Na volné noze portál nezávislých profesionálů

Rok poté — Jak se změnilo podnikání 62 českých freelancerů a kam míří

16. června 2021

Jsme z toho venku? Roste poptávka a s ní i ceny? Jak se freelanceři poprali s omezeními a překotným přesunem podnikání do online prostředí? A jsou na tom dnes líp než před rokem, nebo se na nich podepsala únava? Přečtěte si, jak to vidí oni sami.

Rok poté — Jak se změnilo podnikání 62 českých freelancerů a kam míří
ilustrace Michael Petrus

Na jaře 2020 jsme vydali dva velké soubory textů od předních českých freelancerů:

Před několika týdny přišel Adam Zbiejczuk s nápadem oslovit všechny původní autory a poprosit je o zamyšlení nad uplynulým rokem i výhled do budoucna. Většina z nich nadšeně souhlasila a výsledkem je tento souborný článek 62 spoluautorů, který odráží současný stav českého podnikání na volné noze.

Slovo „online“ v článku figuruje častěji než „covid“ a pokud si jej skutečně celý přečtete, nejspíš seznáte, že čeští freelanceři jsou nesmírně vynalézaví a podnikaví — no zkrátka skvělí! A co je hlavní, možná vás i pobídnou k tomu, abyste podnikli změny, které už dlouho sami zvažujete či odkládáte.

Přejeme vám krásné odpočinkové léto — zasloužíme si jej všichni ;)

Robert Vlach a Daniel Šácha (editoři)

Obsah

Adam Zbiejczuk — expert na sociální média

Konec světa se nekonal, ale staré dobré časy se nevrátí

V Česku jsme si covid krizi dali pěkně naplno, a když už je teď situace lepší, zdá se mi, že se mnoho lidí drží zuby nehty toho, že „věci budou jako dřív“. Vždyť nejrůznějších změn už jsme zažili – a stejně se nic zásadního nezměnilo… Říkáme si, někdo se tím utěšuje. A vlastně se to tak může člověku zdát. S rodinou jsme nejpřísnější březnový lockdown strávili v Las Palmas de Gran Canaria. Měli tam otevřené restaurace i kadeřnictví. Roušky nosili kromě pláže všichni, všude – ale turisti tam byli stále, ceny nijak výrazně neklesly. Business as usual.

Nebo ne? Mám po první dávce očkování a myslím si, že věci se do původního stavu nevrátí. Jezdil jsem do Prahy na schůzky třikrát do měsíce. Teď jsem tam jel jen za kamarády a na fotbal – po třech měsících. V Silicon Valley se zaměstnanci nehodlají vracet do práce. Nebo aspoň někteří. Proč platit šílené nájmy v San Franciscu, když můžu bydlet jinde?

Naše firma měla v tomhle ohledu trochu náskok. Kancelář (malou) máme ve středu Brna, ale každý z tří partnerů žije jinde a spoustu jsme toho řešili online. Ale teď to začalo být mnohem běžnější. Klienti netrvají na (tolika) osobních setkáních. Má to své mouchy – ale přijde mi, že spoustu jich jde vyřešit (zaznamenali jste např. start-up Around, který má česko-slovenské zakladatele a slibuje „lepší videokonference“?).

Dlouhodobě mi přišel jeden z nejhorších problémů (a to nejen v ČR) regionální brain-drain, kdy velká města jako Praha nebo Brno vysávají z regionů ty největší talenty a tak se vylidňují celé mikroregiony, klesá tam možnost dobré práce a obecně se snižuje sociální kapitál; na druhé straně pak stoupá cena bydlení v žádaných oblastech, vytváří se urban sprawl, kupí se nové problémy s dojížděním a tak dál. A myslím – doufám – že by ty covidem iniciované změny mohly toto posunout. Já bych město opustit nechtěl, ale spousta lidí ano a pokud to bude ještě více možné, bude to dobré pro všechny.

To celé má ovšem ještě další rovinu – stejně jako můžete pracovat ze Šumavy pro firmu v Praze, můžete z Brna pracovat… třeba pro firmu v Londýně. A i zde platí, že to není novinka, ale posílení existujícího trendu – a i tady ty dopady mohou být celospolečenské. Schválně jsem zvědav, jak a jestli bude jen za pár let běžné zaměstnávat mladé šikovné lidi z Afriky. Na dálku samozřejmě.

Uvidíme. Ale já jsem obecně umírněný optimista, a proto věřím, že tato krize v dlouhodobém hledisku může znamenat šanci na různé pozitivní změny.

Barbora Baronová — literární dokumentaristka a vydavatelka

Podle filosofky Alice Koubové zvýšíme svou odolnost vůči krizi akceptováním faktu, že stavem obvyklým není zaručenost, ale nejistota. Proto je důležité v časech neochromení budovat záchranné mechanismy do budoucna. Krizi profesní v mém případě následovala v uplynulých měsících i krize osobní. Den po dni vše zvládat mi pomohlo to, že jsem roky předtím pěstovala férové a autentické profesní i mezilidské vztahy a měla jsem promyšleno několik záložních plánů. V nejhlubší krizi totiž člověk jedná automaticky, a to s jediným cílem – přežít.

Mně nejvíc při „ochraně“ podnikání v krizi pomohlo:

  1. Mít několik strategií pro udržení cash flow a postupně je aplikovat tak, abych nakladatelství – i navzdory krizi – dál rozvíjela. Díky investicím do lepšího eshopového řešení, pluginů, nafocení našich knížek, práci s nyní podporovanými instagramovými reels, online přednášení, posilování komunity prostřednictvím newsletterů nebo účastnění se povolených knižních akcí se mi podařilo těžký rok v rámci nakladatelství nejenom přežít, ale během něj i vyrůst. Strategie ozkoušené v krizi chci využívat i nadále.
  2. Mít k ruce spolehlivé a zodpovědné lidi, kteří v krizi zachovají chladnou hlavu, vše propočítají a zváží a další kroky rychle a racionálně rozhodnou za mě.
  3. Mít „záchytnou strategii“ – do nejmenších procesů připravenou a se svým okolím vyjednanou strategii, na koho v krizi co spolehlivě nadelegovat a jaké kroky operativně učinit, abych neohrozila sebe ani fungování a pověst nakladatelství – třeba dočasným osobním výpadkem.
  4. Mít sepsaný manifest priorit a motivací, aby se věci i v krizi řešily a rozhodovaly v integritě s mou vlastní osobou.
  5. Mít přehled o stavu nakladatelství, o možnostech rozvoje podnikání na více let dopředu, zároveň disponovat variantami scénářů, a ty flexibilně vyjednávat s autory.
  6. Navzdory krizi investovat – mít jasný plán a hlavně racionalizovat priority.
  7. Posilovat vztahy s komunitou – právě komunity podržely během krize mnohá malá nakladatelství v Česku.

V rámci společnosti obecně – co se oblasti vydávání knížek a literatury týče – se za rok krize ukázalo, že v Česku existuje vůle podporovat kreativní průmysly, že je možná systémová změna v rámci literárního provozu podporující bibliodiverzitu – knižní rozmanitost, že je možné měnit chápání role kultury a zlepšovat postavení umělců ve společnosti – vše je však pořád ještě běh na velmi dlouhou trať. Nicméně krize tuto diskusi alespoň otevřela, což je první velký úspěch.

Petr Pouchlý — byznys konzultant

Business post-covidový

Co ještě před rokem a půl vypadalo jako světová apokalypsa, jsme nakonec zvládli jako lidstvo relativně snadno. Přiznejme si, že to prostě nebyl černý mor a více škod jsme si napáchali vlastním sobectvím a laxností. Virus odhalil, jak nízká je důvěra lidu ve své přední činitele a média. Divit se nelze. Ovšem business frčí spokojeně dál.

Zřejmě nikdy jsme se tak rychle nepotřebovali naučit úplně nové pracovní návyky a posílit své kompetence v oblastech, kde jsme si mysleli, že jsme přeci již dávno digitální. Když se podívám na freelance scénu kolem sebe, myslím, že jsme uspěli skvěle. Otázka však zní: „Není to málo, Antone Pavloviči?“

Rok 2020 nás naučil, že velká spousta schůzek může být dobře strukturovaný mail nebo video či audio nahrávka. Stejně tak prokázal, že domlouvat zakázky lze i skrze webkameru a mnohé schůzky mohou být walking meeting v parku či lese za domem. Zefektivnili jsme díky tomu leccos a jakkoliv se část světa chce vrátit „do doby předtím“, pravidla hry se už změnila.

Máme možnost držet příležitost za pačesy a pokračovat v digitální revoluci. Nikdy nebyla lepší příležitost začít cestování draze účtovat, zvážit přesun z drahých parcel do klidu maloměsta či vesnice a přejít z nutného pravidelného živení auta na občasné cesty veřejnou dopravou. Všechny tyto změny znamenají nejen více času, ale také více peněz, co vám zůstanou na účtu. Nicméně nezapomeňte, že až si pro vás přijde zubatá, nějaké peníze mít určitě budete tak či tak. Čas však žádný.

Eva Nešverová — poradkyně v problematice důchodů

Je rok poté, co jsem psala první text pro souborný článek Na volné noze o tom, jak zvládám se svým podnikáním pandemii, a jsem překvapená, v jak odlišné situaci se nyní nacházím.

Poptávka po mých službách se od podzimu výrazně navýšila a stále roste. Vypadá to, že řada lidí chce svou současnou situaci řešit odchodem do důchodu. Nestíhám a kromě zdražení mě to donutilo uvažovat koncepčně, jak postupovat dál. Které služby přestat poskytovat a co upřednostnit. Jako první jsem přestala poskytovat konzultace bez výpočtů, které mě obíraly o cenný čas a energii. I když mi to bylo líto, myslím, že můj potenciál je ve výpočtech, které stále poskytuje velmi málo poradců a jimiž jsem klientům nejužitečnější. Také z finančního hlediska mi dávají největší smysl.

Každý rok žádá o starobní důchod více než sto tisíc lidí, náš důchodový systém dává značný manévrovací prostor pro navýšení důchodu, ale málokdo jej plně využije, protože obor důchodového poradenství není příliš známý a kvalitní důchodové poradce lze v současnosti spočítat na prstech jedné ruky. Je to tedy dobrá příležitost k podnikání, jenže – vyškolit se nikde nelze, všechno se člověk musí naučit úplně sám a neobejde se při tom bez solidního matematického backgroundu.

Na závěr ještě dodám, že si myslím, že tak zlé časy, jako byly v zimě a na jaře, už snad nezažijeme. I když nějakou menší covidovou vlnu letos na podzim si umím představit, zdá se, že už v tom umíme my na volné noze o něco líp chodit. Obecně největší obavy má člověk vždy z neznámého. A tak se do budoucnosti dívám optimisticky.

Miloš Čermák — publicista a performer

„Covid? O čem to mluvíte?“

Bavil jsem se za poslední rok s několika spisovateli, ať už při natáčení podcastů, anebo soukromě. Většina z nich mi řekla zajímavou věc. Že se jejich život během pandemie moc nezměnil, protože z logiky věci jejich práci nejrůznější opatření neovlivnila. Ba naopak měli na práci větší klid a soustředění. Ale zároveň se nedá říct, že by tuto příležitost nějak významně využili.

Část z nich se dokonce vehementně bránila tomu, že by teď nebo někdy v budoucnu měli dobu pandemie sami nějak literárně zpracovat. Chápu to tak, že měsíce prožité s covidem chtějí vytěsnit z hlavy a rychle na ně zapomenout. Ne je ještě „rozpitvávat“ ve své tvorbě.

Považuju to za trochu paradoxní, zvlášť profesionální spisovatelé si někdy stěžují na to, že se jim nedostává skutečných prožitků a zkušeností. Když sedíte doma a píšete, můžete ze své fantazie, případně vzpomínek čerpat jen do určité míry. Ostatně historické události jako války nebo revoluce často přinesly vlny velkých literárních děl.

Tak proč mnohým z nás připadá covidová šlamastyka tak neinspirativní a nudná? Napadají mě dvě vysvětlení. První je to, že jako každá událost potřebuje i pandemie odstup. Musíme ji vidět z nadhledu a v kontextu, a obojí v době, kdy jsme nesměli k holiči a ani za hranice okresu, tak nejak chybělo. Chce to čas a nějaké reflexe se určitě dočkáme.

Pak je tu druhé vysvětlení, podle mě pravděpodobnější. Žádné velké romány o pandemii nevzniknou. Či jinými slovy, přeneseno z literárního světa do běžného života, na pandemii se všichni pokusíme co nejrychleji zapomenout. Zasuneme ji do vzpomínek a budeme rádi, když tam zůstane.

Proč? Ne proto, že by to bylo něco tak hrozného. Je to naopak, historie zná spousty velkých i globálních událostí, které byly mnohem tragičtější a děsivější. Takže ještě jednou, proč? Možná je to právě proto, že pandemie je rozkročená mezi tragédií a fraškou. Že v ní chybí velké emoce i velká gesta, a naopak přebývá rozpačité úmornosti.

Ostatně něco podobného potkalo poslední velkou pandemii španělské chřipky před sto lety. Jako žák jsem měl rád dějepis, ale o téhle události jsem se dozvěděl jen to, že byla jen jakousi nepříjemnou lapálií po strašné světové válce. A přitom kvůli ní zahynulo dvakrát, možná až pětkrát víc lidí!

Pandemie jako by byly historickými událostmi, o nichž se nemluví. Které v nás zanechávají rozpaky a nejistotu. Prožili jsme něco, co bylo nepříjemné, čemu ani s odstupem moc nerozumíme a co je nejlepší ignorovat.

A to je moje odpověď na často pokládanou a stejně často zodpovídanou otázku, jaký bude život po covidu a zda jsme se poučili, jako lidský druh i jako jednotlivci. Přinese nám náš společný zážitek z let 2020 a 2021 něco obohacujícího a pozitivního? Obávám se, že odpověď bude stejná jako u zmínené španělské chřipky: bohužel nikoli. Až uplyne ještě trochu víc času, vystřídá ho udivené: „Covid? O čem to mluvíte?“

Jana Pelánová — zakladatelka eshopu Materialistic a šicí dílny Pokoj č. 10

Máš dvě děti, tak se snaž…

Neznám recept, jak to zvládnout. Bohužel. S dětmi podnikám devátým rokem, ale nesoulad rodinného a profesního života jsem nikdy neřešila tak intenzivně. Teror neustálé volby priorit, snaha o plánování ve světě, kde plánovat nelze. Čteš si ezo poučku, že máš věci pustit, tak to zkoušíš, nic jiného už ti stejně nezbejvá. Zkoušíš CBD kapky a bachovky. Je to trochu levnější než červené víno a aspoň si nepřipadáš jako alkáč. Chceš fňukat, ale tušíš, že spíš nastal čas sebrat všechny svoje síly.

Přemýšlím často až příliš a pandemické okolnosti tenhle můj sklon posílily. Nad propastí mentální paralýzy se mi ale podařilo rozvinout silnější sebedisciplínu a naučit se (aspoň někdy) rozhodovat rychle a na základě nejistých dat.

Z hlediska mých projektů Materialistic a Pokoj č. 10 jsem je musela konečně začít nějak finančně řídit jinak než na bázi čisté intuice. Výpadek třetiny příjmů z kurzů se nám podařilo vyřešit docela razantním růstem obratu na eshopu. Náš segment látek a šicích strojů obecně růst na trhu zažíval, což byla naše šťastná karta.

