personál, který zaplní prázdná místa po některých našich předcovidových zaměstnancích, kteří se rozhodli z gastronomie odejít. Také jsme nyní museli upravit otevírací dobu, ale věříme, že se vše za pár měsíců vrátí zpět do starých kolejí. V našem týmu zůstali ti nejlepší z nejlepších a alespoň teď můžeme udělat takový malý personální refresh. Před rokem jsem byl možná až příliš optimistický a ambiciózní. Teď jsem se trošku zklidnil, abychom vše ustáli a mohli být v Lapecu minimálně dalších deset úžasných let.
Jak uplynulý rok hodnotím? Je mi teď ještě jasnější, že lidé, kteří v gastru pracují, musí být trpěliví a psychicky odolní. Jak jsem už zmínil, díky naší klientele a zaměstnancům jsme tu horskou dráhu ustáli, přestože to nebylo vždy jednoduché. Rád bych ještě dodal, že jsme opravdu rádi, že jsme právě v Ostravě. Je to tady nejlepší. Vážíme si zdejších možností a myslím, že v některých jiných velkých městech jsou možnosti rozvozů nebo jídel s sebou výrazně složitější.
P.S. Aktuálně hledáme kuchaře, obsluhu i někoho na mytí nádobí. Chcete-li u nás pracovat, napište mi na david.girten@hotmail.com a já vás rád pozvu na seznámení u dobré kávy.
Publikováno 16.6. v článku 62 spoluautorů Na volné noze: Rok poté — Jak se změnilo podnikání 62 českých freelancerů a kam míří.
Literární dokumentaristka a vydavatelka Barbora Baronová ve svém příspěvku sdílí, co jí v uplynulém období nejvíce pomohlo při ochraně podnikání.
Podle filosofky Alice Koubové zvýšíme svou odolnost vůči krizi akceptováním faktu, že stavem obvyklým není zaručenost, ale nejistota. Proto je důležité v časech neochromení budovat záchranné mechanismy do budoucna. Krizi profesní v mém případě následovala v uplynulých měsících i krize osobní. Den po dni vše zvládat mi pomohlo to, že jsem roky předtím pěstovala férové a autentické profesní i mezilidské vztahy a měla jsem promyšleno několik záložních plánů. V nejhlubší krizi totiž člověk jedná automaticky, a to s jediným cílem – přežít.
Mně nejvíc při „ochraně“ podnikání v krizi pomohlo:
V rámci společnosti obecně – co se oblasti vydávání knížek a literatury týče – se za rok krize ukázalo, že v Česku existuje vůle podporovat kreativní průmysly, že je možná systémová změna v rámci literárního provozu podporující bibliodiverzitu – knižní rozmanitost, že je možné měnit chápání role kultury a zlepšovat postavení umělců ve společnosti – vše je však pořád ještě běh na velmi dlouhou trať. Nicméně krize tuto diskusi alespoň otevřela, což je první velký úspěch.
Adam Zbiejczuk expert na sociální média se ohlíží za uplynulým rokem a hodnotí změny v podnikání, které přinesl.
Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí.
V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.
Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?
Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).
Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.
To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.
Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.
Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.
Je lepší podnikat pod vlastním jménem, nebo raději zvolit název? Na tuhle otázku v novém článku odpovídá Madla Čevelová.
Klára Groulíková se svým podnikáním začala ještě jako studentka třetího ročníku gymnázia. Vadil jí přístup na psím cvičišti plný křiku, takže se rozhodla prozkoumat jiný způsob výcviku. Začátky nebyly snadné, musela si pomáhat brigádami a po roce chtěla projekt zabalit — dnes provozuje úspěšnou Online psí školu s kurzy, kterými už prošlo přes 10 tisíc psů a jejich majitelů. Přečtěte si článek.
„Neměla jsem žádné investory a sponzory, když jsem byla v minusu, musela jsem si na to vydělat na brigádě v truhlárně, kde jsem brousila dveře nebo lišty. Seděla jsem u počítače a vážně jsem uvažovala, jestli to celé nezabalit.“
Krize a zánik vlastnictví (ze kterého až mrazí) — vynikající Patrick Zandl a jeho hluboké zamyšlení na tím, co má většina lidí za neměnné a dané. Jaký je váš názor? Pozorujete kradmé změny, které Patrick popisuje? A jste připraveni je podpořit svými penězi?
Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.