Výhled je nejistý a rozhodně nejsme stabilizovaní. Můžeme si myslet, že jsme přežili hodně složitou dobu, ale víme, že to ještě úplně nekončí. Občas se cítím jako nejsilnější i nejslabší článek řetězu zároveň. Možná mě to celé mělo naučit, že musím věci pouštět dál v daleko vyšší míře. Že se nemůžu zasekávat na blbostech a že mám řešit jen to důležité. Přála bych si to jednou umět.

Daniel Gladiš — investor a zakladatel fondu Vltava

Je to jen 15 měsíců, co čínský virus tvrdě zasáhl finanční trhy, a přesto se za tu dobu odehrálo na trzích dění, které normálně trvá celé roky. Jedna věc však byla zcela zřejmá hned od počátku a běžící čas ji jen potvrzuje. Toto jsem napsal loni na jaře uprostřed první vlny pandemie:

„Podle mého názoru právě prožíváme období ideologické revoluce, pokud se týká monetární a fiskální politiky klíčových zemí světa. Některé věci, které snad mohly být dosud považovány za dočasné, se zřejmě stanou trvalou součástí finančního dění s velkými dlouhodobými dopady na hodnotu hlavních tříd aktiv.“

Žijeme a pravděpodobně i nadále budeme žít a investovat v prostředí, které bude doprovázeno zápornými reálnými úrokovými sazbami, uměle nízko drženými nominálními úrokovými sazbami, fiskální expanzí, rychle rostoucí peněžní zásobou a nafukujícími se rozvahami centrálních bank.

Peníze nejen že budou i nadále ztrácet na reálné hodnotě, tento proces se spíše ještě výrazně urychlí. Před tímto jevem není pro nikoho úniku, obrana však existuje. Jsou jí investice do majetkových aktiv, kde lidé svou prací vytvářejí hodnoty. Podrobněji se tomuto tématu věnuji v druhém, rozšířeném vydání knihy Akciové investice, která před pár týdny vyšla. Investujte opatrně!

Dušan Janovský — konzultant strojového učení, zakladatel JakPsátWeb.cz

Bude se všechno zdražovat. V Evropě máme extrémně uvolněnou měnovou politiku ECB, doma nízké úrokové sazby ČNB a bezprecedentní fiskální stimuly. Monetární agregáty už po několik let rostou dvoucifernými procenty. Na rozdíl od mediálně známých ekonomů nevidím žádný důvod pro zpomalování oběhu peněz nebo oslabování agregátní poptávky ze strany domácností, ani si nemyslím, že vysoká inflace bude jen přechodná. Převedeno do češtiny to znamená, že teď několik let nebudou lidi, nebude některé zboží, nebude včas a nebude laciné. Pro nezávislé profesionály z toho plyne potřeba významně zdražovat, ještě než vyčerpají svoje kapacity. Zvýší se význam kontaktů a dobrých vztahů s dodavateli, kontraktory a konkurenty, protože peníze coby argument oslabí; víc se pojede na dané slovo a snahu nenechat druhé ve štychu.

Ivana Minářová — stavební inženýrka

Rok s covidem pro mně znamenal neznámé zvraty a různorodá období. Od stavu „nebude co dělat“ (březen 2020) přes období „práce je tolik, že se nedá zvládnout“ (od září 2021) až po beznaděj související se školními dětmi doma (březen 2021). Zpětně však musím říci, že to bylo báječné období pro mé podnikání, které jsem posunula o kus dál.

Více se zaměřuji na finanční rezervy. Ke každé zakázce mám předem dané peníze na výdaje (odkládám zálohu). Sem tam koupím akcie či kryptoměny, začali jsme spořit dcerám.

Nucený home-office naučil klienty i kolegy brát online svět jako standard. Před covidem jsem tak pracovala, snažila se vyhýbat schůzkám (téměř vše kromě prohlídky stavby umíme řešit na dálku). Výhody tohoto přístupu konečně chápe i druhá strana.

Obrovskou podporou v této podivné době mi od ledna je mastermindová skupina. Díky setkáním s báječnými lidmi jsem se dostala z krize, která souvisela s dětmi doma (mami, potřebuji to či ono, mami, kdy bude oběd, mami… Holky znají pravidla, která byla daná dávno před covidem, ale v případě mámy je nerespektovaly). Už jen ten pocit, že v tom nejsem sama, mi pomohl a dnes mám vyhrazený prostor, který je jen můj, a celá rodina to bere. Další věci související s mým podnikáním jsem díky skupině zjednodušila. Patří k nim jasná definice nabízených konzultací (co dělám, za kolik, kam až dojedu), administrace zakázek (vše ideálně v jedné aplikaci, nepřepínat do jiných), rozšířila jsem delegované činnosti. Maximální možné zjednodušování činností a postupů mi přináší svobodu a energii do práce.

Stavařina a projektování se posunuly na vrchol. Tolik poptávek jsem za 8 let na volné noze nezažila. Na jaře jsem musela zastavit příjem nových zakázek (zákazník nechce slyšet, že s prací začnu až za 9 měsíců). Tento stop stav mi vytvořil prostor pro více konzultací, které mě čím dál více baví.

To, že lidi začali ve velkém řešit své bydlení navzdory nejisté době, má i nevýhody. Nečekají, že budou muset platit nemalé částky jak za dokumentaci stavby (mé nabídky často končí slovy „čekal jsem daleko nižší cenu“), tak samotnou stavbu. Žijeme v době skokového zdražování stavebního materiálu, který se dováží z ciziny (nebo suroviny na výrobu). Tím se sníží dostupnost vlastního bydlení pro hodně lidí. K tomu se přidá novela stavebního zákona, kterou protlačila vláda proti připomínkám odborníků z mnoha oblastí. Už teď je z telefonátů znát, že se i laici obávají a chtějí mít dokumentaci do začátku platnosti novely.

Jan Křivonožka — kamnář (oceněný jako Živnostník roku 2017)

Naše řemeslo je součást stavitelství a tam se jede stále, covid, necovid. Vloni na začátku pandemie jsme tušili budoucí krizi, útlum zakázek a připravovali jsme se na uskromnění. No, a to se nestalo! Poslední měsíce jsme doslova zavaleni poptávkami, které svým rozsahem žádnou krizi rozhodně neukazují. Navyšujeme kapacity, nabíráme pomocníky, subdodavatele, snažíme se to ustát tak, abychom zachovali kvalitu, a taky hodně práce posouváme jiným kolegům a o dost více zákazníky filtrujeme (striktně podle vzdálenosti, spolehlivosti v komunikaci, plnění dohodnutých termínů z jejich strany apod.)

Zvykli jsme si radit se s architekty i zákazníky přes videokonference a věřím, že tahle forma schůzek bude možná i po pandemii, protože mnohdy to je výrazně efektivnější, příjemnější a šetří to náklady na cestování. Za rozvoj setkávání na dálku budu pandemii velmi vděčný, protože vloni jsem se spoustu věcí prostě musel naučit a nyní z toho těžím a těším se na další rozvoj těchto dovedností zejména ve vzdělávání. Vždyť kolik je nyní skvělých přednášek, webinářů a kurzů, na které si člověk nenašel čas a v online režimu je to tak snadné!

Jsem vděčný za to, že naše řemeslo zůstalo v jádru zcela totožné jako před pandemií, a kvalitu naší práce to nijak neohrozilo. Mohli jsme tvořit bez zásadních pauz a omezení. V tomto ohledu stále platí, že nás pandemie možná mírně prověřila, ale spíše nám pomohla se mnoho věcí naučit, zlepšit se a přizpůsobit se novým technologiím, což je nakonec skvělé.

Zuzana Bílková — majitelka manufaktury na vlněné přikrývky Besky (oceněná jako Živnostník roku 2014)

„Místo exotické dovolené si letos uděláme radost vašimi vlněnými přikrývkami z Beskyd,” avizovali v poslední době naši zákazníci. A jak řekli, tak udělali! Přes náš eshop CeskePrikryvky jsme v loňském roce ve srovnání s rokem předchozím vyexpedovali více než dvojnásobný počet objednávek a ani letos zájem o naše výrobky nepolevil.

Tak skokového nárůstu poptávky si velmi vážím a zároveň cítím obrovskou zodpovědnost, abychom si za všech okolností udrželi vysoko nastavenou laťku kvality. Takže taky nedovolenkujeme, ale pilujeme firemní procesy. Přibrali jsme do party další zkušené švadlenky, díky kterým od ledna šijeme nepřetržitě na dvě směny, a teď je na řadě nákup nových strojů.

Přestože zvládnout všechny tyhle rychlé změny pro mě bylo a je občas náročné, zvlášť ve spojení s našimi malými dětmi, vyrábět přírodní produkt z místních surovin mi dává stále obrovský smysl. Nejvíc mě na tom teď baví to, že máme prostor vyhrát si s každým zdánlivým detailem. Šijeme vlněné lůžkoviny, ve kterých se naši zákazníci probouzí každý den vyspaní a odpočatí, a to je naše cesta i do budoucna.

Daniel Gamrot — lektor, trenér a konzultant osobní produktivity

I když jsem si to v březnu roku 2020 nepřipouštěl a nepočítal s tím, propadl jsem online školením a komunikaci. Ne snad, že bych zanevřel na osobní setkávání. Pořád mám rád kafe na zahrádce ve společnosti fajn lidí. Nicméně jsem našel formu předávání svých zkušeností, která mi díky mým technickým dovednostem, disciplíně, organizovanosti a hravosti nesmírně sedí. Dokonce do té míry, že po některých mých online workshopech osobní produktivity vznikl ve firmách zájem o to, abych proškolil jejich interní trenéry a manažery v oblasti online komunikace, prezentace a vzdělávání. A i toto nové téma mi hodně sedlo, takže v tom pokračuji dál a s nadšením.

Díky úspoře času a energie, ale také protože jsem si vytvořil fajn pracovní zázemí v pražských Holešovicích, mám více prostoru pro tvorbu obsahu, který jsem poslední roky trošku zanedbával. A je to vlastně jeden z mých hlavních záměrů. Znova nastartovat publikační činnost, kterou chci soustředit primárně na svůj blog a pár dalších důležitých míst. Je to jeden z mých nejdůležitějších kanálů pro navázání kontaktu s novými klienty.

To, že byl předchozí rok plný změn, asi zmiňovat nemusím. Ale byly to rozhodně, alespoň profesně, změny k lepšímu. Otestoval jsem své hranice a schopnost se adaptovat. A i když byly začátky plné přešlapů a někdy i mentální nepohody, vím, že mi pomohly pohnout se z místa a udělat mé podnikání zase o kousek zajímavější.

Jana Poncarová — copywriterka a spisovatelka

Rok 2020 jako by byl a nebyl. Byla to změna a nebyla. Díkybohu jsem zůstala zdravá a mohla psát. Musela jsem si ale najít trochu jinou tvůrčí rutinu. Tohle spojení používám záměrně. Když píšu, ať už texty pro klienty, reportáže pro noviny nebo román, inspirace musí vědět, kde mě najde. Většinou je to o osmé ráno u psacího stolu. I během lockdownu jsem chodila do kanceláře. Mám malý prostor pronajatý v centru Plzně. Náměstí a přilehlé ulice byly vylidněné, na rozdíl od sídliště, kde máme byt a kde bych se při poledním venčení psa potkávala se spoustou lidí. Navíc jsem takhle mohla podpořit bistra a kavárny a zajít si k okénku pro oběd. Kancelář sdílím se svou kamarádkou, copywriterkou. Střídaly jsme se, testovaly se a potkávaly se jednou týdně na procházce s mým psem a dvěma kelímky kafe. Řekly jsme si, co nás štve a na čem zrovna děláme, co klienti a jak nám jde psaní textů. Bylo to ozdravné. Ve své podstatě monotónní, ale člověk byl vděčný za to, že může dýchat a být.

Na jednu stranu mě mrzelo, že všechny rozhovory, které jsem v uplynulých měsících dělala, a všechny schůzky proběhly po telefonu nebo přes obrazovku. Občas ráda sednu do auta a jedu se podívat do výroby, to když připravuju interview třeba se šéfem průmyslového podniku, nebo na vojenskou základnu, to když třeba píšu článek o výsadkářích. Na druhou stranu jsem dostala pár hodin týdně k dobru. Žádné dlouhé cesty autem v kolonách. Místo toho procházka v lese nebo napsání další kapitoly knihy. Najednou to šlo. Nemusela jsem jet z Plzně do Prahy kvůli desetiminutové schůzce. Myslím, že jestli si něco můžeme z té (snad už minulé) doby vzít, je to právě tohle. Jistě, ráda se jednou za čas potkám s klientem na kávě, ale pokud to není úplně nutné, nemusíme se vídat jednou za měsíc a dělat si pravidelné schůzky jen proto, aby proběhly, nebo proto, že se to tak dělá.

Ke konci toho dlouhého jarního lockdownu 2021 jsem už ale byla z obrazovek unavená a měla averzi na slovo „call“. Jako by se z toho stala nová móda. Občas jsem zkusila navrhnout, jestli si můžeme jen tak, po staru, zavolat.

Mám ráda svoji tvůrčí rutinu a potřebuju ji, abych mohla pracovat, psát. Jenže čeho je moc… Chybělo a chybí mi cestování. Nadechnutí se mimo můj běžný svět. Slzy se mi hrnuly do očí, když jsem si vzpomněla, že jsem letos na jaře měla být na spisovatelské konferenci na Aljašce, na kterou mě pozvala moje kamarádka Marylin. Zúčastnila jsem se jí online a užívala si pohled na pracovní stoly amerických spisovatelů, kteří příspěvky přednášeli ze svých domovů. A protože jsem ušetřila za cestování, pořídila jsem si online kurz tvůrčího psaní na The University of British Columbia.

Současně jsem si uvědomila, jak mám ráda, když jsou věci jednoduché, když k nimi skoro nic nepotřebuju. Chci psát? Stačí papír a tužka. Chci jít ven? Stačí dobré boty. Chci jet na kole? Můžu to udělat klidně v džínách. Kdybych měla na všem tom marasmu, ve kterém jsme byli, vyzdvihnout jednu pozitivní věc, bylo by to jakési zjednodušení, jako by svět přestal (aspoň pro mě a aspoň na chvíli) být hektický. Měla jsem víc času na své psaní, které dělám pro radost, dala jsem dohromady pár básní a vydala mini sbírku pro přátele. Napsala jsem první i druhou verzi nového románu. Snad to tedy k něčemu bylo.

A co bude dál?

Nevím. Trošku mi vlastně vyhovuje na chvíli neplánovat, nemít žádný seznam věcí, co musím stihnout než… Budu cestovat, když to půjde. Psát, když bude co. Dám si kafe, když budou otevřené kavárny. Nebo si ho vezmu aspoň s sebou na procházku se psem. Přeju si, abych mohla dál psát (snad dobré) texty pro klienty i všechny časopisy, se kterými spolupracuju. Protože mě to i po těch víc jak deseti letech baví a dává mi to smysl. Abych to vše mohla dělat, potřebuju být zdravá. Proto je součástí mojí tvůrčí rutiny i odpočinek a bytí offline. Takže teď udělám tečku a půjdu do lesa.

Bronislav Sobotka — nadšený učitel angličtiny z Brna

Nesvobodný rok svobody

Myslím si, že hodně učitelů jazyků zažilo paradoxně během uplynulého roku, plného různých zákazů a omezení, větší míru pracovní svobody než kdy předtím.

Najednou se věci začaly dělat od nuly a šlo si je tedy upravit k obrazu svému, snadněji se vystupovalo ze zažitých věcí, které se „tak prostě vždycky dělaly a dělají“. Snáze se experimentovalo a zkoušelo nevyzkoušené. Člověk byl donucen si znovu ujasnit, co chce dělat a jak to chce a může dělat.

Najednou jsme s údivem zjišťovali, že věci mohou fungovat úplně jinak, a přitom skvěle. Zažívali jsme radostný pocit vnitřní svobody z toho, že já sám mohu rozhodovat o tom, jak bude má práce vypadat.

Jasně to vidím na sobě i na lektorech v naší virtuální jazykovce. U nás si můžou vybrat, koho budou učit, za kolik budou učit, jak často a jakým stylem budou učit. Opravdu nemám pocit, že by se někdo z nich chtěl vracet do situace, kdy mu někdo jiný bude říkat, kdy a kde má učit, jakou má používat učebnici a s kolika penězi si musí vystačit.

Myslím, že díky skokové akceptaci online komunikace je Česká republika zase o kousek menší, propojenější a svobodnější. Skvělí lektoři již nejsou omezeni tím, kolik studentů je tam, kde bydlí oni, či kolik je u nich obvyklá cena. Je to více o tom, co umíte, a méně o tom, kde sedíte. A to je vážně skvělé!

Judita Matyášová — novinářka a publicistka

Nejvyšší čas restartovat turismus

Pár týdnů před začátkem pandemie jsem zvažovala, že už se musím přeorientovat z kategorie „chudá česká novinářka v cizině“ do kategorie „česká novinářka, která propaguje zahraniční destinace a nedělá to zadarmo.“ Mnoho let jsem totiž jezdila po Evropě, psala o kulturních akcích a publikovala v tuzemském tisku. Veškeré cesty jsem dotovala ze svého, protože redakce v Česku neproplácí externistům výdaje, a honoráře jsou okolo 3 – 4 tisíc za čtyřstránkový článek. Řekla jsem si, že je nejvyšší čas změnit směr.

Mám totiž něco, co zahraniční turistická infocentra potřebují: přehled o tom, co čtenáře v Česku zajímá, a také zavedené jméno v mediálním světě, kde pracuji 18 let. Moje články vychází v celostátních denících i týdenících. Infocentra nemají kontakty na české novináře a jediný způsob, jak propagují destinace, je pomocí inzerce. Ukázala jsem jim srovnání: kolik bude stát, když mi zaplatí pár nocí v hotelu, a kolik by stála inzerce. Rozdíl byl desítky tisíc a efekt jasný. Na místo inzerátů získají autentické reportáže založené na tom, co mě zaujalo a co mohu s klidem doporučit.

Na klienty hodně zapůsobil můj nový web www.tourismrestarter.com, kde mám desítky článků z celostátních médií, včetně údajů o čtenosti. Moje nabídka byla výborně načasovaná, protože pracovníci zahraničních infocenter řešili a stále řeší, jak restartovat turismus a přilákat nové cílové skupiny. Měli zájem o netradiční formy propagace a ta moje zaujala originálním nápadem. Díky tomu se mi podařilo získat klienty na Slovensku, v Německu, v Polsku a nyní jednám o spolupráci ve Španělsku.

Vítězslav Válka — webový a grafický designér

„Pro novou vášeň zavřeno.“

Za sebe můžu říct, že se od minulého roku mnoho nezměnilo. Teda pokud se na věci koukám z hlediska dopadu pandemie na práci. Ta v mé skladbě dne nakonec nezměnila téměř nic. Jen ten počet videotelefonátů značně narostl a musím si hlídat jakousi „video hygienu“, protože dát si denně víc než tři hodinové rozhovory přes internet je velká zátěž i pro vyznavače „všecko jde přeci dělat online“, za jakého se pokládám.

Ale jednu významnou změnu pandemie přece jen přinesla, a to velice pozitivní. Díky přetlaku zakázek, které jsem se v minulém roce bál odmítat, se mi podařilo vytvořit hroudu peněz navíc. A s ní jsem se pustil do projektu v oblasti, která mě baví úplně nejvíc — cestování. Dal jsem se do party se dvěma kluky a bandou dalších milovníků karavanového cestování a stavíme Camperguru, web s výběrem těch nejlepších míst pro vanlife a camping v Evropě. Úžasné fotky, pečlivé popisy, kvalita především. Výzva je to neskutečná, intenzita práce je extrémní, ale — tenhle projekt hraničí s nalezením mého poslání. Protože camping dokáže měnit lidské osudy k lepšímu jako dnes máloco. Zpomalit a zamyslet se nad vlastním životem dnes už tolik nefrčí. Ale mohlo by. Mělo by. A já tomu chci pomoct.

Takže bych možná na dveřích dílny (tedy v digitálním světě na osobním webu) měl mít nadepsáno: „Pro novou vášeň zavřeno.“ ale takový tvrďák ještě nejsem. Povíme si o tom za rok, jo?

Hana Konečná — specialistka na handmade podnikání

Když se ohlížím zpět za uplynulým covidovým rokem, mám dva protichůdné pocity. Na jednu stranu mi přijde, jakoby ten čas ani nebyl — ukradený rok. Na straně druhé se toho strašně moc stalo a hlavně změnilo. Něco jen dočasně, něco trvale. A do které kategorie která změna spadá, to budeme zjišťovat v následujících měsících.

V půli pandemie jsem dokončovala svou knihu o podnikání pro rukodělné tvůrce. Rukopis jsem odkládala s úlevou, ale současně už jsem hned přemýšlela, kolik věcí se změnilo a budu je muset ještě přepsat. Na rukodělné tvůrce měl útlum offline prodeje a překotný přechod všeho a všech do online prostoru markantní vliv. Možná se ještě někdy vrátíme zpět, ale určitě ne tam, kde jsme byli před pandemií.

Úžasná byla vlna solidarity, která se vloni na jaře na pomoc drobným podnikatelům vzedmula. Teď, rok poté, se mnozí s problémy stále potýkají, ale už to nikoho nezajímá. Bojovat o pozornost lidí s v odlidštěném mumraji online marketingu je těžší, než se může zdát. Obzvlášť, když nemáte desítky tisíc ani tým lidí na to, abyste se zviditelnili. Na trzích vás mezinárodní řetězec se svými výrobky nevytlačí. Ve feedech sociálních sítí a výsledcích vyhledávání ano.

Tak mi nezbývá, než doufat, že moje kniha pomůže drobným a rukodělným výrobcům najít pro své podnikání místo na slunci. Bude se jmenovat Handmade byznys a vyjde po prázdninách v Melvilu.

Pavel Minář — konzultant pro IT a Google Workspace

Když jsem 30. 3. 2020 v tomto článku psal o tom, jaké to mám na začátku covidu, končil jsem odstavcem:

Přátelé, je to průšvih? Ano, je! Zvládneme to? Ano, zvládneme! A jaké to bude, až to pomine? Daleko lepší než v prvním dějství. Těším se.

Pojďme se podívat, jak to dopadlo:

  1. Za poslední rok jsem měl 98 školení, z toho bylo 15 naživo, zbytek online.
  2. Za před-covidový rok 2019 jsem měl 45 školení, online bylo pouze jedno.
  3. Kromě klasických školení mám i předtočené videokurzy. V porovnání s rokem 2019 stouply tržby za videokurzy v roce 2020 desetkrát (není to překlep, fakt 10×).
  4. Za poslední rok mi narostl počet spravovaných Google účtů o 22 % (jen doplním, že těch předchozích 78 % jsem „syslil“ 6,5 roku).
  5. To tempo je vražedné. Beru i menší zakázky, nad kterými bych dříve ohrnoval nos. Na druhou stranu šetřím hodně času tím, že nemusím cestovat. A osekal jsem kraviny: zbytečné vyjednávání, dohadování se o ceně, výběrová řízení…

Jaké jsem si z toho vzal ponaučení:

Ad 1 a 2) Firmy dále objednávají převážně webináře (červen 2021) = investice do domácího videostudia se bohatě vyplatila. V online pojedu dále. Prvotní náklady byly sice vyšší, nicméně provozní jsou skoro nulové.

Ad 3) Natočit videokurzy byl jeden z nejlepších podnikatelských počinů.

Ad 4) Přišel jsem o pár klientů, kteří zkrachovali. Nicméně to byli přesně ti klienti, kterých jsem se chtěl nenápadně zbavit ještě před covidem. Naopak klienti, kteří do toho šlápli, brutálně rostli. A protože jim spravuji Google Workspace, rostl jsem s nimi.

Ad 5) Daleko více odpočívám. Třeba jsem si hned na začátku covidu koupil nové kolo. V roce 2019 jsem ujel jen 359 km. V roce 2020 jsem ujel 3.835 km.

Covid bylo to nejlepší, co mohlo mé podnikání potkat. Protože už vím, že pokud se může něco pokazit, tak se to pokazí. Důležité je se z toho ale nepo*rat.

PS: Já vím. Ne každý má štěstí na obor, jaký mám já. Ale třeba má kamarádka kadeřnice se vykašlala na pronájem salonu a klienty navštěvuje osobně u nich doma. A je daleko spokojenější.

PS2: Nikdy bych to nezvládl, kdybych neměl doma tak boží holky — Ivanu, Klárku a Elišku. Dcerky zvládají online výuku lépe než já a Ivana je mistr multitaskingu.

Vojtěch Jurík alias Vhrsti — ilustrátor

Vhrsti: Rok poté

Došel jsem k poznání, že je užitečné diverzifikovat své příjmy, tedy hledat nové cesty, jak svou prací těšit publikum. Upřímně to však není tak docela případ mého nápadu na WORDLESS CARTOONS. K publikování na Patreonu mě přivedla úplně jiná myšlenka, jakkoliv ji události posledního roku významně umocnily.

Kreslené vtipy byly vždycky suverénně nejoblíbenějšími příspěvky na mém blogu. Navzdory tomu nebylo nikdy jednoduché najít médium, ve kterém bych uplatnil svou volnou tvorbu v tomto žánru. A tak jsem se rozhodl, že už nebudu shánět zprostředkovatele mezi karikaturistou a jeho publikem v žádné redakci. Právě platformy jako Patreon umožňují nejen výtvarníkům, ale i muzikantům, literátům či filmařům přímý kontakt s fanoušky.

Cítím se naprosto svobodný v tom, co na Patreon tvořím. Zásadně však jde o decentní, bezkonfliktní, bezeslovný humor, který nemá žádné sociální, kulturní ani jazykové bariéry. A lidem, kteří v mých obrázcích nacházejí potěšení, přináší WORDLESS CARTOONS dobrou náladu, jemný úsměv a klid v duši. Zejména v dnešní době je taková pravidelná injekce optimismu obzvlášť přínosná. Zkuste ji, je bezpečná, bez vedlejších účinků.

Olga Pohl — designérka obsahu

V lockdownovém bezvětří jsem se rozhodla změnit kariérní kurz. Profilovat se víc jako editorka a designérka obsahu (neboli UX writerka). Ujasnila jsem si, jaká spolupráce s klienty mi dává největší smysl, a tím směrem se vydala.

Odvážná rozhodnutí mi přinesla čerstvý vítr do plachet. Dostala jsem několik nabídek spolupráce na rozsáhlých projektech. Ověřila jsem si své kvality a kývnula na nejzajímavější výzvu – nastavit obsahový styl několika velkých digitálních produktů.

Učím se za pochodu, jak je mým zvykem. A ohromně mě to baví. Čtu spoustu odborné literatury, poznávám kolegy ze zahraničí, vedu workshopy a pronikám do práce s novými nástroji a programy. A nejenom na poli designu obsahu.

Letos jsem konečně uskutečnila svůj záměr a vytvořila online kurz Copyvýzva. Jeho přípravy provázely nejrůznější lapálie, protože s natáčením a stříháním videí jsem neměla prakticky žádné zkušenosti. O to víc mě potěšilo, že se první běh kurzu vyprodal ani ne za dva týdny.

Teď, když Copyvýzva běží, mám velikou radost z toho, jak účastníci pracují a kreativně rostou. Posílám dál zkušenosti, které jsem nasbírala na všemožných odbočkách své profesní dráhy – od překladů přes copywriting po design obsahu.

Nebyla to vždycky přímá cesta, ale můj vnitřní kompas funguje, jak má.

Michal Souček — realitní makléř

Co mě covid naučil? Nebylo toho mnoho. Ale něco přece jen. A pro můj život a moje podnikání je to hodně důležité. Neohlížet se, pracovat, přinášet radost a kvalitu. A nebýt ezo. Párkrát jsem přemýšlel sám k sobě a uvědomil si pár věcí:

  • Nikdo za tebe nic neudělá, nespoléhej na nikoho, jen sám na sebe.
  • Nikdo nic neví. Nikdo neví, co bude. Nikdo. A když říkám nikdo, tak nikdo.
  • Nikdo se o tebe a tvoji rodinu nepostará. Musíš ty. Nespoléhej na stát ani na okolí.
  • Nikdy neexistuje jen jedna cesta, jeden pohled, jeden scénář.
  • Nikde se nedozvíš, jestli jdeš po správné cestě, dokud to nezkusíš.

V podnikání se u mě konkrétně nic nemění. Navyšuju osobní finanční rezervu, to je jediná významná změna. Jinak pracuju dál, naplno. Dokud to půjde. Navyšuju efektivitu a vybírám si mnohem víc, do čeho se vrhnu. Můj největší nepřítel je můj mozek, který by rád rozjížděl nové věci, aby nemusel dotahovat ty nedokončené. Ale to nejde. Dokončit = udržitelnost.

Pracuju pro lidi a pro svoji rodinu. A proto, že mě to baví. Takže pro radost. A nechci dělat věci, které mě netěší. Mnohem víc se chci soustřeďovat jen na to, v čem si věřím a dokážu klientům přinést ty nejlepší výsledky. Ať už jsou to prodávající, kupující nebo realitní makléři. To ve mně nevybudil covid, ale vývoj. A vědomí, že je neskutečně nutné pravidelně se zastavit a přemýšlet, jestli to, co dělám, je zároveň i to, co dělat chci. Teď i za deset let.

Lenka Rož Schánová — pořadatelka investičních konferencí

Loňský rok pro mne znamenal velkou zkoušku — zvláště, co se týkalo organizace České investiční konference. Vždy jsem si myslela, že tato konference musí být offline, jelikož networking je jednou z klíčových věcí, proč si lidé kupují na tuto akci vstupenku. Z toho důvodu nebyla organizace loňského ročníku jednoduchá. Stále jsem doufala, že bude možnost alespoň část účastníků přivítat osobně a udělat z offline konference hybridní akci. Nakonec to nebylo možné, a tudíž loňský ročník České investiční konference proběhl zcela online. K mému údivu nikdo účast na konferenci nezrušil, i když se během propagace více lidí zmínilo, že mají zájem pouze o fyzickou účast na konferenci.

Vzhledem k tomu, že organizace offline akcí pro akciové investory pro mě byla do té doby stěžejní, musela jsem veškeré aktivity přesunout do onlinu. Byla to jedinečná příležitost se osmělit a rozjet podcast Jak investovat, ve kterém hosté mluví o svém investičním přístupu, akciích v portfoliu či zajímavých investičních zkušenostech. Na offlinové akce chodilo mezi 50 až 300 účastníky, nicméně podcast si od jeho spuštění poslechlo již přes 45.000 lidí. Z toho důvodu si nejsem jistá, zdali se k pravidelným offline akcím ještě vrátím. Přeci jen podcast si může poslechnout člověk, kdy a kde se mu zachce.

Loňský rok mě nenasměroval jen na organizaci online konference nebo spuštění podcastu, ale také na myšlenku nového online nástroje pro akciové investory. Mrzí mě však, že je projekt stále v beta verzi, a z toho důvodu se o něm nemohu rozpovídat více. Nicméně pevně věřím, že za pár týdnů si ho už všichni akcioví investoři budou moci vyzkoušet.

Roman Věžník — copywriter

Díky krizi mám o podnikatelskou nohu navíc

Vloni na podzim mi zavolal můj největší klient, jestli bych s ním nezajel do Vídně vybrat oblek na jeho svatbu ;-) Během těch několika hodin v autě jsme probrali jeho nový podnikatelský směr a v dobrém se dohodli, že naši spolupráci radikálně omezíme. Přibližně na pětinu.

Najednou jsem měl spoustu času. Dovču dostal i můj mozek. A skvěle se mi za to odvděčil. Začal totiž vymýšlet jeden nápad za druhým. Na mé vlastní projekty. Poslal jsem je všechny do karantény a po čase koukl, jak se jim daří. Skomírající myšlenky jsem pohřbil, silné jedince seřadil do pořadníku a začal je realizovat.

Tak vznikla má nová služba online textový audit. Čekal jsem od něj víc. Kdo si ho pořídil, byl spokojený. Jenže fronty se na něj nestály. Dal jsem mu šanci pár měsíců, a když se to nezlepšilo, namířil jsem energii jinam.

Tak se zrodil svérázný newsletter o copywritingu Milej zlatej. A s ním taky nápad založit mastermindovou skupinku pokročilých copywriterů, kteří se budou vzájemně obohacovat a posouvat. Tak přišli na svět Copypátečníci.

A pak se to stalo. Začali se mi ozývat kolegové copywriteři. Žádali mě o konzultace a mentoring. Sami mi navrhovali témata kurzů, které jim nikdo jiný nechce udělat. Vypadalo to, že jsem právě objevil skulinku na trhu. Rozhodl jsem se ji otestovat.

Tak vznikl můj první online kurz Cenotvorba pro copywritery na volné noze. Ve službách pro kolegy copywritery jsem se našel. Baví mě, je o ně zájem a pomáhám druhým. A proto v létě spustím celou novou sekci svého podnikání – procopywritery.cz.

Vznikla jen díky krizi a vedly k ní nepřímé cesty a pohřbené projekty. Za její vznik ale vděčím také tomu, že jsem si během tučných měsíců vytvořil rezervy. Ty mi v bídných měsících umožnily nejen přežít, ale taky investovat. Třeba do redesignu webu, ale hlavně do dalšího vzdělávání.

Při seberozvoji mi naprosto zásadním způsobem pomohl byznys kruh Madly Čevelové. Právě díky němu jsem objevil koncept asynchronního vzdělávání. Nadchnul mě natolik, že se místo původně plánovaného psaní knihy vracím ke svým učitelským kořenům. A je mi při tom daleko lépe než ve školství, protože zvesela hopsám na volné noze.

Bohdana Goliášová — specialistka na rukodělné podnikání (oceněná jako Živnostník roku 2019 v Brně)

„Přejdi s prodejem do onlinu nebo zemři“ je věta, kterou si v posledním roce psala na svoji pracovní nástěnku většina rukodělných tvůrců. Mým úkolem bylo jim pomoct.

Online kurzy jsem naštěstí točila už před covidem, takže jsem se to nemusela učit, ale mohla jsem „své tvůrce“ posouvat přesně mířeným vzděláváním do onlinu hned.

Nebyl čas honit si ego budováním brandu na vlastní obličej. Potřebovala jsem k sobě najít lidi, kteří komunitu naučí obory, ve kterých si já sama nejsem jistá.

A tak nastal přerod. Z Tvůrců v praxi se stala platforma, která sdružuje tým profesionálů, kteří pomáhají rukodělným tvůrcům nejen s nastavením produktů, cenotvorbou a výběrem prodejního kanálu, ale také s tvorbou brandu, budováním komunity, psaním textů, focením, naklikáním eshopu a reklamou.

Z jedné živnostnice se tak stalo eseróčko, plátce DPH a vzdělávací platforma s kompletním vzděláváním pro tvořivé lidi.

Nevím jak u vás, za mě byl tenhle rok docela fičák :)

Ondřej Ilinčev — digitální marketér a webový konzultant

Krize se podobá dětem. Mé děti mi zvýrazňují emoce, a to oběma směry. Nikdy jsem nebyl tak šťastný. Nikdy jsem nebyl tak naštvaný. Krize to má podobně, zvýrazňuje rozdíly. Urychluje procesy. Ať už je to růst, nebo zánik.

Můj typický cyklus je panika – adaptace – nadšení – rutina. Tipy, jak zvládat jednotlivé fáze:

  • Panika — Nejdůležitější je nezmatkovat. Zůstat v klidu. Racionálně zhodnotit situaci. Připravit si kroky a konat. Důležité je mít zázemí. Chápající partnerku, síť kamarádů, peněžní rezervu, pojistný ventil pro snižování stresu (sport).
  • Adaptace — Nová situace nabízí možnosti nebo přímo nutí přehodnotit stávající postupy. Lidi jsou od přírody líní, u mě to platí dvojnásob. Jak je potřeba zkoušet nové věci, protože staré přestaly fungovat, tak se otevírá pole pro zefektivnění. Ať už je to nový software, změna služeb, spolupráce s novými lidmi nebo změna procesů.
  • Nadšení — Kdo nemá rád nové hračky, že ano? Důležité je nejít po těch blyštivých, ale po těch užitečných. Nedávno jsem si dělal rešerši, kdo z mých UX kolegů používá jaký nástroj. A každý má jiný. Vašim nejdůležitějším nástrojem je mozek. Většině z nás totiž stačí tužka a papír. Protože prodáváme hlavně nápady a vědomosti.
  • Rutina — Jakmile se usadí prach a vy máte zaběhané procesy, tak začnete degenerovat. Jediná rutina, která je povolená, je mít v kalendáři pravidelně čas na učení, sport, kamarády a rodinu. Analfabeti ve 21. století nebudou lidi, co neumí číst, ale lidi, co se neumí adaptovat.

Co se změnilo:

Jedna z věcí, kterou jsem omezil na minimum, jsou dlouhodobé plány. Protože svět se mění tak rychle, že plánovat, co bude za 5 let, je nesmysl. Můj dlouhodobý pohled je teď maximálně rok dopředu.

A druhá věc, na kterou jsem si začal dávat hodně pozor, je omezení pouhého reagování a fokus na zlepšování byznysu. Takže méně hašení požárů a víc plánování. Protože za hasičem je spáleniště, ale za architektem hezký barák. Řekl nepraktikující architekt :-)

Alice Kavková — výrobce deskových her 4 Kavky

Naše podnikání se v době koronavirové krize dost výrazně proměnilo. Byla to horská dráha a vybírali jsme smyk za smykem. V prvním půlroce korony jsme vyrostli a ztrojnásobili obrat. Nabrali jsme spolupracovníky, nové prostory, navýšili výrobu. Z vydělaných peněz jsme dotáhli dlouho plánovou Párty hru Čeština 2.0 a vydali ji týden před podzimním lockdownem. V době, kdy se najednou lidé nesměli potkávat a o večírcích si mohli nechat jen zdát. Hra je suprová, ale musí čekat na lepší časy. I tak jsme jí prodali stovky.

A firemní růst? Ztrojnásobili jsme obrat, jupí. Z volnonožeckého podnikání vzniklo eseróčko. Jenže ufinancovat růst je sakra těžké a bojujeme s tím dodneška. Protože růst násobí i náklady. Na stát jsme během uplynulého roku vůbec nespoléhali. Ničím nám k podnikání nepřispěl, po založení firmy nám nedal nic ani na naše dva malé školáky, o které jsme se rok starali a dělali jim učitele. Pracovali jsme v neklidu s dětmi za krkem a skokový růst nás jako hladový Tamagoči finančně vyzouval z cviček.

Oba jsme si našli další pracovní příležitosti. V podnikání kolem retroher vše postupně osekáváme na minimum, dál chceme tvořit hlavně moderní deskovky a hledáme cesty k co největší efektivitě výroby. To s retrohrami nešlo. Žerou čas, peníze a spoustu prostoru, a kdybychom to všechno měli promítnout do výsledné ceny produktu, čekali by lidé skákací gumu ze zlata.

Výsledek? Přeorientováváme se na moderní hry s moderním způsobem výroby. Na podzim jsme začali psát 4letter – obsahový newsletter o hrách a hraní a chystáme edici moderních rodinných her od českých autorů a designérů. Abychom vše čitelně odkomunikovali, změnili jsme (s pomocí sloganistky Lenky Paprok) i náš slogan. Teď jsme 4 Kavky, rodinné deskovkářství. Tak uvidíme, jak se nám povede na nové cestě a jak nakonec vybereme ten obří koronasmyk. Držte nám palce.

Martin Kavka — copyeditor a newsletterista

V koroně se něco podařilo, něco ne. Jak už to tak bývá, že? Musel jsem hodně překopat své plány – více jsem se ponořil do rodinného deskovkářství 4 Kavky, které jsme založili s Alicí, nebylo tak moc prostoru na některé zamýšlené osobní projekty.

Ale přesto se mi podařilo jeden z nich dotáhnout a mám z toho velkou radost. Newslettery.cz jsou každoměsíční newsletter o newsletterech. Píšu v nich hlavně o obsahových newsletterech, což je jeden z nejdůležitějších komunikačních kanálů kreativní ekonomiky, o které psal Robert nedávno na blogu Na volné noze.

Cílem Newsletterů bylo zvednout rukavici dobrých newsletterů, které dlouho živořily v záplavě emailového marketingu a spamu. Myslím, že se to daří. O renesanci inboxu svědčí spousta zajímavých newsletterů, které už vznikly nebo teprve vznikají. Některé z nich si našly cestu i do katalogu Blogletter.cz, který jsem založil letos v dubnu.

Taky jsem pokračoval v rozvíjení jiné srdcovky – Češtiny 2.0. Společně s Alicí a týmem našich obvyklých spolupracovníků ze 4 Kavek jsme vydali párty hru Čeština 2.0, což je po Hacknuté češtině další titul úzce spojený s online slovníkem slangu a neologismů. Byla to dřina, ale stálo to za to – i když jsme načasovali vydání hry na začátek podzimního koronavirového zaracha, ohlasy na ni jsou skvělé.

Ale popravdě, vůbec to nebyl jednoduchý rok. Už loni na jaře jsem kroutil hlavou nad radami, podle kterých měl člověk využít koronténu k přečtení desítek knih nebo naučení alespoň dvou cizích jazyků (a ve volných chvílích skotačit s dětmi a cvičit jógu).

Kdepak, poslední rok byl boj. Naše vzájemné vztahy se během něj ještě více utužily, nebyla to ale samozřejmost. Vyžadovalo to spoustu kompromisů a porozumění. Těší mě, že jsme to doma zvládli podnikatelsky, partnersky i jako rodina.

Michaela Weikertová — copywriterka

Já ve své malé bublině vidím právě teď toto: V běžném životě se lidé s radostí vrhají do obnovených osobních kontaktů, ale v byznysu dál přetrvává respekt k onlinu.

Najednou i ti úplně malí a začínající podnikatelé chtějí dělat „všechno správně“. To znamená vědomě tvořit vlastní komunikaci, psát srozumitelně a dívat se očima svých zákazníků.

Potřebují totiž, aby jejich produkty obstály v přehřívající se ecommerce sféře. A začínají tušit, že jen s reklamou to bude těžké a především pěkně drahé.

Jakoby se tak zesílil trend posledních let, kdy pro čím dál menší firmy začíná být standard mít svého copywritera či alespoň minimální copywriterské vzdělání. I když třeba jen vážete luční kytky nebo šijete lněné šaty.

Z pohledu copywriterů a souvisejících profesí to tak možná bude hezké období. Minimálně do chvíle dalších nepředvídatelných změn na trhu :-)

René Nekuda — lektor tvůrčího psaní

Byl to krok mimo komfortní zónu. A to pěkně velký. Na druhou stranu to také byla příležitost rekapitulovat a přehodnotit některé zavedené modely, které přestaly fungovat.

Sám jsem se naučil díky videovýuce vychytat chyby, kterých jsem se dopouštěl (Zoom je dobré zrcadlo). Také jsem musel znovu vytvořit nové plány pro své kurzy tvůrčího psaní, neboť učit online je opravdu něco jiného než naživo. Covid mě přinutil vymyslet mnoho nových projektů (např. Spisovatelskou výzvu), abych mohl zůstat v kontaktu se všemi zájemci o psaní.

Výsledek: Příští rok chystám spoustu novinek, které by bez lockdownu pravděpodobně nikdy nevznikly.

Celkově mě překvapilo, že mé počáteční obavy ze zastavení světa nebyly úplně naplněny – začal jsem spolupracovat na jedné počítačové hře a přišly i nabídky na pár firemních školení. Vyšla mi nová kniha Restart kreativity a Příběhostroj byl přeložen do 3 jazyků.

Pozitivní vliv to mělo i na mé pracovní prostředí – pořídil jsem si novou židli Nesedu (vřele doporučuji) a polohovací stůl. Už mě nebavil můj otlačený zadek.

Když jsme před pár dny zakončovali můj roční kurz, který byl kromě poslední hodiny celý online, povzdychl jsem si nahlas: „Kdybych tušil, že to bude trvat tak dlouho, asi bych kurz nevypsal.“ Potěšilo mě, že všichni přítomní oponovali. Prý to i tak stálo za to, neboť tvoření v době covidu pro ně mělo velký význam.

Opět se mi tedy potvrdilo, že výlety mimo komfortní zónu mohou být posilující. I když to všechno bylo hodně intenzivní, nebyl to vůbec ztracený rok. Ale už to stačilo. :)

Pavel Dvořák — 10 let žije a podniká v Číně

Posledních osm let jsem se stále pohyboval na služebních cestách, což se podepsalo na mém manželství, zdraví i radosti z práce. Dařilo se mi finančně, měl jsem rezervu, ale narazil jsem na strop. Dělal jsem 6 zájezdů ročně, jenže rok má jen 365 dní, a tak jsem věděl, že výš se finančně nedostanu. Zároveň to bylo strašně únavné, ale nechtěl jsem vydělávat méně. Začarovaný kruh covid rozbil a bylo to, jako by přetrhl řetězy, které mě držely pod vodou.

Prvním krokem bylo rychle eliminovat všechny výdaje. Peníze šly jen na jídlo, hypotéku a nové online kurzy. Druhým krokem bylo rychle najít nějaké dočasné, menší práce. Přesně rok jsem šel s financemi stále do mínusu a rezerva se ztenčovala, ale díky drobným výdělkům jsem půlroční rezervu rozložil na rok.

Dnes už moje podnikání znovu vydělává. Třetím krokem je co nejdříve dostat finanční rezervu aspoň na sumu před covidem. Rozhodně si nemyslím, že jsem z nejhoršího venku. Covid ještě neskončil, s trochou štěstí jsme v polovině. A přijdou další krize.

Před covidem jsme s mámou zdědili vydavatelství, které bylo v katastrofálním stavu. Měl jsem dvě možnosti: využít kapitál vydavatelství na to, abych udržel své podnikání v turismu nad vodou a krizi přečkal, anebo zariskovat, fungující firmu nechat potopit a začít se věnovat vydavatelské činnosti, nicméně kapitál by musel zůstat firmě na investování. Jelikož covid vidím na roky, chtěl jsem od turismu co nejdál. Abych se uživil, podařilo se mi kromě vydavatelství rozběhnout i něco, o čem jsem vždy snil — stát se tvůrcem obsahu na plný úvazek 30tisícovým YouTube kanálem, jehož růst se stále zrychluje. Z podnikání, kde jsem byl ve slepé uličce, jsem se dostal na podnikatelskou cestu, u které strop nevidím. Zlepšilo se mi zdraví, manželství, celková spokojenost a radost z práce. Proto stále tvrdím, že krize jsou obrovské příležitosti. Jen k nim je třeba tak přistupovat.

Dominika Špačková — byznys konzultantka

Díky covidu se mi potvrdilo, že dobře funguje můj koncept, jak zvládnout podnikání na zkrácený úvazek. Sama jsem pracovala 3–⁠4 hodiny denně maximálně. Klienti a klientky podobně.

Mí klienti zvládali podnikat a nijak se jim podnikání nehroutilo, až na výjimky v nejpostiženějších oborech. Mnoho klientů dokázalo obrat zdvojnásobit, jiní podnikatelé rostli o více než 50 %. Největší radost jsem měla z pokroku u firmy, která se ocitla ještě před covidem ve velkém mínusu a za covidové období jsme tento mínus rozpustili z 90 %. Navíc to bylo v oboru, ve kterém v Česku zkrachovali dva největší hráči na trhu.

Díky covidu mé služby a produkty využívá více lidí, kteří hledali to, v čem mám 10 let zkušeností, tj. jak podnikat na zkrácený úvazek a při tom budovat ziskové podnikání. Covid tak urychlil spuštění projektu Slowbyznys pro genderově neutrální publikum. Jde o to, jak udržitelně řídit růst podnikání, aby majitel mohl pracovat na zkrácený úvazek. Samozřejmě s vysokou ziskovostí.

A jak jsem psala před rokem, vsadila jsem na 4 věci:

  1. černá čísla
  2. prodej a marketing
  3. inovace
  4. podpora

V polovině roku 2020 jsem se intenzivně vrhla na marketing, takže se mi navýšily příjmy. Soustředila jsem se na prodej a marketing natolik, že jsem nakonec letos na jaře domluvila markeťačku, která pro mě začala pracovat na zkrácený úvazek. Spolu se změnami na trhu jsem inovovala, udělala v podnikání celou řadu změn — lepší obsah pro klienty, lépe zorganizované informace — a současně mám v plenkách nový, výše zmíněný projekt Slowbyznys.

Celkově to byl náročný rok. Dítě máme ve třetí třídě, takže jsme vzdělávali doma, do toho eseróčko a živnost. Byznysově byl každopádně výborný.

Jan Tippman — grafický designér

Slýchám to kolem sebe často: „Příjmy mi v posledním roce klesly o půlku.“ Sám to mám podobně. Jenže, když se na situaci podíváme shora, tak jsou velká čísla jiná. HDP v roce 2020 klesl o 5,6 %. Prognóza pro rok 2021 je růst o 1,2 %.

Samozřejmě existují obory, kde je situace katastrofická (např. ubytování), ale i takové, které se přizpůsobit dokázaly nebo kterým krize přinesla nové příležitosti (např. eshopy).

Z počátku krize jsme měli strach o jídlo. Lidé brali obchody útokem a skoupili kde co. Obávaný nedostatek však nenastal. Covid necovid, zdá se, že ekonomika jako celek, přes veškeré obavy, šlape.

Kde se tedy bere ta disproporce mezi poklesem HDP a poklesem příjmů rodin?

Nereprezentativní vzorek? Malá závislost HDP na lidmi odvedené práci? Úspory? Setrvačnost? Pokřivení trhu kompenzačními bonusy? Odpovědět nedokážu, a tak mohu jen spekulovat…

Každopádně je fajn, že biologický virus ekonomiku nezruinoval. Obávám se toho, že pro dnešní ekonomiku by měl katastrofičtější následky virus počítačový či jakékoliv ochromení internetu. Vypadá to, že v dnešní době paradoxně takový blackout ohrožuje lidstvo víc než biologické viry. Jsme na to připraveni? Nebo jen ze setrvačnosti bojujeme s něčím, co již není až taková hrozba?

Markéta Ubíková — digitální koučka

Poslední rok nás všechny vyškolil v umění adaptability. To, co platilo včera, dneska už neplatí a kdoví, co bude zítra. Jak v takovém prostředí podnikat? Popravdě sama nevím, jak jsme to všechno vlastně zvládli. Ale tady je pár věcí, které nám pomohly:

  1. Kancelář. Na podzim jsem si pořídila kancelář mimo domov. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Díky tomu jsme s manželem získali klidný prostor, kde jsme mohli pracovat v období, kdy byly zavřené školy a školky. Pro mě to zároveň bylo splnění snu o lektorském studiu, kde můžu svým klientům poskytovat kvalitní online školení. V době nejtvrdšího lockdownu byla kancelář prakticky jediné legální místo, kam jsme mohli jít. I těch patnáct minut pěšky kolem řeky, které člověk ušel z domova do kanceláře, znamenalo vítanou vzpruhu pro psychiku.
  2. Směnný provoz a střídavá péče. Díky zkušenosti z první vlny jsme hned, co se zavřely školy a školky, najeli na osvědčený model. Jeden rodič se dopoledne věnoval dětem a druhý pracoval a odpoledne jsme se vystřídali. Vše podle aktuálních potřeb našich klientů.
  3. Čas na sebe. 90 % času jsme věnovali práci nebo dětem. To minimum volného času (kvůli izolaci od prarodičů a příbuzných) jsme věnovali zdraví a regeneraci. Beskydy, příroda, procházky s přáteli.
  4. Krize jako příležitost. Žijeme ve Frýdku-Místku a do Prahy je daleko. Ale díky přesunu všeho do onlinu byla Praha, celá ČR a celý svět najednou blízko. I díky tomu jsem mohla oslovit nové klienty, začít spolupracovat s partnery z celé ČR a mohla se stát i Google Certified Trainer pro oblast Google Workspace.

Otto Bohuš — copywriter a lektor

Jak mě pandemie připravila o stres

Všechno je, jak má být. Už dřív jsem si jel nemálo věcí po svém; korona tento můj solitérismus jen prohnala urychlovačem. Osekávám služby, zeštíhluji procesy, odhazuji nepotřebné. Ne vždy hned na první dobrou, ale učím se rychle. Čím dál víc mě (ve všem) inspiruje dlouhodobý investiční horizont. Jednodenní školení jsem vyměnil za roční copy školu, namísto několika různých hot fixů budu raději dělat na jednom projektu od podlahy. Buď pořádně, nebo vůbec. Ať to baví – a ať je i čas žít.

Někdy vás posune hlavně to, co neuděláte. Šetřím slovy i pozorností druhých. Stačí vědět, kdy a kde jednat – vše ostatní je šum, který jen užírá energii. Méně je fakt více.

Jindřiška Šulcová — patentová zástupkyně pro ochranné známky

Extrémní zátěž. Tak vnímám období od jara minulého roku.

V mém oboru bylo jedno, že mám doma děti, o které bylo potřeba se postarat. Lhůty jsou lhůty a přes ty vlak nejede. Jak určitě víte i z vlastní zkušenosti, skloubit to celé bylo šílené.

Rozhodla jsem se k tomu postavit čelem a vyjít „z krize silnější“. Ve firmě jsme zapracovali na všech procesech, které mohly běžet beze mě, a optimalizovali, co se dalo.

Byl to jednoznačně krok správným směrem – nejdůležitější procesy se nám podařilo vyladit tak, aby byly optimalizované a zároveň pro klienty maximálně komfortní. V tom vidím základní přínos celé akce.

Přesto jsme se nevyvarovali chyb. Musel by se stát zázrak, abychom nějaké neudělali.

Do budoucna mi dává smysl pokračovat v rozjetém vlaku optimalizací procesů. Jedině tak z krize vyjdeme skutečně „silnější“. Uvidíme.

Přeji nám všem, abychom se už mohli konečně nadechnout a měli šanci zregenerovat, bude to potřeba.

Adam Marčan — zakladatel Naučmese a digitální nomád

Naučmese přežilo dobu ledovou. Nebo možná jen další vlnu?

Každopádně se otepluje a náš hlavní bonmot „vzdělávání a setkávání kolem jednoho stolu“ už je zase ve hře!

Věci se však změnily.

Mezi řádky referencí na kurzy čtu, že jsme se jako společnost zbavili dvou předsudků, že:

  1. Webinář musí být podivná frontální hoňka lektora se závěrečnou chvilkou na dotazy.
  2. Video kurzy jsou dlouhé, nezáživné a placené YouTube videa.

Naučmese se tak v lockdownu stalo paradoxně dostupné více lidem. A věřím, že vedle offline kurzů budou lektoři i nadále vypisovat i webinářovou variantu.

Ušetří tak za pronájem prostor a přitáhnou tak ty, kteří to mají do Prahy/Brna daleko, i ty, kteří by přesun po městě z časových důvodů fyzicky nestihli.

My určitě uděláme znovu komunitní Čaj o šesté i na Zoomu. Ve své interaktivitě to bylo neočekávaně zábavné – rozhazování do náhodných seznamovacích dvojic & tematické podmístnosti, mezi kterými každý mohl přecházet, jak chtěl.

Také si z toho období odnáším jeden speciální závazek. Nazval jsem to úřední hodiny Naučmese a každé úterý (15:00–17:00) jsem online na Zoomu pro kohokoliv.

Já sám jsem se za poslední rok naučil dělat zážitkové webináře, díky čemuž jsem podal své prozatím nejvyšší daňové přiznání. Od října 2020 taky umím přebalit dítě a mluvit „ba-va-va“ jazykem. Což snad nebylo příčinou toho, že jsem začal chodit na terapie.

Klíčová slova na další rok: neupracovat se, umět se soustředit & vyhodnocovat priority, zettelkasten.

Lucie Václavková — kariérová poradkyně a lektorka

Před covidem většina poradců a klientů považovala online kariérové poradenství a workshopy spíše za nouzovou variantu a dávali přednost osobnímu setkání. Covid vše obrátil vzhůru nohama. Už během prvních týdnů jsme na webinářích, online setkáních i ve facebookové komunitě kariérových poradců sdíleli nástroje pro komunikaci a práci s klienty. Na listopadové online konferenci kariérového poradenství jsme se shodli, že jsme v současné době jako kariéroví poradci schopni i na dálku nabídnout plnohodnou službu a že to vnímají i naši klienti a tuto variantu plně akceptují.

Co je u mě jinak a už to tak zůstane?

Mou snahou do budoucna je zpřístupnit služby více klientům, v čase a místě, které jim vyhovují. Pro mě pak dosáhnout větší nezávislosti a mít větší dopad. Jak to chci udělat?

  • Kariérové poradenství online budu provádět ve stejné nebo i větší míře než osobní.
  • Webináře místo živých kurzů, zejména u mimopražských klientů.
  • Dlouhodobé programy/kurzy pro větší počty klientů, které jsem úspěšně vyzkoušela a velmi se mi osvědčily i pro velké skupiny (téměř 400 účastnic).
  • Skupinové poradenství online, jednak kvůli mé omezené kapacitě, jednak se mi osvědčila vzájemná podpora mezi klientkami.
  • Asynchronní vzdělávání a poradenství, resp. kombinace synchronní a asynchronní formy — klient nemusí konzumovat obsah ve stejnou dobu, kdy já ho tvořím,
  • Vedle služeb digitální produkty, kdy aktuálně chystám část služeb přetavit do digitálních produktů, které si mí klienti budou moci koupit kdykoliv.

Martin Perlík — stavební inženýr (oceněn jako Živnostník roku 2016 v Praze)

Do práce na Meet, cvičit na Zoom a na pivo do Teamsů

Projektování rekonstrukcí rodinných domů proticovidová opatření příliš neovlivnila. Jak se ale od podzimu stupňovalo omezování osobních kontaktů a pracovní i volnočasové aktivity se přesouvaly do onlinu, začal jsem nad tím uvažovat i já.

Uspořádal jsem webinářovou verzi semináře Nebojte se rekonstrukce domu. Nebylo to zlé a já navázal dalšími experimenty s videem. Natočil jsem 5dílný seriál Vestavba podkroví (ten najdete na Facebooku i YouTube) a také měl dobré ohlasy.

A teď to nejlepší, co souvisí s mým hlavním zdrojem příjmů. Začal jsem natáčet videokomentáře pro své zákazníky, kde vysvětluju úpravy na jejich projektech. A byli nadšení. Dokáží si lépe představit, jak problém řeším, a nemusí studovat texty a výkresy.

Komunikační nástroje se pěkně rozdělily, při práci používám Google Meet. Kurz SM systému, na který pravidelně chodím, se přesunul už loni na jaře na Zoom. No a pivo… však jste četli nadpis.

Do budoucna určitě zachovám videokomentáře. Webináře budu střídat se semináři. Rád bych natočil i další seriály na YouTube. Zatím mé plány narušilo březnové zavření školek a já stále doháním březen a duben, kdy jsme se se ženou střídali o práci a děti.

A můj obor? Ten zažívá velký boom. Lidé měli spoustu času přemýšlet nad místem, kde žijí, a tak uvažují o nakupování chat a chalup nebo o rekonstruování těch, které už mají. To bude ještě nějakou dobu pokračovat. A já jsem rád, protože se staré domy zabydlí a dostanou další šanci k životu.

Madla Čevelová — marketérka

Ještě loni jsem prohlašovala, že svou podstatou patřím do offline, konzultace přes Zoom dělám jenom z nouze a mastermindy jsou hlavně o osobním setkání. O vykládání karet na dálku nemluvě.

Teď mám podnikání skoro kompletně v onlinu a nesmírně mi to vyhovuje.

Konzultace nabízím primárně na dálku, z prezenčních na online se změnily i Byznys kruhy. Tím pádem se na ně mnohem častěji hlásí volnonožci a živnostníci z druhého konce republiky, kteří by za mnou osobně asi nepřijeli.

Pořídila jsem nová sluchátka, kameru, světla a pohodlnější židli. Na webu mám nové barvy, fonty, strukturu a přehledný rezervační systém. Dopsala a vydala jsem eknihu o živlech. Školím docela málo, a když, tak převážně formou webinářů. Zato jsem vyslala do světa tři online kurzy, z toho jeden živý a dva předtočené. A další živý chystám na podzim.

Přestala jsem nabízet tarotkoučink jako samostatnou službu. Místo toho na přání klientů sahám po kartách v rámci poradenství a mentoringu. Ale největší změna nastala v obsahu mých konzultací. Stále méně se týkají použití marketingových nástrojů a stále více nastavení mysli, autentického marketingu a psychologie podnikání.

Dan Tržil — podcast producent a konzultant

Doba koronavirová pro mě byla utvrzením faktu, že podnikání je prostě neustále se měnící organismus. Člověk se musí bez přestání rozhlížet kolem sebe, vstřebávat, jak svět funguje a mění se, a zpřesňovat svůj vnitřní kompas.

V obdobích nejistoty se snažím ještě více dbát na:

  1. učení se novým dovednostem (klidně i zdánlivě nesouvisejícím s mým aktuálním oborem)
  2. tvoření a publikování nových projektů s úzkostí „vždyť je to hrozný a všichni si toho všimnou" (trénink výstupu z komfortní zóny & kreativní práce)
  3. být v klidu – občas je dobré nechat se unášet svým flow a plavat s proudem (i přes úspěch mého podcastu Proti Proudu), občas věci trvají déle, než bychom chtěli, a práce je prostředek, ne cíl.

Anna Monsterance — lektorka kreativních kurzů a umělecká drátenice

Jsem lektorkou techniky drátování, navíc se zabývám její uměleckou podobou před tou tradiční užitnou.

Ze dne na den jsem nemohla pořádat živé kurzy, tak jsem vzala mobil a počítač a začala vysílat online. O tom jsem každopádně psala už minulý rok v dubnu. Po pár měsících z toho byl Klub drátování, který v momentální době čítá přes 100 aktivních členů. Funguje na bázi předplatného, jako takový novodobý časopis, který vám každý měsíc přijde do schránky. Až na to, že to není stránka, ale uzavřená facebooková skupina a nemusíte čekat měsíc, ale dopisy čtenářů a odpověď redakce jsou uveřejněny prakticky okamžitě :) Moje cílovka na tvořivé kurzy jsou ženy 35+ a pak ženy důchodového věku, které se díky koroně dokonale proškolily v IT technologiích a ovládání streamovacích služeb. Díky tomu nám online Klub drátování frčí jako na drátkách a jsme největší aktivní komunitou dráteníků v ČR.

Jsem si jistá, že i po uvolnění restrikcí bude klub fungovat dál. Kurzy naživo určitě mají svoje výhody: všechno si to můžete osahat, setkat se v dobré partě a udělat si krásný víkend někde mimo svoje bydliště. Ale online prostě bude žít dál: drátenice se může na kurz připojit z obýváku, dát si nohy nahoru a po těžkém dni si společně zadrátovat bez toho, aniž by musela někam složitě dojíždět. Záznam si pak může kdykoliv znovu přehrát. A já jako lektorka můžu svůj kurz nabídnout v jeden čas daleko více účastníkům než na živém kurzu, kde se mi dobře tvoří max. do 10 lidí.

Online nám ukázal svoje výhody. A i když je té obrazovky někdy „too much“, vezmeme si po rozvolnění z toho to nejlepší a zavedeme do našich všedních dní.

Martin Světlík — konzultant a lektor produktů Apple

Poslední rok mi v podnikání uštědřil velké rány. Ale víte, co nejhoršího nám uplynulý koronavirový rok přinesl? Microsoft Teams. Jako kdyby si snad v Microsoftu někdo řekl, že koronavirus a s ním způsobené problémy a paralyzace celé planety jsou pořád málo a je třeba to lidem doma před webkamerou ještě více znepříjemnit. Ok, teď si říkáte, že to ode mě není vůbec objektivní. Moji klienti by ale rozhodně neoponovali a zvolil jsem tento úvod záměrně. V rámci mých schůzek, ať už osobních, nebo těch virtuálních, jsem se dozvídal to samé. Většinu z nás jednoduše nebaví sedět doma před kamerou ve virtuálním světě, zvláště pak, když to není naše svobodná volba. Všechny romantické představy o výhodách práce z domova z března loňského roku se rozplynuly jak pára nad hrncem a i řada introvertů dobrovolně utíká zpět do poloprázdných kanceláří. Po více než roce zjišťujeme, že nám osobní kontakt prostě chybí.

Já se do toho offline světa opravdu těším jako nikdy před tím. Jasně, koronavirus bezpochyby změnil zaběhnuté pořádky a hodně věcí nebude jako dřív, to už ale více než rok víme. Nejen nám volnonožcům možná podkopal pevné základy sebedisciplíny a funkční návyky. Ale já věřím, že si ten offline svět všemi buzzwordy vzít nenecháme a budeme se moci brzy opět bez překážek potkávat, chodit na networkingové akce, školení, konference a nebo prostě jen do hospody a nebudeme jakousi magickou efektivitu od stolu upřednostňovat před možností se vidět osobně. Předpokládám, že v řadě případů ta webkamera zůstane zapnutá i v budoucnu, ale už teď se nemůžu dočkat toho, až si zase stoupnu v zasedačce před účastníky a budu tam stát s nimi celý den, protože sociálního kontaktu se vzdát nehodlám. Už vůbec ne v nedokonalém virtuálním světě, kde něco jako Microsoft Teams může vůbec existovat.

Eva Škorničková — investiční a právní konzultantka

I když jsem si nemyslela, že ten tzv. sabbattial leave bude trvat tak dlouho, stále hodnotím uplynulý rok ve svém životě jako jeden z nejdůležitějších a klíčový pro mé další fungování v pracovním i osobním životě. Ukázal mi, komu a čemu mám ve svém životě dávat prioritu, kdo a co nestojí za moji jakoukoliv pozornost a proč už nikdy nebudu volat po životě před covidem. Neustále slyším, jak si lidé začali více vážit svých rodin, volného času, možnosti se zastavit a přemýšlet, jak se svým životem naložit. Je dle mého názoru smutné, že k takovému poznání potřebujeme pandemii světového rozměru, protože věřím, že mohou být i mnohem krutější situace a okolnosti, které nám dokáží život obrátit vzhůru nohama během několika sekund. Ano, s dopadem pouze na jednotlivce, nikoliv na celou společnost. V tom má pandemie bezpochyby navrch.

Loňský rok mne utvrdil v tom, že jediný, na koho se mohu 100% spolehnout, jsem jenom já sama. Covidová doba naprosto jasně obnažila charaktery lidí, a to jak po stránce osobní, tak i v pracovním nebo společenském měřítku. Začala jsem být alergická na tvrzení „to nejde, musíš pochopit, že je covid“, kterým se začínali ohánět klienti, dodavatelé, obchodní partneři či kamarádi, kteří rezignovali na možnost překonat touto dobou kladené překážky a hledat řešení nových situací. Díky tomu jsem však posunula svoje obchodní aktivity směrem k projektům a společnostem, které naopak vzaly tuto dobu jako obrovskou výzvu a než si stěžovat na komplikované podmínky, tak jsme společně překonali téměř nemožné.

V době nejtvrdšího lockdownu na jaře tohoto roku jsem projela 6 evropských států, spojila se virtuálně s obchodními partnery světového formátu, se kterými by bylo velmi komplikované se sejít osobně, udělala několik zásadních osobních rozhodnutí a hlavně se utvrdila v tom, že jako osoba na své volné noze nesmím očekávat pomoc státu nebo kohokoli jiného. Pokud chce být člověk naprosto svobodný ve svém rozhodování a fungování, musí převzít absolutní odpovědnost za svoje činy, chování a vůbec život. Z těchto důvodů jsem začala do svého života zavádět pouze to, co dává smysl hlavně mně osobně, a to:

  • Maximálně si držet psychickou a fyzickou kondici. Každý den se snažím ujít aspoň 10 km, nejlépe v přírodě a do kopce. Velmi pečlivě si vybírám potraviny, méně je více, ale hlavně kvalitní, přírodní a z prověřených zdrojů.
  • Stále se něco učím a vzdělávám se. Vzdělání, zvlášť v této době, je klíčové. Dobrat se kvalitního zdroje informací je složité, vezme čas a vyžaduje schopnost informace analyzovat.
  • Eliminuji maximálně stres ve svém životě, tj. jakmile začnu cítit ten svíravý pocit u srdce, okamžitě jdu od toho pryč, ať už je to negativně založený člověk nebo situace. Z toho důvodu jsem přestala aktivně používat sociální sítě, toho negativního balastu se na nich za ten rok nabalilo tolik, že by mi ani 20km procházka denně nepomohla se té negativní energie zbavit. Sleduji jen pár pečlivě vybraných médií či osob, které jsou mi názorově blízké.
  • Mnohem více jsem začala poslouchat podcasty, pochopitelně přísnou selekcí jsem dospěla ke svým oblíbeným, které mi zpříjemňují moje procházky v přírodě. Inspirativních osobností je stále dost, jen si umět vybrat.
  • Ještě mnohem více čtu knihy nebo je poslouchám. Většinou zahraniční a díky Melvilu i velmi kvalitní v češtině. K pochopení současné doby je nutné jít zpět do historie, řada jevů se totiž opakuje, jen je třeba vědět, proč a jak.
  • I přes to, že mi chybí sociální kontakt s blízkými lidmi, ať už z osobního nebo podnikatelského prostředí, tak jsme si našli i tu virtuální cestu k tomu, že si popovídáme taky přes ten Zoom. I když mi značně leze na nervy. – - Potřebuji se lidí dotýkat a cítit je. Na druhou stranu je mi dobře i sama se sebou, jsou dny, kdy nemám potřebu s kýmkoliv komunikovat.
  • Výrazně jsem přehodnotila i svoje finanční potřeby. Investuji hlavně do svého zdraví a vzdělání, což není s ohledem na současné možnosti tak náročné. Pořizuji si pouze to, co skutečně využiji, nechci nic, co mi nepřinese očekávanou přidanou hodnotu. Z toho důvodu každou investici mnohem více zvažuji než dříve.
  • Zpomalila jsem, ale o to více si užívám vše, co mi dělá dobře. Chci stále věřit, že nás současná krize posune jako civilizaci správným směrem, nebo přinejmenším takovým, ve kterém se i já se svými životními hodnotami a prioritami najdu.

Jindřich Fáborský — pořadatel Marketing Festivalu a Digisemestru

Mé podnikání v oblasti eventů a vzdělávání marketerů se za poslední rok změnilo samozřejmě dramaticky. Namísto produkce offline akcí se já i většina lidí v mém týmu orientuje na vzdělávání online.

A upřímně, nás celá tato pandemie posunula o pořádný kus dál a tak trochu někam jinam. Já i ostatní v týmu jsme se naučili spoustu nového, našli jsme nový trh, nové zákazníky a pevnou, dlouhodobou vizi. Dalo by se asi hovořit i o určitém motivačním stimulu, který po 8 letech podnikání v jednom odvětví přijde vhod.

Situace na poli eventů je teď možná ale ještě méně přehledná než třeba před půl rokem. Dosud bylo jasné, že se nic konat nemůže a plánovat nedává smysl. Teď se akce konat mohou, ale na to produkční opravdu velkých akcí nemohou tak rychle zareagovat. Naplánovat něco jako Marketing Festival trvá dobrý jeden rok.

Přichází tak další kolo závodu v adaptaci a také trochu ve schopnosti odhadu vývoje v příštích měsících. Menší, agilní konference a meetupy mají teď rozhodně obrovskou výhodu, velké konference budou ještě chvíli čelit podstatně vyšší míře rizika. Ale jdeme do toho!

Ilona Černochová — advokátka a realitní právnička

S příchodem prvního lockdownu jsem pocítila nervozitu z toho, co s námi bude. Přemýšlela jsem proto nad tím, jaké problémy budou klienti na realitním trhu kvůli koroně řešit a jak tomu přizpůsobit nabídku služeb. S velkým zájmem i obdivem jsem sledovala, jak se profesionálové z různých oborů přizpůsobili situaci: Přechod do onlinu, zavedení práce z domova i alternativní produkty.

My jsme online a z domova fungovali už od začátku, takže nebylo nutné nic měnit. Brzy se také ukázalo, že hlad po nákupech nemovitostí v době covidu ještě vzrostl. S nárůstem agendy jsme rozšířili náš tým a nyní hledáme větší kancelář, kde se chceme s kolegy pravidelně potkávat. Ačkoliv home-office je fajn, došlo nám, že pravidelný osobní kontakt mezi členy týmu je nezbytný.

Korona dala mnohým zabrat i co se týče zdravého životního stylu. Je jasné, že díky home-officu má spousta lidí mnohem méně přirozeného pohybu spojeného třeba s cestou do práce či běžnými pochůzkami. Když se denní pohyb smrskne na pár kroků z postele k pracovnímu stolu, ledničce a zpět, váhá narůstá a nálada klesá k bodu mrazu.

Osobní setkávání tak vnímám jako prospěšné nejen pro společenské vztahy, ale i zdravý životní styl. Věřím proto, že se v následujících měsících zase vrátíme do našich kanceláří a coworkingů a budeme to příjemně kombinovat s home-officem, který díky covidu přestal být pro mnoho firem tabu.

Karel Dytrych — spoluzakladatel aplikace Freelo

Stejně jako podnikání většiny ostatních volnonožců je moje podnikání za poslední rok ještě o něco více onlinové, než bych si přál. Více hangoutů, více webinářů, méně lidí a reálných setkání.

Freelo i Váš Hosting jsou oba onlinové projekty, kterým poptávka po digitalizaci prospěla. I když se mi to v roce 2021 někdy zdá nemožné, stále se objevují zaběhnuté týmy, pro které je online projektové řízení a úkolování novinkou. Tím, jak se více byznysů přesunulo a přesouvá do onlinu, tak je i znatelně vyšší poptávka po serverech. Tam vnímám jako čím dál větší téma bezpečnost.

Na začátku krize jsme házeli lidem záchranný kruh. Nyní se snažíme „něco“ dělat i pro začínající podnikatele a jejich projekty. Proto jsem spoluzaložil iniciativu Nakopni.to. Ta dává začínajícímu freelancerovi do ruky správné nástroje (které spolu dobře spolupracují), vhodné pracovní postupy a znatelnou finanční úsporu.

S Freelem napneme plachty v druhé polovině roku směrem do zahraničí. Pomocí lokalizací budeme chtít oslovit uživatele i v dalších zemích.

Kateřina Fragnerová — gastro konzultantka

O posledním roce mi nejde psát jen z pohledu mých konzultací a změn, které jsem udělala. Tak tady je můj trochu širší úhel pohledu.

Z posledního roku vyjdu já i moji klienti silnější. Věříme víc sami sobě i sobě navzájem.

Naučili jsme se spoustu nových věcí. Nové receptury, nové nápady, širší nabídky, k problémům přistupujeme s větším klidem a otevřeností. Dohnali jsme resty, uklidili jsme zvenku a zevnitř.

Nepropouštěli jsme kolegy, spolupracovníky, týmy ani sebe navzájem a teď, když se vše otevírá, za to děkujeme každý den.

Vzájemná podpora v podobě rozhovoru, mailu, výměny nápadů, probrání možností a variant, vtipkování v těžkých chvílích, to vše nás přeneslo až do dnešních dní a budeme v tom pokračovat.

Konzultace v hotelnictví, gastronomii, tvorba koncepcí nových projektů, ať to jsou malá bistra nebo řemeslné pekárny, nebo udržování týmů v dobré kondici s pořádnými pravidly hry, je práce nejen dechberoucí, ale také pestrá, a právě ta pestrost mi nesmírně pomohla. To je něco, co si potřebuji pro sebe vytvářet dále, a tímto směrem budu plánovat i u svých klientů. Umožnilo mi to dívat se na věci z mnoha úhlů a porovnávat, jak co a kde funguje. I když je moje práce více o osobních setkáních (těžko totiž někomu popíšete, jak má vypadat dobře vykynutý chleba), část se mi podařilo realizovat online a za to jsem moc ráda. Už před rokem jsme měli nastavené rezervační a pokladní systémy vzdáleně, online schůzky to ještě vylepšily. Online schůzky budu určitě využívat více pro pravidelnější komunikaci s klienty a jejich týmy. I přes všechen přínos technologií si myslím, že je důležité se setkávat osobně.

Jsem ráda, že tady dnes můžu napsat – zvládli jsme to a zvládli jsme to společně.

Lukáš Pítra — webový marketér

Nejvýraznější změnou byl nekompromisní přechod na full remote spolupráci. Ukázalo se, že ne každý má potřebnou disciplínu. Lockdownový režim taky odhalil problémy v procesech a produktivitě jednotlivců i celých firem. Brutální byly rozdíly mezi interními lidmi, zvyklými na své tempo, a nasmlouvanými freelancery či agenturami, zvyklými doručovat na dálku. Plodilo to překvapivě dost tření a nedorozumění. Celé to ukočírovat a pomoci sám sobě i klientům vymyslet v chaosu nový systém mě stálo spoustu šedivých vlasů.

Druhou nejvýraznější změnou byla zásadní přestavba klientského portfolia. Na jaře 2020 se mi během 2 dnů vypařilo 80 % příjmů. Krom špetky stresu to byla i fajn příležitost zamyslet se, s kým spolupracuji a jaké hodnoty směrem ke mně, svým lidem i zákazníkům pod tlakem demonstruji. Ale i nad tím, kde přináším hodnotu, která má v turbulentní době svou „zaručenou“ cenu.

Lockdownový rok mě tak dokopal definitivně odejít z marketingové exekutivy do strategické a řídící práce, z více než poloviny obměnit klientské portfolio, předefinovat spolupráce s dlouholetými klienty, učit se metodou „skoč a plav“ úplně nové dovednosti spojené s řízením… A to celé kombinovat s hledáním nového work-life balancu s ročním miminkem, kterému jsem rok okupoval s pracovnou dětský pokojíček (ačkoliv, zpětně bych to nazval spíš hardcore survival training).

Myslím, že sám bych se do tolika růstových změn v tak krátkém čase nikdy nedokopal :-)

Klára Smolíková — spisovatelka a lektorka

Vojákům vítězných stran se rány hojí rychleji

„Ty jsi spisovatelka? Tak se netrap covidem a piš!“ slýchávám už přes rok. Jenže základem mých příjmů jsou honoráře za živá vystoupení, a ty se už měsíce nekonají. Navíc na jaře loňského roku hudrali nakladatelé, že se se zavřenými knihkupectvími hroutí knižní trh a oni vydání každého titulu pečlivě zváží.

Nejprve jsem potřebovala obnovit kontakt se čtenáři. Nahrávala jsem autorská čtení, volně ke stažení poskytovala materiály pro čtenářské aktivity s dětmi. Souběžně jsem se učila s programy, které mi umožnily překlopit do webinářů semináře ke čtenářské gramotnosti pro dospělé. Když se ani na podzim besedy nerozběhly a organizátoři pochopili, že další posuny termínů nic neřeší, začala jsem pořádat online i tvůrčí dílny.

V zimě jsme spustili eshop, aby si čtenáři mohli zakoupit knihy s mým podpisem a věnováním, když setkání proběhlo distančně. Odsunula jsem sice práci na rukopisech, psát jsem ale nepřestala. Domluvila jsem si pravidelné příspěvky v dětských časopisech, na které jsem dřív kvůli ježdění po republice neměla čas, a zapojila se do několika vzdělávacích projektů.

Paradoxně nejsložitější situace nastala letos na jaře, kdy se vše prolnulo. Je třeba odevzdat knihy, neboť nakladatelé vše ustáli, ale také napsat mezitím nasmlouvané texty. Musím dojet na dlouho odsouvané besedy, jenže také odlektorovat webináře, které měly živé akce nahradit. A do toho běhám na poštu s balíčky.

Termíny hoří, ale jako voják, který bojoval na vítězné straně, věřím, že rány se brzy zacelí.

Martin Matějka — expert na SEO a online marketing

Od vypuknutí covidové pandemie se řadě lidí obrátil život vzhůru nohama. Já mám to štěstí, že působím v oboru, který prakticky zasažen nebyl, navíc drtivá většina firem, kde to jen trochu dávalo smysl, začala do online marketingu neskutečně šlapat. Po prvních dvou rozpačitých měsících covidu v ČR se to pomalu začalo rozjíždět a mně se plnil kalendář víc než obvykle. Přes léto, když došlo na rozvolnění, nastalo klasické klidnější období, ale to se rázem změnilo v září, když nastoupila druhá vlna.

Asi tam většině firem došlo, že to tou první opravdu neskončilo a že online bude FAKT důležitý. A v ten moment nastaly pro nás konzultanty v marketingu „tvrdé“ časy. Záměrně to dávám do uvozovek, tvrdé ve smyslu přeplněného kalendáře a neskutečného množství poptávek. Od podzimu mám kalendář vyprodaný na několik měsíců dopředu a v průběhu času se to nezlepšuje, spíš naopak.

Margit Slimáková — specialistka na zdravotní prevenci a výživu

Využijte každé možnosti pracovat na sobě a na svém zdraví!

Z mých běžných profesních aktivit mi vláda skoro ze dne na den (a téměř na více než rok) zakázala přednášet, od drobných akcí pro rodiče, školy nebo městečka až po vystupování na konferencích. Zakázala mi i realizovat mé vlastní školení či nabízet osobní poradenství. Co jsem tedy ten rok dělala?

Přímá komunikace, ať už s klienty nebo účastníky vzdělávacích akcí, je pro mě nenahraditelná a tak jsem v ní pokračovala, jak to jen v rámci možností šlo. Klientům jsem stále nabízela poradenství na dálku a mnozí to moc oceňovali. Svá 5hodinová školení v malých kroužcích jsem odpřednášela, kdykoliv to bylo s ohledem na stávající omezení možné, a opět účastníci byli vděční za možnost přímo se vidět, slyšet, podat si ruku, usmívat se na sebe, chovat se jako lidi. Jsem přesvědčená, že takovéto lidské drobnosti a pohoda imunitě jen prospívají.

Čas získaný zrušením všech ostatních akcí jsem využila na dokončení dalšího online kurzu pro Seduo a psaní nové knihy pro BizBooks (Albatros).

Ze všeho nejvíce pandemie omezila projekt Pilotního testování zlepšení výživy v nemocnicích, který vedu v rámci našeho think-tanku Globopol. Mrzí mě to o to více, že člověk, který nejí a nežije zdravě a nepečuje o sebe, je i v mnohem vyšším ohrožení koronavirovou infekcí. S tímto projektem jsem byla nominována mezi Ashoka Fellows, významné sociální hybatele a podnikatele. Dotažení projektu do praktické podoby návodu na zdravé jídlo pro nemocnice je pro mě nyní zásadním úkolem.

Co si z toho roku odnáším? Že důležitější než problém je můj postoj k němu. Že zdravotní prevence je ještě důležitější, než jsme si dosud mysleli, a že prostoru pro zlepšování veřejného zdraví máme v Česku spoustu.

Michael Petrus — ilustrátor, art director a konzultant

Kdybych měl z perspektivy freelance ilustrátora, ale zároveň manažera malého kreativního týmu shrnout začátek doby covidové, nepopsal bych ji tak rapidní a strašidelnou jako v jiných oborech. Řada projektů mně a mému studiu artBLOCK odpadla, někteří klienti sesekali rozpočty, některé byly odložené na „vhodnější dobu“. Ovšem mnoho klientů objevilo příležitost oproti stahující se konkurenci a posilovalo svůj marketing. Neméně pozitivní časem byla i vlna potřeby vizuálních tvůrců v zábavním průmyslu (animované seriály, komiksy, videohry), který vycítil příležitost u uživatelů preferujících online obsah.

A má predikce do budoucna? Nepozoruji nic víc než trend, který se objevoval už před koronavirem. Užití ilustrací a animovaných videí pomalu rostlo už v době předcovidové a více se přesouvalo z papíru/analogu do onlinu. Pracuji sice aktuálně na nových produktech, jako jsou odborné ilustrované publikace, komiksové knihy nebo designy stylových triček, poslední rok se ale rychlost a množství užití vizuálů znásobily hlavně v digitálním světě. Vzniklo mnoho nových produktů, služeb a tedy i značek, které potřebují vizuální komunikaci v online prostředí, včetně výrazného odlišení se. Předání informací na první pohled, obrazem a atraktivně na webu nebo v reklamě. Pro nově vznikající značky je mimojiné takový animovaný spot o dost levnější vstup do video reklamy než klasicky natočený spot.

Pro mě to znamená předzvěst technologické evoluce v umění i v tzv. art marketingu. Spojení technologie a vizuálů bude čím dál výraznější a já musím sledovat nadcházející trendy a učit se, jakými způsoby propojovat obraz s pohybem a hlavně kódem na webech a v aplikacích.

Petra Větrovská — PPC specialistka

S klienty jsme řešili různé nové výzvy, které covid přinesl. Podstatu svého byznysu jsem kvůli tomu ale neměnila. Od začátku jsem se soustředila na to hlavní — udržení dlouhodobých klientů na správu PPC kampaní. Většina z nich jsou eshopy, kde došlo k přelivu poptávky z offline do online a hlavní výzvou bylo růst onlinu naplno využít a nenechat se ukolébat obrovskými meziročními nárůsty, které přišly úplně samy a růst vedle toho i v samotných kampaních.

Mám ale i klienty z hodně postižených segmentů, travel a gastro, kde byla situace náročnější. V prvním případě před rokem padl celý byznys cestovky skoro na nulu, kampaně jsme na nějakou dobu museli i zastavit a pak bylo potřeba z velmi malého rozpočtu získat maximum. V druhém případě šlo o náhlý přechod typického offline byznysu do online prodeje. Ve všech případech se klientům podařilo těžkou situaci zvládnout. A mně se podařilo zvládnout dobře rentabilní kampaně a klienty udržet.

Jediná změna, u které ke mně vlivem covidu došlo, je, že mám více práce. Zpětně mám za to, že jsem udělala dobře: nepanikařit, nedělat nepromyšlené změny, držet se čísel a soustředit se na to hlavní, co chci udržet nejen během covidu, ale i po návratu k novému normálu.

Pavel Ungr — SEO konzultant

Jak jsem podnikal během covidu a co plánuji dále?

Pandemie covidu mě donutila udělat něco, co jsem roky plánoval. Přehodnotit, co dělám a jak to dělám, a jak to více vylepšit – což v době covidu znamenalo větší a důslednější finanční plánování, větší segmentaci služeb a zapojit více online prostředí. A nabízet krom služeb i produkty.

Zásadní pro mne bylo převést přednášky a školení do online prostředí. To má spoustu výhod, ale i určité nevýhody – zejména absenci lidského kontaktu a snadného sdílení emocí a pocitů, které jsou pro lektora kriticky důležité, aby dokázal se skupinou účastníků pracovat. Najednou totiž mluvíte do zdi, nedokážete předat určitá zjištění a bez kvalitní techniky nedokážete předat ani informace. Nicméně, pokud se naučíte alespoň základy, dokážete své školení nebo další fyzické aktivity převést do online docela bezbolestně. Co je pro to potřeba? Ochota, čas se učit, pracovat na sobě a peníze na aspoň základní kvalitní techniku.

Učit se od zkušených – začal jsem sledovat herní streamery, YouTubery a profesionální podcastery; dívat se i na lidi, co pracují v rádiu a televizi. Pro kvalitní výuku je zásadní dobrý zvuk. Neznamená to nejdražší mikrofony, ale musí být kvalitní. Základem je i vhodná místnost.

Další věc byla, jak to, co jsem už jednou natočil a odpřednášel, nějak využít – z nahrávek lze udělat podcasty a nahrávky lze i prodávat. Jak ale zajistit vhodnou platformu a neprodělat na tom kalhoty, to je další velký úkol.

Nyní po covidu jsem v situaci, kdy zvažuju, jestli se s některými formáty školení vůbec vracet do offlinu. Ukazuje se, že online formát je pro něco bez diskuse vhodnější! Ovšem lidský kontakt je nezaměnitelný. Takže mi covid způsobil, že mám opravdu segmentovaný obsah, od prodeje nějakých úvodů přes záznamy školení, streamy, podcasty až po profesionální videa a přednášky. Ukázalo se také, že fyzické schůzky jsou přeceňované. Tohle všechno neuvěřitelně šetří čas a pomáhá vytvořit prostor na další kvalitní služby a produkty, které zákazníkům doopravdy pomáhají.

I když jsem specialista na optimalizaci pro vyhledávače, covid mě naučil, jak nejlépe optimalizovat – mé podnikání.

Nina Hanáková — lektorka angličtiny

Lost and found

Nalijme si čistého vína, jednoduché to nebylo. Jsem single maminka v jednopříjmové domácnosti s malou jazykovkou Nina English v Brně, na volné noze 17 let. Moje skupinové offline kurzy zážitkové angličtiny vládou zavřené, dcera na náročné online škole a skoro vše, co mě běžně dobíjí, přestalo existovat. Jako extrovertovi mi chyběla společnost skupiny lidí, tanec, živá hudba a společné zážitky, jak v osobním, tak v pracovním životě. Ale nejsem svým vlastním šéfem nadarmo a na krize jsem zvyklá, takže jsem vyhrnula rukávy, podnikání nasměrovala na jinou cestu a začala si plnit jeden dlouholetý sen. A taky poznala obrovskou spoustu pozitivně naladěných a odvážných lidí.

A dream come true

Převedení zážitkových kurzů do online nebyl problém pro mě ani můj tým, ale pro mého typického klienta – manažerku se školními dětmi. Chyběl jí čas, energie i chuť s námi v online světě pokračovat. Klientela dospěláckých zážitkových kurzů se tak smrskla na minimum, přesto jsem se díky těm, které s námi zůstaly, mohla naučit hodně (stavět a vést skupiny a kolegyně z týmu i online) a objevila neprobádané vody nových digi nástrojů. A pro děti mých klientek jsem vytvořila zážitkové kurzy online. K přežití to ale nestačilo, jako většině živnostníků mi nebylo zavření služeb vládou žádným způsobem kompenzováno. A tak byl čas konečně vykopnout vysněný projekt – mentoring pro lektorky angličtiny na volné noze. Stejně jako u vedení kurzů pro studenty je i u lektorek mou motivací zlepšení jazykových dovedností v ČR, hlavně u žen a dětí. V nově založeném vzdělávacím a komunitním Klubu úspěšných lektorek angličtiny můžu svou vizi maximalizovat. Pořádáme webináře, workshopy a kurzy, na které zvu české i zahraniční kapacity z oboru i z oblasti podnikání, a hlavně se každé z lektorek věnuju poradensky a lidsky. Za 17 let podnikání jsem nezažila větší naplnění a uspokojení z odvedené práce. Začínáme se konečně potkávat i offline, tvoříme společné projekty a kurzy, začínáme psát blog…

No more coursebooks

Jestli se v pandemii nějaký obor opravdu hodně posunul, bylo to jazykové vzdělávání. Jako dlouholetý propagátor výuky bez učebnic s radostí sleduju především změnu nastavení mysli a posléze metodiky u jazykových lektorů na volné noze, a nejen těch. K odhození učebnic byly donuceny i školy a instituce. Tato proměna, která se v alternativních kruzích děje už několik dekád, se konečně přesouvá do mainstreamu a rozjíždí se na plné obrátky. Do výuky se konečně začaly naplno zapojovat digitální nástroje, důraz je na autonomii, na asynchronní vzdělávání. Logicky se tak proměňuje i vztah studenta a učitele. Z učitele se čím dál častěji stává kouč, mentor, poradce… A ze studenta samostatný jedinec, který chápe zodpovědnost za svůj pokrok. Neboli, že mu to do hlavy opravdu nikdo nenaleje. Víc tento posun rozebíráme ve společném článku několika lektorek z Klubu lektorek Jak se mění role učitele v jazykové výuce.

What’s next?

Pandemie nám ukázala, jak důležité jsou vzájemné vztahy, zvládání změn a ochota učit se novým věcem. Byla to ta nejefektivnější vysoká škola podnikání, jakou jsme si ani neuměli představit. Věřím, že jsme a budeme k sobě tolerantnější, milejší a budeme chtít být víc spolu. Budeme odvážnější, otevřenější a podnikavější. Protože teď už víme, že only sky is the limit.

Pavel Ovesný — podnikatelský poradce

Jak rok s covidem ovlivnil mé podnikání? Jako naschvál jsem těsně před epidemií dokončil zdlouhavý proces předávání závazků a zákazníků, nasbíraných za více než dekádu kariéry webdesignera. Ano, byla by to profese, se kterou bych dobu práce z domova a na dálku snadno překlenul. Do stejné řeky už jsem ale vstoupovat nechtěl, zároveň ale ani zahodit cenné know-how. Nakonec jsem své dlouholeté zkušenosti z vedení dvou velkých obsahových magazínů, tvorby klientských webů a částečně i online propagace přetavil v konzultace obsahového marketingu.

Páteří mého podnikání je už ale tři roky především lektorování kurzů. Ty z nich, u kterých to bylo možné, jsem převedl do podoby webinářů. Uvítali je především ti, kteří to měli na živé kurzy doposud daleko. Hlavní esence mých živých kurzů rostlinného vaření je ale do online podoby nepřevoditelná, a tak nezbývalo než čekat, až jim bude doba opět nakloněná. Položil jsem si otázku, co mohu už nyní dělat, než se tak stane. A vsadil jsem právě na tvorbu obsahu pro web Vegmania.cz, který je zároveň i mým hlavním prodejním kanálem.

Nejen psaním nových článků, ale také úpravou těch stávajících se podařilo výrazně navýšit organickou návštěvnost z vyhledávačů. Jako vedlejší produkt vznikly materiály pro nové online kurzy, které jsou nyní v procesu vzniku. V neposlední řadě se podařilo zvýšit (pasivní) příjmy z některých partnerství na webu. Ve chvíli, kdy se opět rozbíhá prodej živých kurzů, se tak mohu opřít o širší portfolio aktivit, než tomu bylo před rokem. Věřím, že se tak brzy podaří doplnit ztráty z finanční rezervy a část z ní začít opět i aktivněji zhodnocovat.

Barbora Vágnerová — organizátorka stáží pro zdravotníky

Od vyhlášení nouzového stavu v roce 2020 se náš studijní program stáží ve zdravotnictví Czech Hospital Placements (CHP Program) zastavil. Vzhledem k tomu, že je nemožné cestování mezi EU a USA v případě non-essential travels a není prozatím shoda na uznávání vakcín, které jsou schváleny Evropskou lékovou agenturou a podány mimo území ČR, nejistota, která ovládla všechen business dotýkající se cestovního ruchu, panuje bohužel nadále.

Můžu zodpovědně říct, že práce zdravotníků a důležitost pečujících profesí jsem si díky Czech Hospital Placements vážila vždy, pandemie však za těch 15 měsíců diametrálně změnila to, jak o vzdělávání a zdravotnictví přemýšlím a jak vnímám v podnikání roli státu.

Zájem o zdravotnické obory a praktickou výuku vlivem pandemie narostl. V USA, kde se zájem jen o medicínu zvýšil v počtu přihlášených o 50 %, se tomu říká the Fauci Effect).

Velká část vzdělávání se může překlopit do online prostředí, ale vidět každodenní realitu profese a fungování zdravotníků nic nenahradí. Vidím to i na počtu přihlášek do CHP Programu. Ohromný posun online výuky využijeme v přípravě studentů na samotnou stáž a zařadíme i kurzy multidisciplinární, jako jsou základy argumentace, psaný a mluvený projev.

Navíc jsme připravili pro studenty online systém zkoušek a testů, které krom praktických znalostí jdou po schopnosti komparace a analýzy zdravotnických systémů a jejich kladů a záporů. Doufám, že se nám podaří posunout vzdělávání ve zdravotnictví a firmu zase o kousek dále.

Radim Hasalík — specialista online marketingu

V online marketingu bude zřejmě pokračovat trend nastolený v roce 2020, kdy čtyři z deseti lidí (38 %) zůstanou u nakupování přes Internet i po uvolnění opatření. Dělit nákupy mezi online a kamenné obchody plánuje 36 % dotazovaných. Kamenné prodejny plánuje využít 24 %. Vyplývá to z výzkumu agentury Ipsos pro Shoptet.cz. Loni takto nakupovalo online 90 % populace.

Pro freelancery z oboru to znamená více klientů. Provozovatelé eshopů a online služeb však zaznamenávají nárůst konkurence. Současně dochází k přesunu rozpočtů směrem k Internetu. To prodražuje náklady na reklamu. Letos jsem řešil poptávky klientů s kamennou prodejnou, kteří uvažovali o spuštění internetového obchodu. Řadu z nich čekala tvrdá srážka s realitou, protože vybudování eshopu může zabrat dva a více let. Nestačí jen naplnit eshopové řešení zbožím a myslet si, že zákazníci přijdou sami.

U některých svých kolegů jsem viděl přechod na online formu vzdělávání. Sám jsem takto školil jednou. Oproti přednášení naživo je to náročnější. Školení trvalo kratší dobu, bylo potřeba zapojovat publikum a dávat prostor pro přestávky. Absolvoval jsem několik webinářů, ale mnohem více mi vyhovuje klasický formát vzdělávání naživo. Během zimních procházek mi dělaly společnost audioknihy.

Jako pozitivní změnu vnímám online schůzky, které šetří čas na cestě. Byl jsem mnohem efektivnější. Už se sice objevují snahy některých lidí ohledně setkávání „offline“, sám bych ale tuto formu zachoval i do budoucna.

David Girten — majitel bistra La Petite Conversation

Lapeco je stále tady! Jak to? Je to hlavně díky našim skvělým zákazníkům, kteří i během všech omezení objednávali jídlo a pití s sebou v krabičkách a kelímcích.

Po tomto náročném pandemickém roce se ale rozjíždíme skoro od nuly. Momentálně rozhazujeme sítě a hledáme nový personál, který zaplní prázdná místa po některých našich předcovidových zaměstnancích, kteří se rozhodli z gastronomie odejít. Také jsme nyní museli upravit otevírací dobu, ale věříme, že se vše za pár měsíců vrátí zpět do starých kolejí. V našem týmu zůstali ti nejlepší z nejlepších a alespoň teď můžeme udělat takový malý personální refresh. Před rokem jsem byl možná až příliš optimistický a ambiciózní. Teď jsem se trošku zklidnil, abychom vše ustáli a mohli být v Lapecu minimálně dalších deset úžasných let.

Jak uplynulý rok hodnotím? Je mi teď ještě jasnější, že lidé, kteří v gastru pracují, musí být trpěliví a psychicky odolní. Jak jsem už zmínil, díky naší klientele a zaměstnancům jsme tu horskou dráhu ustáli, přestože to nebylo vždy jednoduché. Rád bych ještě dodal, že jsme opravdu rádi, že jsme právě v Ostravě!!! Je to tady nejlepší! Vážíme si zdejších možností a myslím, že v některých jiných velkých městech jsou možnosti rozvozů nebo jídel s sebou výrazně složitější.

P.S. Aktuálně hledáme kuchaře, obsluhu i někoho na mytí nádobí. Chcete-li u nás pracovat, napište mi na david.girten@hotmail.com a já vás rád pozvu na seznámení u dobré kávy.

Veronika Kristková — fyzioterapeutka

Když mě Robert Vlach požádal jako jednu z autorek dvou úspěšných článků, které loni vyšly na portále Na volné noze o podnikání v průběhu koronavirové krize, netušila jsem, jak velká sebereflexe a vynikající zpětná vazba pro mě sepsání toho letošního článku bude.

Co se tedy za uplynulý rok změnilo a kam směřujeme letos?

Není fyzio jako fyzio

Věděli jste, že pokud chcete jako fyzioterapeut podnikat ve vlastním zařízení a pracovat skutečně jako zdravotník, musíte být registrování na příslušném Krajském úřadě jako poskytovatel zdravotních služeb? Je to složitější a komplikovanější, proto to mnoho mých kolegů obchází, a přestože jsou fyzioterapeuté, pracují například pouze na základě živnostenského oprávnění jako poskytovatelé regeneračních a rekondičních služeb. Trochu na hraně, ale víte, jak to je. Kde není žalobce, tam není soudce. Byly doby, kdy jsem se proklínala, proč jdu vždy tou trnitější cestou. Přesně do minulého roku, kdy zdravotnická zařízení mohla fungovat bez omezení. Nevím, jak bychom dopadli, kdybychom museli zavřít. Utvrdilo mě to jen v mém přesvědčení, že dělat věci tzv. „lege artis“ se vyplácí.

Vztahy

Doba covidová otřásla vztahy. Nejen těmi v některých rodinách, ale i těmi pracovními. Já sama jsem si uvědomila, jak zásadní pro fungování firmy je dobrý tým. Tým lidí, na které se můžete spolehnout. Tým lidí, kteří se při prvních problémech nesesypou a neschovají pod máminy sukně, ale jdou s vámi a problémům a krizím čelí. Jinými slovy, pokud vám zaměstnanec ze dne na den řekne, že prostě do práce nepřijde, protože bude šít roušky pro potřebné v okolí, můžete to sice obdivovat jako projev výsostného altruismu, ale jako zaměstnavatel si rvete vlasy. Ale vše zlé je pro něco dobré. Alespoň si uvědomíte, že takového člověka vlastně v týmu nechcete, takže když vám o pár měsíců dává výpověď s tím, že práce u vás je příliš zodpovědná, s lehkým srdcem se s ním rozloučíte.

Produkty

Přestože stále tvrdím, že fyzioterapie je „kontaktní sport“, uplynulé období nás přesvědčilo, že i práce na dálku má smysl. Naše online konzultace jsou nedílnou součástí nabídky a díky nim jsme získali mnoho cenných zkušeností například se zahraničními klienty.

Co lze jednoznačně převést do online podoby, jsou některé kurzy, anebo alespoň jejich části. Takto jsme například rozdělili náš kurz Hra jako terapie a účastníci jsou v naprosté většině spokojeni. Teorie probíhá online formou a během osobního setkání tak máme více času na nácvik skutečně praktických věcí a sdílení zkušeností.

Procesy

Jestli jsem si něco v minulém roce uvědomila, tak to, že skutečně musíte mít ve firmě důkladně nastavené procesy, ze kterých nelze uhnout a které je třeba důsledně kontrolovat. Nejedná se ani tak o samotnou práci fyzioterapeuta, ale vše okolo. U nás jde zejména o objednávání klientů, jejich omluvy z terapií a storna a kontrolu přijatých plateb. Jedině tak lze v našem podnikání zajistit stabilní cash flow.

Projekty

V průběhu loňského roku mnoho mých kolegů přehodnocovalo své podnikání. Někteří řešili, jak a zda vůbec podnikat v oboru fyzioterapie. Vzhledem k tomu, že v oboru samotném se pohybuji již skoro dvacet let a z toho posledních deset na volné noze, často se na mě obraceli s různými dotazy. Řešili finance, ceny, zaměstnance, propagaci a posilování dobrého jména a důvěry klientů. A já si uvědomila, že jim mám co nabídnout. Jejich dotazy tak daly vzniknout mému novému projektu FyzioMentor. Od léta nabízím nově koučovací služby a poradenství pro začínající i zavedené fyzioterapeuty. Vybudovat stabilní a ziskový byznys v oblasti fyzioterapie není otázka pár měsíců. Vyžaduje to systematickou práci s dodržováním všech možných i nemožných pravidel a omezení, ale jde to. Naše firma je toho důkazem.

Sečteno a podtrženo

Když se tedy ohlédnu za minulým rokem, nemohu si stěžovat. Jako firma jsme v zisku, podařilo se nám personálně stabilizovat, my i naši blízcí jsme zdraví. A přestože jsme utrpěli i nějaké prohry a ztráty, víme o nich a nehodláme je opakovat. Poprvé tomu totiž můžete říkat chyba, podruhé je to již vědomé rozhodnutí.

Tomáš Rektor — psychiatr a psychoterapeut

Jako psychiatr a psychoterapeut jsem byl krizí posledního roku zasažen jen minimálně, či spíše naopak, poslední rok výrazně zvýšil už tak velký zájem o můj obor.

Nejsilnější byly příběhy mých klientů, kteří čelili nečekaným výzvám v životě osobním i profesním. Více než dříve jsem si uvědomil, jak je podstatné mít podnikání postavené na zdravých základech, jak je důležité mít rezervy a diverzifikovat riziko. A když mluvím o rezervách, nemyslím jen ty finanční.

Pracoval jsem s klienty, jejichž prosperující business se během krátké doby dostal na hranu krachu a o jejichž dalším osudu rozhodně nerozhodovala schopnost čerpat všemožné podpory (i když bez nich by to také nešlo). Podmínkou byly finanční rezervy a kvalitní tým — zaměstnanci či kolegové, kteří ustáli nejistotu, a zároveň i šéf, který si byl vědom hodnoty svého týmu a udržel jej i za cenu značných finančních nákladů. Nejdůležitější, aspoň z mého pohledu, pak byly rezervy osobní — kapacita zvýšit výkon, či naopak ustát nečinnost, případně dočasně zcela změnit obor podnikání. A vydržet tlak v práci i doma, protože krizí bylo často zasaženo víc členů domácnosti, o dětech na distanční výuce ani nemluvě.

Osobně jsem postupoval v souladu s těmito zjištěními. Začal jsem o sebe víc pečovat, pravidelně sportovat a více se věnovat rodině, protože to jsou nakonec ty nejcennější zdroje člověka (a nejen zdroje). Využil jsem i možností levné hypotéky a zainvestoval do nemovitosti.

A stran oboru — ze začátku se zdálo, že pandemie více otevře dveře online terapiím. S postupujícími lockdowny si ale lidé začali naopak mnohem více cenit osobního kontaktu.

Robert Vlach — podnikatelský poradce a zakladatel Na volné noze

V uplynulém roce se mně a lidem, se kterými úzce spolupracuji, podařily dvě věci, které dodaly mému podnikání úplně nový rozměr:

  1. Rozjeli jsme portál Freelancing.eu, který otevírá evropským freelancerům bránu do světa, vydává novinky a newsletter v angličtině a má ambici více propojit roztříštěnou freelance ekonomiku v Evropě. Kromě spousty nových kontaktů mi profil přinesl i pár (v pandemii vítaných) možností přednášet a konzultovat v zahraničí.
  2. Světové vydavatelství HarperCollins koupilo práva na vydání mé knihy The Freelance Way (Na volné noze) pro všech 7 zemí indického subkontinentu — domov 1,7 miliardy lidí, z nichž mnozí jsou na volné noze. Jednání s agenty a vydavateli v dalších zemích pokračují; pár nových kontraktů očekáváme ještě letos.

Kromě klientských zakázek, které běží pořád (a velmi dobře), mi tak letos zbývá dotáhnout už jen jeden velký projekt, a tím je redesign portálu Na volné noze. Po změně vzhledu pak bude následovat i pár novinek, které chystáme. Nechte se překvapit.

Sdílejte
a diskutujte

Facebook Twitter LinkedIn Instagram

Odběr newsletteru

Odebírejte nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze. Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:

i

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.

Newsletter

Nejdůležitější novinky ze světa podnikání na volné noze.
Každý měsíc zdarma ve vašem emailu:

Ochrana soukromí: Váš email bude zachován v tajnosti a nebude nikdy nikomu poskytnut. Odběr můžete kdykoli ukončit pomocí odkazu na konci každé zprávy.

200+ top zdrojů, které sledujeme za vás
Pro freelancery i ostatní podnikatele
Široký záběr ve správném kontextu
Exkluzivní obsah a úvod v každém vydání
Od roku 2009 nepřetržitě každý měsíc
Žádný spam a 100% soukromí